Zamrzlý v ledu - mise pro Gwendolin

[Xavier]

Ziost

Před několika týdny jste na tuto chladnou planetu přiletěli. Váš výcvik však pokračoval.
Zrovna teď jsi stála proti jednomu jinému učni. Oba jste sem na tento úzký skalní hřeben šli asi dvě hodiny. vzhledem k tomu že jste oba byli jen ve spodním prádle tak to bylo pro vás velmi zatěžující jen zde být schopen fungovat.
Tasili jste své meče.
Pomocí Síly jste se byli nuceni chránit chladu, a nyní ještě cvičně bojovat proti sobě.

[Gwendolin]

Ziost

Přestože se to na první pohled mohlo zdát nemožné, Korriban i Ziost si byli v mnoha směrech podobní. Na pouštní planetě vás na každém kroku pronásledovalo příšerné horko a moře písku. Zde to byl pokožku spalující mráz a závěje sněhu. V obou extrémních případech však všemu vévodila mocná temná strana. Čím nehostinnější planeta, tím lépe. Stejně jako tvorové žijící na planetě, tak i my jsme se museli rychle přizpůsobit tvrdým životním podmínkám. Na druhou stranu nás každá taková zkušenost více a více posilovala. Alespoň, tak jsem to viděla já. V meditacích jsem se soustředila na zdroj temné strany, snažila se zdokonalovat své schopnosti a při výcviku být nejlepší ze všech. S vědomím, že se jednoho dne pomstím všem, kteří si to zaslouží to šlo snadno. Přesto na úkol, jaký nám zadal mistr dnes mě nemohlo nic pořádně připravit.
Nejdříve jsem si myslela, že si z nás mistr dělá srandu. Nepřístupný a rozhodný výraz mě ujistil v tom, že o žertík se skutečně nejedná. A aby nebylo pochyb popohnal nás nakonec i několika ostrými slovy. Tak se stalo, že jsem se ve společnosti jednoho učně, oba pouze ve spodním prádle, vydala na nedaleký hřeben. Dvě hodiny obtížného výstupu při kterém jsme se museli naplno soustředit, jak na cestu, která se propadala do hlubokých roklí, tak na Sílu s jejíž pomocí jsme se chránili před zimou, byli náročnější než cokoliv co jsem doposud zažila.
KONEČNĚ!
Pomyslím si unaveně, když se vyškrábu do cíle. Vyčerpaná, jak na tělu, tak na duchu se rozhlédnu po okolní krajině. Nádherný výhled znepříjemňuje pouze mrazivý vítr přinášející nové a nové sněhové "vlny". Můj společník zaujme polohu několik metrů ode mně. Odpovím mu stejným způsobem. Postavím se do postoje, ze kterého mohu snadno zaútočit a vykrývat útoky. Několikrát se zhluboka nadechnu, uvolním ztuhlé svaly a načerpám novou sílu. Druhá část našeho úkolu může začít.
Nemáš se čeho bát. Stále ještě platí zákaz zabíjení, takže tě budu šetřit.
Pronesu posměšně a zároveň se snažím svého protivníka svou sebedůvěrou zaskočit a znejistit. Únavu, která zmáhá mé tělo se snažím skrýt. Nemyslet na ní a nepřipouštět si prohru. Na reakci svého soupeře nečekám. Využiji nového závanu větru a pošlu proti učni vlnu stlačeného vzduchu, který se společně se sněhem změní v bílou stěnu. Těsně ji následuji, zažehnu meč a zaútočím šikmým sekem shora.

[Xavier]

Ziost

Nápodobně.
Odpoví ti soupeř. Z toho jak jsi ho zatím viděla bojovat jsi musela uznat že je to zdatný bojovník a dá ti rozhodně zabrat.
Když se vrhnešza vlnou sněhu na svého protivníka tak se náhle zastavíš, máš pocit jako by jsi padla do vávěje sněhu, což je ve spodním prádle ponikud chladivé.
Tvému protivníkovi se sníh podařilo zastavit a vytvořit z něj jakýsi sněžný štít.
Taktak se stačíš přetočit a vyhnout se takčepeli která se náhle vynořila z vrstvy sněhu. Raději ses o pár kroků stáhla, stěna sněhu snadla. Opět jste na sebe viděli.

[Gwendolin]

Ziost

Zastavím se, když narazím do bílé stěny. Vločky se při dotyku s mým tělem mění ve vodu a spodní prádlo zvlhne. Naskočí mi husí kůže a svaly mi projede křeč. Pár vteřin soustředění na temnou stranu a je to pryč. Naneštěstí chvilka nepozornosti mě málem stojí život. To když se těsně u mého těla vynoří čepel. Uskočím a postavím se do obranné pozice. Tentokrát jsem od stěny vzdálená asi dva metry. Dostatečně daleko, aby mě již nic nepřekvapilo, avšak stále dost blízko, abych stačila využít každé nové příležitosti zaútočit. Sněhová opona se rozpadne. Znovu stojíme proti sobě, jako na začátku. Rozhodnu se pro rychlí výpad. Jedním velkým skokem smažu vzdálenost mezi námi. Těsně před dopadem zasviští meč vzduchem. Boční sek nasměruji na učňovu hruď.
Nejspíše můj útok zastaví, ale pokud budu dostatečně rychlá, povede se mi sjet čepelí meče po té jeho a způsobit mu tak nepříjemné zranění na ruce.
Pomyslím si těsně před tím než rudá čepel dorazí do cíle.

[Xavier]

Ziost

Protinvík, když uvidí jak se na něj řítíš o krok utoupil a přehodil si meč do druhé ruky a nastavil ho kolmo na tvůj a tím ho zastavil.
Aniž by povolil v držení meče, tak pravou rukou tě jakoby spárem vezme prsty na solar.
Zřetelně ucítíš jeho špičky prstů jak se ti zarývají do břicha.
Poté zatlačí na meč, odrazí tvůj a opět ustoupí.
Zatím jsi mě přílišnezaujala.
Prohodí posměšně.

[Gwendolin]

Ziost

Jak jsem předpokládala, útok vykryl bez větších problémů. Zbytek plánu, jak už tak bývá, ztroskotal. Meče se do sebe zaklesli a můj protivník této situace využil. Na svém břiše ucítím jeho teplé prsty, pak i bolest pocházející od jeho nehtů, které se mi zarývají do těla. Povolím, odrazí můj meč a ustoupí. Na jeho slova nijak neodpovím. Využiji chvilky, kdy uspokojuje své ego a znovu zaútočím. Otočkou vpravo se dostanu za něho. Dříve než otočku dokončím seknu mečem dozadu, na jeho záda. Zároveň se skrčím, abych se tak vyhnula jakémukoliv protiútoku. Jsem v podřepu asi metr od něho. Připravená na vše. Kotoul vzad, obranu, útok. Teď si ale prohlížím výsledek svého snažení...

[Xavier]

Ziost

Protivník se masírováním svého ega příliš nezabýval, neboť zareagoval okamžitě.
Vrhl se parakotoulem na druhou stranu, vaše meče o sebe jen lehce zavadili.
Jeho manévr ho však neubránil od všudypřítomného sněhu a tak i on byl celý mokrý.
To ho ale neporazilo, opět hned zaútočil bodem do břišní oblasti.

[Gwendolin]

Ziost

Krátké zajiskření a tlak je jediné co se stane, když se naše zbraně během mého pokusu o učňovu porážku setkají. Možná je můj protivník egoista, ale rozhodně ví kdy se nechat svými pocity ovládnout a kdy je čas bojovat. Jak dokázal okamžitou reakcí a otočkou, během níž se do vzduchu dostane nová vlna sněhu. Podpořená dalším závanem větru přistane na jeho těle a mění se ve vodu.
Alespoň v něčem jsme si kvit.
Promluvím spokojeně a jen okrajově vnímám kapky, které mi stékají po těle. Tentokrát nemusím vymýšlet žádný další útok. Nabídne se mi skvělá příležitost vše ukončit. To když se mě pokusí probodnout. Nepřestávám sledovat jeho čepel. Klidně stojím a čekám na správnou chvíli. Pak to přijde. Ucítím jak se mi napnuly svaly na nohou, uhnu stranou a levou rukou zachytím jeho zápěstí. Meč nenarazí na žádný odpor, naopak já mám nyní nad ním částečnou kontrolu. Dříve než se na cokoliv zmůže seknu po jeho paži.

[Xavier]

Ziost

Tvůj protivník nebyl tak naivní, aby si myslel, že mu to tak snadno projde, a tak když ses snažila ho chytit za ruku, provedl pohyb, jako by po své pravici utínal hlavy, čímž si zachránil ruku.
Jeho levice rovněž nezahálela a opět se ti pokusil svými prsty zabořit do břicha, tentokrát se mu to již tak docela nepovedlo, jeho prsty po tobě sklouzly, lehce tě škrábly, a rychytili se až za tvou podprsenku.
Bohužel ta mu nebyla schopna příliš vzdorovat a odporoučela se od tebe.
Protivník na tvé obnažené poprsí jen nadzvedl obočí.
O pár kroků ustoupil, podprsenka ležela mezi vámi uprostřed.

[Gwendolin]

Ziost

Tohle byl celou dobu tvůj záměr? To jsme kvůli tomu nemuseli šplhat sem nahoru. Dovolíš?
Nijak se nesnažím zakrýt. Vypnu meč a blížím se ke své podprsence. Z učně nespouštím oči. Mám pocit, že on je na tom podobně, i když se mohu jen domnívat co sleduje pozorněji. Voda mi stéká po těle. Začíná svou pouť u obličeje a vlasů, pokračuje přes krk, protéká mezi ňadry a dál dolů. Při každém závanu větru se mě na chvilku zmocní chlad, dokud ho za pomocí Síly nezaženu. Síla však nedokáže změnit reakci mého těla na nepříznivé prostředí. Na rukách mi vyskočí husí kůže a na prsou se zvýrazní veškeré detaily. Konečně stojím vedle kusu spodního prádla. Učeň stojí jen necelé dva metry ode mně. Pomalu si klekám a jednou rukou šmátrám po sněhu dokud nenahmatám látku. Rychle jí zvednu. Stále klečím, s očima na protivníkovi si nasazuji podprsenku. Když je konečně na svém místě, vrhnu se proti němu. Ucítím jeho tělo a celou vahou na něho nalehnu s úmyslem povalit ho.

[Xavier]

Ziost

Já nás sem neposlal.
Připomene ti fakt, že vás sem poslal jeden z mistrů. Meč má stále zapnutý a se zájmem tě pozoruje.
Dostaneš se až ke své podprsnence a vezmeš ji do ruky. S jejím oblékáním se ale již ani neobtěžuješ, háček, držící na zádech tento kus oděvu na správném místě, nevydržel.
Protivník, vidíce že z oblékání nic nebude, nezdá se příliš nespokojen, se jen šibalsky usměje a zaujme obranou pozici s mečem před sebou.