Re: Mise pro Kahriu Sergar - Ostrý hrot
Napsal: 06.2.2016 12:56:27
Keep calm
Tak dál – nezdržel mě, nijak mě nezdržel, takže nemoh zdrhnout daleko… mám mluvící kameru v hlavě, takže je všechno v pohodě, ne?
Možná.
Okno? Jsou tu okna? Sakra, jasně že tu jsou okna. Je to přece muzeum a ne trezor. Hlavou mi probleskne myšlenka, která by mohla být důležitá, kdybych seděla nad kafíčkem nebo čajíčkem v operativní místnosti jako člen místních bezpečáků – jak vůbec zvládli rozbít okno, aniž by se spustil alarm?!
Rychle ji vyženu z hlavy, teď se nesmím rozptylovat. Jde jenom o jedno – jak dostat toho banthojeba dřív, než zdrhne. Proskočím oknem a až potom mi dojde, co vidím. Bludiště.
Proč kurva všude staví bludiště?!
To je jak za trest! Zákon schválnosti, vždycky se objevujou tam, kde jsou nejmíň třeba. Kdo má vůbec rád bludiště? Kdo je objednává?
Dost.
„Seechu, máš přehled o všech východech? Máš všechny východy na kameře?“
Mohlo by to pomoct. Mohlo, ale nemuselo – co když je pod tím bludištěm kanál? Můžeme tu zkoumat východy, jak chceme, on už bude dávno v trapu. Sakra!
Počkat, zkusíme to jinak… co by dělal Gerlan? Rozhodně by nejednal zbrkle. No, popravdě vím hovno, jak by v tuhle chvíli jednal, ale alespoň můžu hádat. Nebyl to snad on, kdo furt říkal, že pospíchat se nevyplácí? Pomineme, že s tou zbrklostí měl taky problémy.
Seech se mýlí, poskakovat tu jak nakopnutá mesakoza nebo rozsekávat zeleň nejsou jediná řešení. Je tu Síla.
Nádech, výdech. Koncentrace. Chci zaměřit velkou hmotu plnou života, nemělo by vadit, že je v pohybu. Zaměřit jí, zjistit jeho polohu a pak se pro něj klidně proskákám a prosekám.
Tak dál – nezdržel mě, nijak mě nezdržel, takže nemoh zdrhnout daleko… mám mluvící kameru v hlavě, takže je všechno v pohodě, ne?
Možná.
Okno? Jsou tu okna? Sakra, jasně že tu jsou okna. Je to přece muzeum a ne trezor. Hlavou mi probleskne myšlenka, která by mohla být důležitá, kdybych seděla nad kafíčkem nebo čajíčkem v operativní místnosti jako člen místních bezpečáků – jak vůbec zvládli rozbít okno, aniž by se spustil alarm?!
Rychle ji vyženu z hlavy, teď se nesmím rozptylovat. Jde jenom o jedno – jak dostat toho banthojeba dřív, než zdrhne. Proskočím oknem a až potom mi dojde, co vidím. Bludiště.
Proč kurva všude staví bludiště?!
To je jak za trest! Zákon schválnosti, vždycky se objevujou tam, kde jsou nejmíň třeba. Kdo má vůbec rád bludiště? Kdo je objednává?
Dost.
„Seechu, máš přehled o všech východech? Máš všechny východy na kameře?“
Mohlo by to pomoct. Mohlo, ale nemuselo – co když je pod tím bludištěm kanál? Můžeme tu zkoumat východy, jak chceme, on už bude dávno v trapu. Sakra!
Počkat, zkusíme to jinak… co by dělal Gerlan? Rozhodně by nejednal zbrkle. No, popravdě vím hovno, jak by v tuhle chvíli jednal, ale alespoň můžu hádat. Nebyl to snad on, kdo furt říkal, že pospíchat se nevyplácí? Pomineme, že s tou zbrklostí měl taky problémy.
Seech se mýlí, poskakovat tu jak nakopnutá mesakoza nebo rozsekávat zeleň nejsou jediná řešení. Je tu Síla.
Nádech, výdech. Koncentrace. Chci zaměřit velkou hmotu plnou života, nemělo by vadit, že je v pohybu. Zaměřit jí, zjistit jeho polohu a pak se pro něj klidně proskákám a prosekám.