Mise pro Gwendolin Wanderer (Gwendolin)

[Pear]

Coruscant, tajný podzemní areál.

Někdo ti položil ruku na rameno. Ohlédla jsi se. Zrovna jsi obědvala. Byl to Patrick.
Až dojíš tak přijď to výcvikové místnosti.
...
Říct, že to byly čtyři roky dřiny by bylo slabé slovo. Už od chvíle, kdy jsi popravila Triss tě nenechal Patrick v klidu. Cvičení bylo každý den, a častokrát až do doby, kdy jsi nepadla vyčerpáním a mnohdy i přesto pokračoval. Ale zocelilo tě to, a každým dnem jsi nebyla jenom silnější, ale i vytrvalejší... Každým dnem jsi objevovala čím dál tim víc z jeho technik, každým dnem jsi se toho naučila víc, ale vždy když jsi měla s Patrickem bojovat a použít vše co jsi se naučila, boj netrval déle než pár vteřin. A byla jsi na zemi. Toho Patrick využíval, aby ti připomínal, jak špatná seš. Bylo jasné že před lety když jsi se snažila utéct, jsi neměla minimální šanci. Ale ani po tvrdém výcivku, kdy jsi neměla problém složit snad většinu lidí, kteří by se ti postavily do cesty, a jak jsi objevila v hospodských rvačkách, které Patrick schválně vyvolával, opravdu ani o hodně větších lidí, Patrick byl na tebe stále moc.
Na dobu kdy ti bylo 7 let si pomatuješ dobře. Událo se tehdy více věco než v jiných letech. Poté ale roky ubíhali rychle, a nyní s Patrickem už cvičila 11-ti letá Gwendolin Wanderer, talentovaný lovec Jediů, jak tě s oblibou nazýval sám Patrick. A měla jsi se u něj přímo královsky. Patrick se o tebe staral překvapivě dobře, měla jdi vše, co potřebuješ. Jídlo, spánek a tréning. I mezi lidi jsi se dostala, a když jsi měla chuť, mohla jsi s Patrickem navštívit pár barů na Coruscantu, které sám celkem pravidelně navštěvoval. Někdy jako by na tebe ale taky zapoměl, a nebýt tréningů, nesetkala by jsi se s ním celé dny. V tu dobu jsi to, co jsi si neudělala nebo nevybojovala - to jsi neměla. Většinou jsi z jeho hodin odcházela s modřinami po celém těle, když měl dobrou náladu, což nebylo časté, mohla jsi se těšit na celkem pohodový tréning, po kterém by tě nebolelo celé tělo. Mezi jeho nejoblíbenější výcviky patřil výcvik s dřevěným mečem - a nebal se dá opravdu velkou ránu, která tě srazila na kolena na dlouhou dobu. Ani zlomenin jsi se nevyvarovala, nebyly tak časté jako pohmožděniny, ale jak říkal Patrick, "Nehody se stávaj všem, mimo mně, já to dělám úmyslně."
Nestaral se o tebe jak o vlastní dceru, nebo alespoň jako o kamarádku, byla jsi spíš něco jako nástroj, který si upravoval ke svému pohedu. Když tě něco bolelo, a cvičení byla poslední věc, kterou jsi chtěla dělat, Patrick tě dotáhnul na místo, a i když jsi se nebránila, dokázal tvrdě zaútočit, že jsi přece jenom instinktivně začala vykrývat rány. Právě z těchto cvičení jsi byla nejvíce pobyta. Za ty léta tě zde už znali dobře, a s jistými doktory se dalo i dobře pokecat. Komu ale bylo chytré se vyhýbat byly další zabijáci podobní Patrickovy. Jak ti sám říkal, většina z nich jsou vysloužilí vojáci, žoldáci a někteří mají i nějákou historii u Jediů. Byly to elitní zabijáci, nebyl by pro ně problém vyřadit z boje celou jednotku, protože excelovali jak při boji z blízka tak při boji z dálky. Když jsi šla s Patrickem, tak kolem tebe prošli, možná si tě ani nevšimly, když tě ale uviděli samotnou, mohla jsi čekat něco, co se nedá nazývat "fair play"...podkopnutí nohy, otisk tvé tváře o zeď, čas od času jsi se také proletěla vzduchem. A podle Patricka to byla tvoje chyba - neuměla jsi si vydobít své místo. Takže to přehlížel. Pokud teda nějákej odvážnej jedinec něco neudělal když Patrick šel s tebou. Když byl onen jedinec na zemi, a Patrick mu štědře uděloval poslední rány pěstí, rád říkal "Za mými zády mi třeba zlom meč, ale nikdy to nedělej předemnou!".
Co se ale Patrickovy nelíbilo byly sexistické narážky, které tě taky čas od času provázely. Patrick byl, ačkoliv se to nezdálo, moralista, což se nedalo říct o ostatních, většina z nich byly brutální, a inteligentních by se dalo najít na prstech jedné ruky vysloužilého vojáka. Snad všichni, mimo Patricka a doktorů, kteří to dělali při práci, si všichni mimoděk šáhli, udělali nehezké gesto, neslušné přezdívky...nebylo se čemu divit. Byla jsi jediná holka v areálu, a pokud nenavštívily místní nevěstince, byla jsi jediná která jim mohla připomenout sladké časy. Nebylo to možná hezké, ale bylo to časté...
...
Ne, ne ne! Všehno špatně, takhle sem tě to neučil.
Okřikne tě, když se snažíš zasáhnout holografický cíl nohou. Vždycky ti do cesty nastaví ruku, a i když jim tvá noha projede, zásah se nepočítá.
Zatraceně, co děláš? Zas tě něco bolí? Moc často přemýšlíš holka, a to je první chyba!
Vypne hologram. Často jsi musela improvizovat, neříkal ti vždy co bude následovat. Proto jsi ani nemohla čekat, že budeš hned na začátku výcviku na zemi. Bouchneš se o zem do hlavy. Patrick nepoužíval podložky, aby byl dopad měkký.
Dneska na to nemám náladu. Dej si padesát koleček, a dneska ti dám volno. Vynahradím ti to zítra!
Chvilku tě sleduje jak běháš dokola, a pak se odebere pryč. Výcviková místnost je prakticky spojena s vaším pokojem. Plus s dalšímy pokoji, takže výsledně je hodně velká, hlavně co se týče délky. Bylo tady ale i spousta posilovacích nářadí, mohla jsi tady cvičit snad každou část těla a na každý úder tady byl minimálně jedna pomůcka. Nebyla možnost se flákat, byla jsi kontorlována kamerovým systémem. Taková pojistka, kterou si Patrick vyžádal. Nikdy ti uplně nevěřil.
Dokončila jsi poslední kolečko. A oddechla jsi si. Na sobě jsi neměla prakticky žádné oblečení. Podle Patricka oblečení pouze stěžuje pohyb. Proto každý dopad ještě znásobovalo to, že jsi neměla vrstvu oblečení která by pád zbrzdila. Chtěla jsi se vydat z výcvikové místnosti konečně pryč. Ale v cestě tě zastavil jeden ze zabijáků. Prohlédl si tě, očima nevynechal jediné místo. Usmál se. A ne moc hezky. V jeho očích se zajiskřilo. Nic ale neudělal. Po chvilce ti uhnul z cesty. Dneska jsi měla jistotu, že nemusíš nic dělat...

[Gwendolin]

Coruscant, tajný podzemní areál.

Dojídám poslední kousek masa a chystám se na dezert. Málem se udusím, když mi na rameni přistane něčí ruka. Přestanu žvýkat sousto, jedna ruka vyrazí k dýce u pasu a ohlédnu se. Naštěstí je to "jen" Patrick. Kývnu hlavou na srozuměnou a pokračuji v jídle.
Už jsou to čtyři roky. Tak dlouhá doba uplynula od Trissiny smrti. Přelomový okamžik. Od té doby se můj život od základů změnil. Začal každodenní náročný výcvik s Patrickem, ze kterého jsem si odnášela ne jen nové zkušenosti, ale i modřiny, pohmožděniny a zlomeniny. Toto neustálé drezírování, však přinášelo své plody. Má výdrž, fyzická zdatnost, sebeobrana, boj s i beze zbraně, vše bylo každým dnem lepší. Stále jsem se, ale Patrickovi nemohla vyrovnat. Když se rozhodl od teorie na hologramu nebo cvičných nástrojích přejít k praxi a zaujal místo mého protivníka nikdy jsem nevydržela déle než pár minut. Někdy byl můj výprask tak silný, že jsem se ze země zvedala ještě dlouho poté. Nikdy takovou chvilku moci nepromarnil a připomínal mi, jak špatná jsem. To, že jsem proti němu tenkrát v lese neměla sebemenší šanci jsem si rychle uvědomila hned na začátku výcviku. Každá taková prohra mi připomínala dobu strávenou na Talusu. Přestože jsem se ze všech sil snažila na všechny ty okamžiky zapomenout. Nešlo to, tak jsem se alespoň naučila využívat hněv a bolest, kterou mi vzpomínky přinášeli. Tolik se toho změnilo. Dávno jsem přestala být tou sedmiletou ustrašenou holkou. V bolesti, krvi a rvačkách jsem nacházela stále více potěšení. Složit hromadu lidí v hospodské bitce, kterou předtím Patrick vyvolal, pro mě nebyl problém. Užívala jsem si ty vítězné momenty, přestože jsem si uvědomovala, že tlustí a ožralí hromotluci pro mě nejsou soupeři. Velkou změnou o proti Talusu byl i můj pobyt zde. Patrick se ke mě choval skvěle, když jsem něco potřebovala nebyl pro něj problém to sehnat. A pokud mě omrzely stále stejné ksichty, tak jsme společně vyrazili do některé ze zdejších kantýn. V tomto novém domově jsem se seznámila i s několika doktory, se kterými se dalo vždy dobře popovídat. Bohužel se zde nenacházeli jen "dobří" společníci. Některým zabijákům bylo lepší se obloukem vyhýbat. Ne jen proto, že jsem jim připomínala staré spojence, nepřátele, povinnosti, ale prostě jen proto že jsem byla jediná dívka v celém areálu. Pokud jsem byla s Patrickem, tak na mě většinou ani nepohlédli. Ale jakmile jsem byla sama začali naschvály, podkopávání nohou, narážení na stěnu a co bylo nejhorší sexistické narážky. Osahávání, přitisknutí ke stěně na dobu, dokud mě nějaký doktor nezachránil nebo jsem se z toho sama nedostala, nehezká gesta a přezdívky. Velice rychle jsem se naučila dýku nenápadně skrývat v oblečení, tak aby byla během chvilky v mé dlani.
Proto má ruka okamžitě vyrazila, když jsem ucítila něčí dotyk na rameni. Nešlo pouze o výcvik a o to držet si jiné lidi dál od těla. Patricka mé chování z míry nijak nevyvedlo. Možná mě chápal, třeba byl dokonce rád, že se u mě takový reflex vytvořil.
Odnesu tác a odeberu se za Patrickem do, pro mě tak důvěrně známé, výcvikové místnosti. Dnešní lekce je mnohem náročnější než jiné. Patrick po mě chce nemožné. Snažím se mu vyhovět co mi síly stačí, ale nedaří se.
Dneska má špatnou náladu. To bude zase bolet.
Pomyslím si. Vždy, když Patricka něco žralo odráželo se to na úrovni mého výcviku. A většinou to končilo mým naprostým vyčerpáním a několika pohmožděninami. Dnes muselo jít o něco velkého, protože Patrickova trpělivost nevydržela a zanechal mě v místnosti samotnou. Odešel na začátku šestého kolečka. Ani mě nenapadne zbylých čtyřicet čtyři vynechat. Místnost je speciálně kvůli mě hlídaná kamerovým systémem. Patrick má tak naprostý přehled o tom co dělám. Poslední kolečko. Pomalu zvolním do klusu až nakonec úplně zastavím a zhluboka oddychuji. Kus látky, který měl pouze za úkol skrýt mou nahotu, je úplně propocený. Sehnu se pro dýku, kterou jsem na začátku odložila a vydám se ke dveřím. Zastavím se několik metrů před vchodem, ve kterém stojí jeden ze zabijáků. Vůbec mi není příjemné, jakým způsobem si mě celou prohlíží. Začne u hlavy, dorazí k chodidlům a pohledem se vrátí zpět k obličeji. Věnuje mi příšerný úsměv. Vůbec se nenamáhám mu ho jakkoliv oplácet. Pouze ho nepřestávám sledovat. Připadám si jak flákota masa, nad kterou slintá hladový pes. Naštěstí pro "něj" se nic nestane a po chvilce mi chlap uhne. Bleskově zmizím na chodbu. Vlezu do svého pokoje a zamknu dveře. Patrick přes den v pokoji nebývá, takže se nemusím bát, že by se dovnitř nějak dobýval, zatímco budu ve sprše.

[Pear]

Coruscant, tajný podzemní areál.

Ozve se pár ran na dveře koupelny.
Hej...pospěš si.
Ozve se. Je to Patrick.
Sbal se, odlétáme.
Tuto situaci jsi už zažila mnohokrát. Patrick neoznamoval nic dopředu, ale na poslední chvíli. Poté už bylo jenom na tobě, jestli to stihneš, a on bude čekat, nebo odletí bez tebe. Většinou na tebe teda nečekal, jenom si zařídil vlastní věci a pak odletěl. Častokrát jsi ho zastihla jak už je dávno pryč. Nyní se to zdálo být jinak. Čekal před dveřmi pokoje. A dával to najevo hlasitým pískáním jedné chytlavé písně, kterou jsi ale neznala.
Pohni sebou, nemám tady na to celej den!
ohlásí se opět po chvilce, a počká až vyjdeš.
Zatraceně, tobě to taky furt trvá!
Neohlídne se, jestli jsi za ním, a rozejde se ven. Opět na vzduchu, i když jsi se naučila jej moc nedýchat.
Sedej...
Ukáže ti dveře speederu. Opět jedete jenom vy dva. Speeder cukne, a vy se rychle rozjedete dopředu. Vzduch se začíná zlepšovat, a vy vyjíždíte do vyšších pater.
Dneska pojeem s uprchlíkama, neoznačeným transportem, pro bezpečnost naší mise.
Oznámí v uličce, vystoupí a hodí tu do ruky oblečení, snad dokonce ani ne z druhé, ale z páté ruky. Sám si strhne plášť, a pod ním už má stejně vypadající oblečení. Vyjdete z uličky. Z vyšších pater Coruscantu je nádherný rozhled. Ten kazí pouze velká loď, dokující v přístavu.
Tamtou pojedem. Drž se od všech dál, je tam plno lidí, tak ať se neztratíš.
Dá ti prvotní instrukce. A s tebou za zadkem se vydá k lodi. Po schůdkách do dveří vevnitř, a tam chodbou dopředu. Zastavil vás chlápek, nejspíše člen ochranky.
Ten tady minule nebýval.
Pošeptá ti, a on k vám přistoupí. Prohledá vás.
Omlouváme se, ale zbraně nejsou, kvůli nedávným konfliktům, povoleny. Budete mi je muset odevzdat. Pomalu.
Promluví k vám na konci prohlídky, a nastaví ruku.
Ale samozřejmě, nechceme dělat potíže.
Poví klidně Patrick a pomalu, jak říkal bezpečák, vytáhne meč. Obratí jej jílcem k němu, a slušně mu ho podá.
Děkuji.
Řekne bezpečák,a převezme meč. V tu chvíli ho udeří Patrick svojí hlavou do čela, obejde ho, a škubnutím hlavy mu zlomí vaz. Ještě než se postava muže sesune na zem, sebere z něj meč, a otočí se na tebe.
Teď se vmísíme do davu, vidím že je tam přecpáno, takže tu mrtvolu nejspíš jenom odtáhnou a postaví tam novýho panáka. Udělej si pohodlí, támhle podávaj nějákou kašu nebo co to je, až přistanem tak ti řeknu...
Upozorní tě, a odebere se pryč...

[Gwendolin]

Coruscant, tajný podzemní areál.

Patrickův hlas mě popožene. Naštěstí už jsem byla skoro hotová. Usušit, obléct, vzít pár drobností a můžu vyrazit. Objevím se před dveřmi, ale Patrick už je o několik metrů dál. Popoběhnu a vyrovnám s ním krok. Oddechnu si, že jsem to tentokrát stihla. Patrick sice nevymýšlel tresty za to, že jsem naši společnou misi prošvihla, ale nikdy mi to potom nezapomněl náležitě osolit při tréninku. A ani pohled na vzdalující se loď a následný návrat do podzemního komplexu nebyli příjemné. Pohledy ostatních, pak byli k nevydržení.
Už běžím.
Asi po týdnu opět na "čerstvém" vzduchu. Zaujmu místo ve speederu a kochám se okolím. Tentokrát je co obdivovat. Patrick vede dráhu speederu do vyšších pater města. Zatímco si prohlížím architekturu a neutuchávající ruch, můj společník mi vysvětluje co se bude dít v následujících minutách.
Zase mezi smradlavýma chudákama, kteří se tváří, jakoby právě vytáhli hlavu banthovi ze zadku.
Pomyslím si. Na hlas nic neřeknu, pouze kývnu, že jsem rozuměla. Zastavíme v jedné z postraních uliček. Vyfasuji obnošené oblečení. Bez odmlouvání si ho natáhnu a vyrazím za Patrickem z uličky. Ve vyšších patrech není jen krásný výhled, ale i lepší vzduch. Po dlouhé době je docela příjemné se pořádně nadechnout čerstvého vzduchu. Chodby přístaviště se hemží lidmi všech společenských vrstev a ras. Turisté, uprchlíci, piloti, zaměstnanci přístaviště. Je to tu jak na tržišti. Jediné co zaručeně přehluší veškeré zvuky je pravidelné hlášení odletů a příletů lodí.
Zahneme do chodby, která vede k našemu transportu. Najednou se od davu směřujícího k lodi oddělí člen ochranky a zamíří k nám. Patrick se ke mě otočí, potichu si postěžuje, a pak se jako gentleman ujme rozmluvy s mužem. Prohlídka je u konce, Patrick vytáhne meč a odevzdává ho. Muž si ani nestačí uvědomit co se stalo a už se pod ranou do hlavy odebírá do říše bezvědomí. Následuje škubnutí, křupnutí a je mrtvý. Patrick si vezme zpět meč a pokračujeme dál. Na palubě mi dá poslední instrukce a odejde pryč. Dav přede mnou i za mnou mě unáší hlouběji. Zastavit se mi povede až, když se většina lidí usadí. Snažím se vypadat nenápadně. Dělám tedy to co úplně každý okolo, jdu si pro jídlo. Na začátku fronty si vezmu tácek a mističku. Na výběr je z několika specialit šéfkuchaře, ke kterým se s postupující řadou postupně dostávám. Všechno vypadá hrozně. Připadá mi to, jako by se stále jednalo o jedno jídlo, ale jiné barvy. Rozhodnu se pro salát a housku, jediné jídlo, které se trochu odlišuje. Ještě si naliji nějaké pití a jdu si sednout k prázdnému stolu dál od ostatních. Neochotně polikám další a další sousta. Přikusuji gumovou housku, která chutná, jako by už takových cest zažila spoustu a pokaždé prošla novým zmražením a rozmražením. Jediné co má dobrou chuť je pití.
Aspoň, že tak.
Přiložím kelímek ke rtům a nenápadně se rozhlédnu okolo sebe. U jednoho stolu sedí dva mladí lidé a uklidňují malé dítě. V jejich blízkém okolí se neodváží nikdo sedět. Nejblíže jim je jeden Twi'lek, který je buď hluchý a nebo ho nic nerozhodí. Klidně pokračuje v jídle. Jeho pravým opakem je skupinka Rodianů, kteří se hlasitě dožadují ticha. Dál tu je spousta nezajímavých zkrachovalých existencí, kterým se nepodařilo na planetě zbohatnout. Odložím kelímek a pozoruji dva takové muže, kteří si to namířili mým směrem.
Obraťte se!
Zatvářím se znechuceně a odkašlu si, jako bych měla prašivinu.
Snad je to odradí od jakéhokoliv bratříčkování.

[Pear]

Coruscant, tajný podzemní areál.

Ač jsi se snažila odradit dva muže od pokusu se s tebou setkat, zdálo se, že se ti to moc nepovedlo. Zastavili se sice, a něco si domlouvali, ale jenom aby se jeden z nich vydla k tobě, a druhej stál na místě, nejspíše jako hlídka. Sebejistý krok širšího muže, ve stejně, možná i více otrhaném obleku než ty, dával najevo, že sem zrovna nepatří. Ale v davu se dokázal skrýt dobře. Nyní z něj ale vystoupil, jen aby si to z nespecifikovaného důvodu namířil k tobě. Když byl jen kousíček od tebe, přisedl si k tobě. Odkašlal si. "Ulomil", nebo spíše utrhl si kousek housky, a když po chvilce přestal zápasit s její pevnou konzistenci v puse, a s těžkostí jí spolk, prolomil ticho, které zavládalo u vašeho stolu.
Eh...hmm, Jedi jo? Copak se stalo, že cestuješ s náma?
Opět se popral s kouskem tvé housky v puse. Naklonil se k tobě. Pomalu a diskrétně nadzvedl kus hadru, který obtáčel jeho pas. Nacházel sem tam světelný meč.
Já sem také Jedi. A tebe si odněkud pomatuju.
zašeptal ti potichu, a žvýkal další kousek housky, nyní chytře odtrhl menší kousek, se kterým nebude tolik práce.

[Gwendolin]

Coruscant, neoznačený transport.

Radost z úspěchu vystřídá vystřízlivění, to když se jeden z mužů skutečně vydá mým směrem. Teprve teď mi dojde, že svým chováním mezi ostatní nezapadá. Dokázal skvěle splynout s okolím. Nyní svou masku odložil a z mě neznámých důvodů si přisedl. Jeho jídlo nebylo o nic čerstvější než moje, ba naopak. Zápas s kouskem housky se zdál být i nad jeho síly. Nakonec to vzdal a pokusil se úlomek rozžvýkat. Se stejně špatným výsledkem jako před tím. Snažím se chovat lhostejně a nevšímat si ho. Mé pokusy, ale vezmou za své, když mě muž osloví.
Myslím, že jste si mě s někým spletl.
Muž se ale nevzdává a odhalí mi svou identitu.
Kolik neoznačených transportů míří z Coruscantu každý den? Tisíce? Proč musím zrovna já narazit na ten, ve kterém letí i jedi!
Rozčiluji se pro sebe. Jedi si mé zaváhání vysvětlí špatně a pokračuje.
Dobře, nachytal jste mě. Řeknu to jen jednou, takže prosím dobře poslouchejte. Už nejsem jedi, už dlouho ne. Možná jste slyšel něco o padawanech mistra Skytarna? Věřím, že ano. Tak já jsem poslední, který ještě žije a pokud se chcete dočkat přistání živý, tak vám doporučuji držet se ode mě co nejdál. Nejsem tu totiž sama. Radši se držte někde mezi lidmi, zapomeňte na mě, řekněte všem, že jsem mrtvá a možná budete mít to štěstí a přežijete. Nechci mít na svědomí i Váš život. Sbohem, už kvůli Vám doufám, že se nepotkáme.
Vstanu a odnesu tác a pokouším se co nejrychleji zmizet v davu. Pro jistotu si to namířím na dámské toalety.
Tam mě nebude následovat.

[Pear]

Coruscant, neoznačený transport.

Ty jsi která? Triss nebo Gwendolin? Na vás si pomatuju. Na obě. Mistr se vás vydal hledat, poté co mistr Skywalker poslal na Talus skupinu Jediů, aby vás osvobodily, padly do léčky,a byly zajati. Od té doby vás Mistr hledá sám, protože věří, že jedna určitě přežila. Vidím že se nepletl, i když mi jsme mu nevěřily.
Podívá se po okolí.
Hele, naše další zastávka bude Coronet City, na Corellii. Tam je můj cíl, a tam taky můžem vzít loď, a odletět. Možná to stihnem. Podívej se, Triss nebo Gwen, my nikoho neopouštíme, a mistr Skytarn pro mně udělal tolik věcí, že považuji za nutnost ti pomoct.
Jak se zdá, jste dobře zamíchaní do davu. Sice vidíš přes různé části těl těžce, ale i tak vidíš, jak chodí Patrick, a vypadá že tě ztratil, neboť čas od času k někomu dojde, a zeptá se ho na tebe. To jsi odvodila od jeho výměrů rukou, kterou žvdy ukáže tvojí výšku. A stále se rozhlíží okolo...

[Gwendolin]

Coruscant, neoznačený transport.

Zoufale se k němu otočím, když mě zarazí. Je dobré vědět, že se mistr nevzdal, že nás hledali. Ale pro mě už je pozdě. Cítím to. Dokonce i mé schopnosti v Síle se zhoršili. Nejsem jedi. Rozhlédnu se po okolí stejně jako on. Narozdíl od mladého jediho, ale vím koho mám hledat. A svůj cíl naleznu. Patrick hovoří s několika lidmi. Gesty rukou dobarvuje svůj proslov a pokračuje k dalšímu člověku.
Je tady. Už mě hledá. Musíš rychle zmizet. Prosím, zapomeň na mě. Nemluv o mě s nikým ani s mistrem Skytarnem ne. Nedávej mu marnou naději. Přesvědč ho ať po mě přestane pátrat. Jinak budou umírat další jediové. Nepokoušej se mi pomoc! Patricka bys neporazil, nikdo to nedokáže. Až dorazíme na Corellii, tak se ztrať! Nepůjdu s tebou. Už před čtyřmi lety jsem přišla o možnost vrátit se. Pro mě už je pozdě. A pro tebe bude taky, pokud mě budeš pronásledovat!
Ze všech sil přemáhám touhu rozběhnout se s ním někam pryč. Otočím se a prodírám se davem. Kdyby teď viděl do mého obličeje zahlédl by v něm pochyby, strach a zoufalství. Ale jen na okamžik. Patrick je příliš blízko než abych si mohla dovolit dát na sobě tyto pocity znát. Nechci, aby byla zbytečně prolita krev dalšího jedie.

[Pear]

Coruscant, neoznačený transport.

Zastaví tě ruka na rameni.
Prostě s náma odjedeš. Nemůžem tě tu nechat. A neboj, nezabije nás. Je nás tu víc, ne jenom já. Nemáme žádnou důležitou misi, ale na palubě je nás sedm. I když budee hodně dobrý a zaměstná dva nebo třeba čtyři jedie najednou, tak furt budem v přesile, nebude mít šanci. Nikdy není pozdě. Pouze nesmíme vzdávat naději a čekat až se věci obrátí v nás prospěch. Můžou to být dny, měsíce, roky, ale jednou to přijde. Proto vzdát naději je chyba, musíme být pouze trpěliví.
Nehodlal se vzdát...

[Gwendolin]

Coruscant, neoznačený transport.

Nešťastná z vývoje situace se rozhlédnu okolo sebe. Zdá se, že o mě Patrick ještě neví. Dav už začíná řídnout, ale stále jsme v relativním bezpečí. Ne, však na dlouho. Z mladého jediho čiší odhodlání a sebedůvěra. Početní převaha mu dodává odvahu k hrdinským skutkům. Nepochybuje o svém vítězství. Podceňovat Patricka se mu, ale může stát osudným. Až moc dobře vím, jak schopný a vychytralí nepřítel to je.
Musím se ho nějak zbavit a zabránit masakru. Ale co když má pravdu a dokázal by Patricka porazit. Ne, to je hloupost.
Dobře. Až přistaneme v Coronet City, tak se k vám připojím. Hlavně zbytečně neriskujte a nepokoušejte se o nějaké hrdinství tady. A nesledujte mě! Patrick by si vás hned všiml. Čekejte někde dál od transportu.
Zalžu. Navenek však nedám nic znát. Tvářím se odhodlaně. Zatímco uvnitř mě probíhá boj.

[Pear]

Coruscant, neoznačený transport.

My tě chceme odsuď dostat, ne někoho zabíjet. Prostě buď u transportu.
Dokončí jedi, a odejde od tebe pryč. Naopak Patrick se u tebe celou dobu neukázal, a to už pomalu přistáváte na Corellii. Loď pomalu dosedá, a u výstupní rampy se pomalu tvoří nával lidí. Cpou se přes sebe, když někdo spadne, tak se po něm nebojí šlapat. Lidi se hádají, děti křičí, a senzory lodí pípají. Dohromady to tvoří zajímavý mix, který byl nesložil ani talentovaný umělec.
Přistáváme v Coronet City, prosíme všechny aby vystoupily, a přestoupily do blízkích transportních lodí, opakuji přistáváme v Coronet City, prosíme všechny aby vystoupily, a přestoupily do blízkích transportních lodí. Děkujem že jste se s námu přepravovali a přejem lepší budoucnost.
Ozve se všude po lodí, a rampa se pomalu otevírá. Lidí se vyvalí ven, a většina běží do dalších lodí, kde hned nastupuje, sedmice, no, podle všeho je jich teda osm, se blíží k transportní lodi, která je dokována daleko od tohoto přístavu. Po Patrickovy se zatím jakoby zem slehla...

[Gwendolin]

Coruscant, neoznačený transport.

Jedi je pryč. Patrick, jakoby se propadl do země a Corellia na dohled. Lidé vstávají. Prostor, kterého bylo během letu už tak málo vzal za své. Chtě nechtě postupuji společně s davem. Zastavit, znamená postavit se celé mase. Letmo zahlédnu muže, který se o to pokusil a rázem zmizel. Pravděpodobně upadl. Nikdo se na něho neohlíží, nikdo nezastaví. Křik, hádky, pláč, zvuky elektrických součástek lodi. Mám pocit, že mi z toho kraválu praskne hlava. Do toho všeho se ozve hlášení. Loď dosedne a rampa se vzápětí otevírá. Znovu ten tlak ze všech stran. Není jiné cesty než ven. Denní světlo se vkrádá do lodi, spolu s ním i nové zvuky, vůně a svěží vánek. Bubnování kroků na rampě mě doprovází, i když už jsem několik metrů od transportu. Nevím kudy kam, nepoznávám žádné tváře. Postavím se na stranu do jednoho výklenku a pozoruji dav, který okolo mě proudí.
Na koho čekáš? Na jedie nebo Patricka?
Pomyslím si. Nerozhodnost mnou doslova lomcuje. Na chvilku se mi zdá, že vidím mistra Skytarna a přemáhám touhu se k němu rozběhnout. Svůj omyl si uvědomím, když muž přijde blíže.
Není mu nijak podobný.
Pronesu pro sebe. Znovu si vzpomenu na dobu strávenou na akademii. Radost z výuky, domov, který jsem tam měla, přátele. Kia, mistr Skytarn. Mistr, byl pro mě jako otec. Věřila jsem, že s ním jsem v bezpečí, že se nemůže nic pokazit. Byla to chyba. Nubie, Talus. Svá rozhodnutí jsem učinila ve víře v něho. Až setkání s Patrickem mě zbavilo iluzí. Galaxie je nebezpečné místo. Jediově se bláhově snaží vytvořit lepší svět. Utopii! A zatím nejsou schopni se postarat sami o sebe. Umírají.
Ale já taková nebudu! Nezemřu! Zůstanu s Patrickem, budu se učit jeho umění. Nebudu se spoléhat jen na Sílu, která mě do teď nezachránila. Budu chladná a vypočítavá. Patrick a Síla budou mé nástroje k zdokonalení. Až přijde ten čas, tak jen já sama budu rozhodovat o svém osudu. Už dávno jsem přestala být jediem.
Nejsem jedi...
Opakuji na hlas stále dokola.

[Pear]

Coruscant, neoznačený transport.

Tady seš...
Otočí tě k sobě Patrick, který se k tobě neslyšně dostal.
Sem tě tam nahoře ztratil, ještě že si se nevydala daleko.
V hlase se zdálo, že si ulevil. Rozhlížel se kolem sebe a vypadal nervozně.
Néééé!
Ozvali se z vaší strany, a při pohledu jsi objevila skupinku jediů, kteří běželi vašim směrem. Patrick nemeškal, a tasil meč. A začal boj, který se nevyvíjel tak, jak jsi očekávala. Dva jediové, které jsi viděla na palubě byly posilnění o další tři a dva mistry, což jsi mohla říct celkem přesně podle jejich rouch. Patrick s nima měl problémy. Když zaměstnával jednoho, z další strany na něj útočily další. Ostatní poté čekali, a čas od času si vystřídali role nebo podpořily své druhy, kteří zaklopýtly. Po chvilce Patrick udělal chybu. Dokázal sice vykrýt ránu, ale jeden z mistrů toho využil, a když se Patrick natahovla, sekl ho do boku. Patrick spadl na kolena. Otočil se na tebe. Poté se zvedl. Jediové byly připraveni ho poslední ránou zabít. Ale váhali. A Patrick z posledních sil skočil do speederu, který příhodně stál vedle vás. Odjel rychle pryč, a sedmice jediů a mistru se před tebe hrdě postavila.
Málem tě dostal. Která že to jsi? Musíme se dostat hned na Yavin!
Pověděl ti nejvyšší z nich...

[Gwendolin]

Corellia, Coronet City.

Patrick se přede mnou neslyšně objeví. Nervózně se rozhlíží okolo sebe, zatímco hovoří. Takhle jsem ho ještě nezažila. Vždy se tvářil tak nad věcí.
Nemám z toho dobrý pocit.
Mé myšlenky vzápětí potvrdí výkřik. Kousek stranou se objevila skupinka jediů. Běží k nám. Zaraženě stojím a prohlížím si rytíře. Naopak Patrick pohotově tasí meč. Boj se pro něho již od začátku nevyvíjí dobře. Dva mistři a pět rytířů postupovalo opatrně a sehraně. Jeden vždy odvedl pozornost a ostatní toho využili. Když některý z nich udělal chybu, jiný ho nahradil. Vzájemně se chránili a doplňovali. Nikdy jsem jedie neviděla takhle bojovat. Pak se to stalo. Patrick udělal chybu. Stačil vykrýt ránu toho mladíka z lodi, ale jeden z mistrů toho hned využil. Ošklivé zranění na boku Patricka okradlo o sílu a ten spadl na kolena. Jediové se chystali k poslední ráně, ale zaváhali. Toho zraněný zabiják využil a skočil do nedaleko zaparkovaného speederu. Byl pryč.
Stojím a pozoruji místo, kde jsem speeder viděla naposledy. Otočím se, když mě jeden ze zachránců osloví.
Gwen. Jsem Gwen.
Pronesu nepřítomně.

[Pear]

Corellia, Coronet City.

Dobře Gwen, jedem do chrámu. Pošlem zprávu mistru Skywalkerovy, že jsme tě našli.
Řekne jeden s úlevou a vydá se s tebou ke své lodi. Je poměrně velká a stará. Prostě jedijská. Není to nejmodernější model, jakým jsi se vozila s Patrickem. Tam kam ale chtěli doletět doletěli, nehledě na vzhled lodi.
Vidíš, společně jsme ho porazily. Pouze musíš věřit. Vím že po tvých zkušenostech to určitě není lehké, ale musíš se snažit.
Řekne ti jeden z mistrů, a nastoupíte do lodi. Tam se hned ujmou řízení, vzlétnou a následně vstoupíte do hyperprostoru.
V lodi je ticho. Nikdo se neodváží nic říct, každý raději mlčí. Není na to vhodná chvíle. Ticho prolomí pár světelných mečů, kdy pár jediů začně trénovat. Nepočítaje toho by na lodi zavládlo zlověstné ticho.
To ale prolomilo konečné vystoupení z hyperprostoru a obraz známého měsíce, Yavinu 4. Atmosféru na lodi to sice moc nezměnilo, ale hodně z nich si ulevilo, že se při cestě nic nestalo.
Jsme doma Gwen...
Oznámil ti s radosti jedi, a hned jakmile dosedla loď, vystoupily jste z ní.
Odvedu tě hned k mistur Skywalkerovy, asi si budeš chtít odpočinout, ale já bych neztrácel čas.
nabereš si směr do tobě známých komnat, přes známé chodby, a potkáváš známé tváře. Dost se změnily. Stejně jako ty, proto ti někteří pouze opětují pohled, a nebo se zamyšleně za tebou podívají.
Otevřou se dveře. A za nima čeká Luke Skywalker. Vypadá zamyšleně.
Konečně zpátky...
Snaží se Luke něco říct, ale do řeči mu skočí mistr Skytarn, který se objeví v zadu.
Gwen? Gwen, pro Sílu, jsi to ty! Och, jak rád tě vidím!
Málem by se mistr na tebe vrhl a objal tě, ale ke konci se zdržel.
Já věděl že žiješ. Ach Gwen, vím že začít se tě vyptávat na různé otázky není v tuto chvíli vhodné, ale, zatraceně Gwen, co se s tebou celá ty léta dělo?
Odmlčí se, aby se zeptal na otázku, kterou si ze své nedávné minulosti dobře pomatuješ.
A jak se cítíš?
...