Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Mandalorian
Pilot Impéria
Pilot Impéria
Příspěvky: 643
Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Israel

Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Příspěvek od Mandalorian »

Mandalorian

Korriban, staveniště

Uběhl týden a půl na akademii a týden na staveništi. Samotné studium na akademii bylo všechno jen ne intenzivní. A protože se při studiu vycházelo ze síly, kterou student dokázal získat ze svého nitra tudíž by bylo zbytečné aby mistři hnali své studenty do výkonů jakých zatím nebyli schopni a proto se studium na této akademii zabývalo více samostudiem stejně jako studium v jediiském chámu.
Zato práce na stavbě byla o nečem úplně jiném. Za ten týden jste odpálili tolik výbušnin, že by na to padlo půl republikového důchodu. A bylo to znát, na daném místě už nestál ani jeden barák, ani plot, bouda dokonce ani kadibudka. Všechno se to válelo v kusech na zemi či ve velkých hromadách. Jednu výhodu to přece jen mělo a to, že jsi se za ten týden naučil slušně pracovat s výbuninama jak od Satury tak i od Tyra.
Tak, poslední stavba dole, co teď?
zeptala se tě Satura a napila se studené vody z termosky a nechala ji kolovat mezi ostatními vojáky.
No, teď by se hodilo mít nějaké plány
ozval se za vámi hlas mistrině, která se za vás tiše připlížila a teď netrpělivě čekala co ji odpovíte.
Ehm, jistě Artur by měl mít nějaký plán, seznam se svým plánem mistrini Arture
řekla Satura a všichni i mistrině čekali s čím se vytáhneš a ohromíš je

Keny

Korriban, staveniště

Celou tu dobu, kterou jsem trávil na Akademii, přemýšlel jsem nad jedinou věcí a to nad zámkem, nad jeho podobou, monumentálností a stavebním postupem. Bylo toho celkem dost, co můj mozek musel zpracovávat, ale jednou takhle, když jsem bádal v archivech, spatřil jsem něco, co mi vnuknulo nápad za všechny kredity. Najednou spatřil jsem směr, kterým mám se ubírat. Nikdy mne nebavilo se něčemu teoreticky učit, ale tentokráte to bylo jiné, měl jsem cíl.
Na druhou stranu, ten týden na stavbě jsem si náramně užil. Nejen že jsem se od Rema, u kterého jsem si jednu dobu říkal, že snad umí všechno a tak jsem od něj pochytil co se dalo, ale také od Satury, do které bych to, jak tě živ neřekl. Vzpoměl jsem si pochvíli na její minulost a tak se jen pousmál sám pro sebe.
Jo jo, ty mne nikdy nepřestaneš udivovat, kočko... pověděl jí jednou na chodbě, když zrovna pokládala jednu z výbušnin a jen se tak letmo pousmála.
Jednoho dne jsme si dokonce udělali takovou malou recesi a postupně jeden po druhém jsme mačali svoje detonační tlačítka a tak srovnali se zemí celou jednu ulici, ve stylu domina. Posledního dne zbourali jsme zbylých pár domů, což bylo krátce po obědě a když pak Satura nechala kolovat šálek s vodou, zeptala se co dál, my jednotně koukajíc na ty hory suti, nevšiml si z nás ani jeden, přicházející mistryně, jenž pronesla větu o plánech. Otočili jsme se, Satura reagovala směrem na mě a já odvrátil zrak od ní směrem na misryni.

Má Paní, jsem připraven vás ohromit svým okázalým plánem.
V prvé řadě se musíme zbavit téhleté suti...
a ukázal jsem prstem všude kolem.
Pak jsem si říkal, čím bych vás tak asi mohl nadchnout a také zvěčnit vaši velikost...
Chtěl bych vám má paní, postavit zámek ve tvaru poupětě růže rudé jako je krev, protože žádná jiná květina nevyvolá v ženě takové "emoce"...
Ruže bude umístěna mezi čtyřmi postavami, protože čtyři znamenají "sílu", čtyři postavy největších sithských pánů, co měli tu největší "moc"...
A vy má paní budete míti na vrchollku poupěte, v korunce okvětí, svoji ložnici, která symbolizuje "vítězství" nad vším a všemi, jenž postaví se vám do cesty...

Samozřejmě, že celé poupě bude obyvatelné a bude připomínat spíše hrad...
Mezi jednotlivými postavami bude samozřejmě velmi pevná a tlustá zeď a čtyři sitské postavy bude možno použít a vyzbrojit jako obranné věže...

A teď ke stavebnímu postupu. Chtěl bych jako zakladní stav. material použít kámen dostatečné pevnosti a odolnosti, abych si mohl dovolit monumentální rozměry...
Tím pádem budeme potřebovat i monumentální základy a tedy i rozbor podloží. Musíme to všechno zakotvit ve skále, jinak to můžem rovnou zabalit a zkusit to jinde...
Další věc, která jde ruku v ruce s tím je pracovní síla. Nemůžeme takovýto velkolepí projekt budovat v tak málo lidech...
Poslední věc je otázka dodávek surovin potřebných na výstavbu...

A čekal jsem na její reakci, koukajíc jí přímo do těch uhrančivých očí.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Mistrině zapřemýšlela a potom mírně kývla
Zdá se mi to nebo někdo studoval sithský kodex? Plus pro tebe. Ten tvar je originální, to musím vážně uznat.
zadívala se ti do očí a potom se tě zeptala
Moji ložnici si chtěl udělat nahoře, s okny a terasou? Tak nechráněný vůči útoku zvenčí? Stačilo by jednoho zabijáka vysadit na terase v noci a bylo by po majitelce! A neříkej nic o obraně ve vežích!
chvíli mlčela a potom pokračovala
Uvažuješ dopředu chlapče. Takhle si připravit terén pro mé zabití. Neotřelý nápad. Budeš si muset nechat zajít chuť. Chci mit své komnaty na bezpečnějším místě a zabezpečeny. A co pasti? Uvažoval jsi o nějakých?
a prohlídla si staveniště
S kamenem souhlasím, kámen je dost pevný a odolný aby vydržel stát celé věky.
podívala se na zem a řekla
Podle mých informací by neměly být s podložím potíže, ale když jsi to nakousl pošlu ti večer adresu jednoho geodeta. JE nejlepší v celém systému, teda aspoň si necháva tak platit a ten to podloží prozkoumá. Jestli ti jde o rozpočet, tak ohledně geodeta žádné peníze nedostaneš. Jestli chceš zaplať si ho sám, či ho přesvědč aby to udělal zadarmo, nebo to vůbec nemusí dělat. Jemu o život nepůjde
a usmála se na vás
Suroviny budou zajištěny, o to se nebojte a k pracovní síle. V nejbližších dnech dostanou vaši muži volno, minimíáně na den
vojáci tiše zajásali, protože nechěli udělat nic čím by donutili mistrini změnit rozhodnutí o jejich volnu
A ty sutiny budete odklízet vy dva. Vy dva jen pomocí síly. Berte to jako procvičení svých schopností, které jsou u vás dvou na dost nízké úrovni.
a dívala se každému z vás dvou dlouho do očí
A taky proto že nářadí je drahé a jeho majitel ne a ne zemřít. A ty Arture mi do týdne sestavíš plány, kompletní plány s výzdobou, elektroinstalací a jinými potřebnými věcmi, které jsou potřeba k tomu aby se v tom dalo žít a bydlet. Teď mě omluvte. Jestli něco chcete, budu u speederu
a odcházela

Keny

Korriban, staveniště

Velmi pozorně poslouchal jsem slovo od slova, koukajíc se do hlubokých očí mojí mistyně a v okamžiku, kdy zmínila se o sitském kodexu, pomyslel jsem si.
Inteligence pobrala dost, to je dobře, ale i špatně...
Pak mi doslova vyrazila dech, jejím stylem uvažování. Vůbec by mě to do té doby nenapadlo, taková věc, jako zabít svého učitele a rádce, ale když mi vnukla tuto myšlenku, řekl jsem si, že si připravím zadní vrátka. Dvojí plány začli se mi rodit v hlavě, jedny oficiální a jedny svoje, které nikomu nemohl jsem prozradit, ani Satuře, o jejíž loalalitě nebyl jsem si ještě zcela jist. Ruku v ruce s tímto faktem, dolehla na mě celá tíha situace, ve které jsem se octnul. Už to nebylo jako na začátku, příjezd, flákání, chlast či bitky v baru a kdekoliv jinde. Přede mnou stál projekt, za nějž jsem ručil svým krkem, a nejen svým, nýbrž všech lidí, jenž pracovali se mnou a pode mnou. Ten pocit mi začal svírat žaludek, ale nedostal čas mne nijak ochromit.

Mistryně pokračovala ve svém obsáhlém monologu a já nějak tak začal polikat na prázdno. Čím dál větší sucho okupovalo moje ústa, až se mi začal jazyk lepit na patro. Ten pocit jsem nesnášel a to jsme byli teprv někde u podloží.
Bože, jak já bych si dal pivo... napadlo mě mimoděk na ten vysychající stav v mém těle.
Obdržel jsem info. o místním geodetovi, jenž má být nejlepší v systému a jen tak souhlasně kývnul hlavou, načež následoval úsměv po slovech, jejichž významem jsem byl už nějakých pár vteřin smířen. Neměl jsem už ani sílu ba ani slinu, abych polknul a tak jen mlčky koukal do očí své paní.
Od surovin, přes volno pro své muže, dostali jsme se až k suti.
No tak to je paráda, ještě že jsme nedostali kolečka a lopaty... pomyslel jsem si, načež následovala další myšlenka.
Aspoň se naučím ty triky, co na mě zkoušeli ti dva feťáci, a to pak začnu hrát...

Následoval dlouhý pohled přímo do očí, ale já neuhnul ani na vteřinu. Hrdě, díval se do těch jejích hlubokých, černých očí a ta energie, která proudila mezi námi byla ohromná až fascinující. V ten okamžik zahlédl jsem byť jen zlomek její skutečné síly, ale byla velká, větší než co jsem kdy, do té doby viděl.
Následovala věta, po jejímž vyslovení měl jsem sto chutí vystřelit si mozek z hlavy nebo se jít totálně ožrat. Co taky jiného dělat, když se dozví, že má týden na to, aby udělal kompletní plány všeho. Tahle představa mě dosti vytočila, vytočila do takových otáček a já měl obrovskou chuť to pustit ven, ale jen si tiše zaskřípal zubama a nějak to v sobě snažil udusit.
Jedním slovem hnus... blesklo mi hlavou.

Když pak odešla otočil jsem se na Saturu a jen tak zakroutil očima, cože nás to čeká.
Chlapi, vy máte volno, jak ste slyšeli, ale jednu věc bych po vás ještě chtěl... pověděl jsem, když se otočil na své muže.
Skočte nám jeden z vás do kantýny každýmu pro dvě piva...
Já si teď du něco ujasnit... a rozešel se k mistryni.

Po cestě jsem si uspořádával myšlenky v hlavě, abych se v tom nějak nezamotal.
Má paní... řekl jsem poté, co jsem k ní došel.
...budu vděčný za kontakt na toho geodeta, toť věc prvá...
A druhá je, kam vám mám donést ty plány, které budou dříve jak do týdne...
a laťku si tím záměrně a pln zlosti, ještě zvednul.
Vaši ložnici udělám na tom nejbezpečnějším místě a a co se týče pastí budete koukat, čím vás opět ohromím...
Pak se na ni podíval pohledem, který ji jasně předával slovo.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Jednotka zmizela ve městě a Satura se rozcvičovala rozmetáváním hromádek sutin po okolí. S hlasitým výkřikem vždy rozházela suť všude možně a dokonce i nemožně. A ty jsi vyčkával na odpověď mistryně, která si dávala s odpovědí na čas. Mystrině se bavila pohledem na Saturu a až po cvhíli se k tobě otočila
Geodet se jmenuje Sarkam Arajm, má kancelář nad tím podnikem, kde jste to se Saturou pěkně rozjeli tu noc před přijetím do akademie, tuším že jse jmenovala U rozmáchlé tlapy, tam bys to měl dobře znát
usmála se na tebe
A kam donést ty plány? Co mě najít přes sílu či jen vymlácením odpovědí ze všech kteří by to mohli vedět? A teším se na názornou ukázku toho co ty pasti dovedou
a naposledy obdařila pohledem tebe a Saturu a odkráčela k městu. V půli cesty potkala tvoji jednotku, ti ji uctivě zasalutovali a dali ji dvě piva, která nechala levitovat za sebou. Vojáci na to divadýlko jen pokrčili rameny a vrátili se k tobě. Velitel ti zběžně zasalutoval a řekl
Pane tady máte 10 piv, původně jich bylo 12. Za každého dvě, ale o dvě nás požádala vaše mistryně a ty bez odporu dostala

Keny

Korriban, staveniště

Stál jsem od své mistryně ve vzdálenosti asi metru a půl, dobře si prohlížíc mimiku její tváře. Z toho, jak se bavila na náš účet, se mi chtělo zvracet. Navíc k tomu přispělo to, jak se to mne kupilo už od oné informaci o suti. Ten pocit mě začal užírat a pomalu se k němu přidávala i tíha celého projeku.
Zlost to byla, co začala Artura pomalu rozežírat zevnitř. Zlost na všechno, na fahrplán, na hektar suti, na to že obyčejní studenti si někde hrabou v písečku a v neposlední řadě taky na mistryni, která udávala tempo, jak někde v sadomasochystickým salonu. Pak se na mne mistryně otočila a pustila svoji závěrečnou kanonádu.
Když jsem se pak dozvěděl, že geodet bydlí u Rozmáchlé plapy, pomyslel jsem si.
Takže návrat na místo činu...
Monolog pokračoval dále a teď byly na programu plány, jimž sekundovali pasti.
Má paní, je mi radostí pracovat pod vaší rukou... pověděl jsem s nemalou poklonou, při jejím odchodu.

Při cestě zpět k Satuře, říkal jsem si polohlasně.
Já ju najdu pomocí síly a až ju uvidím, tak se otočím a začnu se ptát...
Vyberu si pár jedinců a jestli ji ten den viděli, tak zhebnou... VŠICHNI !!!

Když k ní došel, malou chvíli se na ni díval a už chtěl něco říci, ale v tom se objevili moji muži. Pověděli mi, co se stalo po cestě a já si pomyslel.
Tak ta hárající fena taky sosá... a hned pověděl.
Tohle byla poslední kapka...
Nejen že nic neví a nemá přehled, ale vona nám navíc ještě, krade škopky...
Nežral jsem ani nepamatuju a vona nám ještě ujídá chleba...
Sviňa jedna vypasená...

Já se začnu vozit a šeredně... pokračoval jsem.
Chapi užívejte volna, nebude trvat věčně...
Ten škopek máte u mě, ale jestli chcete kredity, tak si běžte, víte za kým...
dodal jsem.
Vzal jsem si jedno a okamžitě ho dal na ex. Pak si vzal druhý upil ho z půlky, mocně si říhnul, otočil se a rozešel se do hlouby staveniště.

Šel jsem pár minut a přemýšel, proč jsem sem vůbec lezl. Procházel jsem se v myšlenkách na zpět. Na vstup do Akademie, na bar u Rozmáchlé tlapy, na incident břed bránou, kde jsem se poznal se Saturou, na můj příjezd.
Že já radši nezůstal na Nar Shadda, ale to bych nepoznal Satku... a myšlenky mi tam volně zabrousily.
Ale zase bych měl klid...
A před očima jsem měl to tržiště, jak okrádáme kupce, práce v docích a můj přílet na Nar Shadda.
Moje rodina... zaburácelo mi v hlavě.
Všichni jsou mrtví, proto jsu tady... svitlo mi najednou.
Mocná vlna emocí skládající se ze stesku, pocitu zoufalství a osamění, a z obrovské dávky hněvu a nenávisti na ty žoldáky, mne zbavila věškerých zbytků jakýchkoliv zábran. Byl jsem poslední nositel Bluntovské krve a to se mi v havě jaksi zapříčilo. Následoval výkřik z plných plic, jako když papiňák explodujel.
Dobře, jak chcete... křičel jsem.
Celej Koribban pozná, co je Blunt zač... a v oné explozi vzteku a nenávisti, vrhl jsem tím zbytkem piva o nedalekou zeď.
Objevil se mokrý flek, jenž díky gravitaci a snad i mé představivosti vypadal, jako poloviční postava v rozstřelu.
Žoldák... pomyslel jsem si a hned ho chtěl trefit, načež spatřil nevelký, asi dvacet kilo vážící kus suti.
Soustředil jsem všechnu nenávist, skrze svoji pravou ruku, do toho kusu neživé hmoty, pod takovým náporem a soustředěním, že se mi ruka zvláště pokřivila. Onem kus suti se pohnul a pak puknul na dvě části.
Su nula... zařval jsem v afektu a zoufalství, nad svojí neschopností.
Začal jsem chodit v nemalém kruhu a střídavě zatínal a povoloval pěsti.
To přece není možný, abych na to neměl...
Na tom určitě nic není, akorát se soustředit a pustit to ven...


V tu chvíli padl mi do oka asi tak pětikilový, zajímavě tvarovaný kus kamene. Díval jsem se na něj a čím dál tím víc, mi někoho připomínal.
Ha hlava mistryně... uvědomil jsem si náhle.
Tak pojď hlavičko, zabiješ pár žoldáčků... řekl jsem si v duchu.
Na druhý pokus začal jsem úplně stejně, s nataženou rukou a s pekelnou soustředěností, věnoval jsem se tomu kusu kamene. Zápěstí se mi znovu prazvláštně pokřivilo a připomínalo nepřirozený pařát. Jenže já viděl jen hlavu Jastery. Nenávist a neskutečná zloba, drala se každou vteřinou, na povrch.

Mandalorian

Korriban, staveniště

S rukou nataženou se ti podařilo balvan dostotat do vzduchu, kde zůstalo viset až na vrávoraní ze strany na stranu nehybně. S vypětím všech sil se ti ho podařilo rozpohybovat k "žoldákovi". Zachvátila tě euforie, protože to osud "žoldáka" byl zpečetěn, ale najednou se šutr ve vzduchu zastavil a nechtěl se hnout.
Hekal jsi, funěl jsi, ale kámen se ne a ne hnout z místa. Potil ses jak prase a s tou nataženou rukou směrem k nehybnému kamenu jsi musel z dálky vypadat jak osoba s nedostatečným intelektem. Najednou se kámen dal opět do pohybu k "žoldákovi".
Najednou se obrátil proti tobě a nevídanou rychlostí, teda dříve jsi neviděl ten šutr se pohybovat tak rychle, vyrazil k tobě. Vyvalil jsi oči a spustil dolní čelist. Zkusil jsi jej Sílou srazit k zemi, kámen se jen zakymácel, ale dál šel po tobě. Když byl skoro u tebe udělal jsi jedinou věc co by mohla vyjít. Krok stranou a kupodivu to vyšlo.
Kámen proletěl kolem tvé hlavy a když prolítaval před tvýma očima, začal rotovat kolem své os jakoby se vysmíval tobě, tvé taktice a tvým schopnostem. Oddechl sis, ale když jsi neslyšel zvuk dopadu otočil ses dozadu.
Věděl jsi co uvidíš a přesto tě to překvapilo. Domnělá hlava na tebe upírala své domnělé oči a celá se třásla jakoby nedočkavostí až se na tebe vrhne. Najednou se přestala třást a hnala se proti tvému hrudníku.
Tvůj uhybný manévr by teď zřejmě neuspěl a tak jsi sebral všechnu svoji moc a praštil jsi kamenem o zem. Povedlo se ti a kámen se o zem efektně roztříštil na malinkaté kousíčky a dostal do vzduchu spoustu prachu ze zbořenist, který se tu usazoval pěkně dlouho.
Kašlal jsi ještě, když se prach usadil a do zvuků tvého kašle se přidali i kroky a smích. Satuřin smích.

Keny

Korriban, staveniště

Ona zloba a nenávist, drala se na povrch takovou silou, až ne nakonec prodrala a začaly se dít věci. Balvan se nakonec vznesl a s lehkým kymácením se vydal vstříc "žoldákovi". Avšak v půli cesty se zastavil a začal dělat, pro mne, nevysvětlitelné věci. Doslova se postavil vůdči mě, načež jakoby domělá hlava obživla a já to sní musel rázně ukončit. V zápětí se zvledla tuna prachu, velmi jemného, takového, který pronikne i do nejzazších sklípků plicních. S dusivým kašlem jsem prchnul asi tak deset metrů do epicentra a tam zaslechl smích, důvěrně známý smích.
Satka... napadlo mne okamžitě.
Promnul jsem si oči a jakš takš něco viděl.
Co si myslíš, že děláš, ty krávo blbá..! vyštěkl jsem na obrys přicházející postavy.
Ty si ze mě děláš srandu..?
Mám dojem, že si koleduješ o malou lekci, holka..!

Oči mi konečně vyplavily zbytek prachu a já už konečně mohl pohlédnout Satuře do očí.
Bavíš se dobře..?
Vypadá to že jo, ale nezapomeň že to muže být naposled...
Protože jakmile přijde Jastera a uvidí, že norma je v prdeli a že hoří termín, to se potom smát nebudeš...
To ti garantuju...
odsekl jsem nazávěr a rozešel se domělou ulicí, jenž ulici spíše připomínala.

Máš nápad milá Satko, jak dostat tento hektar bordela odsud do hazlu..? zeptal jsem se jí s rozpřaženýma rukama, ukazujíc na vše kolem, poté co jsem ušel asi tak dvacet metrů.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Už jsi skončil?
zeptala se tě Satura zezadu a když jsi mlčel přistoupila k tobě a dala ti facku. Nejdříve zprava a potom hned z druhé strany
Já nejsem kráva! Jsem svině, hajzl, potvora, mrcha a tak podobně, co sithi bývaj, ale kráva ne, to si pamatuj!
vyjela na tebe a když skončila, chytla tě za tvé obléčení a táhla ze staveniště pryč. Táhla tě zadem, aby tě neviděli vaši vojáci, kteří pomalinku odcházeli ze staveniště směr město a hlasitě se smáli. Smál se i ten kdo nevypadal že to vůbec umí, velitel. Kráčeli po cestě a řešili, jak se kdo ožere a kterou přefikne a i velitel se přidal.
Satura tě táhla zadní cestou okolo města asi půl hodiny a před vstupem do města tě pustila a pokynula ti, abys ji stejně následoval.

Korriban, osada Dreashade

Jak to vyčistíme?
zeptala se tě
My to čistit nebudeme, tady určitě najdeme spoustu takových co nám za něco pomůžou. .. Ech, tady teda určitě ne, ale někde jinde
dodala pochvíli a kopla do dveří jednoho domku
Azrieli, otevři ty starej děvkaři
zařvala jak na lesy a silně do dveří ještě jednou kopla. Zle se na ty dveře podívala a v tu chvíli vyskočil oknem muž ovinutý závěsem a vleže na tvoji společněci namířil svoji blasterovou pušku
Satura?
řekl si pro sebe a hlaveń namířil na tebe.
Nech si ty fórky Azrieli
zpražila jej pohledem a on poslušně sklonil hlaveń k zemi a postavil se. Shodil ze sebe závěs a nyní stál před vámi, odděn do zářivě akvamarínové zbroje a tazávě se na Saturu
Jo, mám pro tebe prácičku a za obvyklou cenu
a on se po Satuřině odpovědi usmál
Dlouho jsem tě neviděl, co kdybychom tvoji zakázku probrali uvnitř?
nabídl Satuře a otevřel jí dveře a nabídl jí, že může vejít první. Ta se k tobě otočila a řekla ti
Hlídej, aby nás nikdo nevyrušil a za žádných okolností nechoď dovnitř
přikázala ti a Azriel se zasmál a zavřel za oběma dveře. Ty jsi zůstal venku na pražícím slunci sám a zkoušel jsi zaslechnout jejich hovor. Bohužel mluvili dost potichu a po pár minutách tě to přestalo bavit a tak jsi se uvelebil na chodníku před domkem. Vzal jsi zavděk nějakým kusem šrotu, dříve možná nějaký speeder, nebo něco takového. Ale teď už by to nepoznal ani jeho majitel.
V domku bylo pár minut ticho, pak jsi zaslechl jsi zvuky padajících věcí a pak nějaké steny. Jeho i Satuřiny. Steny byly čím dál hlasitější a hlasitější. Tvá snaha se podívat co se děje byla už předem odsouzena k nezdaru, protože okno bylo zadělané nějakou roletou zevnitř. Roleta to byla masivní a určitě dokázala pěkně tlumit zvuky zevnitř i zvenku. Jakoby tušili, že ji budou potřebovat. Přestože roleta dokázala ztlumit bežné zvuky a zdi byly silné, jak jsi bylo vidět na zapuštěném okně, tak ty jejich steny byly čím dál hlasitější a častější.
nakonec to znělo jakoby tam nic, žádná roleta, nebylo, jak ty jejich steny pronikaly na ulici a kolemnjdoucí se pozastavovali a uculovali. Někteří je dokonce začali povzbuzovat, ale jejich spílaní jim do volů z domku jim sebralo chuť v tom pokračovat. Těm venku ano, ale těm uvnitř to zřejmě chuť pokračovat dodalo a steny přicházely asi tak dvacet minut, dokud se neozvala naposledy satka se svým
Áááách
pak se rozhostilo ticho a za pár minut vyšla z domku Satura. Roucho si ještě upravovala a dovnitř zavoala
Zavolám ti, až bude čas
Jasně, budu čekat
Potom dostaneš přídavek

Azriel se zasmál a zavřel dveře. Jeho smích se zevnitř ozýval ještě notnou chvíli. Satura se doupravovala a šla po ulici směrem k centru. Šel jsi s ní a Satura okomentovala události v domku jedním slovem
Byznys
řekla ti a sama se pro sebe usmívala.

Korriban, přistávací plocha osady Dreashde

Úsměv ji z tváře zmizel až před přistávací plochou v osadě. Zrovna přistávaly raketoplány z další lodě, která sem přivezla další snílky o lepším životě, moci a bohatství. Průbojnější už zmizeli v osadě, ale ti nerozhodní byly dosud pohromadě. Satura nahodila přísný obličej, sebrala ti medajlon a před skupinou zvolala
Je zde nějaký zájemce o místo v akademii?
odpovědí jí byla pozornost všech ve skupině
Dobře, jak zajisté zjistíte, dostat se do akademie je bez medajlonu zhola nemožné a získat medajlon je težké, přetěžké. A já mám tady pro vás dva.
a ukázala nejbližším vaše dva medajlony. Někteří se rozběhli a chtěli je získat. NArazila však na čepel Satuřinina světelného meče a skončili v několika kusech na prašné zemi.
Né tak rychle, vy tupci!
seřvala je
Bude to něco za něco! Medajlony nejsou pro slabé a nevhodné ...
rozjela svoji řeč o těch, co můžou nosit medajlon
a mnoho z vás je ani nezíská. Avšak i ti nejlepší z vás je získají až za dlouhou dobu. A já vám nabízím je získat takřka okamžitě. Bude vás to stát jen něco času a hodně námahy. Rozhodla jsem sem se dát tyhle medajlony těm nejsilnějším z vás. Za městem je jisté pole sutin a ti z vás, kdo budou mít největší hromadu suti mimo vymezenou oblast, ti dostanou medajlon. Žádné krádeže suti z hromad! jestli někoho přistihneme, rozsekám ho na kusy! Je to jasné? A teď, ti z vás co o to mají zájem, nechť jdou za mnou!
a aktivovala světelný meč v ruce a použila jej jako pochodeň, aby ti vzadu viděli kde je a mohli jít za ní. V skupině bylo pár set lidí, když jste přišli a neustále přibývali další a Satura musela posilovat svůj hlas Sílou, aby ji všichni slyšeli. Nakonec Satura mluvila k zhruba osmistům jedincům, kteří se chtěli stát sithy a drtivá většina z nich se vydala za vámi.

Korriban, staveniště

Satura šla rychle a ti za ní ji pomalinku ani nestačili. Teda, stačili by, kdyby jenom šli. Ale oni tušili, žeto bude dřina a tak každý pobral co mohl. Některý kýbl, některý kolečka, některý lopatu a objevili se i partičky, kde každý měl něco. Takovéto procesí dorazilo na staveniště, kde nebyla ani noha, jen hory a hory suti.
Do práce, čas vám běží! A nezapomeňte, mimo oblast!
zařvala Sat a všichni se s řevem pustili do práce. Brzy zachvátilo celé staveniště čilý ruch a na hranicích pozemku začaly vyrůstat malé hromádky suti. Satura i s tebou kontrolovala, zda nikdo nekrade z hromádek suti mimo staveniště a když někoho přistihla, hned byl o hlavu kratší. Cestou shodnotila tvoji snahu, co si předváděl na staveništi z balvanem.
Je pěkné, že dokážeš v sobě najít tolik síly a použít ji, ale na ten kámen jsi použil zbytečně moc síly. Snadno by ses vyčerpal a jako vyčerpaný by jsi byl snadný cíl, pro někoho jako tito. Pro pouhou vidinu se tak lopotit ...
a zabodla svůj meč do jednoho quarena, který nenápadně kradl z hromádek a myslel jsi, že jej nikdo nevidí. Potom se ti opět věnovala a suť začínala pomalinku, ale jistě mizet ze staveniště. S postupem času začla lidem docházet nadšení a objevili se takový vykukové, kteří začali ostatním platit nemalé částky, když jim začali vozit suť na jejich hromadu. Brzy se okolo staveniště začaly k nebesům zdvihat pyramidy ze sutin a jak se slunko klonilo blíže k západu, tím byl větší a čím byly větší, tím bylo míň sutě na staveništi. Nakonec se zde začalo kšeftovat s ukradenými nákladními vznášedly a cena za převezení jednoho kubíku suti dosahovala astronomické výše.
Když slunci zbýval jen kousek k zmizení za obzor, dostavil se Azriel a trpělivě vyčkával. Když slunce začalo mizet za obzorem, bylo staveniště vyčištěno od suti a různých písečných dun a nacházela se zde jedna velká rovina. Okolo roviny se k nebesům zdvíhaly hory a kopečky suti jak nějaké pohoří obklopující nějaké ůdolí ze všech stran. Ti co viděli, že jejich kopce se nemůžou rovnat s ostatními buď dávno oděšli, nebo pracovali pro jiné a ti zaměstnavatelé k vám teď přišli. Satura změřila jejch hromady pohledem a ponořila se do síly. Zda to přímo vycítila v síle nebo jen hrála divadlo před dělníky nevíš, ale nakonec vybrala dva jedince a ty medajlony jim dala.
Potom jim uvolnila cestu a aktivovaným mečem zabránila těm co neuspěli, aby se na ně vrhli. Obdarovaní se rozběhli a zmizeli směrem k městu. Azriel chvíli počkal a pak se za nimi pustil po jejch stopách se zbraní připravenou k palbě.
Neúspěšní začali protestovat, ale když viděli její meč rezignovali a ustoupili zpátky k hromadám suti. Satura se obrátila k městu a pozorovala Azriela při práci. Najedonou se otočila k tobě a zařvala
Ty svině se nám to snaží zaházet sutí! Běž na tu protější stranu!
přikázala ti a sama se rozeběhla k nejbližší hromadě okolo které jen proběhla. Dělnící si oddechli, ale najednou se dalo do pohybu jedno vznášedlo a pár jich přejelo. Ostatní s křikem utekly k městu se Satuřiným smíchem v patách a ta se pustila do boje s pracanty na další pyramidě. Tam to nešlo tak snadno, dotyční měli zbraně a snažili se ji zabít. Jejich snaha byla však předem odsouzená k nezdaru a tak se Satura procvičila ve stínaní hlav.
Ty máš taky něco na práci!
zařvala na tebe a dělnící na druhé straně pyramidových hor, kteří viděli jak Satura řádí na protější straně zařvali a jako jeden muž se rozběhli proti tobě se vším co jim přišlo pod ruku. Většina jim měla jen lopaty, krumpáče či jiné nástroje. Někteří měli jen kameny a menšina měla nějaké pořídné zbraně. Všiml sis, že za každám co má zbraň jde několik co zbraň nemají a patrně čekají, až ten co ji má umře a oni si budou moci zastřílet.
Masa dělníků s ohromným řevem, který dokáže vyprodukovat jen zhruba 150 hrdel různých tvorů vyrazila proti tobě.

Keny

Korriban, staveniště

Asi uprostřed cesty, mohl jsem stát a v momentu kdy se otočil a spatřil celkem s údivem, že Satura stojí přímo naproti mne. Ovšem, co přilétlo z nenadání o vteřinu později, mne nanejvýš namýchnulo.
Kdybys byla chlap, seš už nejspíš mrtvá... prolétlo mi hlavou v moment, kdy mi přistála druhá facka z "backhandu" a mě se zaťaly všechny svaly v těle.
S tvářemi rudými, mne táhla přes celé staveniště a až teď mi došlo, že tomu celému přihlíželi moji muži.
Tak tohle ti neodpustím, ty čubko...
Pln vzteku a vzdoru, škubal jsem rukou, kterou mi neskutečně pevně držela Satura a po nějaké chvíli se začal sám sebe ptát, kam to vlastně jdeme.

Korriban, osada Dreashade

Satura i Artur postupovali cestou, jenž je vedla kol města tak, aby byli co nejméně spatřeni. To očividně Arturovi tolik nevadilo, zato mu tuze vadilo, že ho Satura celou dobu vede za rukáv. Když dosáhli místa, ležícího před branami, teprv ho Satura pustila a pokynula mu, nechť ji sleduje a tak i udělal, sic si u toho myslel své.
To su zvědavej, kam mě zase táhne...
Minule mě táhla k rozmáchlé tlapě a jak to dopadlo...
Tucet mrtvejch minimálně a k tomu jeden z rošláplou hlavou...
Ale jak mu lupla...
pomyslel si závěrem s úsměvem, na stále rudých lících.

To už se ale oba nacházeli před nevelkým domkem, ležícím spíše v té chudé části ulice a Satura znenadání, po dvou větách, začala ohlašovat svoji - naši přítomnost.
Te pravda, kráva nejseš, ta takle nahlas nebéká...
Ale co pak seš..?
přemýšlel Artur, přičmž hlasité vyřvávání Satury, přilákalo několik sousedů.
To však z čista jasna vyskočil z okna kdosi, nebo spíše cosi obalené v čemsi, mířící zprvu na Saturu a následně pak na Artura.
Vyklubal se z toho po chvíli Satuřin přítel a když pak oba společně mizeli do útrob domu, přikázala Satura Arturovi něco, co mu zcela ještě ponořeného do myšlenek Satuřina připodobnění, naprosto vyrazilo dech.
Cože to mám... prásk, ozvalo se bouchnutí dveří a následný smích.
Jenom každýmu pro smích, su tady..? a s vyřčenou větou, leda tak v hlavě, přešel Artur blíže ke dveřím.
Bylo slyšet jen tlumené hlasy těch dvou a ikdyž přiložil Artur ucho na dveře, moc mu to nepomohlo. Otočil se tedy na podpadku a rozešel do středu ulice, kde ležel jakýsi kus šrotu. Malou chvíli na něm jen tak seděl, ale jakmile našel asi půl druhého metru dlouhou tyč, začal s ní malovat do prachu cesty nákres paláce a takto zahloubán, naprosto přeslechl zvuky rozbíjejících se věcí a počáteční steny. Čas však postoupil a neúprosně tak odkrajoval zbývající chvíle, jenž dělili SAturu a Azriela od vyvrcholení, přičem to nezadržitelně a se vší vervou dávali najevo. Jakmile to Artur zaslechl, otočil se prve hlavou a pak celým tělem, čelem k domu, rozešel se směrem k oknu a přitom mu šrotovalo hlavou.
No to se mě snad zdá...
Hm, klasika..hovno vidět...
pomyslel si, když odstínil rukama světlo, jenž odráželo se ve skle.
Přiložil tedy ucho na tabuli skla a ta, jako velký reproduktor, zprostředkovala Arturovi všechny zvuky z pokoje mnohonásobně zesíleny.
No to se mě nezdá, oni jebou..!
Tak te vohromný, já tady hňípu jak idiot a voni si tam jebou...
zatvářil se Artur kysele a odešel dále od domu, jelikož steny nabíraly jednak na intenzitě, ale i na četnosti.
Artur přijal za vděk místo na zápraží jednoho z domků obvedle a přemýšlel opět na Saturou, nad jejím připodobnění.
Normálně další hárající fena...
Né, samá hárající fena...

Už je mě jasný, jak ty dvě spolu můžu tak vycházet, jaká mistrině, taková žačka...
Artur ještě chvíli takto bezděčně přemýtal, tu náhle padl mu do koutku oka známý obrys postavy.
A.. už jde, co to dělá..?
Vona se upravuje za chůze, no je to možný..?
To by ani ta fena neudělala...
Je to standartní šmetina, nic jinýho...

Atrur se k ní připojil a Satura mu následně suše okomentovala předchozí událost.
Jo tak byznys... explodoval málem Artur smíchy.

Korriban, přistávací plocha osady Dreashde

O necelou hodinu později se ti dva nacházeli na přístávací ploše, kde panoval maximální ruch. Satura neváhala ani vteřinu, sebrala Arturovy jeho medailon, postavila se na místo, odkud ji mohla většina vidět a oslovila celý dav. Ten ji s napětím poslouchal, jelikož nadhodila téma, o které stál každý kdo se tu nacházel.
Několik jedinců její výřečnost špatně pochopilo, ti ovšem bez lítosti skončili v prachu a krvi, nicméně pozorující zbytek ji vyslechl a následoval na staveniště.
Satura šla v čele, všichni ji následovali a Artur se připojil na chvost. Kdyžtak viděl ten průvod, neubránil se myšlenkám na blízkou budoucnost.
Má to dobře vymyšlený, ale jak tohle skončí...

Korriban, staveniště

Celý tento průvod se po cestě vyzbrojoval všemožným nářadím a poté co dorazili na staveniště, Satura všem vysvětlila úkol a jeho pravidla. Oba následně dohlíželi, aby se tato pravidla dodržovala a Satka se jala Artura poučovat. I když mu to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, musel se Saturou souhlasit.
Čas plynul jako voda a se západem slunce bylo staveniště čisté. Nyní zcela vyčištěnou plochu jednoho hektaru, pokrývaly střídavě pásy světla a stínu, jenž hromady suti stojíc vstříc slunci vytvářely. Artur byl touto přírodní hrou naprosto uchvácen a z této letargie ho vytrhli až pracanti, kteří si přišli pro svoji odměnu. Satka je prazvláštním způsobem zhodnotila a nakonec vybrala dva a medailony jim skutečně vydala. Artur na ni koukal celkem nevěřícně a jakoby telepaticky jí skrze pohledy říkal.
Doufám, že víš co děláš...
Artur se dlouho díval za těma dvěma a v okamžiku kdy zahlédl část akvamarínové zbroje, bylo mu to jasné.
Satka "byznysmenka"... pomyslel si, když v tom Satka zaječela, že začala vzpoura a zbylí pracující se snaží zaházet plochu sutí.
Začala okamžitě jednat a Artur se na ni s klidem díval.
Poslední co na něj křikla se částečně ztratilo v ohromném, jednotném řevu, který přicházel zpoza Arturových zad. Když se otočil a spatřil tu vlnu těl, která se na něj valí, pomyslel si.
Možná se dnešního večera setkám se svou rodinou a se svými předky...
Ale prve ozkouším tuhletu hračku v totálním nasazení... řekl polohlasně poté, co svojí pravou rukou vyňal z opasku meč.
Aktivoval jej ve výši svých očí, opsal s ním ve vzduchu osmičku; kde střed se nacházel před ním a obrátky po obou jeho bocích; a sledal meč neskutečně lehkým.
Ste obyčejnej sabotážní hmyz a já mám na vás plácačku... zařval Artur na prvního, jenž byl od něj vzálen přibližně pět metrů.

Stál jsem pevně a odhodlaně. Nebylo kam ustoupit, cesta zpět znamenala jistou smrt rukou mojí mistryně a tak jsem rozhodně dopadnout nechtěl.
Ten první, co se ke mě řítil, byl ozbrojen lopatou a v jasnou chvíli se napřáhl a zaútočil. Oči mé dobře viděly útok jeho, nohy mé nakročíc si vstříc úderu a já se v poslední chvíli předklonil, pod úroveň letu naplocho natočené lopaty. Meč nechal jsem však co nejvíše, jak to jen šlo a řev, který se posléze ozval, věstil útočníkovu zkázu.
Dokončil jsem půlkruh v předklonu, od jedné nohy k druhé a narovnal se. Spatříc muže s rukama precizně uťatýma jsem zahlásil.
A seš v hajzlu, jak ty tvoje ruky... - křach- ozvala se dutá rána, to jak narozilo moje čelo na jeho spánek a tak ho poslal do říše snů s malou šancí na návrat.
První ozbrojená linie už klepala u mé pozice a mne nezbylo nic jiného, než-li silou a rychlostí blesku, prorazit čelně útočící jedince, ve snaze dostat se z obklíčení a totálního zničení a také proniknout k nejslabšímu článku, k těm co nebyli ozbrojeni, zmasakrovat je, dezorientovat a eliminovat.
Síla čtyřech, podlehla čtyřem mým bleskovým úderům a přede mnou se ocitnuly nechráněné a neozbrojené zadní řady, do kterých jsem se bez váhání vnořil.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Vběhl jsi do zadních řad útočníků, dříve dělníků, jejichž fyzický stav odpovídal někomu, kdo se celý den lopotil s těžkým materiálem. Jejich reakce byly pomalé a jakoby ze zpomaleného filmu a oni sami naprosto v šoku, že jsi se ocitl před nimi. Stačilo několik seknutí mečem a prosekal ses skrz celou skupinu útočníku a nechal je za sebou rozdělenou na dvě části. Dvě části byly odděleny jakousi úzkou prolukou, či spíše uličkou, v níž ležela mrtvá a rozsekaná těla těch co ti stáli v cestě.
Otočil si se a prohlídl sis své dílo. Pár lidí bylo na kusy, ale byla to drtivá menšina a většina byla rozhodnuta jejich smrt pomstít a možná i dosti krutým způsobem. Pomalinku se k tobě začali přibližovat a obkličovat tě, aby tě vždy mohli dostat zezadu. Když tě skoro obklíčili ozval se nepravděpodobný zvuk zprava, směrem z pustiny a to zvuk klaksonu.
Satura to být nemohla, její meč jsi viděl pronikat těly kdesi před tebou. Otočil ses aby ses podíval kdo tě ruší při souboji a nestačil ses divit. Nějakej šílenec se na speedru řítil staveništěm na poslední řady těch útočníku. Ještě zatroubil a těsně před tím, než najel do posledních řad to strhl k tobě a jeho speeder se prohnal těly jako skalpel máslem. Do vzduchu vyletěla těla a kusy těl útočníků a byl plný jejich kleteb, nadávek a výkřiků. Když speedr projížděl zástupem poblíž tebe, jeho řidič z něj seskočil k tobě. Podle výšky a délky skoku bylo jasné, že jde o dalšího sitha. Bylo by to jasné i bez toho, protože při skoku udělal trojité salto s pěti vruty a při doskoku si trošku přidřepl, roztáhl ruce a řekl
Olé
řekl řidič a nakonec se pěkně uklonil, poté vytáhl svůj světelný meč a aktivoval jej. To už jeho speedr narazil do jednoho nákladního vznášedla a výsledná exploze na okamžik byla jasnější než slunce, které už z větší části zmizelo za obzorem. Trosky vozidel dopadly na část vzbouřených dělníků a to byla poslední kapka. Denní práce na staveništi, vzpoura, tvůj meč, nájezd speedru, meč toho druhého a k tomu ještě trosky. Většinu z nich přešel vzdor a začali zadní řady opouštět nejprve jednotlivě a pak hromadně.
Dárek od mistrině Jestery Tyhn
řekl ti a pod svoji maskou proti písku se zasmál
Budem tu tak stát, nebo se pustíme do práce?
zeptal se tě a sám nečekal na odpověd a kopl nejbližšího grana do koulí a zátímco ten plival krev, sám se svým mečem začal nejbližší krájet jako salám a vyřvál přitom cosi o rebelích

Keny

Korriban, staveniště

Artur prošel řadami útočníků, jako besk, jenž rozetne celý strom vejpůl. Takto přeťal celý dav na dvě poloviny a když se nakonci otočil zřel, jak vstříc mu jde dav s úmlyslem se krutě pomstít. Arturovy myšlenky však, byly naprosto jasné.
Doteď ste mě nezastavili.., teď už je až příliš pozdě...
Vaší krví smyji svoje ruce.., dočista... pověděl Artur zcela chladně v momentu, kdy se ho jal dav obkličovat.

Další události se staly zcela rychle a na jich konci byl dav znatelně prořídlejší, nasledkem průjezdu speedru a také se zcela změnil poměr sil na bojišti. Artur už nyní nebyl sám a tím se jeho šance na přežití natelně zvýšila.
Hustý... okomentoval Artur Sithův dopad do telemarku, kterému předcházela zcela neokázalá tři salta s pětima vrutama.
Jestera má zcela zajímavý smysl pro načasování darů.., budiž každopádně to přijde vhod...
Myslím.., že není na co čekat...
řekl Artur nakonec.

Artur tasil svůj světelný meč rudé barvy a počal nemilosrdně porcovat svoje protivníky. Krev stříkala, končetiny padaly jako hrušky a vše ještě podtrhoval neuvěřitelný řev plný hrůzy a bolesti. Celá ta scenérie byla neuvěřitelná a jakoby toho večera neměla nikdy skončit, i když rebelů rychlým tempem ubývalo.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Odborářů a rebelů kvapem ubývalo a když se do řezničiny s kvapem pustil i ten nový, druhá strana zjistila že přecenily své síly a dav, dříve sjednocený nenávistí vůči vám dvoum se zmocnila panika a děs a po zvolání jednoho bezrukého a beznohého twielka
Zachraň se kdo můžeš!
jemuž ten nový usekl nejdříve pravou ruku, levou ruku a pravou nohu a teprve pak, až svým řevem oblažil jeho sluch jej milostivě přeťal vejpůl, došlo ke změně taktiky. Místo všichni na dva se teď hrálo podle kréda každý sám za sebe a dav začal doslova tát asi jako ledovec na Tatoosine.
Začal hormadný úprk všemi směry a přeživší hledali svoji spásu v temnotě noci, která jim ale moc nepomohla. I když slunce zapadlo vyšlo sedmero Korribankých měsíců, aby se pokochali pohledme na krvavá a chaotická jatka, jenž vaše trojice rozpoutala na staveništi a nabídla vám možnost v nich pokračovat.
Mohli byste je pobít všechny, ale někdo ze Sithské armády jim fandil a nechal nad staveništěm proletět velkou rychlosti pár KT-400 podpořených letkou Interceptorů. Všechny tyto stroje letící maximální rychlostí rozvířili tolik prachu že viditelnost klesla skoro až do záporných hodnot a člověk bez světelného zdroje si neviděl ani na špičku nosu. Ty jsi světelný zdroj v podobě skoro metrové červené čepele světelného meče, ale i tak ti to moc nepomohlo.
Když se po pár přeletech stroje vrátili na základnu, začaly oblaka prachu a písku pozvolna klesat a viditelnost se začala zlepšovat. Ale už bylo pozdě, všichni odboráři a rebelové už byli pryč. Zahlédl jsi o pár desítek metrů dál toho nového, který si prozpěvoval
Hold Me
Like The River Jordan
And I Will Then Say To Thee
You Are My Friend

Carry Me
Like You Are My Brother
Love Me Like A Mother
Will You Be There?

Weary
Tell Me Will You Hold Me
When Wrong, Will You Skold Me
When Lost Will You Find Me?

But They Told Me
A Man Should Be Faithful
And Walk When Not Able
And Fight Till The End
But I'm Only Human

Everyone's Taking Control Of Me
Seems That The World's
Got A Role For Me
I'm So Confused
Will You Show To Me
You'll Be There For Me
And Care Enough To Bear Me

a něco tam dělal. Co přesně jsi neviděl, ale podle ženského křiku se tam dobře bavil. Když jsi přišel blíž, viděl jsi spoutanou nautolanku, okolo níž tančil starý sithský rituální tanec "Moonwalk" a když začal zpívat nanovo usekl ji světelným mečem jedno z jejích chapadel. Když ji usekal všechny řekl jí
Už mě nebavíš
a usekl jí hlavu a vydal se k tobě.
Mééé
ozvalo se za tebou a ty ses otočil a zjistil jsi, že stojíš tváří v tvář Tuk'atě s velkým T, kterou na staveniště přilákal pach krve. Tuk'ata na tebe upírala své krvavě rudé oči. A najednou se vedle ní z oblaků prachu ovjevila další dvojice rudých ok a další a další. Jak oblaka klesala k zemi uviděl jsi tukaty v celé jejich kráse a mohl jsi je spočítat. Po boku Tuk'aty s velkým T, stálo dalších osm tuk'at s malým t.
Koutkem oka jsi zahlédl další tuk'aty, ale ty již hodovaly na mrtvolách.

Keny

Korriban, staveniště

Toho dne, se na staveništi odehrála spousta věcí, jenže to co se pohledu z ptačí perspektivy naskýtalo večer, bylo jen pro otrlé povahy nebo mrchožrouty. Na jednom z kopců suti zářil jeden z mečů, Satuřin meč, který porcoval živou tkaň tak, jakoby ji vživotě neviděl. Kusy těl a dalších končetin, povalovaly se všude možně po hromadě i mimo ni, krev se mísila s krví jiných a útočníci se hnali do náruče smrti, jako smyslu zbavení.
U dalšího z kopců zase zářil jiný meč, Arturův meč, ten zprvu opsal osmičku a pak jen tak ledabyle měnil polohy, avšak ne na dlouho. V cukuletu začal vyvádět opravdu zajímavé variace a kreace, otáčel se dokola, chvíli vertikálně, chvíli horizontálně, chvíli něco mezi tím, tu zas všemožné seky takové i onačí, a takto půlil dav, až ho nakonec přepůlil. Jako demonstrace umu, to meč dozajista vyhrál, ale hned v zápětí měl spatřit skutečnou sílu davu, jenž se ho jal obkličovat. Meč se náhle vytratil, snad koncentrovati se chtěl na nadcházející chvíle, avšak ne všechny karty, v této hře, byly vyloženy.

Plnou rychlostí řítící se speedr, uháněl na staveniště se sluncem v zádech a takřka neviditelný. Když se pak zjevil, k překvapení všech, zpoza hromady suti a se sluncem v zádech, bylo již pozdě na nějaké uhýbání, a tak řady protestujících byly rázem o třetinu chudší. Ze speedru v pravý okamžik vyskočila postava, která, jestli jsem počítal dobře, udělala tři salta s pěti vrutama a to nemůže být nikdo jiný, než zlatá posila v týmu. Důkazem toho byla zař ne jednoho, ale dvou mečů, které se s vervou, sobě vlastní, pustily do díla. Do hry rázem vstoupil nový člen a tím byla panika. Nebylo se ani čemu divit, protože ti dva, co začli předvádět, to bylo příšerné.
U Artura se zdálo, že si už nalézá svůj styl. který byl ovšem tak trochu zvláštní, řeklo by se. Meč se vždy zjevil, aby párkrát ťal a pak zase zmizel. Snesl jsem se proto níže, aby přišel na to, co se tam v tom šeru děje.
To co jsem tam uviděl, byly samý příšernosti. Artur těm nebožákům lámal ruce, když ho takle jeden chtěl napadnout zpoza ramena. Artur tomu nebožákovi chytil ruku, přetočil mu ji loktem dolů, opřel si ji o rameno a zlomil ji, jako párátko. Ozval se příšernej řev, pak se Artur přetočil proti ruce, tím ji vyvrátil do pravýho úhlu, ten řev jste ještě neslyšeli, a pak se zjevil meč, našikmo v hrudi uřvané osoby a bylo ticho. No vlastně, následoval už jen tichý rapot, jenž díky krvi, byl o oktávu hlubší.
A neskutečná zvěrstva pokračovala; prchající namodralá postava, zřejmě twielka, opouštěla kvapně staveniště, ale vůbec neměla potuchy, že jí spatřil Atrur.
Ty seš můj... pomyslel si zřejmě, protože vyrazil jako střela z blasteru.
Mohl být za ním asi dva metry, když se Artur vznesl výskokem do vzduchu a přistál twielkovi kolenama na ramenou, držíc se levou rukou jeho kštice. Čepel rudá, zjevila se nečekaně pod krkem twielka z pravé strany a Artur pak sklouzl po zádech dolů, v ruce držíc hlavu twielka a tělo pokračujíc pár kroků dále.
Na něco jsi zapoměl.., hm..? prohodil Artur sarkasticky a odhodil hlavu směrem k tělu. To mne přimělo, abych setrval déle blíže a měl to všechno jako na dlani.

Všechno nasvědčovalo tomu, že vzbouřenci utrpí neskutečný debakl a budou pobiti všichni ti, kteří neutečou. Tu ale znenadání, vstoupil do hry další trumf, a to letka nízko letících stihačů, která na staveništi způsobila čisté nadělení. Poslední co bylo vidět bylo, jak se Artur drží sa uši a vypadal, že se mu rozkočí hlava. Jak tak pozvolna usedal prach, zjevil se opět Arturův meč a okudsi z opačné strany, zazněl něčí zpěv.
To znám.., a to je dobrej vál... zahlásil Artur, který byl teď vidět jako silueta, čepel meče se opět vytratila a na místo ní, bylo slyšet tleskání do rytmu zpěvu.
Artur se chvílemi nechal tak unést, že vstupoval svými výkřiky do harmonie zpěvu.
A teď všichni... zaznělo do druhé sloky.
šou mí ´d´ vej... vypadlo z něj do třetí sloky.
Dáreček od Jestery byl pěkný kvítko a křiky chuděrky nautolanky, které chodily přímo do rymu, to jen potvrzovaly. Celé to bylo podivně úchylné, ale po rytmické stránce velmi působivé. Když už chuděrka nautolanka, neměla jak zpívat vokály, dáreček ji prostě uťal hlavu a byl konec písně. V tom nastálém tichu se ozvalo zamečení.
Kdo to mimo rytmus..? vypadlo z Artura předtím, než se otočil.
Zvířátko... pokračoval překvapeně.
Zvířátko je kamarád.., zvířátko mě zachránilo.., poď sem já ti dám dobrůtku... povídal Artur zvířátku tiše a klidně.
Sehl se pomalu pro nedaleko ležící uťatou ruku, zřejmě to byla levá, stáhl z ní rukáv a začal jí nabízet tomu největšímu zvířátku.
Na malá.., dej si dobrůtku.., čerstvý masíčko moc velká mňamka... a takto ke zvířátku pomalu přistupoval a ten kus flákoty jí podstrkával pod šňupák.
No jak tohle dopadne.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Tukata se obezřetně vydala k tobě. Opatrně našlapovala, jako kdyby byla na lovu. Jednou nohou šlápla na ještě žijícího zabraka, který byl v bezvědomí. Šlápla mu na krvacející ránu v břiše celou svojí vahou a zabrak procitl. Nadechl se a zařval bolestí. Pak si všiml co za tvora nad ním stojí,zalapal po dechu a začal řvát ještě hlasitěji a to tak, že by probudil i mrtvého. Tukata s velkým T ho však vůbec nevzala na vědomí a svým dalším krokem mu rozšlápla lebku. Tukata s velkým T měla oči jen pro ruku co si držel v ruce, či jen pro tebe.
Když byla tak metr od tebe zastavila se, sklopila hlavu k tvojí hlavě a podívala se ti do očí.
Méééwwwrrr
zavrčela a vycenila zuby. Zdálo se, že si vybrala větší chod. Ono to tak chodí, někomu podáš prst a utrhne ti celou ruku, tedy podáš ruku a sežere tě celého. Doširoka otevřela tlamu a chystala si ukousnout štavnatý flák z tebe ...
... ale zarazila se v půli cesty a pomalu čelist sklapla a nic ti neukousla. Lehce tě štouchla hlavou do boku a začmuchala. To co vyčmuchala se jí očívidně nelíbilo a rychle odvrátila hlavu k ruce co jsi držel a zmocnila se jí. Pár krát kousla a jaká byla ruka.
Ohlídla se mlsně po, ale tvůj pach se jí nelíbil a tak se pustila do těl okolo tebe. Ostatní tukaty s malým t, se držely zpátky když se dotebe Tukata s velkým T nepustila. Držely se však poblíž a nevraživě na tebe hleděli. Tukata s velkým T na začátku dokázala za krátkou chvíli spořádat všechny mrtvoly okolo tebe a s plným břichem přišla k tobě. Když byla na metr od tebe udělala něco se svým čenichem, co vypadalo jako kdyby si zacpala nos zevnitř a přáttelsky do tebe štouchla hlavou a dělala podobné věci, jako kdyby se chtěla nechat od tebe pohladit. To ji však nevydrželo dlouho, protože znenadání odběhla, jako kdyby se někoho lekla. Odběhla v dáli i se svojí gardou.
Otočil ses a zhlédl jsi na toho nového co k tobě klidným krokem přicházel. Šel k tobě lehkým krokem, jako kdyby si cestou prozpěvoval, ale v obličeji mě takový divný výraz a místo na tebe se díval za utíkající Tukatou s osmi tukaťaty.
Stále živ? To je dobré pro tebe a i pro mně.
Zhodnotil tvůj zdravotní stav , aniž by se na tebe důkladněji podíval, hlasem, jenž byl nepatrně změněn maskou kterou měl na hlavě. Což bylo divné, protože prve masku neměl.
Zase se setkáváme, kamaráde. Neuběhla ani tak dlouhá doba, co jsme se viděli naposled a vidíme se zase. Už tehda jsi věděl, že v tobě něco je ...
aktivoval svůj světelný meč a vykroužil ve vzduchu elegantní osmičku a dodal
... a teď se podívam, co v tobě je. Když tě nezabila ta tukata, udělám to sám, ale předtím tě rozřežu na prťavý kousíčky a podívám se co v tobě je. A pak si to vyřídím s tou tukatou ...
dodal spíše pro sebe a použil na písek na zemi sílu odhozené. Do vzduchu vyletělo mračno písku a přehnal ose přes tebe, jako taková pěkná solidní kapesní písečná bouře, co perfektně snížila viditelnost.
Uáááá
ozvalo se zleva a zahlédl si zelenou čepel letící ve vzduchu tvým směrem. Blížila se setsakra rychle a zcela jistě na tebe musel použít schopnost hod světelným mečem. Avšak jak tě mohl v té "bouři" vidět bylo nejasné, protože ty jsi jej neviděl.
Škoda, že tu není Kemn
ozval se zprava hlas bez těla.

Keny

Korriban, staveniště

Artur stál naprosto klidně, jakoby krmil kozu, kdesi u babičky na Dantooine. Očividně mu bylo naprosto jedno, že ta Tukata s velkým T je asi o polovinu vyšší a lákajíce máváním končetiny, přivolával onu bestii blíže. K mému děsu, že uvidím požírání za živa, udál se přesný opak a snad i k údivu samotného Artura, neshledala bestie v tepajícím lidském těle zalíbení. Hlad bestie byl ovšem srovnatelný pouze s její monumentálností, a tak se nebylo čemu divit, když shltla končetinu s přílohou několika oděných těl, válejících se v okruhu. Zbylé malé, zřejmě ještě nevyvinuté bestie, jen okouněly a k ničemu se neměly. Však náhle, jala se Tukata s velkým T zdravit Artura, asi za dobré pohostinství. Na to se dá říct už jen jedno, Artur je magor a lituju každýho, kdo mu stoupí do cesty. Tak náhle, jak do příběhu neznámý vstoupil, i zmizel...

Něco je jinak... pomyslel si Artur při očním kontaktu s Tukatou, která hned záhy odběhla i se svými věrnými kolegyněmi.
Ano.., čekal jsem to.., kdy to přijde...
Zrada.., zradu MÝHO projektu nepřipustím.., to je smrt pro všechny...
šrotovalo Arturovy hlavou, když pan "pětivrut" vykládal trumfy.
Artur hleděl na muže, pod maskou, zcela pobaveně a to jen proto, co ten muž říkal.
Zajímalo by mě.., co v masce a v té tmě.., která za chvilu nastane.., uvidíš... a vybuchl Artur smíchy, popadl se za břicho a nuceně uklonil až k zemi.
To mu ovšem paradoxně zachránilo život, jelikož protivník zaútočil zdela nenadále a podle. Zvedla se vlna prachu, což Artur neviděl, neb byl v předklonu naprosto slzejíce smíchem. Hned po vlně, prolétl Arturovy nad hlavou meč, o čem už nemohl mít vůbec ani ponětí.

A já jsem už tehdá věděl.., že jste oba naprostí idioti..; ty si myslíš.., že mě nějakej prach zastaví..? Já to tady celý borual ty zámeckej trpaslíku... zahlásal Artur do šedošera, které nastalo po kapesní bouři, mladě nezkušeného hňupa.
Ale i Vás je zapotřebí a tak budeš míti dnešního večera tuto volbu...
Buď mi slíbiš věrnost nebo tady.., na MÝM staveništi.., zdechneš...
bylo to poslední, co Artur řekl.
Krok.., skok.., koleno.., loket... a přesně v tak postupoval, napříč šedošerem, ve směru posledního zaregistrovaného hlasu, toho pitomce.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Krok.., skok.., koleno.., loket... byl plán jednoduchý a snadný na vymyšlení. Krok byl to nejsnažší. Skok se také povedl, dopadl jsi sice na větší šutr, ale ustál jsi to. Další v plánu byl úder kolenem, jenže zasáhl jsi jen vzduch. Poslední část plánů byl loket, jenže i tato část ti moc nevyšla. Ať sis o "pětivrutovi" myslel cokoliv, naprostý idot to nebyl. Ten syčák sice trpěl výřečností podobně jako ty, ale zatímco ses k němu hnal, udělal tři kroky v zad a zatímco ses pral se vzduchem začal se smát.
Na to, jaký si měl kecy se nějak nedaří, co?
řekl pobaveně a přišel trošku blíž, takže jsi nyní viděl siluetu jeho postavy. Postavy s nataženou rukou směrem k tobě a vztyčeným ukazováčkem mávající v záporném gestu. V gestu značícím, že si z tebe tvůj protivník dělá nehoráznou prdel a ani tě nepoažuje za hrozbu. Gesto, které očividně neměl důvod dělat, ale on je přesto udělal.
Přemýšlíš nad tím co?
posměšně se tě zeptal
Bacha zezadu!
sykl na tebe a to už tě něco kovového mocně udeřilo do hlavy zezadu až tě to srazilo na kolena. Předmět co tě srazil dopadl kousek před tebe a ty sis jej mohl krátce prohlédnou. Byla to čepel JEHO světelného meče, který po TOBĚ před chvílí vrhl. Meč, před kterým ses sehnul, ale pak tě nenapadlo nic lepšího, než se hnát po nepříteli a meč vypudit z mysli. Meč, který si za pomoci Síly tvůj protivník dokázal přivolat k sobě a stačilo mu jen čekat a hle, klečíš před ním.
Než sis stačil přivlastnit jeho meč, pětivrut si jej Sílou přitáhl do ruky a když se mu dostal do ruky, naučeným pohybem jej zažehnul. Zápěstím vykroužil elegantní osmičku a čepel poslušně sledovala pohyby zápěstí. Výsledkem byla elegantní červená osmička na krátký okamžik doslova vyřezaná ze tmy a prachu.
Dost bylo kravinek s protehdá deaktivovaným světelňákem, skončeme to. Na tom TVÉM slavném staveništi, chcípneš leda TY!
řekl už ne lehkovážným tónem a vykročil k tobě a jen tak pro efekt máchal mečem, zatím co ty ses snažil nějak schabrat. Rána do hlavy byla dosti tvrdá a vytvořila na ní silně krvácející ránu. Byl jen dva metry od tebe, když mu zazvonil komlink. Zastavil se v půli kroku s mečem natáhnutým k tobě v jedné ruce a druhou rukou si šáhl do kapsy pro komlink. Měl komlink typu "V", který roztáhl a přiložil si jej k uchu
Ano?
zeptal se a chvíli poslouchal. S kým mluvil jsi však neslyšel, jednak možná mluvil tiše a taky ti dosti hučelo v hlavě
Jo, zrovna klečí přede mnou...
pak se pětivrut zatvářil šokovaně
COŽE?... Ne, já rozumím, nejsem blbej! Samozřejmě že poslechnu...
pětivrut chtěl ještě něco říct, ale volající ukončil hovor. Pětivrut složil komlink a vrátil jej do kapsy a tvářil se zachmuřeně, otočil se k tobě a chtěl něco říct, ale z ničeho nic udělal kotoul vzad
Kurva, proč mě všicni přerušují!
směroval svoji nadávku spíše k tomu, před kým uskakoval, než k tobě
Já ti nevím, možná protože jsi kokot, který si o to přímo říká?
odpověděla mu Satura a v jejím hlase si cítil její vztek, že ji nevyšel přepad. Zapnula svůj meč a zaujala klasickou bojovou pózu pro druhou formu boje světelným mečem.
A ty vstávej, klečíš tu jak... sakra, já ani nevím jak co tu klečíš, takže vstaň nebo ti zamíchám vejce!
zařvala na tebe
Zamíchám vejce, LOL, to je sakra dobrá hláška.
zasmál se pětivrut, ale Satura jej zpražila pohledem a ledově klidným hlasem pronesla
Jemu je zamíchám možná, ale tobě je rozkvedlám určitě
načež pětivrut nasucho polkl a rozhlídl se po staveništi, i když měl dohled dosti omezeným oblakem prachu, který se však již rozptyloval a tak všeobecně a nevině se zeptal
Nevíte, kde mám speeder?
Satura se rozhlédl, ale pak na na něj naštvaně pohlédla a kdyby její pohled zabíjel, byl by Pětivrut mrtvý
Tak krávu ze mě dělat nebudeš, chcíípni!
zařvala a rozběhla se na pětivruta. Pětivrut na nic nečekal a uskočil zpátky a Satura za ním. Trošku si vypomohla "force speed", protože Pětivut nestihl opět odskočit vzad. Jen udělal kotoul vpravo, aby se vyhnul Satuřině čepeli, hrozící že jej rozpůlí dle vertikální osy. Satura se bleskurychle otočila a vedla svůj sek po Pětivrutovi zdola a Pětivrut měl co dělat, aby její čepel zatavil svou. Jenže pak se začal projevovat rozdíl v silách, ženská tlačící vzhůrů nemůže přetlačit chlapa tlačícího dolů, kór když si vypomůže svojí hmotností. Satura proto musela přetlačovaní vzdát a teď to byla ona, kdo ustoupil. Pětivrut se chystal zaútočit, ale Satura vždy nastavila meč tím směrem, kam se Pětivrut chystal seknout ještě dříve, než to Pětivrut udělal. Nakonec duel skončil na mrtvém bodě, kdy protivnící krouží okolo sebe, ale nikdo nechce zaútočit.

Keny

Korriban, staveniště

Arturův útok vyzněl do prázdna stejně, jako jeho předchozí slova. To horší, co Artur nevěděl, však přišlo už záhy. Meč pětivruta, navracejíc se ke svému majiteli, poktal se cestou s Arturovým temenem. Artura nenadálé setkání poslalo až na kolena.
Co to do prdele bylo..?
Meč pětivruta.., ale odkud...
a otočil se přes rameno, nespatříc však nic.
Hlava se mu otočila a v uších mu pískalo, jako v hutně rozladěných varhanech. Artur se stále snažil rozdýchat mžitky před očima, když v tom se z jeho nosu spustila krvavá kapka, která stekla z temene až na špičku nosu a dopadla do prachu, přímo do centra jeho pohledu.
Kap.., kap.., kap...
Pěkně mě z té mrdy ščije...
pomyslel si Artur.
Mozek zaplaven koktejlem všemožných látek, od Adrenalinu až po Atropin, přestal vnímat bolest a Artur se tak po Satuřině výzvě pokusil vstát.
Hovno vajca... a zase si čupnul.
Vypadalo to, že se mu hlava ještě pěkně točí, avšak do pravé ruky si vzal půlku cihly, která se u něj jen tak mimoděk povalovala a to celé kryl svým tělem tak, aby to bylo co nejméně poznat.
Jak říkám.., hovno vajca... pověděl poté, co se opět vzpřímil.
Čeplí svýho meče ti místo toho tvýho malýho, úzkýho a úzkostlivě sevřenýho řiťosvěrace.., vybagruju pořádnou jamu...
Nejseš totiž nic jinýho.., než Kemnův anální kolík...
a s rukou stále schovanou za tělem se rozběhl vstříc pětivrutovy.

Ve vzdálenosti asi dvou a půl metru vrhnul cihlu přímo na střed pětivrutova hrudníku se slovy.
Zkus uhnout dildo...
Zbylou kinetickou energii převedl do skoku s dvěma vruty v dostatečné výšce, přičem v tom prvním sáhnul pro meč a v tom druhém ťal pod sebe do oblasti pětivrutova stání, aby následně pak přistál za pětivrutem samotným.
Jak říkáš.., skončeme to.., začíná mě z toho všeho být totiž jaksi na blití... řekl, když se otáčel na pětivruta, aby pohlédl, jak je natom.

Mandalorian

Korriban, staveniště

Pětivrut před cihlou, či spíše kamenem, nezkusil uhnout, vypadalo to, že se ji chystá přeseknout. Ale vyrušila jej Satura vyrazivší na zteč. S bojovým pokřikem se jej snažila bodnout. Protivník se k ní jen natočil a natáhl k ní ruku, což Saturu odhodilo pár metrů zpět a když zkazila dopad, tak ji to přídavkem posadilo na zadek.
Nyní, aniž by se po vržené cihle podíval, po tvém dárku pro něho sekl. Čepel jeho meče ji však nepřesekla, nýbrž těsně minula. Pětivrut se snažil být rychlý, ale byl až moc rychlý a sekl tak na prázdno. Vržený předmět jej zasáhl do ruky držící meč a chlapík zasténal. Meč nepustil, ale vypnul ho. To už jsi byl nad ním a ťal.
Nějaký mužský zařval ,ale ty jsi to nebyl.
Když jsi přistál, otočil jsi se k pětivrutovi, který se stále držel na nohou. Zakrvácenou ruku s mečem si držel na hrudi a druhá mu volně visela podél boku. Po visící ruce se k zápěstí od předloktí vlnila dlouhá jizva od tvého světelného meče. Po ruce kterou posadil Saturu na zadek. Nějak se mu podařilo vyhnout se tvé potenciálně smrtící ráně, ale schytal to do ruky. Pětivrut ztěžka oddechoval,
Mě je taky jaksi na blití.
Řekl a podíval se na svou ruku a pak na tebe.
Na dva vítězný?
a vyvolal menší písečnou bouři, tentokrát o něco slabší a rozběhl se. Pětivrut se dal do běhu směrem od vás.
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku

Uživatelský avatar
keny
Sith
Sith
Příspěvky: 286
Registrován: 14.10.2008 00:03:34
Bydliště: South Park
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Příspěvek od keny »

Korriban, staveniště

Artur stál připraven, ale určitě ne k ofenzivě. Po dvojité otočce s rozbitou hlavou mohl být vubec rád, že stojí na nohách. Ale nebyl. Žaludek se mu točil, v hlavě mu cosi mlátilo kladivem a bylo jen otázkou času, než vrhne. A takyže vrhnul, hned při pohledu na svuj zásah. Přes zvodnatěle zaslzené oči nemohl při pohledu na úhlavního nepřítele nepostřehnout sáhlou kožní perforaci. Pětivrut vyvolal další ze svých hračiček, Artur se opět zalomil, ale tentokráte se nesmál. Otočil se k přívalu prachu zády a tlačil všechno špatný do hlavy, přičemž všechno co ten den snědl šlo ven. Takže nic.
Dvě rychlé, po sobě jdoucí křeče nahnaly Arturovy do hlavy o spoustu víc krve. Když pak vstal, byla Satura už dávno na nohách.
"Zabijem je oba ale jindy.., až na vrcholu jejich sil"... a pak se na ni zadíval jako ještě nikdy.
"Uvidíme se v Akademii..." rozběhl se někam do míst první žranice.
Musim ji najít.., kde je moje pipi... a hlavou mu hučelo stále to jediné.
Dostal se až na místo prvního krmení, ale už tam nebyla.
Stopy.., hledej stopy... řekl si sám pro sebe.
"Nikomu nevěř"...
Artur rozpoznal cestu, odkud se tukata s velkým T, jala přijít na hostinu a po chvíli o kus dál i stejnou cestu, kterou se vydala zpět, trávit do nory.
Musím pryč.., kurva a to hned... pronesl Artur polohlasně.
"Jsou proti tobě a jenom si z tebe dělaj prdel"...
Byl to spíš pocit, než hlas, co drásal Arturovu duši. Běžel jak smyslu zbavený, zakopával o kdejakej kámen a zase vstával.
Musím vypadnout.., musím si to přebrat a ráno se vrátím... ovládnul tok myšlenek.
Běžel jak postřelený ještě pár minut, než ji zahlédl. Přežraná tukata se vláčela líným tempem ničím a nikým neohrožovaná.
Artur se k ní dovláčel sotva tak tak a sesunul se u její zadní levé nohy se slovy.
"Pipi""...
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.

Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.

Uživatelský avatar
Mandalorian
Pilot Impéria
Pilot Impéria
Příspěvky: 643
Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Israel

Re: Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Příspěvek od Mandalorian »

Korriban, osada Dreashade

Probudil tě tenký čůrek teplé vody, který ti dopadal na obličej.
Už se probral? Fajn, tak vstávej... vyplácali jsme na tebe dost kolta, takže by jsi mohl začít něco dělat!
to na tebe mluvila Satura lehce zvýšeným hlasem, zatímco nad tebou dnem vzhůru držela prázdný hrnek. Zatvářila se, že by ho po tobě nejradši hodila, ale položila jej na tác, co jsi měl na posteli. Na podpatku se otočila a mezi zuby procedila
Najez se...
a při odchodu z místnosti za sebou praštila dveřmi.
Už se vzbudil...
slyšel jsi ještě před dveře.
Místnost ve které jsi byl, byla celkém malá a prostě a skromně zařízená. Byla zde tebou okupovaná postel, skříň a komoda. Skříň i komoda vypadaly nedobytně a byly na zámek. Na podlaze byl malý koberec a nějaké čisté obečení. Pánské s tvým akademickým medailonem na něm. Místnost byla čistá a uklizená, z okna se ti nabízel výhled na ulici, která ti připadala povědomá. Na tácu byl bahmatský steak s brambory a prázdný hrnek.
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku

Uživatelský avatar
keny
Sith
Sith
Příspěvky: 286
Registrován: 14.10.2008 00:03:34
Bydliště: South Park
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Příspěvek od keny »

Korriban, osada Dreashade

Artur čistokrásně snil a nemohlo se mu zdát nic růžovějšího, než o první lásce. Byli zase spolu, v parku nedaleko jejich školy, ostatně skoro jako vždy. Jen zřídka spolu vyráželi jinam, dál do přírody. Leželi spolu na svým plácku, ukrytým kdejakým dichkuchtivým očím.
V jeho snech se Helga uměla hezky rozparádit, kterak by to ona sama věděla, že by svedla i takový věci. A tak Artur ležíc na zádech, měníc se mu polotovar na tovar, se probouzí. Polit vodou od Satury a pln testosteronu ze snu vstupije opět na scénu.

Co to doprdele je, no kur, to je ta děv, ale pizda dost... a než stačí Artur něco zavrčet, Satura zmizí z pokoje.
Zasraná čubka jedna, polije člověka a ten aby se z toho pak na fleku pochcal...
Bože, nechcal jsem snad celej věk...

Artur se posadí a pohlídne po pokoji. Nikde žádnej záchod. Za to vidí žrádlo, kdejaký kojotiny a nic na živočišnou potřebu. Nemá tedy mnoho na výběr. Popadl medailon a nemohl si nevšimnout, že ho má nyní nosit kolem krku.
Jo pro děcka, no to víš že jo... probleskne mu hlavou.
Na rychlo se obleče a vlítne do obuvi. Rozběhne se ven z pokoje, surově přitom pomáhajíc dveřím v otevření vypadne na chodbu.

"Která kunda stavěla tenhle barák.., musela být ale do sucha vyylízaná"...
"Ne že tady není ani jeden hajzl.., tady kurva není ani umyvadlo"...
"Tady není nic.., kam by semohl člověk vychcat"
...
Artur se rozhlídne, od pasu dolu oblečenej, po chodbě, chytne prvního, co se mu nezdá a hned na něj spustí.
"Víš co to je vstát kokotem napřed"..?
"Okamžitě mě ukaž kde je tady nějakej hajzl.., jinak tě celýho zechčiju žes to ještě neviděl"...
míní Artur svoje slova zcela a oprávněně naléhavě.
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.

Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.

Uživatelský avatar
Mandalorian
Pilot Impéria
Pilot Impéria
Příspěvky: 643
Registrován: 20.4.2009 20:29:23
Israel

Re: Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Příspěvek od Mandalorian »

Korriban, osada Dreashade

Vřítil ses do chodby, kde postávala Satura s Azrielem a o nečem se bavili. Tvůj vstup na scénu byl tak nenadálý a energický, že se ti povedlo Saturu sejmout dveřma. Satura jen vyjekla a skácela se na zem. Při pádu zavadila o jakýsi druh stolku, který převrhla a k zemi šla Satura, stolek a pár dekorativních předmětů ze stolku. Azriel stojící před tebou se snažil nepropadnout záchvatu smíchu a zkusil jej zahnat simulovaným záchvatem kašle. Teda jen do chvíle, než si na něj spustil. Jeho simulovaný záchvat kašle se úak změnil na opravdový.
Když jsi Azriela požádal, aby ti ukázal nějakého hajzla, natáhl ruku tvým směrem. Když jsi dodal výhružku o vypuštění své močoviny a dalších látek na jeho osobu, Azrielova ruka se zastavila a Azriel nahodil přemýšlivý výraz. Podíval se na své nohy, na tebe, při pohledu na Saturu se chlípně usmál a ruka se opět pohnula.
Do dveří za mnou a pak do dveří v pravo a budeš na ulici. Tam si ulev jak je libo... jen ne na dveře či do okna. Jinak se postarám, že už nikdy s kokotem napřed nevstaneš!
zavrčel a rukou ukazoval na jedny ze tří dveří v chodbě.
6 A4, 2 969 slov, 17 919 znaku s mezerami, 79 odstavcu, 252 radku
6 A4, 2 511 slov, 15 152 znaku s mezerami, 119 odstavcu, 254 radku
4 A4, 3 036 slov, 18 502 znaku s mezerami, 47 odstavcu, 209 radku

Uživatelský avatar
keny
Sith
Sith
Příspěvky: 286
Registrován: 14.10.2008 00:03:34
Bydliště: South Park
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Artur a dva paláce [mise pro A.C. Blunt (keny)] !18+!

Příspěvek od keny »

Korriban, osada Dreashade

Arthur se jen prázdně podívá do očí, několik vteřin nemluví, až posléze ze sebe vypraví.
"No podivejme, tyrkysovýmu mrdáčovi neroste jen kokot, ale i ramena a tady mistní kurvička odvedla pěkně mizernou práci, protože mu to jde zase až do kulí"...
"Poradim ti taky, zmiz odsud než se vrátím"...
Odcházejíce dál pokračuje v mudrování na celou chodbu.
"Protože tenhle barák mě připadá jako bordel, sem si vkráčí kde kdo a rázuje si chodbama kurva jak se mu zachce a to má ještě na sobě hadry, ze kterých by se kde kdo posral, ale tady to nepřipadne nikomu divný"...
"Já na to prostě taky mrdám a budu chodit takhle do pul těla a seru na to, když si tady jiní mužou chodit v tyrkysovym pyžamu, tak co muže byt horšího kurva drát"...

Za stálého mudrování proloženého několika výživnými nadávkami trvajících pět minut přichází Artur na záchod. O tři minuty později vychází ven, aby vyrazil pro své věci, ale neví kam. A tak prostě jde a zase mudruje.
"Tenhle barák je uplně ku hovnu, tady tě prostě někam mrdnou a klidně se poser a zjisti si kde seš"...
"A kdybys chtěl náhodou svý věci, tak ty sou zašitý na hajzlu, ale neviš na kterym, takže se mužeš jít taky klidně posrat"...

"Vohromnej barák ve kterým je zkouška už jen najít hajzle a do kterýho má přístup kdejakej porno herec, prostě veřejný hajzle uplná nula proti tomuhle"...
Jsem svatý, skze své propojení s temnotou.
Následovati ty mne budeš, osvícení dosáhneš; skrze cestu svou, tvořící temnotou.

Výňatek z 1. knihy - Kázání Sorbonnovo - kapitola 21., verš 2.

Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“