Mise pro Gwendolin Wanderer

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Pět let. Nedovedeš si představit, jak čas plynul. A běhá ti mráz po zádech, když si uvědomíš že s Patrickem žiješ dokonce devět let. Tolik ti ani nebylo, když jsi ho poprvé potkala. S mistrem Skytarnem se dal tréning shrnout do pár osamocených vzpomínek, pro tvůj život před vstupem do řádu si tvůj mozek vyčlenil malé místo, které bylo už nevratně uzavřené. Občas se zdálo, že Patrick je víc než tvoje rodina. Nebylo nikoho, kdo by ti byl tak blízký. Kdo by tě znal tak perfektně a kdo by všechny tvé vzpomínky nahradil těmi o sobě. Vždy když tě přepadnou myšlenky na řád a co se z tebe mohlo stát, tím co tě vždy navrátí zpět do reality je Patrick. Figuroval v každém tvém rozhodnutí, co jsi kdy udělala a občas tě přemáhala myšlenka, že byl i za tvým přijetím do řádu. Byl s tebou každý den a pokud zrovna nemohl, protože měl misi, mluvil s tebou alespoň chvilku skrze komunikátor. Proto nebylo divu, že se ho snažíš doplnit do všeho významného, co se ti stalo, protože většinu vážných rozhodnutí jsi udělal právě kvůli Patrickovi. Bylo těžké myslet na to, že jsi rytíř Jedi, když tu byl s tebou člověk, který všechny převyšoval ve všem co dělal.

Bylo to před pěti lety přesně. Když jsi si naivně myslela, že už se nemůže nic stát a jediové tě zas vrátí na správnou cestu, Patrick prokázal svojí genialitu a jednoduchým plánem si tě připoutal opět k sobě, nyní se zdálo že už na trvalo. Pomatuješ si, když Patrick vylezl k pilotní kabiny a ty jsi si uvědomila, jak tě opět dostal. Jako vždy. A už vůbec nemůžeš zapomenout jak vaše loď ztroskotala a Patrick za pomocí své zbraně a charismatu prakticky ovládl primitivní kmen a zajistil si pohodlný nocleh. A často vzpomínáš na tu chvíli, kdy jsi pochopila že o Sílu, nebo meč tu nikdy nešlo. Byl to okamžik, kdy jsi s Patrickem stála v čele domorodých válečníků a zaútočili jste na obchodníky, kteří poblíž přistáli s lodí. Nešlo o dobro nebo o zlo, ale o jedinou možnost. Od té doby tě Patrick učil stále dokola, že Galaxie stále žije zvířecími instinkty. Přežije pouze nejlepší. V tu chvíli jste to byli vy dva, když jste ovládli loď a mohli odletět zpět na Coruscant. Nevěřila jsi svým očím, ale Patrick tě dovedl na další základnu, stejně dobře skrytou a velikostně možná ještě větší. Přesto se nedalo pomoc dojmu, že Patricka všichni uznávají a dokonce i správce základny se k Patrickovi choval jinak. Byl to vůdce a nikdy jsi nepoznala takové charisma.

Dalších pět let pro tebe bylo tvrdých a i když jsi si musela dělat každý týden rozvrh co budeš dělat, Patrick nad tebou měl neustále moc. Bylo těžké přiznat že po všem tom tréningu nevydržíš na nohách déle než pár sekund. Mezitím jsi neovládla pouze meč, dýku nebo blaster. Tvoje zbraň byla i hůl, sekery, některé exotické zbraně jsi nedokázala ani pojmenovat. Ale Patrickův záměr nebyl z tebe udělat stroj na zabíjení. Každý den tu byla i spousta teorie, ať už historie, filosofie, první pomoc nebo strategie velkoplošných bitev. Zdálo se ti, že toho nemůžeš znát víc a že víc ani znát nejde, opět ale Patrick prokazoval svojí nadřazenost, když tě jeho kontrolní otázka opět zmátla a ty jsi si připadala úplně zbytečná.

Co tě mohlo ale mrzet nejvíc bylo, že už tě Patrick nevyužíval jako dřív, ale nechával tě dvacet čtyři hodin denně na základně. Už ti to přišlo jako jeho strategie a ona to klidně mohla být jedna z největších strategií, co Patrick vymyslel, ale i když jsi si uvědomila, jak si tě svými činy připoutává k sobě a jak tebou dokonale manipuluje, nemohla jsi s tím nic dělat. Když jsi ho zkusila konfrontovat a odhalit jeho plány, zvládal tě opět zmátnout a zamaskovat za sebou stopy, tvoje pokusy získat silnější slovo naopak vždy končili neúspěchem. "Je to důvod proč se mně furt držíš? Aby jsi uměla to, co tě srazilo na kolena a vyrovnala jsi se se svým neúspěchem? Nebo je to jen další pokus jak zkusit prosadit svůj špatnej názor?" Spousta jeho otázek vyzněla do prázdna a užíval si, že na ně neodpovídáš. Na druhou stranu byl ale Patrick úžasný splolečník, který se zvládl vcítit do člověka a vést dlouhé rozhovory, které ti vždy přidali na sebevědomí.


Seděla jsi ve své místnosti, která byla velká asi dvacet metrů čtverečních. Byla pěkně zařízená, Patrick ti tam nosil maličkosti i kusy nábitku, stačilo požádat nebo udělat něco na víc. Před tebou se vznášel Patrickův obličej a jeho hlas ti zněl pouze do uší. Byl opět klidný, stručný, i když se ti zdál v jinačí náladě než obvykle.
"...proto se hned obleč a jdi před parlament. Máš na to hodinu, puč si speeder..."
Jinými slovy si vše musíš obstarat sama, ale co bylo na jeho zprávě tak důležité? Poprvé ti dal příkaz a vlastně i možnost opustit základnu sama, bez doprovodu. A dokonce až k budově parlamentu. Tak daleko si nebyla ani s Patrickem, sídlili jste prakticky na druhé straně planety, asi dvacet pater pod úrovní, tedy v celkem slušným prostředí. Dalo se předpokládat, že Patrick už vše zařídil a od všech můžeš čekat oporu při odchodu, protože i když jsi to nečekala, všichni zde byli slušní, zdvořilí a inteligentní, narozdíl od tvých minulých obydlí.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, tajná základna.

Je to už devět let, kdy jsem poprvé v hlubokých lesích Nubie potkala Patricka. Muže, který od základu změnil můj život. Tehdy mi bylo sedm. Byla jsem členkou řádu Jedi a padawankou mistra Skytarna. Z mého omezeného, dětského pohledu, byla galaxie vcelku bezpečné místo. Nic se nemohlo měřit s mocí řádu. Dokud se neobjevil on a lidé kolem mě nezačali umírat. Síla jako by nás opustila. Zradila! Naopak pomáhala tomu cizinci, který svými schopnostmi převyšoval každého koho jsem doposud poznala. Začala nová etapa mého života. Můj denní rozvrh zahrnoval jediné: výcvik, výcvik, výcvik. Předchozí život mi připomínalo pouze svědomí. Vinu za smrt Kii a Triss jsem si nesla hluboko v srdci. Nevěřila jsem, že se ještě někdy setkám s mistrem Elderem. A přesto se tak stalo. Avšak z mé záchrany se mohl řád radovat jen krátce. Nevědomky jsem jedie vlákala do pasti a opět se ocitla v Patrikově moci. Bylo neuvěřitelné jak tento muž dokázal každou nečekanou, sebe horší situaci otočit ve svůj prospěch. Nepřestával mě překvapovat, fascinovat. Bylo těžké si přiznat, že v něm vidím svůj vzor, že chci být stejně bezchybná jako on.

Je to už pět let, kdy jsem se nadobro rozhodla na svůj předchozí života zapomenout. Síla si nepřála, abych se stala rytířkou. Kdyby to tak nebylo, republika by nás na té zapadlé planetě našla a já se opět ocitla v chrámu. Nenašli nás. Místo toho jsme s Patrickem a domorodci zaútočili na skupinu obchodníků a ukořistili jejich loď. Ten den jsem si uvědomila, že mé místo je po boku tohoto muže.

Patrick se stal mým mistrem, rodinou. Mým domovem byla základna naší společnosti na Coruscantu. Výcvik začal nanovo. A já se mu plně oddala. Toužila jsem po Patrickově uznání, pochvale. Musela jsem být nejlepší! Avšak stačil krátký vzájemný souboj a bylo mi jasné, že se svému učiteli ještě dlouho nevyrovnám. Měl mě přečtenou. Znal každou mou slabinu a rád mi je připomínal. Přesto den za dnem ubývali a já objevovala čím dál tím víc z jeho technik. Naše společně strávené chvíle se ale neomezovali jen na návštěvy tělocvičny nebo střelnice. Dennodenně tu byla výuka společenských, technických a přírodních věd.

Nejpříjemnější byly momenty, kdy jsme si spolu jen tak povídali. Patrick byl báječný společník. Charismatický, empatický. Jedním slovem osobnost! Což potvrzovali i ostatní obyvatelé základny, kteří ho chovali v nesmírné úctě. O to horší pro mě byli dny, kdy jsem zůstala sama. A to bylo naneštěstí stále častěji. Mohla jsem jen hádat čím to je. Zda mi Patrick nevěří. Nebo si myslí, že bych mu při plnění mise byla na obtíž... Svůj volný čas jsem nejčastěji trávila trénováním Síly. Meditacemi, procvičování telekineze a dalších schopností. Některým jedincům jsem zkoušela v Síle vydávat rozkazy. Samozřejmě jen takové, aby to nijak neohrozilo chod základny. Pokud jsem si chtěla od všeho odpočinout, navštívila jsem společenskou místnost. Hrála sabacc, Dejarik nebo létala na simulátoru ve stíhačce či frachťáku. Čas od času jsem také měnila svou vizáž. Po jedné misi se Patrick vrátil a našel mě s ostříhanými vlasy na krátko a piercingem v nose.

Tu ozdobu si okamžitě vyndej nebo ti ji při prvním tréningu "omylem" vyrvu!
Zareagoval tehdy. Náušnice jsem od té doby pro jistotu nenosila. Vlasy jsem si nechala narůst pod lopatky a přebarvila se na blond. Přestože to není má přírodní barva, perfektně k mé světlé pleti a modrým očím sedla. Už jsem dávno vyrostla z malé holčičky a tak jsem se i čím dál častěji setkávala s obdivnými pohledy. Na nějakou známost jsem, ale zatím neměla čas.

Sedím ve svém pokoji. Vkusně zařízená, prostorná místnost byla mým královstvím už asi tři roky. Za tu dobu mi ji Patrick dovybavil snad vším, co by se mi mohlo hodit. Byla tu středně velká, pohodlná postel. Ani příliš měkká ani příliš tvrdá, prostě akorát. Dřevěná skříň, pracovní stůl s počítačem, židle a měkký chlupatý koberec, který byl jistě příšerný když přišlo na čištění, ale pro účely meditace perfektní. A pak tu byla kovová, uzamykatelná truhla na mé cennosti. Zbraně. Mírně upravený blaster DH-17, vibromeč a vibrodýka.

Budu tam.
Odpovím s nemalou radostí v hlase. Je to tu! Mám úkol a po dlouhé době budu zas na čerstvém vzduchu. Ačkoliv TO, co dýchali obyvatelé Coruscantu přestalo být čerstvé ještě před Mandaloriánskými válkami. Při každé návštěvě města mi chvíli trvalo než jsem si zvykla na všudy přítomný pach, smog a minimum kyslíku.

Není nač čekat, Patrick nesnáší nedochvilnost a já mám před sebou dlouhou cestu.
Popoháním se, zatímco si upevňuji vlasy gumičkou do culíku. Ze skříně vytáhnu své "pracovní" oblečení. Tmavě hnědé kalhoty, bílou halenku a zelenou bundu ze syntetické kůže, která mi sahá kousek nad pás. Kalhoty doplním o pásek, ke kterému následně připevním pouzdro s blastrem. Jako vždy má své místo na pravém boku, zatímco pochva na dýku na levém. Šikmo přes záda upevním meč. Nazuji si vysoké boty a mohu vyrazit. Má první zastávka je jasná. Garáž se speedery.

Budova parlamentu? Na živo jsem jí ještě nikdy neviděla. Vlastně..v té části města jsem snad vůbec nikdy nebyla. Co bude asi mým úkolem? Vyzvednout Patricka a letět s ním zpět? To snad ne, to by má příprava byla pěkně zbytečná.
Uvažuji, co mě za necelou hodinu čeká.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant, tajná základna.

V garáži bylo již vše připraveno a před výjezdovou bránou už stál naleštěný uzavřený speeder, do kterého se i přes čtyři sedadla vešli maximálně dva lidé. Před zeleno-žlutým vozidlem stál nejspíš správce garáže nebo vrátný, protože jsi ho v obývacích prostorech základny nikdy neviděla. Rukou se snažil marně setřít malý škrábanec na křídle, které se tyčilo z kapoty mezi řidičem a spolujezdcem. Z jeho práce jsi ho vyrušila až svojí přítomností a on ti beze slova podal datapad s nějákým formulářem. Display ti nabídl jen kódové označení speederu a místo pro tvůj podpis. Pohled nabručeného starce tě přesvědčil, že s podpisem nemá cenu váhat.
Ze základny tě hnala i touha po něčem, co ti Patrick vzal aniž by jsi si toho všimla. I když tě nikdo na první pohled nehlídal, mohla jsi věřit že Patrick věděl o každém tvém pohybu a svými triviálními a jednoduchými příkazy si udržoval svojí kontrolu. Svobodnou vůli jsi projevila hned po vyjetí ze základny ignorací naváděcího systému, který se tě pokoušel navádět zpět na doporučenou trasu asi čtyři zatáčky, které jsi projela naprosto rovně a beze snahy nějak měnit trasu. Těžko říct, jestli to nebylo spíš rychlostí, kterou dokázal stroj na rovině vyvinout nebo tím, že jsi přepínala jednu stanici za druhou. I když jsi řídila mnohokrát, poprvé bylo vše podle tebe, nebezpečná jízda byla hned povolená, možná i nutná kvůli šibeničnímu limitu co ti Patrick dal.
Stroj, který ti dal Patrick k dispozici byl opět špička v tom co je dostupné na trhu. Užívala jsi si jízdu vysoko nad městem, tam kde nebylo potřeba omezovat rychlost a tak jsi jen trochu poupravila kurz, když tě systém upozornil na prolétavající loď před tebou. Po necelé půl hodině letu, což začínalo být trochu nudné, se ti ozval Patrick. Když se objevila jeho bysta na palubní desce před tebou, automaticky jsi zpomalila, i kvůli tomu aby jsi dobře slyšela Patricka, který mluvil pomalu a velice potichu.
"Senátní budova, dvacáté třetí patro, čekací místnost dvanáct, třetí voják zleva..."
Zněla jeho krátká zpráva, která ti opět neřekla nic o tom, co tě čeká, pouze jsi měla k dispozici místo, kam se máš dostavit. Nikdy jsi vlastně neměla k dispozici plný briefing a z vlastní zkušenosti víš, že náplň vašich misí s Patrickem obvykle byla jiná. Občas ti Patrick řekl o vaší misi, ukázal ti cíl, pár minut jste ho sledovali a celá akce skončila posezením v kantýně a obědem, nic víc. Né že by to nebylo příjemné a od Patricka vlastně i trochu milé, ale nikdy jsi se o právě proběhnuté misi nedozvěděla víc. Patrick tě bral stále jako učedníka a za celých pět let jsi měla na svědomí pouze jeden život. Což bylo trochu paradoxní, ale tu misi si pomatuješ stejně moc dobře. Mise, o které jsi nic nevěděla, skončila po krátké procházce u pouličního kiosku s občerstvením a i když se Patrick občas ohlédl, v klidu jedl. Zrovna jsi byla v půlce svého příběhu, když odhodil směrem k prodavači kredity a zvedl se. Rukou tě donutil rozběhnout se do postranní uličky a sám se ti rychle ztratil z dohledu. Chvilku se ti zdálo, že jsi se ztratila a nemáš přehled kdo je kdo, když na tebe vyběhl onen muž s pistolí v ruce. Instinktivně jsi nastavila jeho tělu dýku, ale nebylo to čistě tvoje zabití. Ozvali se dvě rány, které zasáhli muže přímo do zad. Jakmile se tělo sesunulo na zem, stál za ním Patrick, který dokončil co jsi začala. Od té doby jsi už nic podobného nezažila a kvůli tomu jsi se tak těšila na současnou misi, která tu byla jen pro tebe.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, tajná základna.

Cesta základnou je překvapivě rychlá. Nejspíš je to tím, že stále přemýšlím nad svým úkolem a tomu co se kolem mě děje nevěnuji pozornost. Soustředím se. Opakuji si pravidla, která mi Patrick za ta léta vtloukal do hlavy. Zvlášť to jedno: Přežije jen nejlepší. Nyní tu byla má šance dokázat, že se mezi takové bytosti počítám. Dveře se se zasyčením otevřou a přede mnou se otevře vozový park základny. Nebo alespoň jeho část. Hangár s loděmi se nacházel jinde. Před výjezdovou bránou už na mě čekal "můj" uzavřený speeder.

Něco takového by si Jediové dovolit nemohli.
Vzpomenu si na dopravní prostředky řádu. Ty byli z velké části tvořeny starými stroji. Dalo by se říci, že co se nehodilo republice, bylo odloženo tam. Co čekat, když je to zdarma?

Zdravím, Gwendolin Wanderer. Myslím, že tenhle fešák tu čeká na mě.
Ukážu rukou na vozidlo, aby si správce čirou náhodou nemyslel, že tím fešákem myslím jeho. Stařec mi beze slova podá datapad, na který svým podpisem potvrdím výpůjčku. Tím jsou veškeré formality splněny a já mohu nasednout. Svůj meč sundám a položím na místo spolujezdce. Konečně mi naplno dochází, co se tady děje. Opouštím základnu! Bez doprovodu! Nikdo mě nebude sledovat a sjíždět kritickým pohledem. Jsem volná, relativně. Srdce se mi divoce rozbuší. Prsty pravé ruky láskyplně přejedu po palubní desce. Zastaví se až u startéru a ovladače repurzorů.

Jde se na věc.
Promluvím sebejistě. Kontrolky se rozsvítí, displej na palubní desce nehlásí žádné závady. Ucítím škubnutí, to když se speeder vznese a dá do pohybu. Od základny se vzdaluji ukázkově, bezpečně a pomalu. Jen co se zařadím do dopravního pruhu, ale začne zábava. Vše je pod mou kontrolou a já si to hodlám náležitě užít! Vybočím z trasy a přidám rychlost. Mířím vysoko nad budovy. Vyhnu se tak kolonám a omezením rychlosti. Po dlouhé době jsem svým pánem. Ten pocit už jsem dlouho nezažila. I když byl Patrick mimo základnu mohla jsem si být jistá, že ví o každém mém kroku. Jen jednou jsem se v jeho nepřítomnosti odvážila vybočit ze svého předem stanoveného rozvrhu. Následky jsem na sobě cítila ještě týden. Modřiny se vstřebávali celý měsíc. Dokud je nenahradili jiné.
Bylo tu ale ještě něco. Povědomí záchvěv. Síla! Zhluboka vydechnu, uvolním se a vyčistím si mysl. Cítím její proudění. Můj vnitřní zrak jako by náhle obsáhl celý prostor kolem mě. Na okamžik mám jasnou představu o dalších dopravních prostředcích v blízkém okolí. Jen na okamžik. Jakmile mě systém upozorní na blížící se loď spojení zmizí a už se mi ho nepodaří znovu navázat.

Nezdálo se mi to?
Zapochybuji. Své schopnosti v Síle jsem bohužel nepilovala, tak často jak bych si přála. Další průběh cesty je až příšerně monotónní. Vysvobodí mě až Patrickův hlas.

To bylo stručné.
Okomentuji krátkou zprávu, po které zůstalo víc otázek než odpovědí: Co mě čeká? Co mám s tím vojákem udělat? Má mi předat nějaké informace, má být zlikvidován? A jak se u Síly dostanu do Senátní budovy se zbraněmi?.. Patrickova schopnost vytvářet nejasné úkoly neznala mezí. Mohla jsem se jen dohadovat, zda tím chtěl zlepšit mou schopnost jednat instinktivně. Nebo zda ho jen bavilo udržovat mě v nejistotě. Obojí bylo nejspíš pravdivé. Můj cíl se pomalu, ale jistě blížil. Na obzoru se rýsovala budova Senátu. Svým tvarem nejvíce připomínala houbu. Její hnědý "klobouk" se zvedal vysoko nad úroveň běžné zástavby. Netuším, kde zastavit a tak se rozhodnu kolem celé budovy proletět, pokud mi to doprava umožní. Nechci na sebe strhnout nežádoucí pozornost.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant

Tvůj vůz se zapojil do dopravy, která se pomalu sunula kolem Senátu. Dopředu jsi postupovala pouze krokem a narozdíl od tebe to ostatní řidiči nedokázali pochopit, když s troubením uštědřovali vozidlům před sebou občas velice vtipné přezdívky. Ty jsi bohužel neměla štěstí na gentlemana ani na básníka, proto jsi skončila pouze jako "kráva, co by se měla na řízení raději vysrat" od Rodiana v oranžovém postarším speederu. Na další nadávky už rodian neměl čas, protože hned pod tebou bylo dostatečně velké parkoviště, jen kousek od budovy Senátu, naprosto nehlídané, ale také narvané vozidly. Nejbližší volné místo jsi zabrala ve jménu Patricka pár sekund před tím, než natvrdo zabrzdil rodián který svojí smůlu na tebe okomentoval dostatečně hlasitým bouchnutím do palubovky a hrstkou slov v rodiánštině tvým směrem.
To jsi ale mohla hluboce ignorovat, protože Patrick stále s tebou počítal. Kontrola času ti sdělila né moc potěšující zprávu, protože hodina času už uběhla, společně s dalšími pěti minutami navíc. Svůj meč jsi nechala pro jistotu ve speederu, protože ti bylo jasný že ten určitě neproneseš, ale jestli zkusíš své štěstí s blasterem nebo s dýkou, bylo čistě jen na tobě. Mohla jsi doufat, že Patrick má opět u sebe záložní zbraň a nechat tak vše ve voze, ale nedokázala jsi dobře předpovědět jeho reakci, když k němu dojdeš neozbrojená. Stejně jako tu byla stále možnost, že Patrick je neozbrojen, né vždy jednal proti pravidlům a občas byla jednodušší cesta přizpůsobit se situaci.
Před schodištěm do budovy tě zapípáním upozornil komlink na novou zprávu. Byla od Patricka a opět stručná: Nevyvolej problémy, agentko.
Ještě než jsi měla možnost vejít dovnitř, viděla jsi mapu celé budovy. Byla to opravdu obří cedule a dostat se do třiadvacátého patra znamenalo pouze nasednout do výtahu. Senátní stráž před budovou kontrolovala proud lidí. Všichni museli projít detektorem a zdálo se, že je to pouze formalita. Než detektor upozornil stráž na nebezpečný předmět u procházejícího muže. Dalo se uvažovat, jestli se snažil pronést zbraň, nebo jiné nelegální předměty, ale jeho úmysly se už okolí nedozví, protože po něm hned skočili tři strážci, zatímco čtvrtý je jistil z dálky, připraven sáhnout po zbraní. U vchodu to vytvořilo menší rozruch, než stráž opět obnovila standartní provoz. To ti dalo alespoň trochu náhled na situaci jak to může uvnitř fungovat.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant

Zařadím se do pravého jízdního pruhu, který směřuje k budově senátu. Zpomalím a udržuji bezpečnou vzdálenost mezi vozidly. Mám spoustu času se rozhlédnout po vhodném místě k zaparkování. Naneštěstí ostatní řidiči nejsou, tak vyrovnaní jako já. Proto slyším každou chvíli zvuk klaksonu střídající se s nadávkami v mnoha různých jazycích.

Není nad kosmopolitní města.
Pomyslím si a ignoruji Rodiana, který mi zkřížil cestu. Ztrhnu řízení a navedu speeder na volné místo. Opět se setkám s vražedným pohledem hmyzího humanoida. Doporučím muži umístit hlavu do sebe sama, způsobem prostorově úsporným leč zamezujícím jejího kontaktu se sluncem. Poté vypnu veškeré systémy a zkontroluji čas.

Zatraceně, pět minut zpoždění.
Musím si pospíšit. Sundám si bundu a následně od pásku odepnu pouzdro s blastrem a pochvu s dýkou. Obě zbraně držím v levé ruce a zakryji je bundou. Vystoupím, zamknu vozidlo a pomalu vyrazím směrem k hlavnímu vchodu. Už z dálky sleduji zabezpečení, které mi nehraje příliš do karet. Čtyři strážní a detektor zadrží každého, kdo se pokusí do budovy propašovat nebezpečné předměty.

Budu potřebovat pomoc.
Rozhlížím se po nejbližších bytostech, zatímco mě dav unáší stále blíž a blíž ke vstupu. V tom mě komlink upozorní na příchozí zprávu. Na návrat ke speedru je pozdě. Rozhodnu se jednat. Můj pohled spočine na tváři asi dvacetiletého mladíka. Je nervózní, stále si dokola něco opakuje. Rozepnu si dva horní knoflíčky u halenky a odhalím tak svůj dekolt. Do pravé ruky uchopím dýku.

Nicolasi?! Tak ráda tě zase vidím.
Promluvím jakmile se mladík přiblíží a okamžitě ho objímám. Do levé kapsy kabátu mu rychle vsunu dýku a odtáhnu se. Ujistím se, že si ničeho nevšiml a věnuji mu překvapený úsměv.

Omlouvám se, spletla jsem se.
Otočím se ke svému "komplici" zády a pokračuji po schodech nahoru. Dopředu se nehrnu. Dávám si pozor, abych stále stála před ním. Můj plán je následovný. Pomocí Síly přesvědčit mladíka, aby vběhl do budovy. O mě OMYLEM zavadí a společně proletíme detektorem. Stráž se bude určitě soustředit na narušitele a mě snad nechají na pokoji... Tohle jsem dělala již tolikrát, musí to vyjít! Soustředím se na svou oběť. Na chvíli si připadám trochu zmatená, to když se má mysl jako by rozdvojí. Ve skutečnosti však získávám přístup k jeho pocitům a myšlenkám.

Jdou po tobě! Chtějí tě zadržet! Musíš utíkat! BĚŽ!
Vyšlu příkaz a připravím se ke společnému průchodu detektorem.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant

Pokus vyprovokovat mysl tvé oběti tak, aby udělal přesně to co chceš bylo obtížné, protože ti chyběl správný výcvik. Dostatek soustředění však funguje stejně skvěle a když už jsi na řadě, muž prorazí všechny a vskočí do budovy. Chtěl by utíkat hlouběji dovnitř, ale trojice stráží ho rychle zneškodní silným elektrickým výbojem. Muž nečekaně zůstal při vědomí a zuřivě se rve na nohy z držení stráží, ale proti profesionálům nemá šanci. Odvést do postraní se nechá až po úderu pažbou zbraně a upadnutím do mdlob. Něco podobného by čekalo i tebe, pokud by jsi nevymyslela svůj plán. Když tě sbíral další člen stráže ze země, ještě jsi slyšela ortel, který čekal tvojeho poslíčka. Stráž totiž zrovna gratulovala neštastníkovi, že za pokus o teroristický útok a odpor při zatčení to má jistý. Patrick by měl radost, necháváš za sebe zabíjet ostatní, i když zatím nevinné. Určitě se to časem zlepší. Slyšela jsi Patrickova slova jako kdyby ti je právě říkal. Přerušil tě ale hlas stráže, který tě zvedal ze země. Musela jsi přiznat, že má velice jemný, ale jistý dotek. Promluvil na tebe však hlasem veterána, který toho měl za sebou více než jen hlídání dveří.
"Jste v pořádku slečno?"
Pomohl ti na nohy, zatímco další stráže ovládli dav a zavedli pořádek.
"Omlouváme se, tohle se tu vůbec nestává. Jsem kapitán Rackham. Potřebujete ošetřit, nebo chcete doprovodit?"
Snažil se být tak trochu milý, i když uzavřená helma na hlavě osobní kontakt neumožňovala. Byla to trochu škoda, měl opravdu hlas, který ostatní rádi poslouchají společně s příběhem z jeho života. Ještě v rukou strážce ti opět zapípal komunikátor s další zprávou. Očima jsi zastavila nejdřív na hodinách, bylo přesně deset minut po hodině. Sice jsi tu byla pozdě, stále tě ale utěšoval aspoň kontakt s Patrickem. Nyní bylo zprávou dokonce pouhé jedno slovo: Nezastavuj...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant

Pocítím strach, který se vzápětí mění v paniku. Zbývá jen pár standardizovaných sekund k vítězství. Nyní je nejdůležitější nezačít předčasně slavit úspěch a neztratit tak spojení s obětí. Vyšlu k mladíkovi poslední vlnu Síly. Jeho mysl již není schopna dál vzdorovat. Pud sebezáchovy vyhraje nad rozumem. Už jen krok mě dělí od detektorů, když v tom ucítím náraz a společně prolétáme kolem stráží. Čidla na přístroji spustí. Při dopadu instinktivně pokládám pravou dlaň před sebe a tak aspoň částečně tlumím náraz. Levou rukou pevně svírám blaster schovaný pod bundou. Pro jistotu na ruku navíc nalehnu. Zaslechnu zapraskání elektřiny a výkřik. Vzduch prostoupí vůně ozonu. Zvednu hlavu právě včas, abych zahlédla, jak na mladíka dopadá pažba zbraně.

Promiň, Nicolasi.
Má loutka obstála na jedničku. Navíc se mi naskytl pohled na zákrok stráží. Děkuji Síle, že jsem tolik volného času trávila právě procvičováním této schopnosti a že mě nyní nezradila. V žádném případě bych nechtěla skončit jako můj "komplic". Čtvrtý strážce mi přispěchá na pomoc.

Ještě není konec! Hraj otřesenou, bezbrannou dívku!

Na ramenou mi přistanou strážcovi ruce. Jemně, zároveň však pevně mě uchopí a pomůže mi se zvednout. Pravou dlaní přejedu po bundě. Předstírám, že oklepávám špínu.

V pořádku. Nikde nic nevyčuhuje.
Ujistím se a věnuji muži vděčný úsměv.

Ano... nic mi není.
Stojíme blízko u sebe. Jen asi 20 cm muže dělí od mé zbraně. Neodtahuji se. Jednak bych tím mohla narušit své krytí vyděšené dívky a jednak mi tato pozice není nepříjemná. Představím si, jak asi vypadá můj zachránce. Podle hlasu odhaduji, že bude starší než Patrick. Možná bývalý člen povstalecké aliance. Zkušený voják, který zná spoustu dobrodružných příběhů a je radost na něj v kantýně narazit. Zapípání komunikátoru mi připomene, že zde nejsem, kvůli seznámení. Odstoupím od vojáka o krok dozadu. Zkontroluji čas a zobrazím zprávu. Zbývá mi přesunout se o 23 pater výš, najít čekací místnost 12, svůj cíl a to mám navíc 10 minutové zpoždění.

Děkuji, kapitáne, ale to nebude potřeba. Naštěstí se nic nestalo a to hlavně díky Vám a Vašim mužům. Ještě jednou děkuji a ať Vás provází Síla.

Pochvala za dobře vykonanou práci potěší každého nehledě na rasu, pohlaví či věk. Otočím se k odchodu a zamířím do útrob budovy. Mým cílem je nejbližší výtah.

Zvládla jsem to! Jsem tady!
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant

Kapitán byl očividně rád, že se s tebou nemusí už namáhat a s radostí tě nechal pokračovat v cestě. Obří turbovýtah v hlavním sále zdolával jedno patro za necelé dvě sekundy, když byl rozjetý a nikde nezastavoval, zvládal to i rychleji. Společně s tebou do výtahu nastoupilo dalších pět lidí. Další dva chtěli nastoupit, ale při pohledu na plný výtah si to raději rozmysleli a čekali na další. Tebe multirasová pětice dobře takticky obklíčila a nemohla jsi dělat nic jiného než si najít pohodlí u stěny výtahu. Nejhorší byla asi přítomnost plnoštíhlejší Askajianky, která svým tělem ovládla značnou část výtahu a při rozjetí tě ještě přimáčkla pozadím. Na oko se ti sice omluvila, ale bylo ti jasný, že je to pouze zdvořilostní fráze, protože takovému individuu se to muselo stávat často.
Už v desátém patře jsi však byla ve výtahu pouze s Caamasim v obleku důležitého člena Senátu. I ten tě ale opustil někde před dvacátým patrem a v cíli jsi už vystoupila sama.
Před tebou byla mapa podlaží a díky zvláštnímu číslování, které mělo na první pohled pramalý řád, se místnost dvanáct nacházela ani né padesát metrů od tebe. Bez čekaní jsi zamířila správným směrem s pocitem, že se vše opět dává do pohybu. Když jsi dorazila, čekal tě pohled na obří místnost, výškově minimálně třikrát větší než chodba, kterou si přišla. Všude po místnosti byly pohodlné kožené sedačky ve čtřech řadách. Od vchodu do místnosti až k druhé straně totiž vedli tři "hlavní" cesty ke třem dveřím. Dvě sochy se tyčily před každými dveřmi, dohromady jich bylo šest. Každá znázorňovala stražícího vojáka, avšak v lehce jiné poloze. Pouze dvě sochy uprostřed stáli hrdě v pozoru. Patrick v tuto chvíli nejspíše dospěl k názoru, že bude nejlepší posunout tvojí misi dál a ozval se ti osobně. Byl udýchaný a podle zvuků v pozadí nejspíše sebíhal schodiště.
"Elomin, metr sedmdesát, tmavě fialová kůže, krvavě rudý plášť. Ať ti neuteče a...nevyvolávej...pozornost..."
Na dvě poslední slova dal důraz než zpráva skončila a jeho komlink byl opět "nedostupný". Před tebou byly troje dveře a i když byl Patrick stručně precizní v zadávání úkolů, teď ti nechal volnou ruku ve veškerém rozhodování při postupu. Na jednu stranu to byl uspokojující pocit, když jsi nebyla Patrickův ocásek, který ho všude následoval a jednal až když Patrick mávnul. Na druhou stranu tu však byla pochybnost, jestli jsou tvé kroky správné. Uvnitř jsi doufala, že to nakonec nebude další z výcviků v terénu, když už začátek stál jednoho člověka život a vyplašení stráží u vchodu.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, budova Galaktického Senátu

Jsem tady.
Bleskne mi hlavou snad po milionté. Nedokážu uvěřit, že se mi povedlo do budovy propašovat zbraň! Nevinného Nicolase s dýkou v kapse zpacifikovali, jako nejhledanějšího kriminálníka v Galaxii. Jako kdyby byl samotný Boba Fett! A já, křehce vyhlížející dívka s blasterem pod bundou prošla. Bývala jsem jedi, měla bych cítit výčitky svědomí, ale účel světí prostředky. Nevím, co mě čeká a byla by hloupost jít sem beze zbraně. Takže pokud měli někoho zatknout, radši jeho než mě. Během chvilky stojím v přecpaném turbovýtahu. Přestože na stěně visí tabulka, na které je vyobrazeno až dvanáct osob, nás se sem vešlo jen šest. A to hlavně díky prostorově výrazné Askajiance, díky které jsem se obávala, zda jsme nepřekročili maximální nosnost výtahu.

To by byla ironie! Nezastavila mě stráž, ale tlusťoška, která strhla turbovýtah! Co by na takovou smrt řekl Patrick?
Lámu si hlavu s odpovědí, ale nenalézám ji. Pravděpodobně by jen pokrčil rameny. Do 23. patra jsem naštěstí dorazila sama. Mapa podlaží mi pomohla se zorientovat a tak jsem se asi po padesáti metrech ocitla před čekací místností dvanáct. To, co jsem zde uviděla mi vyrazilo dech. Obrovská místnost by bez větších potíží pojmula menší frachťák. Čekání zde jste si mohli zpříjemnit posezením v luxusně vyhlížejících, kožených sedačkách. Pokud jste tudy jen procházeli, měli jste na výběr z trojice dveří, po obou stranách lemovaných majestátně vyhlížejícími sochami vojáků.

Až nyní mi naplno dochází, KDE se to vlastně nalézám. Zde se nacházela legislativní i výkonná moc republiky. Zde se řešily spory mezi hvězdnými systémy, světy a kulturami. Vydávali se zákony, reguloval se obchod... V této budově se psali dějiny. Tady byla veškerá moc vložena do rukou jediného muže. Kancléře, který s její pomocí přeměnil Starou Republiku na první Galaktické Impérium. Odtud se šířila jeho moc i do nepřátelských separatistických světů. Až nakonec sjednotil všechny systémy a vládl jim tvrdou rukou.

Komunikátor si opět vyžádá mou plnou pozornost. Tentokrát nepřišla žádná zpráva. Volá Patrick osobně. Konečně se dozvídám bližší informace o svém cíli.

Takže Elomin? Humanoidní rasa, pro kterou jsou typické, stejně jako u Zabracků, rohy na hlavě. Takový cíl bych neměla přehlédnout.
Sesumíruji si myšlenky a postupně pohlédnu na tři vchody před sebou. Výběr, ať správný či špatný, byl pouze na mě. Stejně jako dosavadní průběh mise. Byl to báječný pocit jednat sama za sebe. Na druhou stranu zde byla zodpovědnost za veškeré následky. A v neposlední řadě pochybnost. Zatřesu mírně hlavou, jako bych se tímto způsobem mohla všech negativních pocitů zbavit. Teď na ně nebyl čas.

Patrick říkal třetí voják zleva. A ten stojí u prostředního vchodu.
Zvolím dveře. Nevědomky mi ve výběru opět pomáhá můj učitel. Stisknu ovladač dveří.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant, budova Galaktického Senátu

Prostřední dveře vedli spíše do takové chodbičky, která oddělovala dvě místnosti kolem sebe. Chodba široká asi metr a půl končila u průhledných dveří, kde byl nějáký druh kanceláře. Beru riskování jsi ještě z dálky nakoukla přes dveře dovnitř. Koridor byl dlouhý odhadem čtyři metry. Kancelář byla prázdná, viděla jsi pouze stůl, na kterém stál počítač a obrovská hromada papírů. Cedulka vedle dveří hlásila jméno Dr. Sekel. Ten byl očividně nepřítomný a nebylo ani jisté, že je to ten, o kterém mluvil Patrick.
Chvilkové zaváhání, jestli máš jít do kanceláře, nebo stát na místě, znělo triviálně. Ale tvůj cíl tu nebyl, vše bylo prázdné a Patrick ti poskytl minimum detailů. Chvilku se ti honilo hlavou, jestli je Dr. Sekel tvůj cíl a co s ním máš vůbec dělat, až ho potkáš. Trochu jsi čekala, že až přijdeš, tak od Patricka bude vše připraveno a ty opět jen zmáčkneš tlačítko. Přesně tak, jak to bylo dřív. Ale z myšlenek tě vyrušilo cvaknutí dveří do čekací místnosti a dovnitř vešel Cerean v černém hábitu vyšívaný zlatými symboly. Snad si tě ani nevšiml, protože měl v ruce datapad a něco psal.
"Zkurvení Elomini, si myslí, že se z nich každej posadí na prdel. Měli je nechat běhat s oštěpama daleko od politiky, sráče..."
V tu chvíli se on, zaneprázdněný datapadem, a ty, zaražená a překvapená příchodem muže, dostali do osobního kontaktu, jehož výsledný náraz málem vyrazil muži přístroj z ruky. To ho samozřejmě ještě podpořilo v dobré náladě, takže obrátil oči ve sloup a hlavou udělal pohrdavý kruh.
"No super...a jít do mýho kanclu a pustit si tam film nechceš?"
Rozhodil rukama, srovnal si roucho a obešel tě, přičemž si neodpustil narazit do tebe, aby ti ještě víc naznačil co si o tobě myslí.
"Myslíš, že budeš první na řadě, když budeš stát v chodbě jak úplně zdegenerovanej Nerf? Di radši domů, maminka počítá děti, tak ať nemá strach, prej vaří krupičnou kaši, spratku."
Zmizel ve své kanceláři a červené světlo rozsvícené nahoře znamenalo "zaneprázdněn", ejkej zamčeno. Dokonce si nejspíše chtěl zachovat tolik soukromí, že číré sklo se ihned zamlžilo a před tebou tak bylo úžasné zrcadlo. Nedalo ti to, a musela jsi se v něm prohlédnout a trochu se poupravit. Sklo bylo očividně ve dveřích prosvíceno a světelný kontrast tak zabraňoval vidět dovnitř místnosti, platilo to ale i opačně a ani ven z kanceláře nebylo vidět. Zato v zrcadle bylo co vidět, vyrostla jsi pomály do dospělé slečny, za kterou se nejednou otáčeli muži všech ras, občas s tebou zaflirtovala i žena, protože Patricků výcvik tvé tělo a mysl rozhodně donutil dospět rychle. Právě jsi se přistihla, jak se prohlížíš a v podstatě čekáš, jestli ten Elomin, o kterém mluvil Cerean, je tvůj cíl nebo ne.
Když se opět otevřeli dveře z čekací místnosti, v zrcadle se mihnul fialový flek, následovaný červenou barvou. Postava se nedala splést s jinačí rasou, poznala si v něm Elomina, přesně jak ho popsal Patrick. Jeho odraz jsi chvilku sledovala v zrcadle, ale při pohledu na jeho hlavu se vaše oči setkali a prohlíželi jste se navzájem. Tvůj cíl byl už v půlce chodby a už jeho chůže poukazovala na povýšeneckou náturu, stejně jako pocit maxiálního bezpečí.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, budova Galaktického Senátu

Dveře zajedou do stěny a přede mnou se objeví malá chodba oddělující dvě kanceláře. Všudy přítomné ticho narušují pouze zvuky mých kroků. Zastavím se až u prosklených dveří, abych vzápětí nahlédla do místnosti. Srdce se mi divoce rozbuší. Bude můj cíl uvnitř? Nevšimne si mě? A co s ním mám u Síly provést?! Tyto otázky se mi dokola honí hlavou, dokud nezjistím, že je kancelář prázdná.

Krysa opustila doupě.
V tom se otevřou dveře a do chodby vstoupí rozhořčený Cerean, oblečený v bohatě zdobeném rouchu. Zaneprázdněný muž mi vlije novou naději do žil, když zmíní Elominy. S největší pravděpodobností jsem tedy na dobré stopě. Avšak má přítomnost muže jen ještě více roznítí. Spustí slovní průjem, zavře se v kanceláři a čiré sklo nechá změnit v neprůhledné zrcadlo.

O tebe bych se mohla taky postarat.
Zašeptám pro sebe. Chystám se k odchodu, ale nakonec se neubráním nutkání prohlédnout se v zrcadle. Už dávno nejsem malou Gwendolin. Bělovlasou padawankou s naivními představami o životě. Ne. Odraz v zrcadle představoval dospívající ženu. Dívku, která musela až příliš rychle dospět. Osobu v jejímž stínu kráčela smrt. A za ní se z čistajasna objevil fialový humanoid v červeném rouchu. Na okamžik zapomenu dýchat. Napřímím se a nepřestávám sledovat odraz svého cíle. Je tak blízko. Stačí se jen otočit a vystřelit. Kdybych jen věděla, že TO je právě mým úkolem. Patrick se bohužel nevyjádřil příliš konkrétně.

Nevyvolávej pozornost.
Vybavím si Patrickova poslední slova. A podle nich se také zařídím. Pozdravím Elomina a opustím chodbu. V čekací místnosti se posadím do křesla v rohu a vyčkávám. Sledovačka začíná.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant, budova Galaktického Senátu

Rozhodneš se chvíli počkat a nejednat hned, i když tě Patrick několikrát popoháněl. Vrátíš se zpět do čekárny a vybereš si jedno super pohodlné křeslo s výhledem na celou místnost. Svojí "misi" jsi už plnila hodinu a dvacet minut. Právě odbylo půl třetí. A vůbec jsi netušila, jak dlouho bude setkání dvou zaměstnanců senátu trvat. Tvojí jedinu možností bylo doslova čekat až tvůj cíl výjde, nebo až ti Patrick zavolá a řekne co dál. Musela jsi často kontrolovat čas, protože se ti zdálo, že utíká strašně pomalu. Každou minutu, co jsi si myslela že uplynula, to bylo ve skutečnosti pouze pár sekund. Až v půl a pět minut jsi s naději pohlédla na komunikátor a nechala jej déle v ruce. Patrick měl ve zvyku volat v celé pětiminutové intervaly, proto bylo nasnadě očekávat jeho kontakt v tuto chvíli. Bohužel ale, ani Patrick, ani tvůj cíl, se neobjevili. Už to začalo být trochu frustrující, ale našla jsi si pohodlí ve svých myšlenkách a tiché prostředí tomu pouze nahrávalo. Další napětí přišlo o dalších pět minut později. Bylo 0240 a ty jsi opět pohlédla se zájmem na komunikátor.
"Gwen, řekni mi, že jsi hotová..."
V ruce ti přístroj poskočil, když se ozval známý hlas. Nyní však nechal otevřený kanál a snad poprvé za dnešek ti dal možnost si s ním promluvit.
"Jednu paměťovou kartu už mám, druhou má tvůj Elomin. Dneska má mít setkání se Sekelem, tak doufám že se tam nedostal, nebo nám bude paměťovka na nic. Měl by jí mít ve svém osobním datapadu, většinou ho nosí ve vrchní části obleku."
Dal ti zbývající instrukce a vlatně i trochu větší briefing k misi, který ti teď byl trochu zbytečný. Byl to rozhodně zajímavý pocit, říct Patrickovi, že si ještě neudělala co máš a navíc se setkal s mužem, se kterým neměl. Na druhou stranu byl Patrick rozumný a pochopí, proč jsi to nemohla udělat. Nebo že by jsi si ho moc zidealizovala?
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, budova Galaktického Senátu

Trpělivost nikdy nebyla mou silnou stránkou. Pokud to šlo chtěla jsem mít a znát všechno hned. Avšak zde nebylo pro zbrklé jednání místo. S minimem informací o svém cíli, bylo nejrozumnější posadit se a čekat. Sledovat ho a ve vhodnou chvíli zakročit. Jak ale čas plynul, začínala jsem mít o zdárném zakončení mise nemalé pochybnosti. Patrick se nehlásil a Elomin byl stále na jednání.

Čím déle tu budu takhle sedět, tím spíš mě někdo odhalí.
Těkám nervózně očima kolem sebe. Obrovská čekací místnost už na mě nepůsobila, tak příjemným dojmem jako prve. Teď se stala mým vězením a já netoužila po ničem jiném než se odtud, co nejdříve dostat. Šedé stěny a sochy vojáků umocňovali nepříjemný pocit.

Soustřeď se jen na svůj úkol... Soustřeď se na svůj cíl.
Opakuji si v hlavě tyto věty jako by se jednalo o mantru, která mě má zbavit všech negativních emocí a myšlenek. Ve dlaních převracím komunikátor a hypnotizuji ho pohledem. Jako zázrakem se přístroj probudí k životu. Známí hlas na mě působí jako hojivá bacta. Dokud se nedozvím, co má muž na srdci.

Jsem v hajzlu! Kurva, proč jsem ho v té chodbě nějak neomráčila nebo neodpráskla! Co teď?! Říct pravdu? Pochopí Patrick, že jsem neměla moc na výběr. Přeci jsem nevěděla, co s tím rohatcem provést. Ano, myslím, že to pochopí. Když mu to takhle vysvětlím.
Pohlédnu na přístroj v pravé ruce a udělám to nejrozumnější, co se nabízí.

Skoro. Dostala jsem ho tam, kam jsem potřebovala a teď to dokončím. Za chvíli se ozvu.
Nečekám na odpověď. Komunikátor zastrčím do kapsy u kalhot. Vstoupím do chodby a zastavím se před zrcadlovými dveřmi do kanceláře. Bundu hodím na zem. Páčku na blasteru přepnu z omráčení na zabití.

Ať je to rychlé a čisté. Nenechat žádné svědky, popadnout datapad, zkontrolovat zda je v něm paměťovka a rychle pryč.
Zhluboka se nadechnu a stisknu ovladač dveří. Mým prvním terčem je Cerean.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Mise pro Gwendolin Wanderer

Příspěvek od Pear »

Coruscant, budova Galaktického Senátu

Tvoje "nečekání na odpově" Patricka nejspíše dostalo, protože jsi dostala zprávu od Patricka, pár sekund po zavěšení.
Lepší místo než prázdná chodba bez dozoru?
Možná tak kancl právníka, kam mířil, Gwen.
Už to znova nezkoušej, naprav chybu!
Zněla odpověď, kterou jsi při chůzi dočetla. Zmáčknutí tlačítka ti však nepřineslo očekávanou akci a místo toho ti červené světlo opět zahlásilo, že je zamčeno. Avšak zvuk tlačítka a negativní odpověď přilákali zvědavost osazenstva kanceláře a o chvilku později se otevřeli dveře. Dva cíle nebylo nic složitýho, v jednu chvíli jsi měla v trenažéru až pět střelců. Rychlé reakce a nacvičená schopnost rychle zamířit se ukázali jako k nezaplacení proti dvoum neozbrojeným útočníkům. O necelou sekundu později bylo po akci a vedle Caraena, který ti otevřel, se na židli houpal mrtvý Elomin. Jeho datapad ležel na stole a jedna z jeho se na něj jakoby pokoušela dosáhnout, když jsi je vyrušila náhlým vpádem dovnitř.
Když tě tvé smysly a Síla donutili obrátit se dozadu, zvládla jsi pouze nastavit ruku před proud krve, který na tebe vystříkl. Tělo mrtvého člověka, který ve svých čtyřiceti letech vypadal přesně na čtyřicet let, padlo k zemi a za ním se objevila postava Patricka s nožem v ruce.
Poslední cíl...muž, dvacet pět let, dnes má modré kalhoty a oranžovou košili. Vypadá to dost avantgardně. Extrahujem poslední datakartu a ztratíme se.
Hodil ti datapad se záběrem z kamery, kde člověk vypadal opravdu směšně. Podívala jsi se Patrickovi do obličeje a těch pět let na něm nebylo vůbec vidět. Stále to byl černovlasý muž příjemného, až tuctového vzhledu. Vlasy krátce zastřižené, na první pohled nagelované nebo nalakované, aby držely tvar. Ostré archaické rysy v obličeji, společně s ostrým nosem mu propjčovali nenapadnutelný vzhled neústupného muže. A svůj charakter ti opět dokázal, když se otočil na místě a rychle odběhl zpět k výtahu, že jsi za ním tak tak držela krok.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“