1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Moderátor: Moderátoři
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban - jeskyně
Nebylo potřeba tě prozradit. Vykryl jsem její útok. Zatím!
Přešel jsem do útoku, na chvíli ji zatlačil, ale zvládla to svou vytříbenosti. Nakonec jsme od sebe odskočili.
A takhle to dělají Sithové. Nebo snad ne? Nebýt Arase a tady Garrana, nikdo by mě nepodezříval. A tebe by bohužel popravili.
A mě by bohužel popravili? Popošel jsem pár kroků kolem Vishy. Zajímavé, že zná jeho jméno. Musí být dobře informovaná.
Ani jednu slzu bys neukápla? Nahodil jsem zmučený výraz. Ten mi Visha oplatila svou kombinací soucitu, smutku a ironie.
Najednou se do rozhovoru připojil Aximand. Arlen nezapomíná jména co? Pohlédl jsem jeho směrem. Úplně jsem zapoměl že tu je. Pak mi došlo co řekl. Arlen, od něho jsou informace.
Visha se přesunula za moje záda. Sakra! Ale nic neudělala. Chce mě vůbec zabít? Nezdržuje?
Básníš o tom, jak mě porazíš, ale nic z toho. Neporazíš. Ani si nechceš špinit ruce s tím, že mě zabiješ. Místo toho to necháš na ostatních.
Takže já na tebe nemám? Rozhodil jsme rukama Já? Napřáhl jsem meč zpět na ni.
Zas na mě skočila, bojovala dobře, ale byly cítit známky únavy. Možná zdržuje a doufá že příjde Arlen. Vykryl jsem útok a vrátil se k původnímu plánu. Povoluje, musím toho využít. Přešel jsem do pasivní obrany a myslí jsem zkoumal artefakty.
Nech se ovládat Temnou stranou, ovládni ji... z jednoho se nevrátíš, to druhé nedokážeš. Vem si nové jméno, zahoď minulost. Jsi přece Sith. Nicka. Jedna smrt z tebe udělala trosku.
Ať už sklapne. Nemá cenu odpovídat.
Připravil jsem se na tužší boj. Jdu do toho, žádné kecání, žádné debaty. Půjde dolů!
Natáhl jsem se po prvním holokronu a mrštil jej po ni. Hned jsem se natáhl po dalším a dalším.
Nebylo potřeba tě prozradit. Vykryl jsem její útok. Zatím!
Přešel jsem do útoku, na chvíli ji zatlačil, ale zvládla to svou vytříbenosti. Nakonec jsme od sebe odskočili.
A takhle to dělají Sithové. Nebo snad ne? Nebýt Arase a tady Garrana, nikdo by mě nepodezříval. A tebe by bohužel popravili.
A mě by bohužel popravili? Popošel jsem pár kroků kolem Vishy. Zajímavé, že zná jeho jméno. Musí být dobře informovaná.
Ani jednu slzu bys neukápla? Nahodil jsem zmučený výraz. Ten mi Visha oplatila svou kombinací soucitu, smutku a ironie.
Najednou se do rozhovoru připojil Aximand. Arlen nezapomíná jména co? Pohlédl jsem jeho směrem. Úplně jsem zapoměl že tu je. Pak mi došlo co řekl. Arlen, od něho jsou informace.
Visha se přesunula za moje záda. Sakra! Ale nic neudělala. Chce mě vůbec zabít? Nezdržuje?
Básníš o tom, jak mě porazíš, ale nic z toho. Neporazíš. Ani si nechceš špinit ruce s tím, že mě zabiješ. Místo toho to necháš na ostatních.
Takže já na tebe nemám? Rozhodil jsme rukama Já? Napřáhl jsem meč zpět na ni.
Zas na mě skočila, bojovala dobře, ale byly cítit známky únavy. Možná zdržuje a doufá že příjde Arlen. Vykryl jsem útok a vrátil se k původnímu plánu. Povoluje, musím toho využít. Přešel jsem do pasivní obrany a myslí jsem zkoumal artefakty.
Nech se ovládat Temnou stranou, ovládni ji... z jednoho se nevrátíš, to druhé nedokážeš. Vem si nové jméno, zahoď minulost. Jsi přece Sith. Nicka. Jedna smrt z tebe udělala trosku.
Ať už sklapne. Nemá cenu odpovídat.
Připravil jsem se na tužší boj. Jdu do toho, žádné kecání, žádné debaty. Půjde dolů!
Natáhl jsem se po prvním holokronu a mrštil jej po ni. Hned jsem se natáhl po dalším a dalším.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban - jeskyně
Postavila se do obranného postoje, ale ty jsi měl jiný plán, než znovu zkřížit meče. Natáhl jsi se Silou pro databanku prastarých vědomostí a mrštil ji proti ní. Snadno uhnula, i podruhé, potřetí uskočila stranou. Snadnější bylo vrhat cokoli bylo po ruce a moc by tě nevyčerpalo, takže se nebála některým kuuskům nastavit i čepel svého meče.
"Ty!" Bylo to spíše vydechnutí, než zavolání, musela uskočit většímu kousku čehosi, co jsi zrovna měl po ruce. "Ty... na mě nemáš."
V tom zmizela, uviděl jsi ještě stopu v prachu, ale potom nic.
Od Aximanda se nesl tenký tichý hlásek a slabá zelená záře, kterou vystřídala modrá a pozom znovu zelená. Několik holocronů letělo na zem, něketré skládal bokem. Těch bylo všehovšudy pět, hromada byla daleko větších. Teprve teď zvedl hlavu, aby se podíval na tebe.
"Kryj si záda..." Sám tasil meč, ale nepřidal se k tobě, aby ti pomohl. Pouze jej zabodl do země a ucítil jsi opět tu mocnou auru Temné strany, která se formovala do jakéhosi štítu kolem něj.
O sekudnu později jsi ucítil varovný poryv v Síle, která tě varovala před příchozím nebezpečím. Včas jsi se otočil, aby se tvá čepel skřížila s Vishinou. Rozmáchla se k dalšímu útoku, ale opět zmizela. Další varování nepřišlo, až rudá záře z tvé pravé strany tě donutila zvednout proti ní meč a čepele se znovu zahryzly do sebe. "Nejsi ani zdaleka na mé úrovni." Zavrčela a opět zmizela. Věděl, jsi že další útok příjde každou chvíli.
Postavila se do obranného postoje, ale ty jsi měl jiný plán, než znovu zkřížit meče. Natáhl jsi se Silou pro databanku prastarých vědomostí a mrštil ji proti ní. Snadno uhnula, i podruhé, potřetí uskočila stranou. Snadnější bylo vrhat cokoli bylo po ruce a moc by tě nevyčerpalo, takže se nebála některým kuuskům nastavit i čepel svého meče.
"Ty!" Bylo to spíše vydechnutí, než zavolání, musela uskočit většímu kousku čehosi, co jsi zrovna měl po ruce. "Ty... na mě nemáš."
V tom zmizela, uviděl jsi ještě stopu v prachu, ale potom nic.
Od Aximanda se nesl tenký tichý hlásek a slabá zelená záře, kterou vystřídala modrá a pozom znovu zelená. Několik holocronů letělo na zem, něketré skládal bokem. Těch bylo všehovšudy pět, hromada byla daleko větších. Teprve teď zvedl hlavu, aby se podíval na tebe.
"Kryj si záda..." Sám tasil meč, ale nepřidal se k tobě, aby ti pomohl. Pouze jej zabodl do země a ucítil jsi opět tu mocnou auru Temné strany, která se formovala do jakéhosi štítu kolem něj.
O sekudnu později jsi ucítil varovný poryv v Síle, která tě varovala před příchozím nebezpečím. Včas jsi se otočil, aby se tvá čepel skřížila s Vishinou. Rozmáchla se k dalšímu útoku, ale opět zmizela. Další varování nepřišlo, až rudá záře z tvé pravé strany tě donutila zvednout proti ní meč a čepele se znovu zahryzly do sebe. "Nejsi ani zdaleka na mé úrovni." Zavrčela a opět zmizela. Věděl, jsi že další útok příjde každou chvíli.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban - jeskyně
Uskočila před posledním artefaktem. Aspoň se trochu zadýchala. Budu ale muset vymyslet něco jiného.
Ty! ..... Ty... na mě nemáš. Vydechla a zmizela.
Co to?! Kde ksakru je? Všiml jsem si stopy v prachu. Sakra! Jak to udělala?
Kryj si záda... Aximand! Proč mi nepomůže! A co to vlastně dělá? Pohlédl jsem na dvě hromádky holocronů. Vybral pět, co to znamená? Ten zbytek je k ničemu?
Pak zabodl meč a vytvořil štít Temné strany kolem sebe.
Ironicky jsem si povzdechl. Neumím nic! Když se dívám co dokážou ostatní, musím přehodnotit co jsem se naučil, jak od Jediu tak Sithů.
Ucítil jsem ji, byla za mnou. Naše čepele se střetly na malý okamžik než znovu zmizela. Podruhé jsem už nic neucítil ale instinkty mne zachránily.
Nejsi ani zdaleka na mé úrovni Pronesla než znovu zmizela.
Ne! Neumím žádné pokročilé techniky. Musím ji porazit jinak.
Kroužil jsem po místnosti. Odkud vyskočí? Musím něco změnit. Poprvé jsem ji vycítil, musím to dokázat znovu.
Přestal jsem zbytečně běhat po místnosti. Ponořím se do vod Temné strany, to je jediná možnost.
Zavřel jsem oči, stejně mi nemůžou pomoct. Natáhl jsem se svým vědomím po místnosti. Jako první jsem ucítil temnotu v místě kde klečel Aximand. Zkusil jsem najít něco podobného ve svém nitru. Ne šílený vztek, ne bezhlavé běsnění. Nehledal jsem sebelítost, kašlu na to co se mi stalo. Hledal jsem v sobě temnotu, která praží po moci. Pokud mě porazí tak nikdy nic nezískám, zemřu nebo budu nickou, která nestojí ani za zabití. Ponořil jsem se do temné strany, která chtěla všechno, moc, vědomosti, Sílu. Ponořil jsem se nejhlouběji co to šlo Snažil jsem se využít potenciál Temné strany v boji. Přenechal jsme svůj osud v rukách Temné strany, byla to moje jediná šance.
Uskočila před posledním artefaktem. Aspoň se trochu zadýchala. Budu ale muset vymyslet něco jiného.
Ty! ..... Ty... na mě nemáš. Vydechla a zmizela.
Co to?! Kde ksakru je? Všiml jsem si stopy v prachu. Sakra! Jak to udělala?
Kryj si záda... Aximand! Proč mi nepomůže! A co to vlastně dělá? Pohlédl jsem na dvě hromádky holocronů. Vybral pět, co to znamená? Ten zbytek je k ničemu?
Pak zabodl meč a vytvořil štít Temné strany kolem sebe.
Ironicky jsem si povzdechl. Neumím nic! Když se dívám co dokážou ostatní, musím přehodnotit co jsem se naučil, jak od Jediu tak Sithů.
Ucítil jsem ji, byla za mnou. Naše čepele se střetly na malý okamžik než znovu zmizela. Podruhé jsem už nic neucítil ale instinkty mne zachránily.
Nejsi ani zdaleka na mé úrovni Pronesla než znovu zmizela.
Ne! Neumím žádné pokročilé techniky. Musím ji porazit jinak.
Kroužil jsem po místnosti. Odkud vyskočí? Musím něco změnit. Poprvé jsem ji vycítil, musím to dokázat znovu.
Přestal jsem zbytečně běhat po místnosti. Ponořím se do vod Temné strany, to je jediná možnost.
Zavřel jsem oči, stejně mi nemůžou pomoct. Natáhl jsem se svým vědomím po místnosti. Jako první jsem ucítil temnotu v místě kde klečel Aximand. Zkusil jsem najít něco podobného ve svém nitru. Ne šílený vztek, ne bezhlavé běsnění. Nehledal jsem sebelítost, kašlu na to co se mi stalo. Hledal jsem v sobě temnotu, která praží po moci. Pokud mě porazí tak nikdy nic nezískám, zemřu nebo budu nickou, která nestojí ani za zabití. Ponořil jsem se do temné strany, která chtěla všechno, moc, vědomosti, Sílu. Ponořil jsem se nejhlouběji co to šlo Snažil jsem se využít potenciál Temné strany v boji. Přenechal jsme svůj osud v rukách Temné strany, byla to moje jediná šance.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban - jeskyně
Visha znovu zaútočila. Snažil jsi se v sobě najít to, co by ti mohlo pomoct ji porazit. To, co tě dovedlo až sem, udrželo tě naživu, tvoji touhu po tom stát se někým, něco dokázat... získat opravdovou moc.
S dalším jejím útokem jsi okolí začal vnímat trošku jinak. Cítil jsi, odkud zaútočí, ale ne kdy. Vyměnili jste si několik úderů a znovu zmizela. Znovu zaútočila. Věděl jsi odkud, odrazil jsi její úder, přešel do protiútoku. Cítil jsi vlastní sílu, cítil jsi, jak s každým úderem Visha trošku povolovala, než znovu zmizela.
Cítil jsi ji všude kolem sebe. Najednou bylo opět těžší rozeznat, odkud zaútočí. Zaútočila přímo na tebe, zepředu, změnila taktiku, místo několika úderů se vaše čepele zakously do sebe, několikrát pohnula jílcem a podařilo se jí zasadit ti sečnou povrchovou ránu do pravé paže téměř přesně polovině délky mezi ramenem a loktem. Náhlý nával hněvu a bolesti posílil tvoje čerpání sil z Temné strany. Téměř instinktivně jsi pohnul mečem, zakroužil a čepel tvé soupeřky se ocitla ve vzduchu. Stejný instinkt ti velel protáhnout pohyb rukou a seknout vodorovně proti jejímu krku.
Celé tvé tělo ti velelo ji zabít, ačkoli mysl věděla, že je potřeba udělat opak. Smrtelnou ránu bys však zasadil, kdyby se neskrčila a nepokusila se tě odhodit. Tvůj Silový štít ale držel, cítil jsi, jak se její telekinetická vlna rozbila, jako voda o skálu. Ale i bez štítu by tě jen možná povalila na zem. I tak jsi to ale pocítil a na vteřinu tě to zastavila. To už zase držela svůj meč pevně v rukou a silně oddychovala. "Že bych..." Následoval výkřik, žádné slovo, dokončení věty, jen výkřik. Měl co dočinění s fialovými paprsky, které se do jejího těla zabořily ze strany a než jsi stihl vůbec zpracovat tuto myšlenku, ty jsi následoval. Tělem ti projela bolest, jako bys cítil každý sval a jeden po druhém se pomalu vypínaly a zapínaly, v některých částech těla jsi dostával křeče a nemohl jsi se hýbat ještě chvíli poté, co útok pominul. Zároveň to byl ale úžasný pocit, Temná strana v jednom okamžiku posilovala tvé tělo a ve druhém jej celé ochromovala, proudila tebou a mísil se v tobě pocit moci i bezmoci.
"Já myslím, ze jsem viděl dost... jsem zde hotov a čas na nikoho nečeká." Když jsi se konečně úplně probral, viděl jsi Aximanda, jak se skláněl nad Vishou a něco šeptal. Měla otevřené oči a celé tělo jí stále cukalo. Už nekřičela, z úst jí unikaly jen krátké tiché steny bolesti.
Aximand vstal a pohlédl na tebe. "Vcelku působivé. I když... kdo ví, kdyby byla při plné síle. Zvedni ji, vracíme se na akademii." U pasu se mu opět houpal sithský meč a v ruce svíral dva malé holocrony tvary pyramidy. "Z tohoto souboje plyne poučení, že bojovníkmá vždy přehled o svém okolí." Usmál se a pomalu odešel stejnou cestou, kudy jste vešli. Nenesl takřka žádné známky únavy, ani přetrvávajících účinků útoku, kterým jej Visha téměř vyřadila.
Visha znovu zaútočila. Snažil jsi se v sobě najít to, co by ti mohlo pomoct ji porazit. To, co tě dovedlo až sem, udrželo tě naživu, tvoji touhu po tom stát se někým, něco dokázat... získat opravdovou moc.
S dalším jejím útokem jsi okolí začal vnímat trošku jinak. Cítil jsi, odkud zaútočí, ale ne kdy. Vyměnili jste si několik úderů a znovu zmizela. Znovu zaútočila. Věděl jsi odkud, odrazil jsi její úder, přešel do protiútoku. Cítil jsi vlastní sílu, cítil jsi, jak s každým úderem Visha trošku povolovala, než znovu zmizela.
Cítil jsi ji všude kolem sebe. Najednou bylo opět těžší rozeznat, odkud zaútočí. Zaútočila přímo na tebe, zepředu, změnila taktiku, místo několika úderů se vaše čepele zakously do sebe, několikrát pohnula jílcem a podařilo se jí zasadit ti sečnou povrchovou ránu do pravé paže téměř přesně polovině délky mezi ramenem a loktem. Náhlý nával hněvu a bolesti posílil tvoje čerpání sil z Temné strany. Téměř instinktivně jsi pohnul mečem, zakroužil a čepel tvé soupeřky se ocitla ve vzduchu. Stejný instinkt ti velel protáhnout pohyb rukou a seknout vodorovně proti jejímu krku.
Celé tvé tělo ti velelo ji zabít, ačkoli mysl věděla, že je potřeba udělat opak. Smrtelnou ránu bys však zasadil, kdyby se neskrčila a nepokusila se tě odhodit. Tvůj Silový štít ale držel, cítil jsi, jak se její telekinetická vlna rozbila, jako voda o skálu. Ale i bez štítu by tě jen možná povalila na zem. I tak jsi to ale pocítil a na vteřinu tě to zastavila. To už zase držela svůj meč pevně v rukou a silně oddychovala. "Že bych..." Následoval výkřik, žádné slovo, dokončení věty, jen výkřik. Měl co dočinění s fialovými paprsky, které se do jejího těla zabořily ze strany a než jsi stihl vůbec zpracovat tuto myšlenku, ty jsi následoval. Tělem ti projela bolest, jako bys cítil každý sval a jeden po druhém se pomalu vypínaly a zapínaly, v některých částech těla jsi dostával křeče a nemohl jsi se hýbat ještě chvíli poté, co útok pominul. Zároveň to byl ale úžasný pocit, Temná strana v jednom okamžiku posilovala tvé tělo a ve druhém jej celé ochromovala, proudila tebou a mísil se v tobě pocit moci i bezmoci.
"Já myslím, ze jsem viděl dost... jsem zde hotov a čas na nikoho nečeká." Když jsi se konečně úplně probral, viděl jsi Aximanda, jak se skláněl nad Vishou a něco šeptal. Měla otevřené oči a celé tělo jí stále cukalo. Už nekřičela, z úst jí unikaly jen krátké tiché steny bolesti.
Aximand vstal a pohlédl na tebe. "Vcelku působivé. I když... kdo ví, kdyby byla při plné síle. Zvedni ji, vracíme se na akademii." U pasu se mu opět houpal sithský meč a v ruce svíral dva malé holocrony tvary pyramidy. "Z tohoto souboje plyne poučení, že bojovníkmá vždy přehled o svém okolí." Usmál se a pomalu odešel stejnou cestou, kudy jste vešli. Nenesl takřka žádné známky únavy, ani přetrvávajících účinků útoku, kterým jej Visha téměř vyřadila.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban - jeskyně
Ucítil jsem spáry temnoty kolem sebe. Kdysi bych se zalekl, byl jsem před svody Temné strany varován, ale teď jsem ji vítal s otevřenou náručí. Podvolil jsem se, přijal jsem ji. Cítil jsem, že jsem zvolil správný směr. Temná strana mě přijímala, pomalu, ale přeci.
Vishu jsem stále neviděl, ale cítil jsem ji. Věděl jsem odkud zaútočí. To bude stačit. Mnohem lepší, než kdyby se objevila za mými zády.
Naše meče se střetly, ale teď byly síly vyrovnané. Využila zase svůj trik a zmizela, ale teď jsem byl na to připraven. Ponořil jsem se do Síly a namířil meč směrem kde vyskočila ze svých stínů. Cítil jsem jistotu. Konečně, mám ji!
Ale zase mě překvapila, změnila taktiku. Cítil jsem ji kolem sebe. Byla všude. Co dělá? pohybuje se tak rychle? Nebo se nezaměřuje na určité místo. Zamračil jsem se. Nevím nic o její praktice, nevím jak funguje. Tahle nevědomost musí v budoucnu přestat.
Objevila se a střetli jsme se zase meči. Nesnažila se o svoje rychlé seky a dokonalé ovládaní zbraně, prostě na mne zatlačila. Nečekal jsem to, nebyl to její typický styl boje. Využila toho a vyryla mi šrám do ruky.
K sithu! Už mě štve.
Nečekaně to bylo pro mne výhodou. Dostalo mne to do varu. Dostalo mne to do hlubin Temné strany jako nikdy předtím. Cítil jsem hněv, cítil jsem zlobu, cítil jsem své pokoření. Využil jsem nečekané Síly a parírováním jsem ji vykroutil meč z ruky. Zahlédl jsem malý odraz světla na rukojeti jejího meče, když proletěl vzduchem. Můj útok ale pokračoval směrem k jejímu krku.
Cítil jsem nutkání ji zabít, chtěl jsem ji zabít, každý nerv v mém těle ji chtěl zabít. Věděl jsem že ji Aximand chce, ale neovládl jsem temnotu která mnou procházela a pokračoval jsem v útoku.
Budou mu muset stačit holokrony.
Ale Visha neměla v plánu zemřít, skrčila se a vyslala proud Síly na mne. Byla to silná vlna ale rozbila se o můj štít. Splnila ale účel, nedokončil jsem sek meče a ona se zachránila, navíc se dostala zpět ke svému meči. Začala oddechovat a pokusila se na mne promluvit.
Že bych...
Víc ale nestihla, protože ji obklopila fialová záře od paprsku, který se do ni zahryzl a s křikem ji vyřadil z boje.
Co to? Kdo? Rozhlédl jsem se. Uprostřed pohybu hlavou, ale do mne vjel stejný paprsek. Ucítil jsem neskutečnou bolest, cítil jsem ji ve svalech, nervech, zatínal jsem zuby. Snažil jsem se nekřičet. Nešlo to!
Vše mne bolelo, ale zároveň jsem cítil jak mým tělem prochází Temná strana, která mne mučila, ale zároveň konejšila. Byl to ohromující pocit rozkoše a utrpení.
Já myslím, ze jsem viděl dost... jsem zde hotov a čas na nikoho nečeká. Byly první slova po mém probuzení.
Co to? Musel jsem omdlít bolestí. Pohlédl jsem na něj, klečel u Vishy a šeptal ji něco. Stále sebou lehce škubala. Ten pohled mne nesmírně uspokojoval. Konečně! Ona je bezmocná, ne já!
Vcelku působivé. I když... kdo ví, kdyby byla při plné síle. Zvedni ji, vracíme se na akademii. Plná síla, plná síla! Prostě jsem ji porazil, ať si k tomu dodává co chce.
Aximand vykročil k východu. Jenom dva? Taková hromada a on si vezme jen dva holokrony.
Z tohoto souboje plyne poučení, že bojovník má vždy přehled o svém okolí. A odkráčel pryč. Jak se nese! Před chvílí klečel na zemi a nemohl se zvednout!
Rozhlédl jsme se po místnosti. Mám si něco vzít? Raději ne, kdoví, kam půjdu a kdo mne bude prohledávat. Pohlédl jsem na artefakty. Vzal si jen ty dva, protože jen ty dva za něco stály?
Přešel jsem k Vishe a krutě se na ni usmál. Neměl jsem potřebu ji něco říkat. Doufal jsem, že k tomu dostanu příležitost později. Sklonil jsem se nad ni a vzal ji meč. To teď nebudeš potřebovat. Pohodil jsem si s nim v ruce a připnul jsem ho k opasku vedle mého meče.
Pak jsem ji vzal do náruči a vykročil jsem za Aximandem. Pohlédl jsem ji do očí, byly krásné, jako ostatně všechno na ni. Přes všechno co udělala, jsem stále cítil touhu když jsem ji byl na blízku. Nemuselo to takhle skončit! Zašeptal jsem.
Ucítil jsem spáry temnoty kolem sebe. Kdysi bych se zalekl, byl jsem před svody Temné strany varován, ale teď jsem ji vítal s otevřenou náručí. Podvolil jsem se, přijal jsem ji. Cítil jsem, že jsem zvolil správný směr. Temná strana mě přijímala, pomalu, ale přeci.
Vishu jsem stále neviděl, ale cítil jsem ji. Věděl jsem odkud zaútočí. To bude stačit. Mnohem lepší, než kdyby se objevila za mými zády.
Naše meče se střetly, ale teď byly síly vyrovnané. Využila zase svůj trik a zmizela, ale teď jsem byl na to připraven. Ponořil jsem se do Síly a namířil meč směrem kde vyskočila ze svých stínů. Cítil jsem jistotu. Konečně, mám ji!
Ale zase mě překvapila, změnila taktiku. Cítil jsem ji kolem sebe. Byla všude. Co dělá? pohybuje se tak rychle? Nebo se nezaměřuje na určité místo. Zamračil jsem se. Nevím nic o její praktice, nevím jak funguje. Tahle nevědomost musí v budoucnu přestat.
Objevila se a střetli jsme se zase meči. Nesnažila se o svoje rychlé seky a dokonalé ovládaní zbraně, prostě na mne zatlačila. Nečekal jsem to, nebyl to její typický styl boje. Využila toho a vyryla mi šrám do ruky.
K sithu! Už mě štve.
Nečekaně to bylo pro mne výhodou. Dostalo mne to do varu. Dostalo mne to do hlubin Temné strany jako nikdy předtím. Cítil jsem hněv, cítil jsem zlobu, cítil jsem své pokoření. Využil jsem nečekané Síly a parírováním jsem ji vykroutil meč z ruky. Zahlédl jsem malý odraz světla na rukojeti jejího meče, když proletěl vzduchem. Můj útok ale pokračoval směrem k jejímu krku.
Cítil jsem nutkání ji zabít, chtěl jsem ji zabít, každý nerv v mém těle ji chtěl zabít. Věděl jsem že ji Aximand chce, ale neovládl jsem temnotu která mnou procházela a pokračoval jsem v útoku.
Budou mu muset stačit holokrony.
Ale Visha neměla v plánu zemřít, skrčila se a vyslala proud Síly na mne. Byla to silná vlna ale rozbila se o můj štít. Splnila ale účel, nedokončil jsem sek meče a ona se zachránila, navíc se dostala zpět ke svému meči. Začala oddechovat a pokusila se na mne promluvit.
Že bych...
Víc ale nestihla, protože ji obklopila fialová záře od paprsku, který se do ni zahryzl a s křikem ji vyřadil z boje.
Co to? Kdo? Rozhlédl jsem se. Uprostřed pohybu hlavou, ale do mne vjel stejný paprsek. Ucítil jsem neskutečnou bolest, cítil jsem ji ve svalech, nervech, zatínal jsem zuby. Snažil jsem se nekřičet. Nešlo to!
Vše mne bolelo, ale zároveň jsem cítil jak mým tělem prochází Temná strana, která mne mučila, ale zároveň konejšila. Byl to ohromující pocit rozkoše a utrpení.
Já myslím, ze jsem viděl dost... jsem zde hotov a čas na nikoho nečeká. Byly první slova po mém probuzení.
Co to? Musel jsem omdlít bolestí. Pohlédl jsem na něj, klečel u Vishy a šeptal ji něco. Stále sebou lehce škubala. Ten pohled mne nesmírně uspokojoval. Konečně! Ona je bezmocná, ne já!
Vcelku působivé. I když... kdo ví, kdyby byla při plné síle. Zvedni ji, vracíme se na akademii. Plná síla, plná síla! Prostě jsem ji porazil, ať si k tomu dodává co chce.
Aximand vykročil k východu. Jenom dva? Taková hromada a on si vezme jen dva holokrony.
Z tohoto souboje plyne poučení, že bojovník má vždy přehled o svém okolí. A odkráčel pryč. Jak se nese! Před chvílí klečel na zemi a nemohl se zvednout!
Rozhlédl jsme se po místnosti. Mám si něco vzít? Raději ne, kdoví, kam půjdu a kdo mne bude prohledávat. Pohlédl jsem na artefakty. Vzal si jen ty dva, protože jen ty dva za něco stály?
Přešel jsem k Vishe a krutě se na ni usmál. Neměl jsem potřebu ji něco říkat. Doufal jsem, že k tomu dostanu příležitost později. Sklonil jsem se nad ni a vzal ji meč. To teď nebudeš potřebovat. Pohodil jsem si s nim v ruce a připnul jsem ho k opasku vedle mého meče.
Pak jsem ji vzal do náruči a vykročil jsem za Aximandem. Pohlédl jsem ji do očí, byly krásné, jako ostatně všechno na ni. Přes všechno co udělala, jsem stále cítil touhu když jsem ji byl na blízku. Nemuselo to takhle skončit! Zašeptal jsem.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban
Visha byla, jako z elastické gumy. V tu chvíli sis s ní mohl dělat skoro, co jsi chtěl. Sama o sobě se skoro nepohnula. "Konec. Tohle není konec. Ani zdaleka." Zašeptala po chvilce, to už jste vyšli znovu do písků a pod Korribanská slunce.
"Vidím, že sis vzal trofej." Usmál se Aximand, který se k vám blížil a v rukách držel kovová pouta. Udělal krok vedle tebe a během vteřiny jí je naklapl kolem zápěstí, Visha u toho prudce vydechla bolestí, jak se její ztuhlé svaly musely pohnout.
"Posaď ji na můj speeder, bez debat." Řekl, když se otočil a přešel k jednomu ze speederů. Věděl jsi, že nemá cenu odporovat. Mimo trochy zaschlé krve na bundě nejevil známky předchozího incidentu.
"Vracíme se na akademii..." Řekl, než si natáhl znovu přes pusu šátek a nastartoval. "A tobě doporučuji se držet." Visha natáhla ruce a chytila se za jeho límec. Zároveň jsi viděl, jak nohama sevřela tělo speederu. Aximand se asi moc nezastavoval nad myšlenkou, že by v současném stavu mohla spadonut a vyrazil o nic menší rychlostí, než jakou jste sem dojeli.
Korriban, Akademie
Přesto, po cestě jsi viděl, jak několikrát, hlavně při zatáčkách sáhl jednou rukou dozadu, aby ji přidržel.
Když jste dojeli k akademii, Aximand sesednul, vzal Vishu za paži a stáhl ze speederu, jakoby byla pytel pylin. Chvíli pletla nohama, než se dokázala postavit. Přes to rychlosti s jakou ji její nový věznitel táhl nestačila. Během chvíle u něj byli stráže, kteří ji převzali a odtáhli do útrob této starodávné a majestátní stavby.
"Co se týče tebe." Otočil se a nastavil ruku. "Tvoje jméno neočistím, dokud nedostaneme Arlena. Jakožto učedníkovi bez povolení nemáš právo nosit světelný meč. Vrátím ti je, až nám tvoje malá kamarádka pošeptá, kde ho najdeme a půjdeme po něm. Do té doby máš volný pohyb po akademii, jako před tím. Upozorňuji, jen na akademii." Potom obrátil pohled na masivní budovu a znovu na tebe. "Zavolám tě. Dávej si ale pozor. Někteří studenti nejsou zrovna nadšení a mohli by tě zlynčovat a myslím, že nikdo z výše postaveným by jim v tom nebránil. Snaž se být co nejnenápadnější." Potom kývl hlavou a odešel. Pomalým krokem vyrazil na akademii, stejnou a vlastně jedinou cestou, kterou vlekli Vishu.
Visha byla, jako z elastické gumy. V tu chvíli sis s ní mohl dělat skoro, co jsi chtěl. Sama o sobě se skoro nepohnula. "Konec. Tohle není konec. Ani zdaleka." Zašeptala po chvilce, to už jste vyšli znovu do písků a pod Korribanská slunce.
"Vidím, že sis vzal trofej." Usmál se Aximand, který se k vám blížil a v rukách držel kovová pouta. Udělal krok vedle tebe a během vteřiny jí je naklapl kolem zápěstí, Visha u toho prudce vydechla bolestí, jak se její ztuhlé svaly musely pohnout.
"Posaď ji na můj speeder, bez debat." Řekl, když se otočil a přešel k jednomu ze speederů. Věděl jsi, že nemá cenu odporovat. Mimo trochy zaschlé krve na bundě nejevil známky předchozího incidentu.
"Vracíme se na akademii..." Řekl, než si natáhl znovu přes pusu šátek a nastartoval. "A tobě doporučuji se držet." Visha natáhla ruce a chytila se za jeho límec. Zároveň jsi viděl, jak nohama sevřela tělo speederu. Aximand se asi moc nezastavoval nad myšlenkou, že by v současném stavu mohla spadonut a vyrazil o nic menší rychlostí, než jakou jste sem dojeli.
Korriban, Akademie
Přesto, po cestě jsi viděl, jak několikrát, hlavně při zatáčkách sáhl jednou rukou dozadu, aby ji přidržel.
Když jste dojeli k akademii, Aximand sesednul, vzal Vishu za paži a stáhl ze speederu, jakoby byla pytel pylin. Chvíli pletla nohama, než se dokázala postavit. Přes to rychlosti s jakou ji její nový věznitel táhl nestačila. Během chvíle u něj byli stráže, kteří ji převzali a odtáhli do útrob této starodávné a majestátní stavby.
"Co se týče tebe." Otočil se a nastavil ruku. "Tvoje jméno neočistím, dokud nedostaneme Arlena. Jakožto učedníkovi bez povolení nemáš právo nosit světelný meč. Vrátím ti je, až nám tvoje malá kamarádka pošeptá, kde ho najdeme a půjdeme po něm. Do té doby máš volný pohyb po akademii, jako před tím. Upozorňuji, jen na akademii." Potom obrátil pohled na masivní budovu a znovu na tebe. "Zavolám tě. Dávej si ale pozor. Někteří studenti nejsou zrovna nadšení a mohli by tě zlynčovat a myslím, že nikdo z výše postaveným by jim v tom nebránil. Snaž se být co nejnenápadnější." Potom kývl hlavou a odešel. Pomalým krokem vyrazil na akademii, stejnou a vlastně jedinou cestou, kterou vlekli Vishu.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban
Konec. Tohle není konec. Ani zdaleka. Lehce jsem ji pohodil v náručí, aby se mi lépe nesla. Řekni jim vše o Arlenovi, o tomhle místě. Pohlédl jsem ji do očí. Máš to v sobě. Ukázala jsi mi temnotu v tvém nitru. Co jiného byly ty podvody, úskoky, lhaní, manipulace se mnou? Ukázala jsi mi jinou cestu Temnou stranou, ne jen hněv a brutální sílu.
Chvíli jsem stál a užil si poryvy větru oproti starobylé zatuchlosti jeskyně. Pak jsem se naklonil k Vishe a zašeptal. I přes všechno co jsi mi udělala bych tě nechtěl ztratit.
Proč ji to říkám? Zradila mne, ať trpí v podzemí akademie. Přešel jsem k Aximandovi.
Vidím, že sis vzal trofej. Řekl když nasazoval Vishe pouta. Nebude ho potřebovat. Pak jsem rychle dodal. Nic jiného jsem nevzal. ....Ne že by mne nelákaly vědomosti.
Posaď ji na můj speeder, bez debat. Bez protestů jsem Vishu posadil za Aximanda.
Vracíme se na akademii... Řekl a nasadil si šátek. A tobě doporučuji se držet.
Musí fakt věřit tomu, že je Visha teď bezmocná. Pohlédl jsem na ni, taktak se držela. No, snad nespadne.
Naskočil jsem na Lucienův speeder a vyrazil jsem za nimi.
Korriban, pláně
Aximand nehleděl na Vishu, letěl stejnou rychlostí jako když jsme letěli k jeskyni.
Proč jsem Vishe říkal ty věci? Že ji nechci ztratit? Pozoroval jsem jak se z posledních sil drží na speederu. Byla to jediná osoba v akademii s kterou stálo za to se bavit. Bylo příjemné být s ní.
Ano to jo! Ale proč to dělala? Zamračil jsem se. Protože se mnou manipulovala od začátku. Věděla, že jsem byl padawan. Arlen ji to řekl. Bylo jasné, že na přátelské chováni zareaguji pozitivně. Tak se to dělo v řádu Jedi a na to jsem byl zvyklý. Tady všichni očekávají zradu a pravé přátelství tu není.
Potřebovali se zbavit Krenase a tak si našli obětního beránka. Řídil jsem jen instinktivně, v hlavě mi skákaly myšlenky. Cítil jsem zradu, zklamání jak nad sebou tak nad Vishou. Byl jsem naštvaný jak to dopadlo.
Ano, chtěl jsem zachránit svůj život. A to se snad povedlo. Ale zároveň jsem chtěl Vishu. Nechápal jsem proč. Prostě jsem ji majetnicky chtěl.
Za všechno mohl Arlen. On dával rozkazy. Jeho Visha poslouchala. Párkrát jsem viděl, že něco cítí ke mne. Ale k Arlenovi to byla čirá poslušnost, bez váhání.
Pochybuji, že ho vydá. S těmahle myšlenka jsem přidal na rychlosti a následoval Aximanda k akademii.
Korriban, Akademie
Aximand hned seskočil a rychle stahoval Vishu ze speederu. Za chvilku přišly stráže a odvlekly ji do nitra akademie a pravděpodobně do jejího podzemí.
Sesedl jsem ze speederu a čekal.
Co se týče tebe. Natáhl ruku. Tvoje jméno neočistím, dokud nedostaneme Arlena. Jakožto učedníkovi bez povolení nemáš právo nosit světelný meč. Neochotně jsem mu je předal. Vrátím ti je, až nám tvoje malá kamarádka pošeptá, kde ho najdeme a půjdeme po něm. Do té doby máš volný pohyb po akademii, jako před tím. Upozorňuji, jen na akademii. Neboj, kam bych šel? Nebo čeká, že bych chtěl utéct. takový blázen nejsem!
Zamyšleně pohlédl na vstup do akademie a zpět na mne. Zavolám tě. Dávej si ale pozor. Někteří studenti nejsou zrovna nadšení a mohli by tě zlynčovat a myslím, že nikdo z výše postaveným by jim v tom nebránil. Snaž se být co nejnenápadnější.
Ano .... mistře! Lehce jsem sklonil hlavu na znamení poslušnosti.
Pak se otočil a pomalu odešel do nitra akademie.
Nešel jsem hned za ním. Otočil jsem se a pohlédl na Korriban. Na temné obloze byly vidět korribanské měsíce. Krásný pohled.
Co teď? Jak dlouho bude trvat než s Vishy něco vymáčknou? Po vlastních zkušenostech to bude pár dní trvat. Přehodil jsem si kápi do čela.
Několik minut jsem stál a pozoroval planiny přede mnou. Je tu krásně. Nikdy bych nečekal, že se mi bude líbit taková pustá planeta.
Proč mě Aximand varoval? Budu terčem, protože jsem obviněný z vraždy Krenase? Ostatním akolytům to může být jedno. Pokud se teda nechtějí předvést.
Budu se držet jeho rady a neupozorňovat na sebe.
Protáhl jsem se. Byl jsem unavený a rozlámaný jak z boje, tak hlavně z několikadenního ležení na kamenné zemi.
Postel! Usmál jsem se. Ano, postel!
S touhle představou jsem zamířil ke svému pokoji. Nenápadně a s kápí hluboko v čele, abych nebyl tak lehce rozpoznatelný.
Konec. Tohle není konec. Ani zdaleka. Lehce jsem ji pohodil v náručí, aby se mi lépe nesla. Řekni jim vše o Arlenovi, o tomhle místě. Pohlédl jsem ji do očí. Máš to v sobě. Ukázala jsi mi temnotu v tvém nitru. Co jiného byly ty podvody, úskoky, lhaní, manipulace se mnou? Ukázala jsi mi jinou cestu Temnou stranou, ne jen hněv a brutální sílu.
Chvíli jsem stál a užil si poryvy větru oproti starobylé zatuchlosti jeskyně. Pak jsem se naklonil k Vishe a zašeptal. I přes všechno co jsi mi udělala bych tě nechtěl ztratit.
Proč ji to říkám? Zradila mne, ať trpí v podzemí akademie. Přešel jsem k Aximandovi.
Vidím, že sis vzal trofej. Řekl když nasazoval Vishe pouta. Nebude ho potřebovat. Pak jsem rychle dodal. Nic jiného jsem nevzal. ....Ne že by mne nelákaly vědomosti.
Posaď ji na můj speeder, bez debat. Bez protestů jsem Vishu posadil za Aximanda.
Vracíme se na akademii... Řekl a nasadil si šátek. A tobě doporučuji se držet.
Musí fakt věřit tomu, že je Visha teď bezmocná. Pohlédl jsem na ni, taktak se držela. No, snad nespadne.
Naskočil jsem na Lucienův speeder a vyrazil jsem za nimi.
Korriban, pláně
Aximand nehleděl na Vishu, letěl stejnou rychlostí jako když jsme letěli k jeskyni.
Proč jsem Vishe říkal ty věci? Že ji nechci ztratit? Pozoroval jsem jak se z posledních sil drží na speederu. Byla to jediná osoba v akademii s kterou stálo za to se bavit. Bylo příjemné být s ní.
Ano to jo! Ale proč to dělala? Zamračil jsem se. Protože se mnou manipulovala od začátku. Věděla, že jsem byl padawan. Arlen ji to řekl. Bylo jasné, že na přátelské chováni zareaguji pozitivně. Tak se to dělo v řádu Jedi a na to jsem byl zvyklý. Tady všichni očekávají zradu a pravé přátelství tu není.
Potřebovali se zbavit Krenase a tak si našli obětního beránka. Řídil jsem jen instinktivně, v hlavě mi skákaly myšlenky. Cítil jsem zradu, zklamání jak nad sebou tak nad Vishou. Byl jsem naštvaný jak to dopadlo.
Ano, chtěl jsem zachránit svůj život. A to se snad povedlo. Ale zároveň jsem chtěl Vishu. Nechápal jsem proč. Prostě jsem ji majetnicky chtěl.
Za všechno mohl Arlen. On dával rozkazy. Jeho Visha poslouchala. Párkrát jsem viděl, že něco cítí ke mne. Ale k Arlenovi to byla čirá poslušnost, bez váhání.
Pochybuji, že ho vydá. S těmahle myšlenka jsem přidal na rychlosti a následoval Aximanda k akademii.
Korriban, Akademie
Aximand hned seskočil a rychle stahoval Vishu ze speederu. Za chvilku přišly stráže a odvlekly ji do nitra akademie a pravděpodobně do jejího podzemí.
Sesedl jsem ze speederu a čekal.
Co se týče tebe. Natáhl ruku. Tvoje jméno neočistím, dokud nedostaneme Arlena. Jakožto učedníkovi bez povolení nemáš právo nosit světelný meč. Neochotně jsem mu je předal. Vrátím ti je, až nám tvoje malá kamarádka pošeptá, kde ho najdeme a půjdeme po něm. Do té doby máš volný pohyb po akademii, jako před tím. Upozorňuji, jen na akademii. Neboj, kam bych šel? Nebo čeká, že bych chtěl utéct. takový blázen nejsem!
Zamyšleně pohlédl na vstup do akademie a zpět na mne. Zavolám tě. Dávej si ale pozor. Někteří studenti nejsou zrovna nadšení a mohli by tě zlynčovat a myslím, že nikdo z výše postaveným by jim v tom nebránil. Snaž se být co nejnenápadnější.
Ano .... mistře! Lehce jsem sklonil hlavu na znamení poslušnosti.
Pak se otočil a pomalu odešel do nitra akademie.
Nešel jsem hned za ním. Otočil jsem se a pohlédl na Korriban. Na temné obloze byly vidět korribanské měsíce. Krásný pohled.
Co teď? Jak dlouho bude trvat než s Vishy něco vymáčknou? Po vlastních zkušenostech to bude pár dní trvat. Přehodil jsem si kápi do čela.
Několik minut jsem stál a pozoroval planiny přede mnou. Je tu krásně. Nikdy bych nečekal, že se mi bude líbit taková pustá planeta.
Proč mě Aximand varoval? Budu terčem, protože jsem obviněný z vraždy Krenase? Ostatním akolytům to může být jedno. Pokud se teda nechtějí předvést.
Budu se držet jeho rady a neupozorňovat na sebe.
Protáhl jsem se. Byl jsem unavený a rozlámaný jak z boje, tak hlavně z několikadenního ležení na kamenné zemi.
Postel! Usmál jsem se. Ano, postel!
S touhle představou jsem zamířil ke svému pokoji. Nenápadně a s kápí hluboko v čele, abych nebyl tak lehce rozpoznatelný.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, Akademie
Po chvíli obdivování Korribanu jsi se rozhodl zamířit přímo do svého pokoje. Nenápadně, rychle zmizet, aby tě nidko z případných nepřátel nemohl odstranit.
Znal jsi většinu cest, ty nejkratší, ty nejdelší a ty, kde jsi nemusel potkat moc obyvatel akademie. Snažil jsi se vybrat nějakou neutrální a vyhnout se hlavnímu dění. To se ti povedlo asi tak, než jsi se dostal do půlky. To ti zastoupili cestu dva akolyté. Poznával jsi je, tohle byla Lucienova banda.
"Ale ale, na koho to čirou náhodou neštastně narážím. Sám bastard co vraždí mistry. Podle mě v tom jedeš s tou rudovlasou děvkou. Mimochodem jsem viděl, jak ji táhnete do akademie. Už sis s ní užil? Nebo ti nakonec nedala?"
Ozval se tobě už tak známý Lucienům hlas, když se vynořil skrz shluk svých kumpánů.
"Počítám, že tě teď dotáhnout před mistry, tak nedostanu odměnu, ale zmlátit tě můžeme... nic nám nikdo nedokáže, mám svědky, že zrovna cvičím na střeše." Opět se zasmál a na chvíli spojil ruce. "Co ty na to?" Jeho kumpáni vypadali více než šťastně, že si do tebe budou moct opět bouchnout a sám proti pěti, čtyřem když nebudeme počítat Luciena, který to považoval pod svoji úroveň, nic nezmůžeš... ne v tomto stavu, vyčerpaný a unavený po více než dlouhém souboji s Vishou.
Po chvíli obdivování Korribanu jsi se rozhodl zamířit přímo do svého pokoje. Nenápadně, rychle zmizet, aby tě nidko z případných nepřátel nemohl odstranit.
Znal jsi většinu cest, ty nejkratší, ty nejdelší a ty, kde jsi nemusel potkat moc obyvatel akademie. Snažil jsi se vybrat nějakou neutrální a vyhnout se hlavnímu dění. To se ti povedlo asi tak, než jsi se dostal do půlky. To ti zastoupili cestu dva akolyté. Poznával jsi je, tohle byla Lucienova banda.
"Ale ale, na koho to čirou náhodou neštastně narážím. Sám bastard co vraždí mistry. Podle mě v tom jedeš s tou rudovlasou děvkou. Mimochodem jsem viděl, jak ji táhnete do akademie. Už sis s ní užil? Nebo ti nakonec nedala?"
Ozval se tobě už tak známý Lucienům hlas, když se vynořil skrz shluk svých kumpánů.
"Počítám, že tě teď dotáhnout před mistry, tak nedostanu odměnu, ale zmlátit tě můžeme... nic nám nikdo nedokáže, mám svědky, že zrovna cvičím na střeše." Opět se zasmál a na chvíli spojil ruce. "Co ty na to?" Jeho kumpáni vypadali více než šťastně, že si do tebe budou moct opět bouchnout a sám proti pěti, čtyřem když nebudeme počítat Luciena, který to považoval pod svoji úroveň, nic nezmůžeš... ne v tomto stavu, vyčerpaný a unavený po více než dlouhém souboji s Vishou.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, Akademie
S vidinou postele jsem mířil potemnělými chodbami akademie ke svému pokoji. Prošel jsem kolem jídelny, vůně pečeného nerfího steaku mne vábila, ale cítil jsem že teď potřebuji spánek.
Procházel jsem kolem chodby vedoucí k laboratořím, když jsem ucítil přítomnost pro mne známých osob.
Ohlédl jsem se. Sakra, nemám kde jít, laboratoře jsou slepá chodba a kdyby mne zahnali tam, nemám jak utéct.
Pokračoval jsem proto dál. Kde je? Zatím jsem cítil jen jeho nohsledy. Už jsem je uviděl, pomalu mne obestoupili ze všech stran.
Pak se objevil. Lucien. Nebylo by to ono, kdyby mne zase neotravoval on.
Ale ale, na koho to čirou náhodou nešťastně narážím. Sám bastard co vraždí mistry. Sarkazmus? On o mne věděl dopředu! Čekal na mne? Velmi zajímavá informace. Pohlédl jsem vzdorovitě přímo na něj.
Podle mě v tom jedeš s tou rudovlasou děvkou. Mimochodem jsem viděl, jak ji táhnete do akademie. Aha! Takže viděl jak jsme přijeli, nebo viděl jak táhnou Vishu. To pořád může ale znamenat, že byl na nás upozorněn. Už sis s ní užil? Nebo ti nakonec nedala?
Musím je vystrašit, musí věřit tomu že budou potrestáni mistry pokud na mne šáhnou. Postavil jsem se do vzdorného postoje. Překřížil jsem si ruce na prsou a dál vzdorovitě hleděl na Luciena.
Počítám, že tě teď dotáhnout před mistry, tak nedostanu odměnu, ale zmlátit tě můžeme... nic nám nikdo nedokáže, mám svědky, že zrovna cvičím na střeše. Sakra! Má to dobře vymyšlené. Stále jsem se díval na něj, nechtěl jsem vytvářet dojem mé nejistoty. Pokusil jsem se lehce natáhnout pomocí Síly na ty jeho poskoky. Bylo to k ničemu, nebáli se a byli rozhodnutí si mne podat. Ty neovlivním jen tak!
Co ty na to? Zakončil svůj proslov Lucien a vražedně se na mne usmál.
Co mám dělat, i kdybych se před nim potupně podvolil, tak mne výprask nemine. A už je na čase aby skončila doba kdy si do mne v akademii kde kdo kopl. Musím je prostě nějak vystrašit. A když se to nepovede tak mne snad nezabiji.
Odměnu? Ty jsi se zbláznil. A srdečně jsem se zasmál. Vy si myslíte že mne čeká nějaký trest? Pohlédl jsem na všechny. Mne? Nechal jsme je chvilinku aby se pokusili vstřebat mé žvanění. Proboha, jen to nepřehnat a doufat, že nemají přesnější informace.
Pomáhal jsem lordu Aximandovi odhalit spiknutí v Akademii. On se stará o vnitřní záležitosti akademie. Proto jsem se spřátelil s Vishou, on ji podezříval od začátku. Pokračoval jsem dál, v hlavě mi naskakovaly další a další části mé narychlo vymyšlené lži.
Smrt Krenase byla politováni hodná událost. Ano, byl jsem uvězněn, ale jakmile si pro mne lord Aximand přišel, byl jsem okamžitě osvobozen a vyjeli jsme pro Vishu a taky ji přivedli. Teď to nějak uzavřít, aby na mne nechtěli ani sáhnout.
Lord Aximand ví, že jsi mi znepříjemňoval život. Taky jsem mu naznačil, že vaše zdržení v podstatě způsobilo, že jsem nepřišel ke Krenasovi včas. A ukázal jsem na Luciena. Ano! Tenhle fakt mi došel až teď. Mohl bych se o něm potom opravdu svěřit Aximandovi.
Takže pokud se k němu zítra nedostavím nebo budu mít nějakou ujmu, tak ať si vytvoříš jakékoli alibi, bude vědět, že jsi to byl ty. Myslíš že ti to projde? Myslíte, že vám to projde? A podíval jsem se na některé jeho kumpány.
Tak, snad to bude stačit aspoň na to aby mě surově nezmlátili. Musím věřit, že mistři neřekli všechny podrobnosti učedníkům a akolytům. Dál jsem zůstal s rukama skříženýma na prsou, ale připravoval jsem se k jakékoli jejich akci.
S vidinou postele jsem mířil potemnělými chodbami akademie ke svému pokoji. Prošel jsem kolem jídelny, vůně pečeného nerfího steaku mne vábila, ale cítil jsem že teď potřebuji spánek.
Procházel jsem kolem chodby vedoucí k laboratořím, když jsem ucítil přítomnost pro mne známých osob.
Ohlédl jsem se. Sakra, nemám kde jít, laboratoře jsou slepá chodba a kdyby mne zahnali tam, nemám jak utéct.
Pokračoval jsem proto dál. Kde je? Zatím jsem cítil jen jeho nohsledy. Už jsem je uviděl, pomalu mne obestoupili ze všech stran.
Pak se objevil. Lucien. Nebylo by to ono, kdyby mne zase neotravoval on.
Ale ale, na koho to čirou náhodou nešťastně narážím. Sám bastard co vraždí mistry. Sarkazmus? On o mne věděl dopředu! Čekal na mne? Velmi zajímavá informace. Pohlédl jsem vzdorovitě přímo na něj.
Podle mě v tom jedeš s tou rudovlasou děvkou. Mimochodem jsem viděl, jak ji táhnete do akademie. Aha! Takže viděl jak jsme přijeli, nebo viděl jak táhnou Vishu. To pořád může ale znamenat, že byl na nás upozorněn. Už sis s ní užil? Nebo ti nakonec nedala?
Musím je vystrašit, musí věřit tomu že budou potrestáni mistry pokud na mne šáhnou. Postavil jsem se do vzdorného postoje. Překřížil jsem si ruce na prsou a dál vzdorovitě hleděl na Luciena.
Počítám, že tě teď dotáhnout před mistry, tak nedostanu odměnu, ale zmlátit tě můžeme... nic nám nikdo nedokáže, mám svědky, že zrovna cvičím na střeše. Sakra! Má to dobře vymyšlené. Stále jsem se díval na něj, nechtěl jsem vytvářet dojem mé nejistoty. Pokusil jsem se lehce natáhnout pomocí Síly na ty jeho poskoky. Bylo to k ničemu, nebáli se a byli rozhodnutí si mne podat. Ty neovlivním jen tak!
Co ty na to? Zakončil svůj proslov Lucien a vražedně se na mne usmál.
Co mám dělat, i kdybych se před nim potupně podvolil, tak mne výprask nemine. A už je na čase aby skončila doba kdy si do mne v akademii kde kdo kopl. Musím je prostě nějak vystrašit. A když se to nepovede tak mne snad nezabiji.
Odměnu? Ty jsi se zbláznil. A srdečně jsem se zasmál. Vy si myslíte že mne čeká nějaký trest? Pohlédl jsem na všechny. Mne? Nechal jsme je chvilinku aby se pokusili vstřebat mé žvanění. Proboha, jen to nepřehnat a doufat, že nemají přesnější informace.
Pomáhal jsem lordu Aximandovi odhalit spiknutí v Akademii. On se stará o vnitřní záležitosti akademie. Proto jsem se spřátelil s Vishou, on ji podezříval od začátku. Pokračoval jsem dál, v hlavě mi naskakovaly další a další části mé narychlo vymyšlené lži.
Smrt Krenase byla politováni hodná událost. Ano, byl jsem uvězněn, ale jakmile si pro mne lord Aximand přišel, byl jsem okamžitě osvobozen a vyjeli jsme pro Vishu a taky ji přivedli. Teď to nějak uzavřít, aby na mne nechtěli ani sáhnout.
Lord Aximand ví, že jsi mi znepříjemňoval život. Taky jsem mu naznačil, že vaše zdržení v podstatě způsobilo, že jsem nepřišel ke Krenasovi včas. A ukázal jsem na Luciena. Ano! Tenhle fakt mi došel až teď. Mohl bych se o něm potom opravdu svěřit Aximandovi.
Takže pokud se k němu zítra nedostavím nebo budu mít nějakou ujmu, tak ať si vytvoříš jakékoli alibi, bude vědět, že jsi to byl ty. Myslíš že ti to projde? Myslíte, že vám to projde? A podíval jsem se na některé jeho kumpány.
Tak, snad to bude stačit aspoň na to aby mě surově nezmlátili. Musím věřit, že mistři neřekli všechny podrobnosti učedníkům a akolytům. Dál jsem zůstal s rukama skříženýma na prsou, ale připravoval jsem se k jakékoli jejich akci.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, akademie
Lucien na tebe hrdě hleděl, jak jinak než se značně arogantním pohledem, neporazitelný ve své vlastní mysli. Řekl bys, že ani nemrkl, ale párkrát to udělal, jeho výraz se ani nezměnil. Nehnul ani brvou, nad tvojí rychle splácanou, avšak dosti věrohodnou historkou. Zato jeho kumpáni se začali vrtět a sem tam na sebe navzájem koukli, jak znejistěli. Jeden z nich se i otočil na Luciena, ale ten stále hleděl na tebe.
"Aximand je jen hlídací pes, kterého pustili z řetězu. Jistě, je to Lord a možná jeden z nejnebezpečnějších šermířů našeho řádu, ale... jeho pravomoce spadají jen na akademii. Podobní, jako Lord Aras stále nevěří v to, že jsi úplně nevinný, jak o sobě pravíš." Jeho hlas byl stejně usměvavý, jako jeho ovličej. Mohl jsi zvyklat jeho kumpány, ale ne jejich mozek, který všem nahrazoval Lucien.
"Navíc, takoví, jako Aximand. I kdyby byla pravda a žaloval jsi mu, jak jsem byl zlý. Jen tě využije, aby si zvýšil vlastní prestiž, tím že našel vraha Krenase a tebe odkopne, jakmile tě nebude potřebovat. Možná si tě chvíli nechá, jako poskoka. A možná právě naše zdržení... tvoje neschopnost se ke Krenasovi dostat včas bude zajímavý rozhodující argument." Udělal dva kroky vpřed, ale stále byl krok za svými pohůnky, v iluzi bezpečí a nepřemožitelnosti.
"No tak vy srabi... přese se toho usmrkance nebojíte. Asi si to budu muset vyřídit sám a potom probrat i vás..."
Lucien zavrčel a pak chvíli přešlapoval, jakoby přemýšlel o odhodlání a loajalitě svých kumpánů. Potom luskl prsty. Uchopily tě dvě... čtyři silné paže a téměř z tebe vymáčkly vzduch. Možná by ses dokázal bránit, ale všichni byli nezanedbatelně silní v Síle, možná ne, jako ty, nebo Lucien, ale jinak by tady nebyli.
"My tě nezmlátíme... Myslíš si, jak jsi nedosažitelný. Když máš možná za zády Aximanda. Nepochybuji, že jsi mu žaloval... proto pochybuji, že by ti věřil, že jsem to byl i tentokrát. Tvrzení... ty, jeden, proti mě... pěti...sedmi, osmi svědkům. Intrika? Pokus, jak se mě zbavit? Mě, tobě nepohodlný? Mysím, že ne... Já jsem ten poslední, koho by odstranili."
Nebyl sis jistý, jestli udělal několik kroků, nebo přiskočil, ale brady se teď dotýkala čepel nože, který držel Lucien a po dlouhé době se na jeho obličeji objevil náznak emocí... konkrétně vzteku.
"Takže si pamatuj, tohle ti v tom pomůže. Že jsi pořád jen tvor z masa a kostí... a nic tě nedokáže ochránit, před padající sochou, jedem v jídle, nebo... zbloudilou střelou, či nějakou jinou nehodou." Nůž trošku zvedl a zabořil ti ho hned vedle ucha a táhl směrem po tváři až ke rtu, podle jeho výrazu jej to nesmírně uspokojovalo. O krok ustoupil a zasmál se. Byl jsi hozen na zem a skupinka se pomalu rozcházela. "Doporučuji... koltový obvaz, třeba ti ani nezůstane jizva..." Lucienův obličej se podruhé změnil... tentokrát vykulil oči a pootevřel pusu. Chytil jednoho ze svých pohůnků a postavil ho místo sebe, zatímco sám vyrazil chodbou pryč. Něco za tebou zavrčelo. Bylo to cokoli, jen ne lidské zavrčení, a byl jsi přesvědčen, že jen tuk`ata by byla schopna takového zvuku, ačkoli na akademii nebyly.
Lucienovi poskoci i Lucien sám zmizeli v chodbě a když ses podíval na druhou stranu, šel kolem vysoký, srstí porostlý tvor, ačkoli v učednické róbě. Vzpřímeně na dvou nohách, humanoidní stavby těla, až na vlčí tvary obličeje a tlamu plnou ostrých zubů, černý čumák a špičaté uši směřující vzhůru.
"Mistr Aximand posílá pozdravy... příště už tady nebudu." Promluvil lidskou řečí... a ještě k tomu srozumitelně. Ale nezdržoval se na slovíčko, místo toho kolem tebe jen pokračoval a nakoukl do chodby a zpátky na tebe, jakoby udělal něco víc, než jen vystrašil již odcházející útočníky. "Oba jste měli pravdu. Ale moc bych se neodvolával na Lorda. Ačkoli je velmi benevolentní, to ty potřebuješ jeho..." Podíval se na tebe, ale potom trhl hlavou dozadu a začichal. Než jsi se nadál, padl na všechny čtyři a zmizel za rohem, kudy se poroučel Lucien.
Lucien na tebe hrdě hleděl, jak jinak než se značně arogantním pohledem, neporazitelný ve své vlastní mysli. Řekl bys, že ani nemrkl, ale párkrát to udělal, jeho výraz se ani nezměnil. Nehnul ani brvou, nad tvojí rychle splácanou, avšak dosti věrohodnou historkou. Zato jeho kumpáni se začali vrtět a sem tam na sebe navzájem koukli, jak znejistěli. Jeden z nich se i otočil na Luciena, ale ten stále hleděl na tebe.
"Aximand je jen hlídací pes, kterého pustili z řetězu. Jistě, je to Lord a možná jeden z nejnebezpečnějších šermířů našeho řádu, ale... jeho pravomoce spadají jen na akademii. Podobní, jako Lord Aras stále nevěří v to, že jsi úplně nevinný, jak o sobě pravíš." Jeho hlas byl stejně usměvavý, jako jeho ovličej. Mohl jsi zvyklat jeho kumpány, ale ne jejich mozek, který všem nahrazoval Lucien.
"Navíc, takoví, jako Aximand. I kdyby byla pravda a žaloval jsi mu, jak jsem byl zlý. Jen tě využije, aby si zvýšil vlastní prestiž, tím že našel vraha Krenase a tebe odkopne, jakmile tě nebude potřebovat. Možná si tě chvíli nechá, jako poskoka. A možná právě naše zdržení... tvoje neschopnost se ke Krenasovi dostat včas bude zajímavý rozhodující argument." Udělal dva kroky vpřed, ale stále byl krok za svými pohůnky, v iluzi bezpečí a nepřemožitelnosti.
"No tak vy srabi... přese se toho usmrkance nebojíte. Asi si to budu muset vyřídit sám a potom probrat i vás..."
Lucien zavrčel a pak chvíli přešlapoval, jakoby přemýšlel o odhodlání a loajalitě svých kumpánů. Potom luskl prsty. Uchopily tě dvě... čtyři silné paže a téměř z tebe vymáčkly vzduch. Možná by ses dokázal bránit, ale všichni byli nezanedbatelně silní v Síle, možná ne, jako ty, nebo Lucien, ale jinak by tady nebyli.
"My tě nezmlátíme... Myslíš si, jak jsi nedosažitelný. Když máš možná za zády Aximanda. Nepochybuji, že jsi mu žaloval... proto pochybuji, že by ti věřil, že jsem to byl i tentokrát. Tvrzení... ty, jeden, proti mě... pěti...sedmi, osmi svědkům. Intrika? Pokus, jak se mě zbavit? Mě, tobě nepohodlný? Mysím, že ne... Já jsem ten poslední, koho by odstranili."
Nebyl sis jistý, jestli udělal několik kroků, nebo přiskočil, ale brady se teď dotýkala čepel nože, který držel Lucien a po dlouhé době se na jeho obličeji objevil náznak emocí... konkrétně vzteku.
"Takže si pamatuj, tohle ti v tom pomůže. Že jsi pořád jen tvor z masa a kostí... a nic tě nedokáže ochránit, před padající sochou, jedem v jídle, nebo... zbloudilou střelou, či nějakou jinou nehodou." Nůž trošku zvedl a zabořil ti ho hned vedle ucha a táhl směrem po tváři až ke rtu, podle jeho výrazu jej to nesmírně uspokojovalo. O krok ustoupil a zasmál se. Byl jsi hozen na zem a skupinka se pomalu rozcházela. "Doporučuji... koltový obvaz, třeba ti ani nezůstane jizva..." Lucienův obličej se podruhé změnil... tentokrát vykulil oči a pootevřel pusu. Chytil jednoho ze svých pohůnků a postavil ho místo sebe, zatímco sám vyrazil chodbou pryč. Něco za tebou zavrčelo. Bylo to cokoli, jen ne lidské zavrčení, a byl jsi přesvědčen, že jen tuk`ata by byla schopna takového zvuku, ačkoli na akademii nebyly.
Lucienovi poskoci i Lucien sám zmizeli v chodbě a když ses podíval na druhou stranu, šel kolem vysoký, srstí porostlý tvor, ačkoli v učednické róbě. Vzpřímeně na dvou nohách, humanoidní stavby těla, až na vlčí tvary obličeje a tlamu plnou ostrých zubů, černý čumák a špičaté uši směřující vzhůru.
"Mistr Aximand posílá pozdravy... příště už tady nebudu." Promluvil lidskou řečí... a ještě k tomu srozumitelně. Ale nezdržoval se na slovíčko, místo toho kolem tebe jen pokračoval a nakoukl do chodby a zpátky na tebe, jakoby udělal něco víc, než jen vystrašil již odcházející útočníky. "Oba jste měli pravdu. Ale moc bych se neodvolával na Lorda. Ačkoli je velmi benevolentní, to ty potřebuješ jeho..." Podíval se na tebe, ale potom trhl hlavou dozadu a začichal. Než jsi se nadál, padl na všechny čtyři a zmizel za rohem, kudy se poroučel Lucien.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, akademie
Cítil jsem že to zabralo, aspoň na Lucienovy poskoky. Ale na něj ne, sice nebyl tak jistý, ale necítil jsem z něj porážku.
Aximand je jen hlídací pes, kterého pustili z řetězu. Jistě, je to Lord a možná jeden z nejnebezpečnějších šermířů našeho řádu, ale... jeho pravomoce spadají jen na akademii. Podobní, jako Lord Aras stále nevěří v to, že jsi úplně nevinný, jak o sobě pravíš. Podíval jsem se mu do očí. Tak on ví co si myslí Lord Aras? Ví to všichni, protože to řekl veřejně. Nebo je Lucien s ním nějak spjatý? Jestli ano, tak to může být špatné. Celá tahle šaráda byla k ničemu.
Navíc, takoví, jako Aximand. I kdyby byla pravda a žaloval jsi mu, jak jsem byl zlý. Jen tě využije, aby si zvýšil vlastní prestiž, tím že našel vraha Krenase a tebe odkopne, jakmile tě nebude potřebovat. Lord, který zodpovídá za chod a bezpečí akademie si potřebuje zvýšit prestiž? Nenazval ho před chvíli nejlepším šermířem řádu? Nějak mu nesedí fakta. Dál jsem na něj hleděl, jeho "přátelům" jsem naoko nevěnoval pozornost. Je mi jasné, že Aximand nebude prohlašovat že jsem porazil a chytil Vishu. Ale snad mu budu stát za to, aby mne zprostil viny a pomohl mi s mou budoucností v řádu.
Možná si tě chvíli nechá, jako poskoka. A možná právě naše zdržení... tvoje neschopnost se ke Krenasovi dostat včas bude zajímavý rozhodující argument. Snaží se to obrátit proti mne? V tomhle faktu je zoufalý, ví, že by to mohl být bod pro mne.
Pak se pohnul mým směrem, připravil jsem se na marný boj. Lucien ale zastavil hned za zády svých poskoků. No tak vy srabi... přece se toho usmrkance nebojíte. Asi si to budu muset vyřídit sám a potom probrat i vás... Chvíli stáli a nic nedělali, pak ale luskl prsty a oni se probrali a chytli mě. Nemělo smysl se bránit. Bylo jich moc.
Pak se přiblížil Lucien s nožem v ruce. My tě nezmlátíme... Myslíš si, jak jsi nedosažitelný. Když máš možná za zády Aximanda. Nepochybuji, že jsi mu žaloval... proto pochybuji, že by ti věřil, že jsem to byl i tentokrát. Tvrzení... ty, jeden, proti mě... pěti...sedmi, osmi svědkům. Intrika? Pokus, jak se mě zbavit? Mě, tobě nepohodlný? Myslím, že ne... Já jsem ten poslední, koho by odstranili.
Probodával jsem ho pohledem, ostatně nic jiného jsem nemohl dělat. Žalovat? On tomu fakt uvěřil? Kdybych tohle udělal v řádu Sithů, mohl bych se rovnou sám zabít. Tímhle činem bych ztratil jakýkoli respekt. Mohl bych to krátkodobě využít, ale myslím, že takový čin by Aximand odsoudil. On preferuje vlastní činy, sílu. Dál jsme hleděl na Luciena ale pohled mi sjížděl k noži v jeho ruce. Co to řekl na konci? Já jsem ten poslední, koho by odstranili? Já jsem ten poslední? Nějak moc si věří? Ale proč? Ať je sebevíc schopný, je jen pouhý učedník. Nic víc.
Takže si pamatuj, tohle ti v tom pomůže. Že jsi pořád jen tvor z masa a kostí... a nic tě nedokáže ochránit, před padající sochou, jedem v jídle, nebo... zbloudilou střelou, či nějakou jinou nehodou. Při pronášení své hrozby mi začal vytvářet novou jizvu na obličeji. Sakra! Parchant jeden! S masochistickým úsměvem dokončil svůj výtvor a ustoupil. Jeho poskoci mne hodili na zem, tam jsem si setřel krev z obličeje. Doporučuji... koltový obvaz, třeba ti ani nezůstane jizva... Doufám, že sis to užil! Až budeme v opačné situaci, tak tě nečeká jizva! Ty už se z té země nepostavíš!
Pak najednou Lucien i zbytek jeho bandy odběhl na konec chodby a zmizeli mi z očí. Co to!? Ve stejnou chvíli jsem uslyšel vrčení. Tuk´ata?
Rychle jsem vyskočil na nohy a otočil jsem se. Místo abych čelil krvelačné šelmě jsem uviděl postavu v akolotském rouchu. Než přišel ke mně, získal jsem čas si ho prohlédnout. Ostré zuby, vlčí rysy, špičaté uši, čumák. Chvíli jsem zapátral v mysli. Nevím! Hlavou mi problikávaly obrázky z jedieského archívu. Možná Shistavanen.... Nebo Cathar. A nebo taky ani jedno.
Mistr Aximand posílá pozdravy... příště už tady nebudu. Řekl když mne míjel. Ale nezastavil se. Díky! Bylo jediné co jsem ze sebe dostal. Došel na konec chodby a podíval se směrem, kde zmizeli.
Oba jste měli pravdu. Ale moc bych se neodvolával na Lorda. Ačkoli je velmi benevolentní, to ty potřebuješ jeho... Pak padl na všechny čtyři a zmizel.
K sithu! Co to bylo! Stál jsem a hleděl jsem na místo, kde před chvilkou bylo to stvoření. Zachránil mne. A na Aximandův rozkaz..... To je dobré znamení. Potřásl jsem hlavou. Musím rychle zmizet. Ale co s tím zraněním? Dotkl jsem se tváře. Nebylo to hluboké, ale tuhle jizvu jsem nechtěl.
Ano, měl pravdu! Potřebuji bactu. Otočil jsem se a zamířil jsem k ošetřovně. Prostě jsem utržil ránu při výcviku, pravdu nikdo nemusí vědět.
Šel jsem temnými chodbami. Nevěnoval jsem okolí velkou pozornost, jeden incident snad za den stačil. V hlavě mi ale vířily myšlenky. Musím změnit svůj přístup. Kdyby chtěl, tak mne mohl Lucien zabít. Mohl jsem teď ležet v té chodbě v kaluži krve! Sice jsem se z nejhoršího dokázal vykecat, ale tyhle situace jsou nebezpečné. Musím zesílit nebo si vytvořit respekt aby na mne nemohli. Mohl bych se pokusit vytvořit si pár přátel, ale to jsem vyzkoušel s Vishou a kam to vedlo. Prostě musím Aximandovi pomoci a očistit své jméno z vraždy a doufat, že mne popostrčí dál v hierarchii akademie a tím si zajistím mistra. Pokračoval jsem nejkratší cestou k ošetřovně. Teď ošetření, a potom se snad konečně dostanu do svého pokoje.
Cítil jsem že to zabralo, aspoň na Lucienovy poskoky. Ale na něj ne, sice nebyl tak jistý, ale necítil jsem z něj porážku.
Aximand je jen hlídací pes, kterého pustili z řetězu. Jistě, je to Lord a možná jeden z nejnebezpečnějších šermířů našeho řádu, ale... jeho pravomoce spadají jen na akademii. Podobní, jako Lord Aras stále nevěří v to, že jsi úplně nevinný, jak o sobě pravíš. Podíval jsem se mu do očí. Tak on ví co si myslí Lord Aras? Ví to všichni, protože to řekl veřejně. Nebo je Lucien s ním nějak spjatý? Jestli ano, tak to může být špatné. Celá tahle šaráda byla k ničemu.
Navíc, takoví, jako Aximand. I kdyby byla pravda a žaloval jsi mu, jak jsem byl zlý. Jen tě využije, aby si zvýšil vlastní prestiž, tím že našel vraha Krenase a tebe odkopne, jakmile tě nebude potřebovat. Lord, který zodpovídá za chod a bezpečí akademie si potřebuje zvýšit prestiž? Nenazval ho před chvíli nejlepším šermířem řádu? Nějak mu nesedí fakta. Dál jsem na něj hleděl, jeho "přátelům" jsem naoko nevěnoval pozornost. Je mi jasné, že Aximand nebude prohlašovat že jsem porazil a chytil Vishu. Ale snad mu budu stát za to, aby mne zprostil viny a pomohl mi s mou budoucností v řádu.
Možná si tě chvíli nechá, jako poskoka. A možná právě naše zdržení... tvoje neschopnost se ke Krenasovi dostat včas bude zajímavý rozhodující argument. Snaží se to obrátit proti mne? V tomhle faktu je zoufalý, ví, že by to mohl být bod pro mne.
Pak se pohnul mým směrem, připravil jsem se na marný boj. Lucien ale zastavil hned za zády svých poskoků. No tak vy srabi... přece se toho usmrkance nebojíte. Asi si to budu muset vyřídit sám a potom probrat i vás... Chvíli stáli a nic nedělali, pak ale luskl prsty a oni se probrali a chytli mě. Nemělo smysl se bránit. Bylo jich moc.
Pak se přiblížil Lucien s nožem v ruce. My tě nezmlátíme... Myslíš si, jak jsi nedosažitelný. Když máš možná za zády Aximanda. Nepochybuji, že jsi mu žaloval... proto pochybuji, že by ti věřil, že jsem to byl i tentokrát. Tvrzení... ty, jeden, proti mě... pěti...sedmi, osmi svědkům. Intrika? Pokus, jak se mě zbavit? Mě, tobě nepohodlný? Myslím, že ne... Já jsem ten poslední, koho by odstranili.
Probodával jsem ho pohledem, ostatně nic jiného jsem nemohl dělat. Žalovat? On tomu fakt uvěřil? Kdybych tohle udělal v řádu Sithů, mohl bych se rovnou sám zabít. Tímhle činem bych ztratil jakýkoli respekt. Mohl bych to krátkodobě využít, ale myslím, že takový čin by Aximand odsoudil. On preferuje vlastní činy, sílu. Dál jsme hleděl na Luciena ale pohled mi sjížděl k noži v jeho ruce. Co to řekl na konci? Já jsem ten poslední, koho by odstranili? Já jsem ten poslední? Nějak moc si věří? Ale proč? Ať je sebevíc schopný, je jen pouhý učedník. Nic víc.
Takže si pamatuj, tohle ti v tom pomůže. Že jsi pořád jen tvor z masa a kostí... a nic tě nedokáže ochránit, před padající sochou, jedem v jídle, nebo... zbloudilou střelou, či nějakou jinou nehodou. Při pronášení své hrozby mi začal vytvářet novou jizvu na obličeji. Sakra! Parchant jeden! S masochistickým úsměvem dokončil svůj výtvor a ustoupil. Jeho poskoci mne hodili na zem, tam jsem si setřel krev z obličeje. Doporučuji... koltový obvaz, třeba ti ani nezůstane jizva... Doufám, že sis to užil! Až budeme v opačné situaci, tak tě nečeká jizva! Ty už se z té země nepostavíš!
Pak najednou Lucien i zbytek jeho bandy odběhl na konec chodby a zmizeli mi z očí. Co to!? Ve stejnou chvíli jsem uslyšel vrčení. Tuk´ata?
Rychle jsem vyskočil na nohy a otočil jsem se. Místo abych čelil krvelačné šelmě jsem uviděl postavu v akolotském rouchu. Než přišel ke mně, získal jsem čas si ho prohlédnout. Ostré zuby, vlčí rysy, špičaté uši, čumák. Chvíli jsem zapátral v mysli. Nevím! Hlavou mi problikávaly obrázky z jedieského archívu. Možná Shistavanen.... Nebo Cathar. A nebo taky ani jedno.
Mistr Aximand posílá pozdravy... příště už tady nebudu. Řekl když mne míjel. Ale nezastavil se. Díky! Bylo jediné co jsem ze sebe dostal. Došel na konec chodby a podíval se směrem, kde zmizeli.
Oba jste měli pravdu. Ale moc bych se neodvolával na Lorda. Ačkoli je velmi benevolentní, to ty potřebuješ jeho... Pak padl na všechny čtyři a zmizel.
K sithu! Co to bylo! Stál jsem a hleděl jsem na místo, kde před chvilkou bylo to stvoření. Zachránil mne. A na Aximandův rozkaz..... To je dobré znamení. Potřásl jsem hlavou. Musím rychle zmizet. Ale co s tím zraněním? Dotkl jsem se tváře. Nebylo to hluboké, ale tuhle jizvu jsem nechtěl.
Ano, měl pravdu! Potřebuji bactu. Otočil jsem se a zamířil jsem k ošetřovně. Prostě jsem utržil ránu při výcviku, pravdu nikdo nemusí vědět.
Šel jsem temnými chodbami. Nevěnoval jsem okolí velkou pozornost, jeden incident snad za den stačil. V hlavě mi ale vířily myšlenky. Musím změnit svůj přístup. Kdyby chtěl, tak mne mohl Lucien zabít. Mohl jsem teď ležet v té chodbě v kaluži krve! Sice jsem se z nejhoršího dokázal vykecat, ale tyhle situace jsou nebezpečné. Musím zesílit nebo si vytvořit respekt aby na mne nemohli. Mohl bych se pokusit vytvořit si pár přátel, ale to jsem vyzkoušel s Vishou a kam to vedlo. Prostě musím Aximandovi pomoci a očistit své jméno z vraždy a doufat, že mne popostrčí dál v hierarchii akademie a tím si zajistím mistra. Pokračoval jsem nejkratší cestou k ošetřovně. Teď ošetření, a potom se snad konečně dostanu do svého pokoje.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, akademie
Vyrazil jsi na ošetřovnu. Lékařský droid ti proskenoval hlavu, než jsi stačil něco říct a posadil tě na lůžko. O sekundu později ti vymačkával přímo do rány lékařský gel. Nebyla to příjemná zkušenost, ale gel chladil a také částečně znecitlivil tvář, takže se ti dostavilo uvolnění. Doktor pohnul hlavou sem a tam, než jedno z jeho očí vyjelo vpřed, jako dalekohled... nebo spíše teď mikroskop. Přes ránu ti ještě připlácl náplast nacucanou koltem.
"Nesahat, zítra večer převázat." Promluvil překvapivě milým a tichým hlasem a v klepítku držel další, nerozbalenou náplast.
S tím tě poslal pryč.
O pár minut později jsi nyní již naštěstí nerušen došel do svého pokoje. Celý pokoj nesl známky toho, že tam někdo byl. Všechno bylo pootevírané, ze skříně i zásuvek stolu trčely věci, mimo to, že byly posunuté o kus vedle, než jak jsi je nechával. Dokonce i postel byla převrázená naruby, jestli jsi tam náhodou nic neschovával. Na jendu stranu jsi měl teď nějaké to spravování, na druhou... vše mohlo vypadat daleko hůř.
Vyrazil jsi na ošetřovnu. Lékařský droid ti proskenoval hlavu, než jsi stačil něco říct a posadil tě na lůžko. O sekundu později ti vymačkával přímo do rány lékařský gel. Nebyla to příjemná zkušenost, ale gel chladil a také částečně znecitlivil tvář, takže se ti dostavilo uvolnění. Doktor pohnul hlavou sem a tam, než jedno z jeho očí vyjelo vpřed, jako dalekohled... nebo spíše teď mikroskop. Přes ránu ti ještě připlácl náplast nacucanou koltem.
"Nesahat, zítra večer převázat." Promluvil překvapivě milým a tichým hlasem a v klepítku držel další, nerozbalenou náplast.
S tím tě poslal pryč.
O pár minut později jsi nyní již naštěstí nerušen došel do svého pokoje. Celý pokoj nesl známky toho, že tam někdo byl. Všechno bylo pootevírané, ze skříně i zásuvek stolu trčely věci, mimo to, že byly posunuté o kus vedle, než jak jsi je nechával. Dokonce i postel byla převrázená naruby, jestli jsi tam náhodou nic neschovával. Na jendu stranu jsi měl teď nějaké to spravování, na druhou... vše mohlo vypadat daleko hůř.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, akademie
Konečně! Ošetřovna. Úlevou jsem sklonil hlavu. Vkročil jsem dovnitř a rozhlédl se. Nikdo tam nebyl, teda žádný pacient, lékařský droid totiž čekal na pacienty dva metry ode mě.
Ani jsem nestihl promluvit a hned se mne ujal.
Položil mi několik otázek, prohlédl zranění a hned mě směřoval na lůžko. V momentě kdy jsem se usadil na postel mne chytil za obličej a vymáčkl mi nějaký gel do rány. Hned jsem pocítil příjemné chlazení a rozrůstající se znecitlivění.
Vše? Položil jsem otázku.
Droid mlčel, ale pokračoval v proceduře. Jedno oko se pomalým pohybem vysunulo z jeho očního důlku. Co to? Lehce jsem uhnul. Aha! Mikroskop..... asi.
Nesahat, zítra večer převázat. Pronesl a nalepil mi koltovou náplast na ránu, druhou držel v ruce a podával mi ji.
Díky. Zabručel jsem a vzal jsem si náplast.
Seskočil jsem z lůžka a odešel z ošetřovny.
Hned za dveřmi jsem se rozhlédl. Nikdo! ... Aspoň mě nikdo neviděl.
Zamířil jsem ke svému pokoji. Kápi jsem si zase přehodil přes hlavu a rozumnou rychlosti jsem mířil k ubikacím.
Lucien si už užil, snad na mne nečeká někdo jiný.
Po pár minutách jsem dorazil ke svému pokoji. Pohlédl jsem na panel od dveří, nebyl porušen. Ještě aby nefungoval můj kód. Zadal jsem ho a čekal. Chvilka napětí a pak panel blikl a dveře se otevřely. Asi mají univerzální klíč od všech ubikaci pro učedníky.
Po vkročení do pokoje jsem uviděl tu spoušť, nic nebylo na svém místě. Oblečení, datakarty, svitky a další věci ležely na podlaze. Všechny skříňky odsunuté, stejně na tom byla postel.
Byli vytrvalí! Spoušť mě nepřekvapila, přeci jen našli meč od Vishy.
Zavřel jsem dveře a zakódoval je. Pak jsem se pustil do práce. Přesouval jsem nábytek na své místo a uklízel všechny věci. V hlavě jsem ale řešil události posledních hodin.
Visha! Arlen! Moje dva hlavní problémy. Oba jsou důkazy mé neviny. I když je ale Visha chycena, je mi to k ničemu. I Aximand to naznačil, oni chtějí Arlena a ten je úplně jiná kategorie. Zatím to ale šlo slušně, Visha je chycena, tak to snad mistry na nějakou dobu uspokojí. Navíc snad získám čas na další plánování mého postupu. Budou Vishu vyslýchat, protože je jediná, kdo může vědět kde Arlen je a nevěřím, že se rychle poddá.
Doklidil jsem pokoj a lehl si na postel. Spokojeně jsem vydechl. Konečně!
I když se vše vyřeší a já budu zbaven podezření, je tu stále problém Lucienem. Nedá mi pokoj, dokonce i naznačil nějakou "nehodu" co se mi může přihodit. Na Aximanda nemůžu spoléhat,... nemám vlastně na koho spoléhat. Jediná osoba, kterou jsem považoval za přítele mne využila a pravděpodobně zemře v kobkách. S nikým jiným jsem nenavázal žádný kontakt. To musím změnit. Nebudu hledat přátele. Ale musím získat osoby, které mi při potížích pomohou. Nebo je zde možnost získat si respekt všech a tím se chránit. Musím něco provést, ale teď nevím na čem jsem. Sice mám volný pohyb po akademii, ale stále není mé jméno očištěno, navíc mne určitě všichni bedlivě sledují.
Převalil jsem se na bok. A co výuka? Nebo vlastní mistr, jak naznačil Aximand? A kdo sakra byl ten učeň neznámé rasy? Je to další Aximandův poskok? Jsem taky teď jeho poskok? Využije mě a pak zahodí, jak naznačil Lucien? A co Visha? Uvidím ji ještě někdy?
Zakroutil jsem hlavou. Nemělo smysl teď něco řešit. Nemám prostě momentálně odpovědi na otázky co mi létaly hlavou.
Zítra uvídím. A usnul jsem.
Konečně! Ošetřovna. Úlevou jsem sklonil hlavu. Vkročil jsem dovnitř a rozhlédl se. Nikdo tam nebyl, teda žádný pacient, lékařský droid totiž čekal na pacienty dva metry ode mě.
Ani jsem nestihl promluvit a hned se mne ujal.
Položil mi několik otázek, prohlédl zranění a hned mě směřoval na lůžko. V momentě kdy jsem se usadil na postel mne chytil za obličej a vymáčkl mi nějaký gel do rány. Hned jsem pocítil příjemné chlazení a rozrůstající se znecitlivění.
Vše? Položil jsem otázku.
Droid mlčel, ale pokračoval v proceduře. Jedno oko se pomalým pohybem vysunulo z jeho očního důlku. Co to? Lehce jsem uhnul. Aha! Mikroskop..... asi.
Nesahat, zítra večer převázat. Pronesl a nalepil mi koltovou náplast na ránu, druhou držel v ruce a podával mi ji.
Díky. Zabručel jsem a vzal jsem si náplast.
Seskočil jsem z lůžka a odešel z ošetřovny.
Hned za dveřmi jsem se rozhlédl. Nikdo! ... Aspoň mě nikdo neviděl.
Zamířil jsem ke svému pokoji. Kápi jsem si zase přehodil přes hlavu a rozumnou rychlosti jsem mířil k ubikacím.
Lucien si už užil, snad na mne nečeká někdo jiný.
Po pár minutách jsem dorazil ke svému pokoji. Pohlédl jsem na panel od dveří, nebyl porušen. Ještě aby nefungoval můj kód. Zadal jsem ho a čekal. Chvilka napětí a pak panel blikl a dveře se otevřely. Asi mají univerzální klíč od všech ubikaci pro učedníky.
Po vkročení do pokoje jsem uviděl tu spoušť, nic nebylo na svém místě. Oblečení, datakarty, svitky a další věci ležely na podlaze. Všechny skříňky odsunuté, stejně na tom byla postel.
Byli vytrvalí! Spoušť mě nepřekvapila, přeci jen našli meč od Vishy.
Zavřel jsem dveře a zakódoval je. Pak jsem se pustil do práce. Přesouval jsem nábytek na své místo a uklízel všechny věci. V hlavě jsem ale řešil události posledních hodin.
Visha! Arlen! Moje dva hlavní problémy. Oba jsou důkazy mé neviny. I když je ale Visha chycena, je mi to k ničemu. I Aximand to naznačil, oni chtějí Arlena a ten je úplně jiná kategorie. Zatím to ale šlo slušně, Visha je chycena, tak to snad mistry na nějakou dobu uspokojí. Navíc snad získám čas na další plánování mého postupu. Budou Vishu vyslýchat, protože je jediná, kdo může vědět kde Arlen je a nevěřím, že se rychle poddá.
Doklidil jsem pokoj a lehl si na postel. Spokojeně jsem vydechl. Konečně!
I když se vše vyřeší a já budu zbaven podezření, je tu stále problém Lucienem. Nedá mi pokoj, dokonce i naznačil nějakou "nehodu" co se mi může přihodit. Na Aximanda nemůžu spoléhat,... nemám vlastně na koho spoléhat. Jediná osoba, kterou jsem považoval za přítele mne využila a pravděpodobně zemře v kobkách. S nikým jiným jsem nenavázal žádný kontakt. To musím změnit. Nebudu hledat přátele. Ale musím získat osoby, které mi při potížích pomohou. Nebo je zde možnost získat si respekt všech a tím se chránit. Musím něco provést, ale teď nevím na čem jsem. Sice mám volný pohyb po akademii, ale stále není mé jméno očištěno, navíc mne určitě všichni bedlivě sledují.
Převalil jsem se na bok. A co výuka? Nebo vlastní mistr, jak naznačil Aximand? A kdo sakra byl ten učeň neznámé rasy? Je to další Aximandův poskok? Jsem taky teď jeho poskok? Využije mě a pak zahodí, jak naznačil Lucien? A co Visha? Uvidím ji ještě někdy?
Zakroutil jsem hlavou. Nemělo smysl teď něco řešit. Nemám prostě momentálně odpovědi na otázky co mi létaly hlavou.
Zítra uvídím. A usnul jsem.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, akademie
Dal jsi se do uklízeni a u toho přemýšlel, co se bude dít. Nebo, co se nejspíše už děje. Brutální metody vyslíchání a lámání lidí některých mistrů jsi naštěstí neokusil. Trošku tě možná zmlátili, ale tebe nechtěli vyslíchat. Čekal jsi na popravu. Což jim sice nebránilo tě mučit, ale naštěstí jsi se tomuto všemu vyhnul.
Když sis konečně lehl na postel, došlo ti, že jsi na všechno sám. Nejsilnější tady byla Lucienova banda a i kdyby se ti k němu podařilo nějakým magickým způsobem dostat, nepomohl by sis. Z jeho stínu by ses už možná nedostal a dřív bys umřel. Bylo tolik možností a zároveň jsi měl svázané ruce i nohy, dokud neskončí tato kapitola. A za předopkladu, že nebude poslední.
Nakonec jsi usnul. Někdo by tě považoval za odvážného, někdo za hloupého. Kdykoli sem mohla naběhnout armáda rozzlobených učedníků a roztrhat tě na kusy holýma rukama na popud Luciena, nebo některého z mistrů. Otevřít zablokované dveře bylo to nejjednodužší, co se dalo. Na druhou stranu jsi se vcelku a bez škrábnutí probudil. Tvůj pokoj měl stále nastavený budíček, který se pojil s automatickým rozsvícením, vzhledem k absenci oken. Nikdo se tě ve spánku nepokusil roztrhat, ani se nedobýval do dveří. Nejspíše první z mnoha nocí jsi přežil. Otázka je, jestli to nebylo jen ticho před bouří.
Dal jsi se do uklízeni a u toho přemýšlel, co se bude dít. Nebo, co se nejspíše už děje. Brutální metody vyslíchání a lámání lidí některých mistrů jsi naštěstí neokusil. Trošku tě možná zmlátili, ale tebe nechtěli vyslíchat. Čekal jsi na popravu. Což jim sice nebránilo tě mučit, ale naštěstí jsi se tomuto všemu vyhnul.
Když sis konečně lehl na postel, došlo ti, že jsi na všechno sám. Nejsilnější tady byla Lucienova banda a i kdyby se ti k němu podařilo nějakým magickým způsobem dostat, nepomohl by sis. Z jeho stínu by ses už možná nedostal a dřív bys umřel. Bylo tolik možností a zároveň jsi měl svázané ruce i nohy, dokud neskončí tato kapitola. A za předopkladu, že nebude poslední.
Nakonec jsi usnul. Někdo by tě považoval za odvážného, někdo za hloupého. Kdykoli sem mohla naběhnout armáda rozzlobených učedníků a roztrhat tě na kusy holýma rukama na popud Luciena, nebo některého z mistrů. Otevřít zablokované dveře bylo to nejjednodužší, co se dalo. Na druhou stranu jsi se vcelku a bez škrábnutí probudil. Tvůj pokoj měl stále nastavený budíček, který se pojil s automatickým rozsvícením, vzhledem k absenci oken. Nikdo se tě ve spánku nepokusil roztrhat, ani se nedobýval do dveří. Nejspíše první z mnoha nocí jsi přežil. Otázka je, jestli to nebylo jen ticho před bouří.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: 1. mise pro snapiho "I svoboda může být levná"
Korriban, akademie
Probudil jsem se celý zpocený. Usnul jsem vyčerpáním, ale spánku doplňujícího energii jsem se nedočkal. Celou noc se mi zdály sny, nejdříve o Vishe, poté o ponižující bolesti od Lucienova nože. Dále se vše zamotalo do sebe, byl tam Aximand, Arlen a další. V jeden moment jsem prchal ulicemi na Nar Shade.
Protřepal jsem si hlavu. Jen sny, jen sny, nic víc. Pak mi pohled sjel ke dveřím.
Sakra! Sykl jsem. Sakra, nijak jsem je nezabezpečil! Od teď musím být opatrný. Žádné chyby!
Co teď? Mám čekat? Nebo mám dělat jako že se nic nestalo a jít na výuku a trénink? Zakručelo mi v břiše. Asi bych mohl začít v jídelně. Hodil jsem přes sebe roucho, stáhl jsem si kápi do čela a vykročil ke dveřím.
Probudil jsem se celý zpocený. Usnul jsem vyčerpáním, ale spánku doplňujícího energii jsem se nedočkal. Celou noc se mi zdály sny, nejdříve o Vishe, poté o ponižující bolesti od Lucienova nože. Dále se vše zamotalo do sebe, byl tam Aximand, Arlen a další. V jeden moment jsem prchal ulicemi na Nar Shade.
Protřepal jsem si hlavu. Jen sny, jen sny, nic víc. Pak mi pohled sjel ke dveřím.
Sakra! Sykl jsem. Sakra, nijak jsem je nezabezpečil! Od teď musím být opatrný. Žádné chyby!
Co teď? Mám čekat? Nebo mám dělat jako že se nic nestalo a jít na výuku a trénink? Zakručelo mi v břiše. Asi bych mohl začít v jídelně. Hodil jsem přes sebe roucho, stáhl jsem si kápi do čela a vykročil ke dveřím.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."