Coruscant, chrám Jedi, archiv
Pouto mezi mistrem a padawanem se nezapře. Mistrovi nejspíš ten jeden pohled stačil k přečtení veškerých mých myšlenek. Dozvěděl se nejen o míře mích pokroků v zadané práci, ale i o snaze trochu si zpestřit zdlouhavé studium drobnou odbočkou. Po informacích týkajících se senátního výboru pro bezpečnost jsem sáhl až poté, co jsem prošel celý finanční výbor včetně údajů o jeho minulých členech a větší část obchodního výboru. Až skončím s odborem pro bezpečnost, hodlal jsem přejít zpět k obchodnímu výboru, dále pak pokračovat k průmyslovému výboru. Stejně tak já věděl, že to mistr poznal a ne jenom to. Hlavou mu proběhlo ještě cosi podstatného navíc. Také mě se hlavou honilo několik otázek. Chtěl bych si u mistra ověřit smysl některých značek v kartách, jaký význam přisuzuje jistým závěrům a postřehům, atd. Povídání s mistrem však muselo počkat. Ve chvíli, kdy mistr Merchalm promluvil, už to na co jsem se chtěl zeptat, nebylo tak důležité. Jedno bylo rovněž, zda jsem tušil, s čím vyrukuje, jestli jsem předpokládal spíše další rutinní úkol v rámci přípravy jeho pátrání, či něco zcela odlišného. Důležité bylo jen to, že tu pro změnu byl jiný úkol, jehož jsem se měl zhostit A dokonce to byl samostatný úkol mimo chrám. Změnu prostředí jsem celkem uvítal. Znělo to zajisté méně všedně, než další dlouhý den, strávený za terminálem v archivu.
Byla tu ona stopa, na jejímž prověření jsem se měl podílet, i když mi k ní mistr, kromě její existence téměř nic neprozradil. Zmínil se o ní, jako o součásti poměrně zamotaného případu, přičemž na daném případu již začal pracovat. Vsadil bych se, že si minimálně snažil omrknout situaci, v souvislosti v velmorským regentem a zakázkami na vývoz žuly, tuší víc než vyslovil. Rychle jsem zapřemýšlel, co všechno zatím může tušit. Hlavně musel mít nějaký zdroj základních informací o případu, bod kde začal s pátráním. Pokud byl případ vážně zamotaný, nemohl se údaj o velkém množství sjednaných obchodů zjevit náhodou. Tak snadné to zkrátka v obchodní ani vyšetřovací branži nebylo. Na větším množství zakázek, se při troše důvtipu, dala vydělat slušná hromádka kreditů. Příhodně se zaokrouhlilo, uzavřel fiktivní obchod. Sesbírat nitky, dokázat takové jednání mohlo být, jak hledat jehlu v pořádném mračnu vesmírného prachu. Spíše došlo k událostem odhalivším malou část skrývaného tajemství. Kolem částí tajemství, jako typu zakázek, celkové částky, zákazníků atp. by se dalo kroužit, jakožto kolem záchytného bodu.
"Takže mám omrknout, kam ukazují ty zakázky? Nebo bych o tom případu měl vědět ještě něco?" vznesl jsem dotaz. Reakci, ať jakoukoliv, jsem nezpochybnil, vzal jsem ji na vědomí. Ukázalo se, že není čas na dlouhé hovory. Proto nestálo zato plýtvat slovy. Vedlo by to ke spekulacím, oslabujícím pozornost vůči náhodným detailům, zaměřením na jediný vybraný cíl.
Pak tu byl výslech velmorského regenta, na němž jsem se měl po nějakém ověření porozhlédnut. Tato jednání byla napůl prací a napůl společenskými událostmi. Opakovaně se při nich setkávala skupina lidí, s různými funkcemi, povoláními týkajícími se veřejného dění i osobními zájmy. Jedni se zajímali o skutečný výsledek jednání, druzí si z něho chtěli udělat druhý business, blýsknout se vyzískat, třetí chtěli vyhovět formalitám. Všichni bez rozdílu hráli svoje role, zapadající do předem určeného společenského scénáře. Obrátil jsem se zpět k obrazovce terminálu, kde moje vlastní role vystřídala poslední kartu senátora.
Přelétl jsem obrazovku očima a pousmál se. Několikrát za sebou jsem si přečetl následující osobní údaje tvořící totožnoěst:
Kód: Vybrat vše
Jméno: Brighley Neclomb
Narozen: 147 BBY
Věk: 18 let
Status: svobodný
Zaměstnán: Odbor pro obchod s nerostnými surovinami
Funkce: pracovník oddělení pro projekty rozvoje
Osobní číslo: 98521432
Pověření: vysílán, aby se za odbor účastnil obchodních setkání
Pracoviště: Ústředí na Coruscantu
Bydliště: Corucecant
Životopis Získal potřebné vzdělání, ucházel se o místo na Odboru pro obchod s nerostnými surovinami, kde chtěl získat praxi. Na pozici asistenta se osvědčil, Rychle se změnil ve stálého zaměstnance. V organizaci pracuje skoro půl roku. Má předpoklady zastávat svou pozici a zastupovat úřad.
Nová identita, vystavovala na odiv pečlivost svého zpracování, jako by jí mistr zanesl přímo do záznamů řečené organizace. Se vzhledem nebyl problém, mohl skoro přesně odpovídat mému popisu. Málo kdo mě znal natolik, aby mě dokázal identifikovat. Jméno Brighley Neclomb se vyhnulo oné začátečnické chybě, s podobnostmi. Mé vlastní jméno ani mé iniciály V E neevokovalo. Věk byl pochopitelně trochu vyšší, i když ne natolik, aby to působilo nápadně. Mnozí úředníci začínali pracovat v mladém věku, mnozí dokonce vypadali mladší, třebas i jako ucha. Jenže obvyklému zaměstnanci úřadu bylo málokdy pouhých patnáct let. Životopis, pracovní zkušenosti a zadaný úkol odpovídaly dosaženému věku. Mladý pracovník byl z úřadu vysílán do terénu kvůli umožnění načerpat potřebné zkušenosti. Pozorný mohl být i z čistého zájmu Zvolený druh organizace rovněž dobře vyhovoval. Specializovaný dozorčí úřad, minimální možnost zasáhnout, slušné oprávnění motat se okolo, zajímat se o kde jakou hloupost, eventuálně klást otázky. Přitom bílé límečky budí svou přítomností respekt jen z části. Neznamená totiž to samé, jako když se do věci zapletou ozbrojené bezpečnostní složky. K dokonalosti chyběla snad fyzická podoba čipové karty s osmimístným služebním číslem, coby jasný důkaz mé totožnosti. Naopak mě napadalo minimum důvodů, proč by se toto krytí nedalo použít. Např. odhalení ze strany někoho, kdo znal mistra Merchalma, případně skutečně pracuje pro daný odbor, by bylo nepříjemné. Škoda byla jen rychlost, jakou se to všechno semlelo. Čas na veškerou přípravu, až už vyhledání podkladů, přípravu vybavení, či dorozumění s ostatními vyšetřovateli, vypršel předem. Všechny tyto podrobnosti jsem uložil do paměti.
"Jak si přejete, mistře. Pokusím se získat nějaké informace, aniž bych na sebe příliš upozornil," přisvědčil jsem konečně. Bez řeči jsem si odepnul opasek se světelným mečem a kapsičkou s osobními věcmi, čímž jsem zůstal prakticky neozbrojený. Absence zbraně jaksi patřila k dokonání přestrojení. Od řadového úředníčka se příliš neočekávalo stálé nošení pádné zbraně, Ukryté pistole, jakož i světelné meče jsou fajn věcičky, dokud si ti citliví na přítomnost zbraní nepovšimnou charakteristické vybouleniny na oděvu, či kapse. Po odhalení přestávají být tolik fajn, neboť vzbudí příval zvědavých otázek na vaše důvody. Krom toho Jedi beze zbraně není při obchodním jednání bezzubý. Zaprvé musí vědět, jaké mu plyne riziko, pokud se přihodí cokoliv nepředvídatelného, je-li přítomnost zbraně nutná. Zadruhé si s tím musí v nehorším umět poradit jiným způsobem. Opasek s mečem jsem podal mistru Merchalmovi. Ze svých věcí jsem si ponechal jen datapad. Vzal jsem ho do archivu za týmž účelem, jemuž měl sloužit nadále. Abych si mohl zapisovat důležité údaje a vlastní poznámky. Popadl jsem oblečení přivezené droidem, znovu se lehce uklonil, otočil se na podpatku a vyběhl z archivu do chodeb. Klusal jsem chodbami, směrem východ. Cestou jsem narazil na jednu prázdnou tréninkovou místnost. Vklouzl jsem dovnitř, dávajíce si závod s převlékáním na čas. Nápad nechat své padawanské odění v taxíku, se mi nechtěl líbit. Že jsem mě vyvolával dojem nastupování do rozjetého vlaku, na poslední chvíli, že se mi na tom nelíbilo pár dalších věcí, nehrálo zásadní roli. Prostě jsem ve spěchu vědomě nerespektoval mistrovo doporučení, i když to mohlo způsobit lehký zmatek. Jinak jsem s jeho instrukcemi neměl tendenci polemizovat. Nasoukal jsem se do mistrem zvoleného civilního oděvu. Své roucho jsem položil na polici obsahující tréninkové vybavení. Opustil jsem tréninkovou místnost, doběhl k východu, seběhnul venkovní schodiště. Pak pokračoval dál ke třetímu portu.
Zpomalil jsem teprve, když jsem před sebou spatřil taxík. Plynulejším tempem jsem, již coby padawan v úředníkově rouše, došel k zadním dvířkům taxíku. Otevřít dvířka, nastoupit a zase zabouchnout, bylo dílem vteřin. Kdyby ten za řízením taxíku zasvěcen, předem věděl, koho poveze, nemusel jsem nic říkat. Pokud pochyboval o tom, kdo jsem, musel jsem ho přesvědčit. Malý zakalkulovaný háček napravitelný demonstrací použití Síly? Vždyť Jedi není jen ten, kdo u sebe má světelný meč, a plášť, i když se tak mnozí domnívají. V opačném případě by převlek byl vylepšen o objednaného, avšak nevědoucího taxikáře. Od začátku bych hrát svou roli úředníka. Místo odhalení skutečnosti, stačilo zdvořile požádat o zavezení k obchodnímu úřadu. Jakmile se dal do pohybu, mírně jsem pár triky poupravil vzhled na sebe narychlo naházeného oděvu. Do jedné z kapes jsem vložil tmavé brýle, do druhé kontaktní čočky pro případ nutnosti dalšího maskování. Rukou jsem si několikrát prohrábl vlasy. Mírně si pocuchal jejich nápadnější zadní straně hlavy, nesoucí náznaky charakteristické úpravy. Každý se nedívá tak pozorně, aby si takové drobnosti hned všinul, pochopil její význam. Ale jeden nikdy neví. Nyní jsem mohl budit dojem společensky nepobuřující nedbalé elegance, Složitější úpravy nepřicházely více času a vybavení v úvahu. Naštěstí jich nebylo zapotřebí. Mimo chrám jsem neplatil za známou osobnost. Byl jsem připraven dorazit na místo činu, začít plnit svou úlohu, okamžitě se kolem sebe začít opatrně rozhlížet.