Akademie Síly

Kessel

Nepostřehnutelně jsem se usmál. Můj malý trik mi vyšel, a jemu to nepřišlo divné, což bylo skvělé, ale pak se začal vyptávat, ke komu mě vlastně přijali. Nehodlal jsem ale odpovědět, protože i kdybych neznal jen dva, které mi před chvílí vyslepičil, ti by to okamžitě vyvrátili. Netrvalo však dlouho, a řešení mě napadlo.

Promiňte, ale nemám tady přímého nadřízeného, jsem taková inovace hlavního vedení a mám se starat o zabraňování nepokojů - tím pádem i o omezování ztrát při povstáních otroků. Je to jen takový experiment, pokud se osvědčí, bude využíván na všech pobočkách.

Podíval jsem se mu zpříma do očí a dobrácky se usmál, přičemž jsem doufal, že není příliš informovaný o vedení. Pokud není, potom není důvod, proč by mi nevěřil, pokud je, mohl jsem se vymluvit na to, že vtípkuju a říct mu, že jsem pod ním a utvrdit toto tvrzení pomocí Síly. Doufal jsem ale v to první.

Kessel

Kapitán asi nepatřil k těm nejchytřejším, což také vysvětlovalo, proč nikdy nepostoupil do vyšších pater a sežral ti všechno, co jsi mu nabulíkoval. Potom, cos mu vše velice přesvědčivě, avšak lživě vysvětlil, tak jen pokrčil rameny a zahudroval:

Proboha co si to ti panáci zase vymysleli, kdyby radši dali víc peněz do kamer a centrálního propojení, bylo by to daleko užitečnější a otroci by byli aspoň líp hlídaný.

Následně změní hlas a oznámí ti:

Tak přeju hodně štěstí, já už musím jít dělat svou práci a ty asi taky, takže nashle a třeba se opět někdy setkáme, až nám zase bude tahle hnusná chátra utíkat. Maj jediný štěstí, že vás tu měli, jinak by všichni dopadli dost blbě, moji kluci umí dobře střílet.

Uchechtl se a s pokynutím na rozloučenou se vydal na obhlídku svého prostoru.

Kessel

Usmál jsem se na kapitána a odpověděl:

To je velmi dobře, alespoň si nebudou moc dovolovat.

Ve skutečnosti jsem o tom ale celkem pochyboval. Ten, kterého bezbranní otroci zabili, se blasterem asi moc ohánět neuměl. Potom mě kapitán konečně nechal jít si po svých, proto jsem se okamžitě vydal hledat místnost bezpečnosti, abych se s ní trochu seznámil. A při tom jsem doufal, že k žádnému dalšímu úprku nedojde, protože kdybych měl každému vysvětlovat, co tady dělám, vůbec by mi to nepomohlo. Pokračoval jsem dál a zkoumal patro po patře.

Kessel

První překážku v cestě do kontrolní místnosti jsi zdárně překonal a teď jsistoupal patro po patře mezi spoustou otroků, strážců i nákupčích až do nejvyšších pater. Nikde jsi neměl žádný problém, až na to, že jsi stále nemohl najít kontrolní místnost. Dostal ses až do nevyššího patra s otroky, kde byla i tvá Silvie, ale po kontrolní místnosti ani stopy. V tomto patře sis ale všiml, že je zde ještě jeden výtah, který je opatřený očním skenem, který chrání vstup do výtahu. Docela rychle sis domyslel, že to povede do míst, která jsou běžným vojákům zřejmě zapovězena a bylo dost možné, že se tam někde bude nacházat centrála celého otrokářského tržiště. Zbývalo jen vymyslet, jak se tam dostat.

Kessel

Trochu přiblble jsem koukal na oční sken u výtahu.

No, tak asi vím, odkud se to tu celé šéfuje, teď jen, jak se tam dostat, aniž by to vzbudilo rozruch.

Sledoval jsem ty dveře a taky stráže a trochu jsem se u toho usmál, když mě napadla trochu pošetilá myšlenka, že bych někomu prostě vyrval oči a ty nechal naskenovat. Ale jen jestli by to nebylo moc kruté. Když jsem tak nad tím ale přemýšlel, nepřipadalo mi to jako špatný nápad, trochu zvrhlý, ale nápad, pokud mě navíc neuvidí, nemusel bych jej zabít.
Rozhodl jsem se, že se budu vydávat za zdejšího strážce a pak, až odtamtud někdo výjde, že jej budu sledovat. A pak ho zbavím očí.

Stejně, pokud dělá tuhle práci, je penězma dávno zaslepený, tak proč by ho nemohly zaslepit i mé ruce, a pokud bude chtít, uvidí i bez nich...

Trochu poťouchle sem se zasmál své vlastní logice, i mě samotného takové smýšlení překvapovalo, když jsem ale nad tímto přemýšlel, rozhodl jsem se zatím se vrátit k Derkovi, probrat to s ním a vymyslet plán, jak se tam dostat a vyřadit bezpečnost. Vydal jsem se na cestu do pivnice, ve které, alespoň jsem doufal, Derk našel ubytování.

Kessel

Po průměrně úspěšné prohlídce a zjistění, kam se musíš dostat, jsi se vrátil k Derkovi. Na Kesselu se již ztmívalo a tvůj učitel klidně popíjel pivo v baru, kde jste se dohodli, že bude čekat. Bylo tam poloprázdno a poměrně příjemně. Když tě Derk spatřil, okamžitě tě pozdravil a zeptal se tě:

Tak na cos přišel? A dáš si něco k jídlu? Dobře tu vaří, i když to tak nevypadá.

Přitom několika loky vyprázdníl svůj půllitr, což přilákalo servírku, u které si hned objednal další pití.

Kessel

Jen co jsem vešel do kantýny, už mě zdravil Derk a začal se vyptávat co a jak, při čemž do sebe vyprázdnil půllitr, jako by to byla štamprle. Mnohokrát už jsem se divil, kde se tomuhle naučil. Přisedl jsem si k němu a zakroucením hlavy jsem odmítl jídlo. Potom jsem ze sebe šeptem vysypal informace:

Tak, nejprve jsem se ujistil, že strážní nemají větší IQ než rancor, normálně mi uvěřili, že mě vyslali ti nejvyšší, abych pomocí diplomacie zabraňoval útěkům...

Začal jsem tou veselejší částí...

No, a taky jsem našel řídící místnosti celého trhu. Vede tam výtah, který je v nejvyšším patře a je určený jen povolaným. Je tam oční skener, přes který se musíme dostat, ale kdybychom tam vypli zabezpečení, mohli bychom vysvobodit nejen Silvii a jejího otce, ale taky další otroky.

Tuto možnost jsem nadhodil, jako by nic, ale měl jsem na tom trochu osobní zájem po tom, co jsem osobně dostal zpět do klece jednu zotročenou rodinu.

Přinejmenším by ti otroci dokázali způsobit takový rozruch, aby to ty stráže zaměstnalo. Potom bude jednodušší se přes ne dostat.

Kessel

Derk si vyslechl vše, cos měl na srdci a na chvíli se zamyslel. Následně, když už měl znovu svůj půllitr plný, trochu upil, a rozhovořil se.

To, že to jsou primitivové se dalo čekat, ale s tím výtahem a očním skenerem to asi nebude taková sranda. Tam budou mít jistě přístup jen ty nejcytřejší a nejvýše postavení a ty jen tak neoblafnem. Nevede nahoru třeba ještě nějaká další cesty? Řekněme mín oficiální? Ten výtah je totiž určitě i hlídanej a i kdyby se ti podařilo získat hlavu nebo třeba jen oko některého z povolaných, jistě by jim to přišlo trochu divné.

Po krátké odmlce pokračoval:

Když se nám podaří do té místnosti dostat, myslím si, že bychom mohli pustit všechny otroky najednou. Pokud by to šlo, byl by to mistrovský tah. Jen budeme mít pořád u některých problém s těmi obojky. Nebude to zas takový sranda kamaráde.

Po těch slovech vyprázdníl další půllitr a hned k sobě volal servírku.

Kessel

Derkova slova byla pravdivá, a o to víc mě znepokojoval fakt, že do této místnosti nevedl žádný jiný průchod, tedy, pokud tam nebyly nějaké větrací šachty, do kterých bychom se mohli dostat. Ale na nic takového jsem si nemohl vzpomenout. Jen jedna věc mi až tolik starostí nedělala, a to obojky, protože pokud je všechna bezpečnost nasazená do tamté místnosti, bude tam i možnost kontrolovat ony obojky.

Hmm, prošel jsem to celé od spodu po horní patra, ale tohle byl jediný vchod, ale možná by tam mohly vést nějaké větrací šachty, pokud to nebudou zakrslíky, kterými sotva protáhnu ruku. Ale to celé by taky bylo dobré promyslet, problém je, jak sehnat plány celé budovy, když místnost bezpečnosti je určitě v té části za výtahem.
Ale jinak, pokud se tam dostaneme, myslím, že obojky zrušíme odtamtud ne?

Řekl jsem Derkovi a nevěřícně sledoval, jak může být po takové dávce pití při vědomí, natož jak vůbec může přemýšlet.

Kessel

Derk si tě vyslechl a pak ti opět celkem klidně odpověděl:

Zítra by ses tam měl možná znova vrátit a zkusit se podívat po jiným vchodu. Nebo možná by stačilo najít ty plány, jsem si jist, že budou určitě i jinde, než jen v té hlídané místnosti, jde ale o to, kde je hledat. Nějaký architekt tu zrůdnost musel postavit a ti si obvykle plány svých staveb nechávají. Co se týče obojků, tak máš asi pravdu, ovládání snad bude v té místnosti.

Odmlčel se a vypil další dávku svého pití.

Teď už jsem ale docela unavený, takže si půjdu odpočnout do našeho pokoje nahoře. Ty bys měl taky, protože zítra bude zase perný den.

Potom se zvedl a zamířil k výtahu, který se před ním po několika sekundách otevřel a Derk napochodoval dovnitř.

Kessel

Vyslechl jsem Derka a snažil se vstřebat každé jeho slovo, protože jeho rady byly vždy vhod. To, že by mohl mýt plány budovy architekt znělo chytře a nutilo mě to zamyslet se nad tím. Tato možnost měla ale své mouchy - třeba to, že jsme netušili, kde ten architekt je, pokud ještě žil, a jestli je vůbec na tomhle kusu skály. Proto jsem celkem souhlasil s Derkovými slovy, že se do té budovy znova vydám. Když Derk dopil svůj poslední půllitr, odešel, nemeškal jsem tedy, a do výtahu vklouzl za ním, abych se potom taky vyspal.

No, do té budovy znova zajdu, ale ten architekt, měl bych se tam optat? U několika zdejších strážců jsem si celkem získal důvěru...

Zničeho nic mě tento plán, tak jednoduchý, že jsme na něj ani nemyslel, napadl a tak jsem se hned zeptal Derka, jestli si myslí, zda by to šlo. Pokud ne, bude to další z průzkumů. Jinak bychom si toho architekta mohli získat a jeho plány s ním.

Kessel

Zkus to, každopádně bychom měli jednat rychle. Mohlo by se taky stát, že tu tvou Silvii prodají. Nejradší bych byl, kdyby to šlo dokončit už zejtra.

Řekl ti Derk ve výtahu během jízdy. Když jste dorazili nahoru a otevřely se dveře zastaralého výtahu, zamířil do jednoho z pokojů, který asi nebyl příliš drahý. Vlastně nevypadal příliš lákavě, protože právě nezářil čistotou. Každopádně dvě postele, dvě židle a stolek byly dostačujícím vybavením pro účely odpočinku, takže nebylo proč si stěžovat. Derk okamžitě zaplul na jednu postel a nezdálo se, že by hodlal dál kominikovat.




Ráno bylo pochmurné. Vzbudil ses s úsvitem, který však byl poměrně temný kvůli těžkým černým mračnům. Derk ještě spal a zdálo se, že se jen tak neprobudí pokud to neprovedeš sám.

Kessel

Probudil jsem se do nepříjemného Kesselského rána, pochmurného jako zbytek dne. Mraky, které byly následky dolů a továren zakrývaly slunce a tak i když už byl úsvit, byl docela temný. Derk si ještě stále užíval svůj pobyt v říši snů. Věděl jsem, že už asi neusnu a tak jsem se oblékl, pak jsem vyrazil pro něco k jídlu směrem do baru. Sjel jsem dolů prázdným výtahem a přešel k baru.

Barmane, máte tady něco k jídlu?

Jednoduchá otázka, ale bylo ráno, stále jsem byl moc rozespalý na to, abych si hrál na nějakého misteriózního návštěvníka a mistra galaxie.

Ahhh... planetu za kafe...

Povzdechl jsem si a zazíval.

Kessel

Barman vypadal stejně jako ty, vlastně dost možná ještě hůř. Twi´lek vypadal tak ospale jako by snad měl tři noční za sebou, a tak po tvém přání jen něco sprostě zavčel a odbelhal se dozadu, kde měl zřejmě kuchyn. Z těch místo to však dost nevábně páchlo a víc než kuchyň to podle zápachu připomínalo suchý záchod. Nicméně po několika minutách čekání, při kterém sis prohlédl poblitou podlahu a několik zlitých štamgastů pospávajících po zemi, kteří vypadali, že se ještě večer pěkně porvali, jsi dostla talíř s něším, co vypadalo jako by to už někdo jedl a k tomu hrnek s tekutinou podivné konzistence. Barmanův chlubivý výraz dával na vědomí, že se za to, co ti předložil, vůbec nestydí a zdálo se, že čeká, až mu zaplatíš.