Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Komplex Akademie

Chvíli se dívám za postavou Laury a vybavují se mi další okamžiky naší noci. Na tváři se mi objeví úsměv, který mi zůstává ještě asi do poloviny cesty na nádvoří. Poté můj výraz opět zvážní. Pryč je úcta, kterou jsem vnímal cestou k jídelně.

To jsem již zapomenut? Nebo překonán?
Tady se nikdo úcty nedočká. Ne někdo, kdo nevystrčí nos z akademie. Přemýšlím, kdo další se dokázal vrátit a splnit úkol. Bude nás alespoň pět? Farrinovi poskoci byli idioti, ale mohli mít štěstí. Téměř dobíhám na nádvoří, hnán zvědavostí. Krom Harsche, ktery se snad za celou dobu nepohnul z místa tu není nikdo další. Přemýšlím, jak zareagovat na situaci, kdy by Urias přišel dřív než Laura. Tyto úvahy jsou ale po nekonečně dlouhé době zahnány Lauřiným příchodem. Její nezhasínající úsměv se během posledních pár hodin téměř ztratil.

Dokáži jí ho ještě někdy vrátit?
Myšlenku nedokončím, zarazí mě Harchova slova. Chytnu Lauru za ruku, v obavě, že nenápadná zmínka o chybějícím Tarwinovy by spustila nečekanou reakci. Na jeho pochvalu nic neříkám, jen kývnu hlavou. Nejsem tu od toho, abych někoho na oplátku plácal po zádech. Chci získat moc, kterou ochráním Lauru, vše ostatní ztrácí rychle smysl. Po další době, kdy mlčky stojíme, přichází Lord Urias. Začíná chválou, kterou při prvním setkáním šetřil. Pak mě zpraží výtkou.

Já se nikoho neprosil.
Neřkám nahlas a sklopím hlavu, abych nedal najevo svou reakci. Nejsem tak hloupý, abych vyprovokoval někoho silnějšího nebo si z něj dělal nepřítele. Kryje mi záda, jen bych měl zjistit proč. Když dá volno Akatosovi, jak se ten hmyzák jmenuje, očekávám to samé pro nás. Ovšem nás si zve k soukromému rozhovoru. V hlavě mi hučí otázkami, Proč? Co bude? Co chce? Dostanu ze sebe jen.

Samozřejmě, Lorde Uriasi.
Jen mrknu pohledem za Harchem, ale z jeho výrazu pavouka nevyčtu nic.

Všechno bude v pořádku.
Snažím se uklidnit šeptem Lauru, ale sám sobě nevěřím. Po boku Laury následuji výraznou postavu mistra. Za poslední dobu netuším až přiliš často, co bude následovat v dalších okamžicích. Kde jsou ty časy pravidelných výcviků a přednášek.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Komplex Akademie

Všechno bude v pořádku. Jak nádherně ta slova znějí. Jak často jich využíváme k zaplašení strach, pocitu beznaděje a zoufalství. Vlastně si ani neuvědomujeme co znamenají. V pořádku spolu? V pořádku bude náš život? Jen prázdná skazka za stéblo se držícího muže před propastí. Klameme sami sebe, abychom mohli pokračovat v cestě, abychom neupadli, abychom se mohli zvednout.
Dívka to cítí, vrhne na tebe úsměv plný falešné naděje. Vnímáš ty stopy nejistoty, jasné nuance neklidu. Smutku, který pálí do morku kostí.
Věřím ti, vždy jsem ti věřila.
Její šepot k tobě dolehne. Dal jsi další slib, tak nebezpečné stvrzení na tomto ohavném místě. Nyní si nepřeješ sílu, moc ani sladký úspěch. Chceš ji chránit, chceš stát při ní, stůj co stůj. Pohlédne na tebe, v očích se jí zrcadlí naděje. Upíná se k tobě, doufá v tebe.
Noc jež dávno minula, změnila tolik. Kráčíš za mohutným stínem muže, který se možná stane tvým mistrem. Přesto nedokážeš udržet myšlenky, které vysílají zoufalou prosbu.
"Všechno bude v pořádku." Věta určená spíše pro tebe samotného. Ochráníš ji, postaráš se o vaše štěstí. Budeš při ní stát.
Skutečně?

Tohle ne...
Až slova Laury tě vytrhnou z hlubokého zamyšlení. Opak jejího tvrzení je pravdou. Stojíte před prašnou arénou. Vítají vás sloupy, které drží dřevěné hrazení. Vítá vás zápach tlející krve, kterou se nikdo neobtěžuje uklízet.
Proč jste tady? Srdce, které zahořelo, nechce připustit cíl cesty, jež podle všeho bude následovat.
Každý krok je obtížnější než ten předchozí. Sevře se ti žaludek, nechceš pokračovat, ne tam...
Fain neúprosně pokračuje, místo na zastavení nalezne až těsně před úzkým vstupem do kruhovitého kolbiště.
Na jeho tváři se rozhostí úsměv, ruce složí za zády. Není pochyb...
Oba jste prokázali nezměrnou odhodlanost při plnění úkolu, přesto na vrchol může dojít pouze jeden.
Ztvrdí celý pocit Fain a pohledem se zakousne to tvých očí, jak kdyby přesně věděl co prožíváš.
Tréninkový souboj?
Ozve se Laura, které z tváře zmizí i poslední stopy úsměvu.
Do arény vstoupíte oba, vyjde pouze jeden.
Zazní hluboký hlas Uriase.
A tak se podruhé má stát aréna dějištěm tvého osudu...

Laura se zhluboka nadechne a překročí práh. Pohled stočený k zemi, skoro nedýchá. Ze zdi uzme připravený meč a zastaví se až v přesném středu.
Všechno bude dobré.
Věnuje ti bolestný úsměv a stoupne si do základního postoje, vibromeč stažený k tělu.
Nechceš věřit, že toto je realita. Musí to být sen, ohavná noční můra, ze které se pohotově probudíš.
Však stále tu stojíš, cítíš pohled Uriase, vidíš Lauru stojící v aréně.
Zabij, nebo přijď o to poslední na čem ti ještě záleží...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Komplex Akademie

Ponořen v myšlenkách kladu jednu nohu před druhou. Nevím, co po nás bude chtít, vezme nás snad oba jako své učedníky? Bylo by to neobvyklé, ale kdo by mu v tom chtěl bránit? Nebo nás snad odvede před další mistry, kteří si nás prověří a oddělí nás? Nějakou dobu procházíme komplexem a zvažuji všechny alternativy. Hlas Laury mě z přemýšlení násilně vytrhne. Nakloním se, abych viděl přes postavu mistra a vidím známou arénu a cítím známý zápach.

Souboj? S kým? Proti mistrovi?
To by byla zajímavá zkušenost, ale cítím, že skutečnost bude jiná. Ještě než mistr promluví mě pohltí obavy. A každé slovo mistra mi tuto obavu potvrzuje. Chce, aby jeden zabil toho druhého. Sotva mistr domluví, Laura jako poslušný mazlíček vejde dovnitř a chopí se meče. Jsem překvapen a zároveň zklamán. To jsme jen poslušní psi, kteří na příkaz pokoušou toho, na koho páníček ukáže?

Ne, ne, ne.
Hromadí se ve mě vztek. Na Lorda Uriase, na celou akademii a Sithy, dokonce i na Lauru. Takto to nemá být. Nechci zabíjet Lauru? Nepochybuji, že by mi to udělal technický problém. Opět mě zklamala, zradila. Nevěří mi, že se dokáži o nás oba postarat a místo toho vkročila do klece, kde čeká jednoho z nás smrt.

Ne. Nechci být vaším učedníkem. Zabíjení pro vaše potěšení bylo dost. Jestli chcete jen jednoho z nás, berte. Ale proč chcete zabít i dalšího podle vás nadějného žáka? Nedává mi to smysl.
Pohrdavě jej sjedu pohledem od hlavy k patě a zase zpět k jeho očím. Na poslední chvíli se udržím, chybělo jen málo abych nevybouchl a neudělal větší chybu, než jsem udělal teď. Poté se otočím a vyrazím zpět. Pryč odsud. Tady na akademii již pro mě není místo, není tu nic a nikdo, kdo by mě tu měl držet. Očekávám smrt. Snad jsem se odvážil příliš.

Je čas jít vlastní cestou.
Lord Urias není hoden si vybírat své učedníky tímto způsobem. Není hoden mne. I za cenu, že má cesta má skončit zde.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Komplex Akademie

Ne, to neudělám! Nemůžu!
Projede ti hlavou bolestná myšlenka. Tvoji mysl začíná plnit vzdor. Nechceš bojovat proti ní, nechceš splnit rozkaz. Přísahal jsi, dal jsi slib. Chceš ho splnit, i za cenu ztráty všeho. Jsi ochoten obětovat cestu, moc i úspěch. Laura tě miluje, musíš být přeci ten silný. Musíš nést sny vás obou. Sny, které jste si opakovali, které jste šeptali do ticha noci. Ona vešla, ty stojíš na místě a upřeně sleduješ Faina. Svádíš mentální souboj sám se sebou. Došel jsi tak daleko, však překročit by nebyla výhra. Nevzdáš se posledního světlého místečka.
Přátelství, láska, touha, stopy čisté duše. Vzdáš se temné strany, vzdáš se veškeré moci, za byť jen jednu další chvilku s ní.
Vnímáš každou vteřinu, Fainův výraz se podlévá hněvem. Tvůj vzdor roste, neustoupíš.
Sevřeš ruce v pěst, teď nebo nikdy. Tarwin zemřel tvou rukou, znovu už slib neporušíš, znovu už ne.
Neudělám to!
Přimhouříš oči, nakročíš a zřetelně odmítneš místo učedníka, pod tímto tyranem. Radši budeš putovat sám, než splnit nemožné. Šlapeš po všem co jsi se naučil, pliveš na kodex, pliveš na chaos. Jen ty a ona proti světu...

Už se chceš otočit, odejít, opustit místo posledního soudu, když spatříš pohled, který tě nadobro uzemní. Tvé tělo zlije pot, zalapáš po dechu...
Laura, její smutný a bezmocný výraz rychle vymizí. Na tváři se zjeví hyenistický úsměv. Vycení zuby a zvolna spustí meč.
Vyhrála jsem! Dokázala jsem to! Tolik let s nimi! Tolik let s těmi ubožáky!
Zařve, slova prokládá děsivý smích. Celé její tělo se roztřese pod náporem vzrušení.
Zabijte ho můj pane, můj Lorde. Zabijte tu bezcennou nicku! Budu vám věrně sloužit jako vaše učed...
Ne!
Urias zvedne ruku a svým hlubokým hlasem přeruší její výjev. Laura se zatváří překvapeně a nechápavě na něho pohlédne.
Ale říkal jste, slíbil jste, že pokud ho zlomím budu vaše učednice! Slíbil jste to! Omotala jsem ho kolem prstu, dodržela jsem svoji část! Dodržela!
Lord ji však ignoruje, pohledem protíná tebe.
Stojíš, oči doširoka rozevřené, nevěřícně sleduješ "tu", za kterou jsi byl ochoten obětovat život. Ruce se ti třesou a kolena podlamují. Oči podlijí slzy, smíšené s narůstajícím hněvem.
Sith nemá přátele Kurtyzi! Sith nezná slitování, kráčí vzhůru!
Dolehnou k tobě Fainova slova. V uších ti hučí, pohled se mlží nánosem slaných kapek.
Tohle je tvá poslední šance, vstaň, nebo navždy zůstaň ležet.
Laura vytřeští oči, znovu pevně uchopí rukojeť meče. Zrádkyně je zrazena, střídavě přejíždí pohledem mezi tebou a Uriasem. Nakonec se však usměje, ano, usměje se tak jako dříve.
Nemáš na to, nedokážeš mě zabít...
Má pravdu?
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Komplex Akademie

Změna výrazu, kterým během těchto pár dní dosáhla své finální podoby. Z krásného úsměvu až po šílený škleb. Až nyní mi do sebe zapadají kousíčky, které k sobě nepatřily. Nebo si to jen nalhávám, abych zakryl můj další omyl? To jsem byl tak slepý? Nevěřícně hledím na osobu, kterou nepoznávám. Její šílený výstup rázně zarazí až Lord Urias. Její protesty Fain ignoruje a obrací se ke mně.

Nemám přátele. Měl jsem přátele. Jeden je mrtvý ... a druhý ... také, zemřel při vstupu do arény, zemřel, když zabil Farrina, zemřel, když nechal zraněného Tarwina napospas horku, zvěři a kdo ví čemu ještě. Měl jsem přátele a měl jsem s nimi slitování. Jeden zemřel zbytečně brzo, druhý žil zbytečně dlouho.
Snažím se srovnat myšlenky, rozhodnout se, co udělat. Konfrontovat s tím, co jsem byl učen dělat a jak přemýšlet.

Silný ten kdo ovládne chaos. Mocný však ten, kdo jej pochopí.
Chaos mám jen ve svých myšlenkách. Ale zmocňuje se i mého těla. Nedokáži jít pryč, nedokáži se pohnout ani směrem ke vstupu do arény. Nakonec se na nohou neudržím. Padám na kolena a dlaně. Hledím do podlahy, zrak se mi rozmazává slzami. Jedna ukápne a rychle se vsakuje do prachu na zemi. Další slza už nepřichází. Stisknu víčka k sobě, abych vyhnal slzy z očí. Nechci si je otírat rukávem, nechci ukazovat slabost. Nechci? Chvíli si hraji s myšlenkou, hrát ufňukánka a prosit o milost. Ale toto není můj styl. Takto to nechci skončit.Jsem Zake Kurtyz. Sith na cestě k moci, zadupávající slabé, učící se od silných. Zvednu se opět na nohy.

Odpusťte mistře. Cítil jsem se uražen. Myslel jsem, že zvažujete, kdo z nás dvou je silnější. Až nyní jsem pochopil váš úmysl. Využil jste touhy jednoho, aby jste dal lekci druhému.
Věnuji mu úklonu. Poté se otočím k Lauře. Musí zemřít. Svou práci odvedla.

Nezlob se, že jsem tě nechal čekat, drahoušku.
Ve slovech není stopy po tónu, jakým jsem s ní mluvil v noci. Dávám plný průchod pohrdání nad tak nízkým červem. Pohrávala si se mnou příliš. Vynesl jsem ji na zádech až sem. Dál už mohou jen nejsilnější. Vím, že se usmívá starým způsobem, ale vidím jen odporný škleb. Masku, za kterou se skrývá otrávená dýka. Rázným krokem projdu vrátky. Neobtěžuji se je zavírat, tak dlouho tu neplánuji zůstat. Koutkem oka prohlédnu stojan, na kterém jsou nachystány meče a další zbraně. Nepotřebuji prostředníka. Chci cítit vlastníma rukama, jak z ní vyprchá život.

Neboj, nebude to bolet ...
Další slib. Ovšem tento v žádném případě neplánuji plnit. Opět si vychutnávám Sílu, čistou, syrovou. Cítím, jak se otevírají ještě nezhojené stopy po souboji s Konstantinem a temná Síla se jimi natahuje po mém vzteku. Dávám si pozor, aby mě nepohltila celého, jen ji opatrně přikrmuji. Opět to hučení v uších. Oproti nepříjemnému burácení před chvílí mi toto zní jako harmonická melodie. Na tváři se mi objeví úsměv. Sáhnu po stejné technice, ovšem situace je jiná. Protivník je jen jeden, silnější a je připraven na souboj. Zůstanu tedy stát na okraji a zaútočím v momentě, kdy se Laura bude soustředit svůj útok.

Možná bych jí měl poděkovat.
Napadá mě legrační myšlenka, když cítím, kam mě její touha po moci a zrada dostala. Sám bych to nedokázal.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Kruhovitá aréna

Fain krátce, mlčky přikývne, ruce stále složené za zády. Pochopil jsi, to mu stačí. Netřeba dalších táhlých proslovů, nyní by je ani neměl kdo přijmout.
Hukot v uších, nachová mlha před očima. Tvá touha vzdát se těchto pocitů je pryč. Sleduješ Lauru, její ohyzdný úsměv. Zavíráš oči, dopřeješ si chvíli zamyšlení, alespoň chvíli na nalezení stability.
Srdce silně buší, krev pulzuje. Znáš ji tak dlouho, jak mohla? Plánovala to snad od začátku? Ano... musela.
Dělá se ti špatně jen při té představě. Za tohle Tarwin položil život? Tahle vzala život Farrina?
Hlasitě polkneš, tahle s tebou strávila noc. Skoro jí to vyšlo, chybělo tak málo. Nedokázala to, nedokázala držet v sobě tu špínu.
Prozradila se příliš brzy a nevědomky ti dala přesně tu sílu.
Pamatuješ si jak k tobě vztáhla ruku, věnovala ti první úsměv. Znamenal tehdy toliko, znamenal celý svět. Už tehdy nebyl upřímný? Už tehdy začal její parazitický plán? Nevěříš tomu, tolik společných vzpomínek, nádherných okamžiků.
Sith nemá přátele, nezná slitování.
Řídila se tím od začátku? I ty rána, kdy ti dávala polovinu své porce? Nebo ty, kdy za tebe přijímala trest od mistrů? Nebo snad když ti zachránila život v poušti? Věděl o tom Tarwin, její bratr? Věděl co se skrývá pod maskou nádherného děvčete?
Plánovala ho snad zabít taktéž?
S každou další otázkou padáš hlouběji do známého pocitu. Temnota k tobě vztahuje své pařáty, chaos tě pohlcuje.
Kamarádka z dětství, láska, dále neexistuje. Zemřela vstupem na kolbiště. Otevřeš oči, je čas...

Celé tvé tělo se napne. Svaly zabolí, nevnímáš to. Sevřeš ruce v pěst. Pomalu krok za krokem se rozejdeš, vstříc budoucnosti.
Laura vytřeští oči, nevěřícně tě sleduje. Její úsměv pohasíná, horečně svírá meč a čeká.
Ne! Nezabiješ mě! Nejsi Sith a nikdy jím nebudeš!
Procedí mezi zuby, začíná kroužit, hledá vhodné místo na útok.
Věnuješ krátký pohled stojanu se zbraněmi. Odmítáš, rukama to začalo, těmi to i skončí.
Už stojíš na písku, krví podlitýma očima sleduješ blížící se Lauru, ne, už jen "dívku".
Tohle nejsi ty Zaku, víš to.
Pronese sladkým hláskem, snaží se tě vykolejit, narušit nával hněvu. Dostaví se však přesný opak, nenávist roste. Hněv prudce útočí na poslední známky uvažování. Bráníš se ze všech sil, nechceš spadnout do onoho stavu. Nechceš být podroben, chceš podrobovat.

"Dívka" vyrazí kupředu. Otevře rychlým středovým výpadem. Na poslední chvíli uhneš do strany, ona pokračuje. Nechce ti dát jakoukoli možnost, její touha zabíjet je přímo impozantní. Stočí meč, přesek a následná kombinace.
Hbitě uskakuješ, nesmí se ti dostat k tělu. Stojíš beze zbraně proti kvalitní šermířce.
Doráží na každém kroku, tlačí tě zpátky. Nadsek, podsek, výpad, přesek a celé znovu.
Konečně vidíš malou příležitost, počkáš až dokončí výpad, chytneš ji za levou ruku a vrazíš jí vší silou pěstí do brady.
Zapotácí se, snaží se vykroutit. Nedovolíš to, rána následuje ránu. Hrudník, krk, žaludek, brada, čtyři silné zásahy než konečně unikne ze sevření.
Fluše krev, lapá po dechu. Avšak stále dostatečně příčetná, aby pozvedla meč. Dvěma kroky přitancuje ke stojanu a vytáhne meč druhý.
Chcípni!
Zavřeští, krev jí stéká po ústech. Dýchá přerývaně, ale její odhodlání, to roste.
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Kruhovitá aréna

Jak dlouho to plánovala, kdy se setkala s Lordem, aby se mě pokusila zničit? Přišla za mnou kvůli tomu už tehdy v aréně? Nebo až včera, po návratu z úkolu? Vysvětlovalo by to přepychový pokoj, údajně za odměnu za splněný úkol. Má v tom prsty i skupinový mistr? Byl to záměr mě zničit, nebo mi uklidit cestu za větší mocí? A Tarwin? Plánovala ho zabít? Zcela určitě. Netroufám si tvrdit, že o něčem věděl nebo nevěděl. Je mrtev a nezdá se, že by to mě nebo ji nějak oslabilo. Svoji úlohu splnil a je mrtev. Z něj by si měla vzít příklad i Laura.
Opakovaná série úderů mi dává šanci ji chytit za ruku. Udeřím ji do brady a pak ještě několik úderů. Nevzdává se a místo toho přiskočí ke stojanu a vezme si další meč. Tímto můj plán bojovat holýma rukama končí. Je odhodlaná bránit svůj bezcenný život až do konce. Z držáku na zdi si také vezmu dva meče.

Proč nechcípneš ty?
Odpovím klidným hlasem, přestože vidím zkrz krvavý závoj.

Co chceš tímto zdržováním dokázat? Svůj úkol jsi dokončila. Nic dalšího nebude, pro červy, jako jsi ty, neexistuje budoucnost.
Během tohoto monologu se postavím poměrně daleko od ní. V mé levé, silnější ruce jsem meč otočil obráceně, vzdáleně to mohlo připomínat reverzní držení. Z úst jí teče krev smíšená se slinami. Tento pohled mi připomíná ubožáka ve svatyni. Jen emoce jsou jiné. Místo strachu vidím hněv. Ale Síla mi říká, že se neliší. Neliší se ani v tom, že brzo zemřeli.

Už mě sereš moc dlouho.
S těmito slovy se napřáhnu a vrhnu levý meč jako kopí proti ní. Po chvilce, kterou potřebuji k nabrání rovnováhy se vydám proti ní, nepředpokládám, že meč nedokáže vykrýt, ale zcela jistě ji to rozhodí z jejího postavení. Začnu do ní bušit a hledat mezery v jejím stylu, ale záměrně po nějaké době přejdu do defenzivy. V předchozí části souboje jsem vysledoval, že opakuje sérii úderů pořád za sebou. Pokud takto bude bojovat i s oběma meči, měl bych být schopen toho využít. Hněv přechází v touhu. Touhu, jít dál, překonat tuto překážku v mé cestě. Překážku, kterou nelze přejít nebo obejít. Je potřeba ji rozsekat a nebýt rozsekán.

Osoba přede mnou už vůbec nevypadá jako Laura, jako někdo, koho jsem znal.
Tedy vlastně neznal.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Kruhovitá aréna

Vyhrocená situace, krev pumpuje v žilách, písek klouže pod nohama. Svaly se napínají pod masivním náporem krvelačnosti.
Odskočíš od Laury, která sáhne po druhém meči. Nedokázala se postavit tvému odhodlání, zvládnout situaci. Odplivne krev, sevře čelisti, cítí horkost jenž sálá z celé podstaty tvé osoby. Teď už měla vyhrát, měla klečet před Lordem, přijímat ovace. Nic z toho se nestalo. Znáš její styl boje, jakožto ona tvůj. Farrin doplatil na podceňování, přehnanou důvěru v sebe sama. Nehodlá tě podcenit, podruhé ne. Sevře rukojeti mečů a pomalu se rozejde.
Rychle dvěma kroky ukročíš k protějšímu stojanu a sáhneš pro meče. Bojovat holýma rukama by byla čirá hloupost.
Měl jsi štěstí, ovšem to se nemusí opakovat.
Zdržování? Ne! Né! To ty tu chcípneš!
Zařve tvým směrem a stočí meče do útočného postavení. Krůček po krůčku zkracuje vzdálenost, jež vás dělí. Stále dokáže kontrolovat své emoce, svůj hněv. Stále je nebezpečný protivník, možná největší s jakým jsi se kdy utkal.
Farrin měl sílu, Konstantin komplice. Ovšem neznali tě, nevěděli jak uvažuješ, kdy útočíš a jakým způsobem. Nedělili se s tebou o každý kousíček času.
Trpce polkneš, je skutečně obtížné najít rovnováhu. Nepadnout do náručí temného hněvu, zároveň konstruktivně bojovat.
Nadechneš se a vykročíš...

Tak pojď ty srá...
Letící meč přeruší větu. Nečekáš na výsledek, rozběhneš se, šance je nyní.
Laura překvapeně zamrká, v rychlosti zvedne meče a prosekne vzduch. Písek se zvíří, projede jím vlna neviditelné Síly. Letící meč najde místo na opačné straně arény. Vlna dostatečně silná, aby odrazila meč, ovšem ne tvůj postup. Blížíš se, nemá čas, nezvládá reagovat.
Snaží se o ústup, pozdě. Vyřítíš se na ni nezasažen. Zahajuješ podsek, hned za ním přidáváš výpad. Nesmí se vzpamatovat, prostě nesmí! Závisí na tom tolik! Vytlačuješ ji, dorážíš!
Nadsek, podsek, výpad. Svaly skoro vypovídají službu, nepřestáváš. Laura zoufale drží meče u těla. Ustupuje, sebejistota vyprchává z jejích očí, jak ji tlačíš k hranici. Ještě kousek, malý kousek.
Zády se dotkne hranice, teď! Naznačíš pravý přesek, rychle stočíš meč a necháš čepel zakousnout do ramene. Cítíš jak překonává články kůže, masa a zarazí se až o kost. Dívka řve bolestí, jež se mísí s hněvem, horečnou nenávistí.
Trhnutím vyprostíš čepel, prudkým kopem ji srazíš k zemi. Její stisk povolí, meče vyklouznou.
Dopadnou na rudě zbarvený písek. Tohle je konec?

Zaku?
Zvedne ruku a zakryje si oči před sluncem. Její pohled se změní, vypadá překvapeně, jakoby netušila co se děje, dělo.
Zaku počkej! To je jeho práce! Něco se mnou udělal, musíš mi věřit.
Roztřesenou rukou ukáže směrem k Uriasovi. Další hra? Nebo snad skutečnost? Mohl ji Urias ovládnout? Mohl to celé naplánovat?
Prosím Zaku, od té doby co přišel se dějí tyto věci. Hraje si s námi, víš, že bych to nikdy neudělala! Víš to!
Vykoktá a vyflusne další dávku krve. Smutně se usměje a stěží k tobě vztáhne ruku.
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Kruhovitá aréna

První část plánu mi vyšla. Ta děvka byla dokonale zaskočená a zareagovala jen instinktivně. Nechybělo málo a můj vlastní meč zasáhl mě. Reflexivně jsem uhnul hlavou, ale to byl meč již skoro za mnou. Dál jsem se o něj nestaral, společně s mečem se totiž řítila neprůhledná stěna písku. Přivřel jsem oči a vrhl jsem se proti ní. Mohl jsem jen doufat, že se nestačila posunout a za stěnou mě z jiné pozice nesekne. Když se vlna přehnala, viděl jsem, že stěží udělala pár kroků dozadu. Strach, tryskající z očích mě jen posiluje. Úderem za úderem ji nutím couvat ke stěně arény. Když zády narazí a ztratí možnost manévrovat, získávám prostor pro proniknutí její obranou, naznačím úder a pak směr změním. Čepel se zakousne až do kosti kousek pod ramenem. Slyším její řev a vnímám její bolest. Vidím, jak jí z ruky teče krev a vpíjí se do písku. Jedno kopnutí ji posílá k zemi.

Chyba. Věřit ti nemusím.
Odkopnu její meče mimo její dosah. Může použít své schopnosti, aby je přitáhla k sobě, ale vím, že má čepel bude rychlejší než její myšlenka.

To ty sis hrála se mnou. O co ti šlo? Myslela sis, že se přes mě přeplazíš?
Dochází mi trpělivost.

NESAHEJ NA MĚ!
Neovládnu se a vidím jen její hnusnou ruku. Meč se jakoby bez mého vědomí smýkne a tne po její ruce. Stojím proti ní, proto rána prochází mezi prsty, křížem dlaní. Vztekle ji kopnu do obličeje.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Kruhovitá aréna

Medová slůvka, poslední pokus. Tentokráte ne, už se nenecháš zviklat, zatáhnout do sítí. Žádná lítost, jen čirý hněv.
Natahuje ruku, jak ubožák prosící o milost. Nedokážeš čistě přemýšlet, nebo naopak konečně přemýšlíš. Hrála si s tebou, vyhrál jsi.
Neleží před tebou kamarádka, přítelkyně, leží tu svině, spodina Sithského žebříčku.
Neudržíš se, arénou se rozlehne tvůj řev. Nejbližší skupinky k ní upřou zrak. Nezabíjíš sitha, vraždíš svoji minulost, slabost.
Opřeš se o meč a zatlačíš. Chceš to ukončit, zhasit bídný život, poslední bariéru.
Laura zamrká, cítí prohru, její trpkou chuť. Myslela si, že tě ovládá, určuje tvůj krok. Tak dlouho pracovala, aby si tě omotala okolo prstu. Na tvých zádech vystoupala mezi hvězdy.
Tolik do toho vložila, ne tohle nebude její konec, nemůže. Sevře ruku v pěst a na poslední chvíli s trhnutím rozevře.
Ucítíš odpor, zalapáš po dechu. Pokoušíš se přetlačit závan Síly hrubou silou. Hrdlo se sevře, pokus selže.
Tvé tělo se vznese, přeletí arénu a neohrabaně přistane na protější hraně. Sykneš bolestí, klesneš na kolena, ve snaze popadnout dech.

Slyšíš smích dívky, ohavný skřehot ohlašující návrat.
Je čas začít skutečný boj.
Odplivne a zvedne meč pravou rukou. Druhá se zdá nepoužitelná, způsobil jsi velká zranění. Je s podivem, že vůbec zvládá stát na nohou. Samotná touha ji na nich drží, přepečlivě vše plánovala, postavila na tom svůj život.
Tebe bych porazila v každé situaci!
Pomalým krokem vyrazí. Krev jí stéká po róbě, prosakuje a znovu se vpíjí.
Myslíš, jak jsi dokonalý! Jak jsi na výši!
Neúprosně se blíží. Stěží se zvedáš, snažíc se nabrat dech. Možná máš zlomené žebro, nebo dvě?
Sevřeš čelisti, vlastně jí to zase vyšlo. Nezlákala tě ale zaměstnala, získala čas, vše co potřebovala. Zatínáš svaly, rychlým pohybem zvedneš meč. Jestli nedokážeš překonat bolest, stane se kolbiště tvým hrobem.
Jsi jen pes, zhebneš jako pes!
Zařve a rozběhne se. Nepochybuješ, že tohle bude poslední střetnutí.
Sith kráčí za svým cílem, neohlíží se.
Na moment jsi cíl ztratil, zapochyboval a krutě zaplatil. Pevně sevřeš jílec, je čas poslat další duši věčnému chaosu...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Kruhovitá aréna

Slyším svůj vlastní řev, aniž bych si uvědomoval, že jsem otevřel ústa. Temná strana se drala a trhala okovy, kterými jsem ji poutal. Úder se zastavil a čekal jsem svíjející se zvíře, krvácející a pomalu umírající. Místo toho jsem viděl ji, jak neobvyklou silou zadržela meč.

Jak to doká...
Ani nedokáži dokončit myšlenku a mé tělo letí na druhou stranu arény. Nezvládnu usměrnit svůj pád a slyším poměrně známý zvuk praskajících kostí. Mohu se jen domnívat, kolik žeber či jiných kostí jsem si zlomil. Souboj začíná být zajímavý. S hekáním se postavím na nohy a jen s námahou chytám dech.

Pokusila se mě škrtit.
Nevěřícně hledím na ni.

Jak to dokázala, kde našla k tomu sílu?
Dochází mi to, až ji vidím, jak se belhá ke mě. Poddává se temné straně? Chce obětovat sama sebe, jen proto, aby mě zabila? Zoufalý tah.
Z hrdla se mi ozývá přerývaný smích, každý nádech nesnesitelně bolí. Bolest. Čerpám z ní motivaci, ale pochybuji, že to bude proti její zoufalosti stačit. Nemůžu to riskovat. Ne teď, když už jsem na konci. A jen poslední schůdek k nevyčerpatelné studnici vědění, moci. Krůček k nové budoucnosti, kdy budu mít jediného pána, mistra, který mě naučí, jak jej překonat a pak ...

Pes ...
Psi koušou po krku, trhají a štvou raněné zvíře. Nevyčerpávám se mluvením, ale smích nedokáži zastavit. Celá tato situace je mi k smíchu. Dva mrzáci v souboji na život a na smrt. Vidím, jak se proti mě rozebíhá, meč v jedné ruce, druhá bezvládně podél těla. Snažím se srovnat dech s jejím tempem a svou taktikou. Naznačím úkrok ke straně, kde drží meč a na poslední chvíli uskočím na druhou stranu. Bude pro ni těžší seknout přes bezvládnou ruku a jen její úder vykryji, udělám otočku za ni a seknu ji přes záda.
Ztrácím kontrolu, bolest cítím silněji, ale již mě neomezuje ...
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Kruhovitá aréna

Stěží vstáváš, nutíš tělo k poslušnosti. Našla v sobě sílu, sílu pramenící ze zoufalosti. Léta připravovala plán, manipulovala s tebou, Tarwin a kdo ví kým dalším. Došlo na zúčtování, vše je vsazeno na jednu minci, jeden boj.
Směješ se pod náporem té ironie. Měli jste být spolu, dva proti světu. Nyní dvě polomrtvé duše svádějí boj mezi životem a zatracením. Hněv proti zoufalství.
Cítíš jak k tobě temnota vztahuje ohavné pařáty, známý pocit. Bráníš se pádu, však je pozdě. Krev divoce pulzuje, živená bolestí, nenávistí.
Rudá mlha halí pohled, svíráš jílec meče, smích se mění v řev. Jak otrok poslaný na smrt, vykročíš.
Farrin je pouhý násilník, nesmíš mu dávat šance. Tar ti pomůže s bojem. Já tě naučím jak používat Sílu. Mistři se věnují jemu, tak jim dokážeme, že nejsou potřeba.
Obraz minulosti, tak moc vzdálený. Tehdy strach procházel každým tvým dnem, každou hodinou. Proč tě nenechala padnout už tehdy? Proč čekala tak dlouho?

Běží proti tobě, oči podlité krví, zrůda na cestě za kořistí. Jak může cítit takový hněv, takovou nenávist?
Tare, nech ho alespoň dojíst! Ty historky počkají! A hlavně nikoho nezajímá co si dělal v noci.
Natáhneš meč, už jen pár kroků, pár okamžiků...
Chtěla bych dům, ne velký, někde v lese. A klid na výchovu dětí. Nesmějte se!
Ocel zařinčí. Ani jeden nechce ustoupit, sek za sekem, výpad za výpadem na sebe dorážíte. Poměřujete sílu, podstatu vnitřních pohnutek.
Využiješ zranění, rychle ukročíš a půl-otočkou se jí dostaneš za záda. Nestihne reagovat!
Nakročíš, prudce sekneš. Ocel zatančí po róbě, kůži, mase.
Laura zařve, s úkrokem se otočí. Výhoda je však na tvé straně, přidáváš výpad. Míříš na srdce, žádné slitování.
Nepoznala jsem rodiče, nechci aby moje děti zažily to stejné, nechci. Chci pro ně být dobrou matkou, dám jim vše, daleko od tohoto místa.
Čepel prorazí hrudník, tváři ti pokropí sprška vykašlané krve.
Nedovolila bych ničemu, aby nás to rozdělilo. Miluji vás kluci.
Lauřin překvapený pohled zalijí slzy, tělo klesne na zem, stisk povolí. Naposledy k tobě vzhlédne.
Přežij...
Zašeptá a vykašle další dávku rudé lepkavé tekutiny. Takhle to tedy končí, příběhy Laury, příběh dvou sourozenců. Oba padli čepelí jejich společníka.
Klesneš na kolena, bolest tě konečně dostihne.

Výborně.
Uslyšíš hlas za zády. Fain udělá několik kroků k tobě. V jeho tváři se zrcadlí spokojenost, snad uznání.
Prohlédl jsi, pochopil podstatu. Povstaň Kurtyzi, neboť skutečná budoucnost leží před tebou. Věřím, že můžeš dosáhnout velkých věcí, dokud nezapomeneš kým jsi.
Pohrdal jsi jím, nenáviděl ho. Ale nakonec to je právě Fain, kdo ti uštědřil největší životní lekci. Kdo ti ukázal podstatu sithské duše.
Už nezůstaly žádné sny spojené s klidem, pohodou, přátelstvím. Sith kráčí výše, nezastavuje se. Ještě mnoho se musíš naučit jestli máš obstát. Podmanit Sílu, pochopit chaos...
Od tohoto okamžiku se budeš nazývat Darth Tais, aby jsi nikdy nezapomněl co tě zformovalo. Vyléči svá zranění, večer tě čeká poslední zkouška na tomto místě. Získáš světelný meč a svoji čest. Nepochybuji, že ano.
Urias domluví a ponechá tě osamotě. Krev opouští tělo dívky, brzy někdo z úklidové čety odnese její tělo. Žádný pohřeb, žádné ovace. Takhle končí slabí...
Pohlédneš na jednu ze soch, která vrhá stín. Jednou tvé jméno bude znát celý svět, celá galaxie...
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Kruhovitá aréna

S každým zařinčením mi mizí jedna vzpomínka. Na ty, se kterými jsem trénoval, vyrůstal, jedl. Nakonec mi protivník dovolí ho zasáhnout. Vykryji jeden úder, obtočím se za něj a meč se zaboří do jejích zad. Když se otočí, již mám opět meč připraven a zaboří se do její hrudi. Slyším zaskřípání ocele o žebra. Nebo se mi to jen zdálo? Krev mi tepe ve spáncích a ztrácím sílu stát vůbec na nohou. Jen o několik málo vteřin déle vydržím stát na nohou, než také padnu k zemi, můj meč stále zabořený do jejího těla pouštím.

Přežij ...
Poslední slova. Tarwin neměl čas říct něco chytrého. Na kolenou klečím vedle ní, ona není schopná ublížit mně, já jí. Nezbývá, než čekat a dívat se, jak umírá. Ruku si tisknu k hrudi, jakoby to mělo zmenšit bolest zlomených žeber. Na tváři se mi objeví úsměv, zkřivený bolestí. Každé nadechnutí bolí.

Za zády se mi ozve hlas mistra. Krom pochvaly bych teď mohl slyšet jen boření meče do mého těla, jiný konec neexistuje. Jsem rád, že jsem dosáhl zrovna tohoto. Slyším, jak udělá několik kroků.

Povstaň? Mám ti taky zlámat pár žeber a honit tě po poušti?
Můžu jen doufat, že to byl jen řečnický obrat, ještě si tady rád odpočinu.

Darth Tais ...
Zašeptám a okamžitě si zamiluji ten zvuk. Kurtyz je mrtev. Zemřel v této aréně. Z ní vychází Darth Já.

Nakonec jsme spolu. Sice jen ve jméně, ale jiná cesta neexistovala.

Nezklamu Vás mistře.
Na více slov se nezmůžu a i tak nechybělo málo, abych neupadl do bezvědomí. Slyším, jak mistr odchází. Zapřu se o meč, trčící z mrtvoly a cítím, jak se ještě o několik centimetrů zaboří, než se potká s tvrdou podlahou. Krev je všude, ale ani kapka není má. Nebo snad ano?
Vybelhám se ven a někde se zkusím posadit. Nespočitatelné množství tréninků, ze kterých snad nikdy nevyšli všichni bez újmy mě naučilo starat se o zranění. Napravovat vykloubené ramena, rovnat kosti. Většinou jsme se ošetřovali navzájem, bylo potřeba se uzdravit co nejdříve, pobíhat po akademii s rukou v dlaze si koledovalo o dobře mířenou ránu loktem. Nyní si musím poradit sám. Ponořím se do vzpomínek a lekcí a vnímám své kosti. Musím ignorovat bolest, drobná nepozornost a skončím tady s probodnutou plící. Poté, co dám žebra do původních poloh, zkontroluji stav ostatních končetin. Poté se vydám do svého pokoje, kde se svímu léčení mohu věnovat naplno. Pak samozřejmě sprchu a odpočívat. Mohl bych taky zkusit si nechat donést jídlo, od rána jsem krom těch pár soust nic nejedl.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Uživatelský avatar
Alyatur
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 247
Registrován: 13.9.2012 06:31:35

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Alyatur »

Korriban - Kruhovitá aréna

Kurtyz padl, Darth Tais povstal.
Chlapec, jeho sny, představy, naivní touhy, vše mizí za horizontem času. Žádné slitování na temné stezce. Žádní přátelé, žádný mír, klid. Není ti souzeno vychutnávat si prostý život, mít děti, rodinu. Pod tvou rukou budou trpět mnozí.
Tais, nakonec duše sourozenců tě budou provázet. Dali ti vzniknout. Nabereš trochu krví nasáklého písku. Místo odpočinku poslední překážky, posledního emočního pouta. Její smrt byla nutná, stejně jako Tarwinova. Nezbytná oběť chaosu.
Už necítíš lítost, už pro tebe nic neznamenají. Minulost se ztrácí, jako špatně nakreslené obrazy.
S notnou námahou se zvedneš a zamíříš k okraji. Žádné ohlédnutí, poslední pohled, rozloučení. Ještě mnoho krve bude prolito tvým mečem, netřeba se pozastavovat.
...mocný ten kdo jej pochopí.
Začínáš chápat chaos, vnímat jeho jemné nuance. Do této doby každé tvé rozhodnutí vycházelo z emoční podstaty. Farrin, Tarwin, Konstantin, ti všichni zemřeli kvůli emocím. Hněvu, který prožíral mysl. Nenávisti, která tupila smysly. Lítosti, největšímu ze sithských hříchů.
Nalezl jsi stabilitu, hněv se stává nástrojem, nenávist cílenou podporou a lítost? Žádná nezůstala.
Obrazy odcházejí, s každým dalším krokem k okraji arény.
Dvě osoby bojovaly na smrt, obě zemřeli a z jejich krve povstala budoucnost...

Zamíříš do svého pokoje, nevnímáš okolní ruch. Nezajímají tě, již brzy je všechny opustíš, překonáš. Nevnímáš ani vlastní bolest, natolik tě pohltila nová odhodlanost.
Přiložíš kartu k panelu a vstoupíš. Byl jsi zde ten večer, ne. Byl tu Zake Kurtyz.
Poslal mě Lord Urias, mám se postarat o vaše zranění.
Překvapí tě postava v bílém. Nepřítomně přikývneš a svalíš se na postel. Chceš nalézt sladké bezvědomí, není to možné. Vzrušení prochází tělem silněji než by dokázala bolest.
Medik se dá do práce, sevřeš čelisti. Ztrácíš pojem o čase, možná přeci tvá mysl dokázala ustoupit.
Otevřeš oči, stojíš na kamenné podlaze rozlehlého chrámu, nebo snad vnitřku citadely? Nic podobného jsi nikdy nespatřil. Modré světlo prosvítá barvenou vitráží, dopadá v přesných kruhových obrazcích na zdobený oltář. Celá místnost je ponořena do onoho zvláštního ticha, absolutního zapomnění.
Zpoza sloupoví vyjde postava, vznáší se jako duch, levituje nad podlahou. Celé tělo halí sněhobílý plášť. Jen fialová záře očí prosvěcuje mrtvolnou tvář.
Vítej v naší síni mladičký Darthe.
Postava se přiblíží, cítíš její chladnou přítomnost. Celé tělo se sevře pod tím náporem.
Času jest málo, vyslyš naši radu. Mnozí slyšeli náš hlas, mnozí selhali.
Zjevení se zastaví v těsné blízkosti. Vyzařuje z něj cosi divného, neskutečného, hrozivého.
Tvé oči musí zůstat otevřené. Nalézt náš dar je tvým údělem. Pátrej po dávno zapomenuté knize, jíž zdobí dvojic kos. Najdeš-li knihu, najdeš...


Jste v pořádku, pane?
Trhneš sebou, stále na nepříliš pohodlné posteli. Nad tebou se sklání jeden z posluhovačů.
Dostal jsem za úkol přinést vám večeři.
Rychle vysvětlí sluha a hluboce se ukloní. Nechá tác na stole a radši s další úklonou zmizí.
Zvláštní sen, halucinace z bolesti? Prohmatáš si hrudník, medik odvedl výbornou práci, bolest je pryč, zase můžeš volně dýchat.
Dokonce začínáš dostávat hlad, dobré znamení. Přichystaná večere nádherné voní, břečkám z jídelny odzvonilo.
Už se chceš zvednout, když zazní zvonek. Dnes snad každý požaduje "audienci". Ovšem tento příchozí je skutečným překvapením.
Harch, Akatos, bez vyzvání překročí práh a zavře za sebou.
Omluv vyrušení, hned zase půjdu. Za několik hodin nás čeká cesta do podzemní jeskyně. Dnes už se tento test neprovádí, což našemu Lordovi očividně "nevadí". Obtížná zkouška, dokonce i pro zkušeného sitha. Proto chci nabídnout spolupráci, krátkodobý pakt. Já Akatos z líhně krále Stong N'hoka, přísahám, že do skončení úkolu nabízený pakt neporuším.
Pronese vážným hlasem harch, v jeho očích vidíš plamínky odhodlání. Ať je teatrálnost projevu jakkoli vtipná, část pravdy obnáší. Krystalové jeskyně jsou krutou zkouškou pro každého přílišného horlivce.
Věřit slovům pavouka, nebo se pokoušet bez pomoci?
Obrázek

Uživatelský avatar
Marinho
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 413
Registrován: 16.2.2012 21:17:57
Bydliště: Elpizies
Kontaktovat uživatele:
Bonaire

Re: Zake Kurtyz - Krůček k velikosti

Příspěvek od Marinho »

Korriban - Kruhovitá aréna

Když vejdu do pokoje, překvapí mě postava v bílém.

Felčar? Od mistra? To si mě musí cenit.
Pokývnu hlavou, projdu kolem něj a s heknutim se rozsypu po posteli. Automaticky stisknu zuby a pak ... Už jen spánek. Nebo snad bezvědomí či dokonce smrt? Jsem vyčerpaný a děsivě bezbranný. Ve stavu nevědomí se mi zjeví zvláštní postava. Oděna v bílém, jako felčar, ale oči mu, nebo snad jí svití fialovou záři. Mám hledat knihu se zvláštním znakem.

Kdo jsi?
Na mou otázku se ozve hlas u mé hlavy, ale neodpovdá hlasu iluze. Otevřu oči a vidím sluhu. Sáhnu si na bok, ale nenajdu svou dýku.

Teď jsi mrtvý, Darthe ...
Bleskne mi hlavou a zuřím sám na sebe, že jsem tak nabídl kdejakýmu chudákovi udělat dojem tím, že by mě zabil.

Tak už zase vypadni.
Slova doplním i gestem. Vůně nijak nepřipomíná běznou kuchyni. Připomíná mi to večeři. Včerejší? Nebo snad starší? Událo se toho v poslední době hodně a ztrácím pojem o čase. Přesvědčím sám sebe, že není šatný nápad ješte chvíli ležet, když v tom zazvonil zvonek u dveří. A než stihnu cokoliv říct či se alespoň zvednout, vidím tu mnohookou zrůdu, hříčku vesmíru. Zatimco mluví, zkusím se alespoň posadit a nasadit alespoň trochu důstojnou tvář.

Akatosi z líhně krále Stong N'hoka
Tento titul pro mě má menší cenu než nášup oranžové kejdy, která se dá považovat za jedlou a kterou tu vydávaji třikrát do týdne. Ale něco mi říká, že pro něj to má cenu a ne zrovna malou. "Právo" povyšovat se nad sobě rovné.

Souhlasím s tvou nabídkou. A slibuji, že ti v prvním okažiku nebodnu nůž do zad.
Úsměvem naznačím, že to má pochopit jako žert. Nejsem si jistý, jestli mu krom etikety nechybí i smysl pro humor.

Teď když mě omluvíš ...
Nedořeknu větu, ale aniž bych se dotýkal jeho hnusného těla se ho pokusím vypakovat za dveře. Poté pro jistotu zamknu a vysvleču špinavý oděv. Jen ve spodním prádle do sebe dostanu vše, co mi bylo přineseno. Hlad je silnější než strach z úkladné vraždy jedem. Krom toho, felčar nechal volný přistup do pokoje, tak proč to komplikovat chemií. U jídla se zamýšlím nad návrhem pavouka. Nepředstavil se jiným jménem, takže ... Každopádně není na škodu tam mít někoho, kdo se mě okamžitě nepokusí zabít. Za záda si ho nepustím ale.
Pak si dám opět sprchu a ve skříni vezmu další čisté roucho. Najezen a čistý mám čas si vyčistit hlavu. Do večera je času dost, ale pokoj opouštět zatím nechci.
"Admini nejsou banda emocionálně nestabilních hňupů."
- MrTukan

jako moderátor i hráč odpovídám ve všední dny mezi 8:00 a 16:00 až na ojedinělé výjimky

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“