Iacen Carr - Moc trpělivosti nic nepřináší (checkman)

[Gnost Kohn]

Coruscant, Chrám jedi - tréninková místnost

Co dělají takoví, jako ty bez mistra? Tráví čas cvičením, učením a spaním... občas si najdou i chvíli na jídlo. Problémem bylo, že ti, kteří nejsou vybráni do určitého období mistrem jdou přímo do pomocných sborů. Naštěstí pro, několik vyvolených z vás kolem vaší skupiny začalo kroužit několik mistrů, ale zatím nikdo nic neříkal. Několik z vás již začalo šířit drby, ale ani nemuseli, protože by tady kvůli jinému účelu nebyli.
Zrovna jste dokončili povinné cvičení s mečem, po kterém jste, jako obvykle dostali volno pro vlastní cvičení, nyní již ne tak podrobně sledované. Několik z vás se přesunulo na stranu a začali cvičit telekinezi na několika krabicích, k tomu určeným. Zbytek se rozhodil do dvojic a k cvičným droidům. Většinu zúčastněných jsi neznal, hlavně protože vás často míchali do nových skupin, jak většina odešla do sborů, nebo ke svým mistrům. Současně jsi zde znal, nebo občas prohodil slovo, s mon calamarem jménem Azhidal. Vaše "přátelství" nebo spíše známost začala tak, že vás mistr určil do dvojice a od té doby jsi se ho už teoreticky nezbavil. Občas se na tebe svým rybím obličejem sice díval, jakože nemá vůbec páru, kdo jsi, ale o několik vteřin později si nejspíše vzpomněl.
Nyní zíral výše do patra, odkud na vás shlíželi dva... rytíři, možná mistři Jedi. Což v posledních asi dvou dnech nebylo nic neobvyklého. Jeden se zdál býti člověkem kolem třicítky a vedle něj jsi viděl jen kus pláště, nejspíše menší osobu otočenou zády.
"Jdeš pryč? Nebo budeš cvičit?"
Ozval se Az a něco zkoumal na svém světelném meči, tedy do doby, než si natáhl rukáv a začal jej leštit a čistit od případných nečistot, které se na něj dostali za tu necelou hodinu tréninku.

________________________
Počítám, že víš co a jak, tak hodně štěstí.

[checkman]

Coruscant, Chrám jedi - tréninková místnost

Už to byl takový menší stereotyp posledních pár týdnů, nebo možná už měsíců. Jen spánek, jídlo, trénink a zase spánek. Nikdy bych si na tento způsob života nestěžoval, takový jsem vážně nebyl, ale už by to nejspíše chtělo nějakou změnu. Také jsem nebyl nějaký rozený dobrodruh hledající samé nebezpečenství a akci mimo Chrám, kam jsem samozřejmě ani přístup neměl, ale tuto "nudu" v posledních dnech mě mohl zbavit nějaký rytíř nebo mistr Jedi, kteří se kolem nás začínali motat.
Trénování jsem bral vážně, hlavně to se Sílou a věcmi okolo ní, nicméně jsem na svůj fyzický stav i souboje se světelným mečem pokládal také velký důraz a soustředěnost. Můj mon calamarijský přítel však byl na můj vkus až přespříliš hlučný, ale jak jsem byl zvyklý, tak jsem si nahlas nestěžoval.
V poslední době jsem se hodně zaměřoval na práci svého těla, především pak akrobacii a různé kotouly a přemety, které už mi za výrazné pomoci Síly začaly jít, ale snažil jsem se Sílu využívat méně a méně. Těch dvou rytířů nebo mistrů Jedi, kteří nás pozorovali seshora jsem si nevšímal, avšak jsem je v Síle cítil jako dvě louče. Nebylo to nic neobvyklého, takže jsem jim nepřikládal svou pozornost a soustředil jsem se jen na sebe.
"Ještě si udělám pár přemetů a podobných věcí a pak se půjdu najíst."
Odpověděl jsem svému hlučnému příteli a dal jsem se do skákání přemetů a následných kotoulů u dopadání na zem. Zkoušel jsem to i s aktivovaným světelným mečem a prováděl jsem tak útoky seshora dolů, načež jsem ladně dopadal na zem a přecházel jsem tak do dalšího útoku. Tento styl boje mi vyhovoval, byl hlavně rychlý a nebezpečný.
Po dobu tréninku jsem nepociťoval chuť k jídlu a vůbec to, že mám hlad, ale teď jsem hlad pocítil a tak jsem si řekl, že si ten trénink trošičku zkrátím, abych se mohl v klidu najíst.
Teda doufám, že mě můj povídavý přítel nechá aspoň se v klidu najíst.
Pomyslel jsem si, avšak jsem svou tvář nechal stále kamennou a po chvíli jsme se na Aze přívětivě usmál.
A zase jsem začal dělat přemety a salta se světelným mečem, do té doby než jsem byl uspokojen se svým výkonem a pak jsem se chtěl odebrat do jídelny.

[Gnost Kohn]

Coruscant, Chrám jedi - tréninková místnost

Azhidal zakýval hlavou a vydal se stranou, kde byli na polici uložení remote droidi. Jednu z těchto malých kulatých koulí zapnul, určil si režim střelby a poodstoupil. Zažehl svoji zelenou čepel a začal vracet slabé výboje na droida, popřípadě protější zeď. Celou dobu jsi slyšel kromě jeho odrážených výbojů také nárazy meče o meč, a z druhé strany místnosti se ozývaly také padawani, kteří skládali krabice. Tedy... byli tišší do doby, než jim krabice začaly padat. Prostě jsi se tím směrem musel podívat, protože ta rána by probrala snad cokoli. Jen náhodou jsi koutkem oka zavadil i výše stojící mistry, z nichž jeden zřetelně mávl rukou. Nyní jsi viděl druhou osobu, kterou se ukázala vcelku mladá blonďatá žena, která si držela ruku před ústy, nejspíše aby se nesmála.
Když se toto stalo, naštěstí jsi už odcházel z místnosti. Az zmizel neznámo kam, ale nemohl být pryč dlouho. Padawani už začali prohlížet krabice, ale ty byly dělany tak, aby něco vydrželi při tréninku. Po chvilce se vrátili k tréninku a ty jsi odešel z místnosti.

Coruscant, Chrám jedi - jídelna

Za pár minut jsi dorazil do jídelny, naštěstí jsi nestál řadu, za což jsi mohl děkovat těm, co stále ještě cvičí. Tedy, počkal sis možná dvě minuty, ale to bylo vše. Většina osazenstva už odcházela, tréninky, teoretické hodiny a jiné byly většinou zařízené tak, aby se netvořily fronty, ale občas se to holt nepovedlo. Rozhodně jsi zažil delší čekání, až se zdálo, že tvůj žaludek začal požírat sám sebe, ikdyž tomu tak nikdy nebylo.
Konečně jsi držel svůj tác s jídlem. Hlavním chodem se dnes zdála kaše posypaná čímsi, co vypadalo, jako zrní. Ale věděl jsi, že to bude chutnat minimálně neutrálně. Nikdy jsi nezažil odporné jídlo, nebo takové, které ti vůbec nechutnalo. Kdo ví, možná do něj něco dávali.
Posadil ses k prázdnému stolu, neboť byla jídelna více než ze tří čtvrtin prázdná. O chvilku později dorazil Az s onou mistryní a ještě jedním nautolanem. U vchodu do jídelny se ti dva uklonili a žena kývla hlavou, načež odešla. Za nimi následovala záplava vaší skupiny a skupin, které končily ve stejný čas. Oba dva uzmuli svoje tácy a vydali se k tobě. Posadili se a Azhidal pronesl něco ve svém rodném jazyce. Už jsi to slyšel dříve, vždy u jídla, takže jsi odhadl že to nejspíše bude znamenat "Dobrou chuť". Nautolan chvíli střídavě koukan na tebe a Aze.
"Aha... Iacene Kerell, Kerelle Iacen..."
Poté se dal dál do jídla a Kerell se na tebe vřele usmál.
"Těší mě..."
Spíše zašeptal, jeho hlas zněl spíše, jako chraptění. Hned na to se dal pomalu do jídla.

[checkman]

Coruscant, Chrám jedi - tréninková místnost

Přímo v momentu, kdy moji šikovní kolegové shodili pár krabic, jsem zrovna prováděl přemet a jak to tam s sebou žuchlo, tak jsem trochu ztratil rovnováhu a to se také odrazilo na mém dopadu na zem. Znamenalo to v tomto případě to, že jsem dopadl nečistě na zem, navíc mi trochu křuplo v pravém kotníku, ale nic vážného. Jenže jako bonus jsem si světelným mečem spálil kousek tuniky u levého boku. Musel jsem se natáhnout k Síle, abych se trochu zklidnil, ale nebyl jsem ten typ člověka, který by ihned vyběhl k nim a nahlas je seřval. Takže jsem si trochu zanadával jen v mé hlavě a ven ze mě vyšlo jen lehké zabručení.
Hmm ... Ještě trochu více mé šikovnosti a rozřízl bych se vejpůl. Přece se nemůžu nechat takhle rozhodit i ve skutečném boji ... I když bych byl radši, kdybych se boji spíše vyhnul. A ti rytíři tam nahoře ... Ne že bych nějak toužil být ihned padawanem, ale zdá se, že asi ani nebudu mít na výběr, když jsem tady z nich nejschopnější ...
S těmito trochu rozpačitými myšlenkami jsem opustil tréninkovou místnost a odebral se do jídelny.

Coruscant, Chrám jedi - jídelna

V jídelně jsem naštěstí chytil přesně ten okamžik, kdy tam bylo téměř prázdno, takže jsem si spokojeně počkal na svůj příděl jídla a šel si s ním sednout k prázdnému stolu. Ani jsem se nestihl s chutí pustil do jídla a už jsem tu měl opět svého ukecaného přítele, teď s dalším jeho přítelem.
Doufám, že taky není ukecaný ...
Problesklo mi hlavou, když si přisedli a Az nás seznámil. Jako seznámení jsem pouze kývl hlavou někam směrem ke Kerellovi a dál jsem se věnoval pouze svému jídlu. Az už za nějakou tu dobu, co mě znal, musel vědět, že toho moc nenamluvím, spíše nic než něco. Tudíž tento pozdrav a zdánlivá nechuť ke konverzaci ho nemohla překvapit. Avšak pokrm chutnal poněkud dobře na zdejší standardy. Nebo respektive chutnal lépe, než jsem očekával. Takže jsem se s chutí pustil do toho a přemýšlel jsem, co budu trénovat po jídle a menším odpočinku na vstřebání potravy.

[Gnost Kohn]

Coruscant, Chrám jedi - jídelna

Jedli jste celkem potichu. Dokonce se zdálo, že zde váš nautolanský přísedící vůbec není, neboť ho nešlo vůbec slyšet. Téměř ani příbory. Dokonce se zdálo, že největší hluk vydáváš ty sám, či osazenstvo některých jiných stolů.
Po chvilce jsi spořádal dost jídla do své sytosti. Az odložil příbory a podíval se na tebe.
"Měl jsem... doporučit někoho jednomu mistrovi. Nevím, co chce, ale přemýšlel jsem nad tebou. Jestli máš zájem, máš se s ním potkat v Místnost tisíce fontán. Šel bych tam sám, ale... co by si o mě pomysleli. Co ty na to?"
Promluvil po chvilce a nespouštěl z tebe oči. Kerell se trošku pousmál, ale pokračoval v jídle a tvářil se nezaujatě, nejspíše se rozhodl do toho nevměšovat.
"Myslím, že je to dobrá příležitost, ale jestli nechceš, pošlu někoho jiného jistě někoho najdu, ale ty jsi mě napadl první, tak..."
Dodal ještě a zatvářil se, jakoby nic. Potom se vrátil k jídlu, zatímco Kerell vstal a odnesl svůj tác. Az ještě zvedl hlavu a očima ho pozoroval, nakoenc přeskočil na tebe a zpátky na svůj talíř.

[checkman]

Coruscant, Chrám jedi - jídelna

Čekal jsem nějakou dlouhou řeč, ale Azova slova do mě bodla jako kdyby mě bodl světelný meč do zátylku, ačkoliv jsem navenek nedal nic znát.
Konečně šance! To je ono, musím se předvést!
Pohlédl jsem svou stále kamennou tváří na Aze a jiskřičky v mých očích mu mohly napovědět, jaká bude má odpověď, ale přesto jsem ho nenechal aby se dovtípil sám a odpověděl jsem.
"Jasně že půjdu."
Řekl jsem s patrným nadšením v hlase a snad poprvé za celou tu dobu mě mohl Az uvidět se usmívat. Nebylo to totiž obvyklé, nějak nebyl důvod se usmívat, natož mít z něčeho radost. Mezitím odešel Kerell, ale o to jsem se nijak zvláštně nezajímal. Zvedl jsem se a za pár okamžiků jsem už uháněl do Místnosti tisíce fontán, poháněn nadšením a elánem. I když jsem se snažil působit navenek klidně a vyrovnaně, tak byly okamžiky, kdy jsem se prostě neuhlídal a nechal se vést svou radostí. Nejspíše to nebylo správné, ale bylo vážně těžké uhlídat svůj vnitřní a navenek velmi důkladně skrytý temperament.
Konečně akce!

[Gnost Kohn]

Coruscant, Chrám jedi - Místnost tisíce fontán

Az se tvářil chvíli překvapeně až vyděšeně, ale to jsi už pln elánu vyrazil do místnosti tisíce fontán, aby jsi střetl mistra, který si žádal o jednoho schopného padawana.
Když jsi doběhl, zastavil se a uklidnil, vyrazil jsi do místnosti. Jako obvykle tě zasáhl příjemný vánek, zapříčiněný čerstvou vegetací a potůčky, kterých byla místnost plno. Prošel jsi kolem několika keříků, přes most, který překlenul divočejší potůček. Problém byl, že jsi vlastně ani nevěděl kam máš jít. Občas jsi viděl meditující skupinku younglingů, pod vedením některého ze zkušených mistrů, či jednoho, dva jedince, kteří procházeli, ale nevšímali si tě.
Došel jsi do jednoho z altánků, ve kterém občas probíhaly takové schůzky. Věděl jsi asi o čtyřech dalších, ale možná jich bylo víc. Každopádně, jen co jsi zastavil, jsi zjistil, že za tebou někdo jde. Otočil jsi se a spatřil staršího muže v černé róbě rytířů jedi. Měl delší černé vlasy sepnuté do culíku a tmavší modré oči.
"Vidím, že jsi neotálel a Azhidal očividně taky ne. Měl čas do večera, ale když mi to hlásil... musel jsem přijít. Přece nenechám padawana čekat."
Ozval se příjemný hlas a zastavil se kousek od tebe.
"Myslíš že jsi dost schopný, aby ses stal mým padawanem, plnil všechno, co od tebe budu chtít a očekávat?"
Řekl rozhodně a podíval se na tebe zkoumavým přísným pohledem.