Voza Dash (1. mise pro snapi)

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Voza Dash (1. mise pro snapi)

Příspěvek od Atalon »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka:

Od chvíle tvého "výslechu" uběhly tři dny, ale ty jsi o tom mohl mít jen těžko přehled. Zde v tvé kobce byla tma a jedině tma, jistě pro tebe a Sílu jež tě provázela to nebyla velká překážka, ale ani s jejím použitím zde nebylo nic, podlaha, stěny, strop a dveře. Zpropadené dveře které se nehýbou, nikdy se neotevřou, nikdo nepřichází. Cítil jsi jak venku přechází stráže, dokonce jsi časem ucítil i vězně v ostatních celách ale pro tebe to teď neznamenalo nic.

Dávám ti prostor pro rozepsání se, než se dáme do díla.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban - Akademie Sithů, kobka

Seděl jsem uprostřed mojí nové ubikace. Ostatně jako zbytek doby kterou jsem zde strávil.
Jak dlouho už tu jsem? Nevím. Ale asi něco kolem tří dnů.
To mne tu nechají schnít? Jestli mě chtěli zabít proč to zdržování?

První den jsem jen netrpělivě očekával rozsudek. Ale nikdo nepřicházel. Proto jsem se od té doby uchýlil k meditaci. Spat jsem nepotřeboval, síly jsem měl dostatek. Ale meditace mi nabízela klid k přemýšlení.
Mé myšlenky vířily v mé hlavě. Snažil jsem se pochopit co se stalo od té doby kdy jsem poprvé spatřil Vishu v kruhu, kde si hrála s tím otrokem.
Co jsem znamenal pro ni? Kdyby mě zradila jako pravý Sith, ale ona mě využila pro účely padlého Jediho. Nebo snad Sitha.
Poposedl jsem.
Tuhle část jsem nechápal. Co vlastně Arlen byl?
Další otázka byla taky velmi vtíravá. Co se stalo při střetu s Lucienem? Najdnou jsem cítil neskutečnou Sílu a pak nic. Pokud to souviselo s mým rozhodnutím poddat se Temné straně tak nevím co mám dělat. Myslel jsem že to bylo správné rozhodnutí. Ale ta reakce nebyla to co jsem očekával.

Zase jsem se ponořil do hluboké meditace. Ostatně nic jiného jsem zatím nemohl dělat. I kdybych se dostal ven tak pryč z Akademie bych se nedostal. Jedinou útěchou mi bylo, že jsem na tom nebyl nejhůře. Výkřiky z ostatních cel mi byly důkazem.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka:

Aniž by jsi o tom měl nějaké tušení chýlil se třetí den tvého věznění ke svému konci, chodbou kobek Akademie teď kráčela temná postava zahalená v plášti v doprovodu ze značným odstupem rady temných mistrů akademie, kteří se ani neodvážili pohlednout jejím směrem. Klidně se zastavila u jedné z cel a chvíli nehybně stála a skrze Sílu pozorovala mladého muže oddávajícího se meditaci uprostřed místnosti. Nakonec přeci jen dveře otevřela a vstoupila dovnitř.

Dveře tvé cely se pomalu otevřely a jejich jemné vrznutí tě vyrušilo z meditace, oním oslepujícím tunelem světla jež vytvořily vešla do kobky postava která za sebou dveře opět zavřela a ponořila tak prostor zpět do hlubin tmy. Nyní jsi měl možnost si neznámého skrze Sílu prohlédnout, byl to vysoký muž oblečený v rudém mandalorianském elitním brnění přes něž měl přehozený černý plášť. Z jeho samotného sálalo tolik temné Síly že zahlédnutí rukojetí jeho meče klidně visícího z jeho opasku bylo už jen posledním ujištěním že jde skutečně o sitha, vysoko postaveného sitha. Chvíli klidně stál pár kroků od dveří a "hleděl" na tebe, nakonec ale přece zazněla celou jeho helmou zkreslená slova.
Ne ty nemáš dost Síly zabít Krenase, ještě ne!
Po těchto slovech se otočil a mlčky odešel z tvé cely. Trvalo dlouho než se vrátil, nebo to možná přišlo dlouho jen tobě, ale v každém případě byl zpět, opět tam stál a "hleděl" na tebe.
Kolik chceš času?
Ozvala se jeho otázka i přes reproduktor helmy přesycená vážností a budící smrtelný strach.
Kolik chceš času tam venku, než zemřeš?
Zazněla nakonec jeho otázka znovu.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka:

Pohlédl jsem na osobu, která se objevila ve dveřích mé cely. Na první pohled by normální člověk jen těžko poznal Sitha. Měl na sobě černý plášť pod kterým se skrývalo mandaloriánské brnění. Jediné co ho prozrazovalo byl světelný meč za opaskem.
Ale pro mne nebylo pochyb kdo je. Cítil jsem jej už když vcházel do vězeňského bloku. Sálala z něj Temná strana a každý kdo byl citlyvý na Sílu jej musel zaznamenat.
Kdo to je? Muj popravčí? Pohlédl jsme za něj. Sice jsem nikoho neviděl ale cítil jsem zbylé Mistry. Ne! Když se ho bojí Mistři a mají k němu úctu, tak to je někdo důležitý.
Pohlédl jsem na něj. Do obličeje jsem mu neviděl. Kápě vrhala na něj stín a zbytek zakryla helma.
Ne ty nemáš dost Síly zabít Krenase, ještě ne! S těmito slovy odešel.

Zase jsem zůstal ve tmě. Kdo to byl? To nemohli rozhodnout sami o mě?
Znovu jsem sedl doprostřed cely a začal meditovat.
Ne ty nemáš dost Síly zabít Krenase, ještě ne! Co to znamenalo. To že jsem nemohl zabít krenase je jasne. Ale ten konec. Jako kdyby mi nabízel možnost pokračovat ve výcviku.

Trvalo to věčnost než se vrátil. Promluvil.
Kolik chci času než zemřu?
Postavil jsem se.
Nemám v plánu teď umírat Mistře.
Chvíli jsem počkal. Nic neříkal.
Doufám, že to stačí jako odpověď.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka:

Neznámí o tvůj proslov neprojevoval ani ten nejmenší zájem a jen nehybně stál pár kroků ode dveří cely, trvalo desítky minut než konečně odpověděl.
To nezáleží na tobě, nikdy to nezáleželo na tobě. Ani až budeš vlastnit tohle...
zpoza záhybů jeho temného pláště se pomalu vynořila ruka svírající rukojeť světelného meče, meče tobě dobře známého, meče jenž byl tobě dán darem od Ní, tvého meče.
...tak o tom dost možná nebudeš rozhodovat.
Dokončil neznámí svou myšlenku a na chvíli se odmlčel.
Kolik chceš času tam venku, než zemřeš?
Opět zazněla tatáž otázka, opět se stejnou naléhavostí a děsivostí z níž ti přejížděl mráz po zádech. Neznámí tam však jen stál a čekal, jako prastará socha vyzařující monumentální úžas, obdiv a strach u všech jež jí spatří, dokonce i svou nehybností tě děsil. Když jsi před chvílí tak prudce vstal, neudělal nic, nehnul se, přesto jsi si byl naprosto jist že jakýkoli tvůj další pohyb bude tvým posledním v tomto světě. Jen tu tak stál a čekal.
Kolik chceš času?
Zase to zopakoval, zase ten klidný tón, zase ta stejná naléhavost, zase ta hrůza šplhající po tvých zádech a on. Jen tam stojí a čeká, jeho oči tě sledují i když je za průzorem helmy nevidíš, cítíš je, dva černé žhavé uhlíky jež se propalují tvým masem a hledí na tvou duši.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka

Vůbec mě neposlouchal. Jen tam tak stál a hleděl na mě.
Konečně promluvil.
To nezáleží na tobě, nikdy to nezáleželo na tobě. Ani až budeš vlastnit tohle...
Pak sjela jeho ruka k meči za opaskem. Pohlédl jsem tam. Byl to ten meč co mi dala Visha. Pak ho přitáhl Silou a ukázal mi jej.
...tak o tom dost možná nebudeš rozhodovat.
Proč si ho vzal? Možná mš přeci jen nechtějí zabít ale viděli nějaký potenciál. Snad mi nabídne novou možnost.

Kolik chceš času tam venku, než zemřeš?
Zase ta otázka. Co po mě chce za odpověď. A co to je za stupidní otázku. Nikdo nechce umřít a chce všechen čas co může mít.
Kolik chceš času?
To bylo vše co řekl. Jen tam dál stál a čekal. Přes masku jsem neviděl, ale bylo očividné, že mě zkoumá. Čeká na moji reakci. Chce zjistit jak uvažuju.
Chci všechen čas, který mi dáte. Čas, který využiji na pomstu. Dlužím jim odplatu, za to, že mě využili.
Znovu jsem klekl před něj.
Mistře! Chci všechen čas, který mi dovolíte mít.[/u]
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka:

Neznámí konečně vypadal že reaguje na tvá slova a jeho helma se naklonila směrem k tobě, jeho oči jsi přes průzor neviděl ale věděl jsi že tě jimi právě propaluje až do hlubin tvé duše. Trvalo jen okamžik než ti odpověděl, ale ty by jsi přísahal že na tebe hleděl věky.
Dám ti rok. Jeden standardní rok! Prokaž svou cenu nebo čekej na smrt.
Po těchto slovech se mlčky otočil a odešel. Kobka se opět ponořila do temnoty a s ní i tvá mysl jež nyní vířila otázkami, trvalo hodiny než se dveře cely opět otevřely. Stál v nich mistr Aras s nepopsatelně rozzuřeným pohledem, mlčky po tobě mrštil batohem a odešel aniž by dveře tvé cely opět zavřel. Okamžik poté, než jsi stihl vůbec sáhnout po batohu nebo se pohnout se ve dveřích objevil onen Neznámí.
Ihned opusť Akademii, než vyprší tvá lhůta se nevracej nebo na místě zemřeš. Pokud se staneš čím se můžeš stát sám ti její brány otevřu.
Stejně tajemně a tiše jak se objevil vzápětí i zmizel a ponechal tě zde v otevřené kobce. Brzy jsi zjistil že batoh je sbírkou toho nejnutnějšího k přežití, byly zde nějaké zásoby, náhradní oblečení, medpak, láhev s vodou, cestovní balíček s lanem a hlavně meč. Meč jímž celá tato tvá patálie započala a jenž se teď k tobě vrátil, jak se zdálo tak ho někdo plně opravil a doplnil krystalem, ovšem ne rudým jak zde bylo zvykem ale modrým, jenž zřejmě nesl tento meč i původně. Od chvíle posledního "zjevení" Neznámého uběhlo již dost času ale ve dveřích cely se nikdo neukázal, dokonce ani chodba nejevila známky něčí přítomnosti, bylo to jako by jsi zde byl sám, jen zvuky z ostatních cel ti připomínaly že tomu tak není.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban - Akademie Sithů; vězeňská kobka

Stál jsem a hleděl na prázdnou celu. Neznámý byl u dávno pryč, ale já jsem celou dobu jen tak stál a hleděl do tmy.
Nemohl jsem se vzpamatovat. Zase jsem byl vyhoštěn. Nechápal jsem to. Co se to stalo? Proč se to děje mě?
Sedl jsem si.
Vždyť jsem začal plně chápat Temnou stranu. Chápal jsem mé místo v akademii. Už jsem se odpoutal od učení Jediů. A teď tohle.
Visho!! Proč? Proč?
Všechno se to stalo, protože jsem šel s ní. Ona mě jen využila pro své cíle.
Ale já se nenechám beztrestně využívat. Udělala si ze mě hlupáka. Za to mi zaplatíš.
Chtěji po mě abych dokázal svou cenu. Přinesu jim hlavu Krenasova vraha.
Nejen, že mi to zajistí zpátky místo v Akademii, ale zárověň to bude má pomsta.
Pak jsem se ponořil do meditace a snažil se vzpomenout a analyzovat celou moji cestu k jeskyni.

Po několika hodinách se objevil nějaký mistr, pravděpodobně Aras a hodil mi batoh. Následně přišel Neznámý a vykázal mě z Akademie.
Hned jsem hmátl po batohu. Byla v něm nezbytná souprava pro přežití. Co mě ale hned upoutalo byl meč, který jse dostal od Vishy.
Prohlédl jsem ho, byl opravený. Zažehl jsem ho. Celu ozářila modrá záře.
Nedali mi tam červený krystal. Nakonec mi to bylo celkem jedno, barva nic neznamenala.
Hned jsem si ho připl k opasku, podruhé projel batoh a uskládal jej lépe. Pak sem si ho přehodil přes rameno a vykoukl jsem z cely.
Nikde nikdo. Nechtěji aby ostatní věděli, že mě pustili.
Vyšel jsem ven. Ponořil jsem se do Síly a hledal možné nebezpečí. Poté jsem vyrazil. Nic jsem necítil, jen ostatní vězně. Přirozená zvědavost mi říkala abych se podíval, ale odolal jsem a šel dál.
Hned jsem zamířil k zadnímu vchodu kde jsem nechal swoop.
Pravděpodobně tam nebude, ale stejně je to nejbližší východ směrem k jeskyni.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban - Akademie Sithů:

Na tvé cestě jsi nepotkal nikoho, dokonce jsi ani nikoho neviděl, což bylo dost zvláštní. Chodbami Akademie zejícími prázdnotou jsi již procházel bezpočetněkrát ale nikdy v tak pokročilé hodině, jak jsi zjistil když jsi konečně vyšel z akademie. V této době byla Akademie většinou života plná, svým způsobem to byla ironie že s přicházející nocí ožívalo obyvatelstvo Akademie, dnes však ne. Nemohl jsi si být jistý zda jsi důvodem tohoto liduprázdna, nicméně ani to s jistotou vyloučit. Když se před tebou konečně otevřely dveře zadní brány a ty jsi se místo jednotvárné temnoty své cely mohl rozhlédnout po okolí, byl Korriban zahalen do soumraku přesto krásného. Tvůj odhad byl správný, swoop byl pryč, na druhou stranu tu však v přístřešku stálo zaparkovaných několik jiných speedrů, jeden dokonce tobě dobře známí. No ono nebylo moc těžké ho poznat, neboť na Akademii bylo jen poskromnu maniaků jež by svůj speedr přehrabali takovýmhle způsobem, vlastně jsi znal jediného, Luciena.


____________
Dávám ti prostor, speeder i cestu můžeš popsat jak chceš až k cíli.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban - Akademie Sithů

Konečně jsem otevřel bránu a vyšel ven. Byl podvečer. Slunce bylo nízko na obloze a zapadalo někde nad Údolím Temných pánů. Chvíli jsem jen tak stál a nasával čerstvý vzduch. Bylo to příjemné. Konečně mimo tu temnou kobku.
Ohlédl jsem se naposled k Akademii. Zvláštní, že jsem nikoho nepotkal. V tuto dobu bývá na chodbách dost učnů. Že by mistři nechtěli aby mě ostatní viděli? Usmál jsem se. Ne! Tak důležitý nejsem.
Pohlédl jsem dovnitř, na ty temné chodby. Vlastně mi Akademie nepřirostla k srdci. Kdy taky, když jsem zde tak dlouho nebyl. Jediné co mi bude chybět je archív.
Pokud se vše podaří, tak za rok vstoupím zase zpět a dostane se mi konečně toho co mi patří. S touto myšlenkou jsem se otočil a zamířil k mísu kde byl swoop.

Jediný pohled mi stačil, abych poznal, že je pryč.
Nic nečekaného. Stejně si ho vzala asi Visha nebo ho dali učni jinam.
Přešel jsem k přístřešku kde se schovávaly swoopy nebo speedry Akademie.
Tady jsou. Usmál jsem se.
Ale, ale! Čípak je tenhle. Úsměv se mi roztáhl ještě víc.
Oo Luciene, tohle se ti líbit nebude.
Přešel jsem k jeho Speedru. Každý z Akademie by ho poznal. Nehledě na to, že jsem ho několikrát viděl jak se na něm předvádí.
Musím říct, že tohle je krása. Sběžná prohlídka ukázala mnoho vylepšení, jako nový repulzorový motor, osobně upgradovaný Lucienem.
Umístil jsem batoh dozadu na speedr. Pak jsem prohlédl přístřešek. Po chvíli jsem měl menší nádrž s palivem a základní nářadí. Vše jsem připevnil za batoh.
Pochybuji, že si všimnou, že něco chybí. Teda kromě Luciena.
Jediné co mě mrzelo, že jsem nenašel žádnou střelnou zbraň.
Pro jistotu, jsem prohlédl znovu speedr a pokusil se najít nějaké sledovací zařízení. Nic jsem nenašel a v Síle jsem taky nic necítil, ale jistý jsme si nebyl.
Pak jsem nasedl a zamířil k jeskyni.

Korriban

Cestou jsem na nic nemyslel. Snažil jsem si vše urovnat v hlavě. Pořád jsem si projíždel vzpomínky na příjezd k jeskyni. Abych ji našel.
Na cestě jsme nepotkal živou duši. Asi nikoho nečekali po takové době.
Pak jsem to uviděl. Skalnatý útvar ve kterém šel vidět vchod do jeskyně.
Zajel jsem se speedrem kousek za vchod a zastavil za skalnatým výběžkem aby nešel vidět. Pak jsem seskočil a vytáhl z batohu pro jistotu lanko s kotvou a zapnul na opasek.
Visho! Jdu si pro tebe! Zašeptal jsem si pro sebe.[/u]
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban:

Cesta uběhla rychle a hladce, tvá mysl probuzená k životu opětovným nádechem čerstvého vzduchu se rychle a bezchybně rozpomněla na každý její záhyb, ani zvětšující se temnota ti tak nedokázala zabránit v nálezu masivu skrývajícího jedno z tajemství Korribanu. Tvá krev zpěněná vztekem a pomstychtivostí tě bezmyšlenkovitě vehnala do jeskyně, teprve ve chvíli tváří v tvář hledíc na rovnou zeď před tebou se tvá mysl začala zaobírat detaily jako jak se dostat dovnitř. Zkusil jsi několikrát zopakovat Vishin postup ale bez úspěchu, stejně dopadly i další pokusy použití Síly jejichž jediným výsledkem bylo tvé vyčerpání a po zoufalém pokusu prořezat se mečem, při němž jsi zjistil že masiv nejspíše obsahuje ložisko nějaké z rud odolávajících energii světelného meče, jsi se rezignovaně zhroutil vedle stěny jeskyně. Teprve teď jsi si začal plně uvědomovat hloubku situace a naivitu tvé myšlenky, Visha ani její "mistr" neměli nejmenší důvod tu čekat na tebe nebo kohokoli jiného kdo by se rozhodl tvou verzi ověřit. Tvé pokusy se hluboce zakousli do hodin noci a i tvé tělo začalo oznamovat a dožadovat se jistých základních potřeb, rychle jsi si uvědomil propast mezi tebou a tvým posledním jídlem, nemluvě o nemilém zjištění, nebo spíše připomenutí, jak chladné a lezavé umí být Korribanské noci. Netrvalo dlouho a tvé tělo si samo pomohlo k základnímu uhašení těchto potřeb a aniž by si to mozek nějak zvlášť uvědomoval, vyrostl pod tvýma rukama v jeskyni provizorní tábor jaký tě učila stavět Jobal Saam. Tedy nešlo doslova o tábor, volnému ohništi na kamenné zemi a několika do zástěny sestaveným dekám se dalo jen těžko říci tábor, ale stačilo to aby se ti začala vracet síla. I když poslední co tvé tělo pociťovalo byla únava, donutilo tě vyčerpání, skromně ukojený hlad a svým způsobem i zoufalství ke spánku, byl to první pořádný spánek po dlouhé době meditací ho nahrazujících.

Hned jak se tvé tělo schoulilo ke spánku a tvá mysl opustila jeho sevření, začala se tvá jiná cesta, cesta snů. Cesta jež tě vedla zpět vzpomínkami až do dnů v Řádu a zpět skrze všechna zákoutí tvé myslí až k tomuto okamžiku. Jak si také zjistil po procitnutí, byla to cesta osvěžující a spolu s teplými ranními paprsky slunce probouzela tvé tělo k plné síle pro další den.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban

Ležel jsem v jeskyni a jedl jídlo. Bylo to celkem nechutné, ale i tak jsem byl rád za plný žaludek. Na vchodu sice byly deky ale i tak byla cítit typicka chladná Korribanská noc. Byl jsem unavený. Cesta sem a hledání vchodu do tajné svatyně mě vysílily. Když jsem dojedl schoval jsem zbytek svých věcí do batohu a přiložil do ohně. Pak jsem se schoulil do zbývajíci deky a pomalu upadl do zaslouženého spánku.

Byl jsem zpět na Nar Shadde a zase jsem pozoroval ty blikající billboardy. Byl jsem malý. Všechno mi přišlo tak velké a nezkutečné. Ale byl to domov. Zahlédl jsem otce. Usmál se na mne.
Seděl jsem v koutě pokoje a tajně poslouchal.
Né!! Nevezmete si ho! Je to můj syn. Moje jediné štěstí!
Jedi se otočil a rozpřáhl výmluvně ruce. Podívejte se kolem sebe. Co ho tu čeká? Pohlédl upřeným pohledem na otce. Chcete pro něj život technika na tomto místě? Dejte mi ho a bude se mít lépe.
Stál jsem na kosmoportu a otec mě vedl k tomu Jedimu. Dovedl mě k němu a pak se otočil a odešel, ani se na mne nepodíval.
Ty budeš padawan Dash! Otočil jsem se a uviděl jsem lidskou ženu, kolem 30.
Mistryně Saam?
Ano! Zvedla ruku aby mě zastavila. Teď si nastup, letíme pryč. Na seznámení bude času dost.
Temná ulička. Byl jsem zpet doma na Nar Shaadě, ale zároveň jsem ztrácel svuj druhý domov, kterým mi byla Jobal Saam. Mlčky jsem se tiskl k ohořelému tělu a nic neříkal.
Ruce jsem skoro necítil. Už jsem byl v dole skoro celý den. Položil jsem fúzní vrtačku a na chvíli spočl.
Hej ty! Zpátky do práce! Pohlédl jsem na něj. Chceš si dát další den v kuse?Nenáviděl jsem to tu.
Krenas byl bledý. Cítil jsem jak z něj vyprchává život. Ale necítil jsme lítost. Vlastně mi byl ukradený. Ale mé pocity k Vishe, která kolem mne proklouzla byly velmi silné. Slyšel jsem její posledni slova a pak jen tmu.

Probudil mne chlad. Oheň vyhasl. Vstanul jsem a vyšel před jeskyni. Cítil jsem energii, kterou jsem získal spánkem ale mé vzpomínky mi nyní vířily v hlavě.
Měl bys je zapudit! Minulost nezměníš.
Co mám ale dělat těď? Všechny moje naděje skončili s touto zdí. Žádná stopa.
Sedl jsem před vchod a pozoroval vycházející slunce.
Nebylo mi přikázáno abych se pomstil. Ale abych prokázal svou cenu. Možná bych se měl vydat jen tou pravou cestou. Odhodit minulost a nevracet se k ní.
Má spojení s Temnou stranou Síly byly zatím jen za pomoci hněvu. Ale mistři nepropadají emocím. Toto se musím naučit. Chladně uvažovat a nenechat se ovládnout.
Seděl jsem dokud slunce nebylo nade mnou. Pak jsem snědl něco jídla a šel jsem zkontrolovat speedr.
Nemůžu zde jen tak sedět a rozjímat nad Temnou stranou. Musím najít Vishu a zabít ji. Je to má cesta k uzavření minulosti a porozumění Temné straně. Tak prokážu svou cenu hlavně před sebou.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban:

Studené ranní paprsky slunce se opřely do tvých tváří, ale nepřinášely sebou skoro žádné teplo jen hrubé světlo a nepříjemný zápach. Na mýtině před jeskyní nebylo nic kromě "tvého nového" speederu, ale z dáli přicházel povědomí zvuk. Netrvalo dlouho a zjistil jsi bezpečně jeho zdroj, pár metrů od tebe prudce zastavili tři speedery. Dva jsi bezpečně poznal neboť ještě před pár hodinami dělaly společnost tvému před branami akademie, třetí jsi neznal ale to nebylo divu protože jeho majitel jej měl velmi krátce. Už když se sípěním vzdušných brzd zastavovali na kraji mýtiny jsi věděl čí návštěvou jsi byl "poctěn".
Ty kryso!
Zařval Lucien ještě než seskočil ze speederu,
...Teď zaplatíš!
Ihned v doprovodu svých věrných nohsledů vyrazil tvým směrem a už kus od tebe se napřáhl k úderu.
"Úder?..."
Tvá mysl byla kdesi jinde a ač jsi se snažil je zapudit, byly tu vzpomínky, myšlenky, pocity a... Síla.

Tvé tělo se náhle vzpružilo a klidně napjalo ruku vstříc nepříteli. Vstříc směšnému pokusu o úder ve světě boje o přežití.
" Dám ti rok. Jeden standardní rok! Prokaž svou cenu nebo čekej na smrt."
Směšnému útoku od směšného nepřítele ve světě velkých.
" Ne ty nemáš dost Síly zabít Krenase, ještě ne!"
Směšnému pokusu ve světě jenž netoleruje chyby.

Tvá ruka se ani nepohnula když se do ní opřela plnou silou Lucienova pěst jíž jsi takřka necítil. Místo ní jsi cítil něco jiného, něco známého ze svých vzpomínek, ano byl zpět, ten pocit souboje obou Sil v tvém nitru. Byl takový jak sis ho pamatoval a přece jiný, v jeho chaosu byly střípky jakéhosi řádu. Klidně si trhnul rukou vpřed a sledoval jak Lucien odstrčen jen pouhou silou tvé paže padá na zem. V jeho očích se zrcadlil hněv, ale i překvapení a navíc cosi nového, strach. Jeho chování bylo chaotické, nepromyšlené, temné, nebo to tak připadalo jen tobě? V jeho ruce se prudce objevil jílec meče, jen okamžik zaváhání a vstříc tvému krku mířila rudá čepel v ruce vymrštěné spolu s tělem plnou silou ze země do útoku.
Do tak patetického útoku.

Rudá záře se najednou zastavila o sloup modrého světla, ani jsi si neuvědomil že jsi sáhl po meči, bylo to tak automatické jako nádech a klidné, mírné, světlé, nebo to tak připadalo jen tobě? V Lucienově tváři se zračil čirý vztek a nenávist, byl v nich úplně ztracen, ztracen ve stavu sithy tak ceněném a přece ses nedokázal přinutit nemyslet si že je v nevýhodě. A právě to v jeho očích vyvolávalo obraz strachu jenž v něm rostl spolu s ostatními pocity jímž se oddával. Tvé oči najednou samovolně přeskočily na jeho společníky, nechtěl jsi to, prostě se to stalo a to právě v okamžiku kdy se jejich ruce pohnuly k mečům. Věděl jsi oč jim jde ještě dřív než to pořádně věděli oni, věděl jsi o nebezpečí ještě než jej tichým zabzučením ohlásily nové čepele. I ty jsi byl hluboce ponořen, ale ne do emocí, do víru Sil, obou Sil jež opět vedly svůj chaotický souboj o tvou duši, tak chaotický a přesto tu byly, ty malé střípky jakéhosi řádu. A byl tu Lucien, stál před tebou vyděšený a hladový po vítězství a krvi a přece tak patetický a malý.

Uživatelský avatar
snapi
Učedník
Učedník
Příspěvky: 94
Registrován: 02.6.2009 21:35:00

Příspěvek od snapi »

Korriban

Mé myšlenky vyrušil blížící se zvuk.
Co to?! Pohlédl jsem tím směrem. Na obzoru byl rozvířený prach a velkou rychlosti se ke mě cosi blížilo. Postupně jsem rozpoznal tři speedry. Nebylo pochyb kdo na nich sedí. Cítil jsme to v Síle. Lucien si přišel pro pomstu.
Seskočil ze speedru a něco zařval. Pozoroval jsem jak se blíží ke mně. Ale provázela mě netečnost. Ta která byla součástí našeho minulého boje. Věděl jsem co udělá. Viděl jsem to.
Zablokoval jsem jeho ránu, ale vše proběhlo bez jediné myšlenky. Bez předem promyšleného pohybu, prostě instinktivně a zároveň přesně vedené Silou.
Vše jsem to pozoroval s překvapením. Překvapením snad ještě větším než bylo Lucienovo. Náhle jsem zaznamenal něco co nebylo součástí reálného světa. Odehrávalo se to nikde a zárověn všude. Cítil jsem Sílu. Cítil jsem její rozpolcení a její vnitřní boj. Cítil jsem chaos ale i zárodek řádu.
Odstrčil jsem od sebe Luciena. Dopadl tvrdě na zem. Cítil jsme jeho zlost, hněv. Snažil se z těchto emocí nabrat Sílu. Ale bylo to vše chaotické. Bez špetky řádu. Řádu který jsem začal pociťovat.
Pohlédl na mne. Z opasku mu vyskočil meč a ladně přistál v jeho natažené paži. Pak zaútočil.
Neproklál mne však, ale zastavil ho můj meč.
Vše se odehrálo v jedné sekundě, ale já to vnímal jako věčnost.
Pozoroval jsem ho. Nepochopil co se stalo. Očekával slabost. Ale dostal opak.
Sám jsem nechápal co se děje. Mé nynější snahy oddat se jedné straně Síly nebyl tak účinné jako chvíle kdy jsem cítil obě najednou. Chápu že jsem stále rozerván mezi dvěma světy a proto cítím ten chaos. Ale co vytváří ten řád? Když jsem vyšel z jeskyně, zapřísáhal jsem se ukončit starý život a začít nový, bylo to dobře? Byla to cesta k řádu?
Mé myšlenky vyrušil vtíravý pocit nového nebezpečí. Cítil jsem zbylé Lucienovy společníky.
Potvrzením mých myšlenek byl typický zvuk zepnutí světelného meče.
Při pohledu na ty tři se mi vkradly myšlenky na minuly souboj. Pamatuju se, jako by se to teď stalo.
Já jsem ovládal situaci! Stejně jako dnes. Cítil jsem obě strany Síly. Cítil jsem ten chaos. Byl tam i řád, ale stejně jako dnes jsem ho nechápal. Vše se ale ztratilo po náhlém volání v mé hlavě. Síla mě upozornila na Vishin příchod ke Krenasovi. Nevěřím, že by tohle znamenalo náhlé ztracení kontroly. Bylo to něco co nastalo náhle potom.
Pohlédl jsem na Luciena. Opět měl ten strach v očích.
Ano! Zaútočil jsem! Podvolil jsme se Temné straně. Ale špatným způsobem. Podvolil jsme se nekontrolovanému hněvu. Byl jsem tehdy silný, ale nedokázal jsem svuj vztek zvládnout.
Tohle mohla být ta chyba. Stejná jakou dělá dnes Lucien. Oddává se hněvu.
Není hoden!!!
Cítil jsem pohled neznámého v masce. Hledal ve mě něco? Snad porozumění! Cítil, že bych mohl být něco víc než jen tupý válečník oddávající se hněvu. Mohl bych snad ovládnout Temnou stranu síly jako pravý Sith?
Zatlačil jsem Silou Luciena ke zbytku jeho skupiny. A připravil se na střet se všemi.
Vzpoměl jsem si na kodex.
Mír je klam. Je jen vášeň.
Skrze vášeň získám moc.
Skrze moc získám vládu.
Skrze vládu dosáhnu vítězství.
A vítězství mě osvobodí.

Vášeň! Hněv! To je jen začátek cesty pravého Sitha. Pomocí hněvu dokáže navázat kontakt s Temnou stranou, ale nepomůže mu k její ovládnutí. Sith musí uvažovat, musí být lstivý, vypočítavý. Musí klamat nepřítele. Sith prahne po moci. Chce vládnout! A pravý Sith vládne i těm kdo uznávají jen hrubou sílu a hněv.
Mlčky jsem stál a čekal na jejich první krok.
Dnes nenechám vše na náhodě, která doprovází hněv a vášeň. Nechci se mstít! Nepotřebuju je zabít abych něco dokázal. Dnes je porazím, protože mi stojí v cestě za mocí a pochopením.
"Vždy dva mají být; ne více, ne méně. Jeden aby moc ztělesňoval, druhý aby po ní toužil."

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

Korriban:

Nečekal jsi nijak dlouho, jakmile se Lucien vypotácel odražen Silou z bezprostřední blízkosti, zaútočili prakticky současně oba jeho společníci. Útoky vedli oba plnou silou, jíž měli evidentně mnohem víc než ty, první shora druhý zespodu. Ale tobě to nevadilo, ale zároveň i vadilo. Tvé nitro svíraly obavy z nastalé situace, z nevyrovnaného boje, z možné smrti, z toho že se nebojíš. Tvé tělo se nebálo, ani okamžik zachvění ani mžik pochybnosti, naopak něco v tobě uklidňovalo tvé vědomí. To něco je nepovažovalo za hrozbu, to něco je považovalo za hmyz.

S údivem jsi poznal že to jde skrze Sílu, skrze obě strany Síly. Tvé tělo jimi bylo pohlcené, jejich bojem a jejich klidem.
Jednota protikladů...
Znělo ti v mysli cosi co teď dostávalo nový smysl.

Ale to už tu byl útok. Stále sis zvykal na tento nový proud, na tuto novou Sílu jež tě teď vedla a přitom ti sloužila, proto jsi nezareagoval hned. Vteřina zpoždění, tak málo a přitom tak moc, už jsi se viděl rozřezán jejich útokem když se tvé tělo pohnulo. Byla to tvá vůle uniknout smrti, tvé vedení a přitom se tělo hýbalo po svém. Bylo to jako hledat souzvuk dvou hudebníků hrajících tutéž skladbu ale podle jiných not.

Ladně jsi ukročil půl kroku zpět a udeřil, byl to perfektní úder, prudký, přesný, do obou čepelí a měl obrovskou sílu. Mnohem větší než jsi měl, poznal jsi to okamžitě,
"Silové vylepšení"
tvé tělo jej probudilo skrze Sílu, skrze světlou stranu tvého klidu.
Oba meče prudce odskočily následovány svými vyděšenými pány, ale tvé tělo se nezastavilo. Prudce jsi vyrazil vpřed nově získanou rychlostí proti jednomu, druhého jsi k vlastnímu překvapení uchopil Silou až se jeho nohy odlepily od země a ve chvíli kdy jsi dalším tvrdým úderem odrazil o několik metrů jednoho soupeře jsi po něm hodil druhého. Byl to útok naprosto neuvěřitelný jehož síly bys neměl být schopen ani náznakem a přesto se právě stal. Ale nebyl bez následků.

Cítil jsi to, bolestivé trhání něčeho uvnitř sebe. Nebyly to svaly ani orgány, tohle nemělo hmotu ani tvar ale bylo to tam a bylo to důležité. Tvé tělo se zachvělo v přívalu bolesti a únavy,
"Moc Síly! Používáš moc Síly a tvé tělo to neunese."
Dostalo se ti vlastního vysvětlení když tvá mysl pochopila co se právě stalo.
"Zatím ne!"
Zaduněl tvou myslí dovětek.

Tvá Síla vyprchávala, ale ne únavou. Tvé tělo jí propouštělo, propouštělo z obou aby samo sobě ulehčilo. Bouře v tobě však neustávala, stále tu byly, obě strany ve svém vyrovnaném boji a ve svém řádu, jen slabší. První nával nové Síly, nového poznání, nového způsobu života, nové budoucnosti právě odezníval a nechával tě zde se Silou stále ještě větší než jsi kdy měl, ale přesto patetickou v porovnání k té jíž jsi jednou mýt mohl, jíž jsi před momentem pocítil.

Uslyšel jsi je, tvé protivníky. Všichni tři teď stáli na tři metry od tebe v třesoucím se chumlu hrůzy s klepajícími se meči směrem k tobě, ale v jejích očích bylo vidět odhodlání působené tvým záchvěvem, prvním tvým dnešním náznakem slabosti. A měli pravdu, tvá Síla byla zpět jen o něco málo silnější než kdykoli jindy, vyrovnaná té jejich ale jiná, míšená ze dvou a přeci jedna.
"Obě a jedna. Jednota protikladů.

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“