Star Wars - Sága Linxů, příběh čtvrtý

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Star Wars - Sága Linxů, příběh čtvrtý

Příspěvek od Jordi Linx »

Epizoda čtvrtá - Návštěva z Coruscantu
Jordi se trochu nervózně podíval na mistra Tokareho, vedle něhož nyní stál na přistávací ploše enklávy na Dantooine a společně tu očekávali přilétávající loď. Mistr Tokare Jordimu nevěnoval pozornost a vzhlédl nahoru k obloze, kde konečně mohl zahlédnout malou tečku, která však stále více přibližovala. Jordi napodobil svého mistra a také vzhlédnul vzhůru, aby po chvilce i on zahlédl přibližující se loď. Občas tu už mohl spatřit přistávat různé vesmírné lodě, ale většinou to byli jenom transporty s potravinama, které měli všechny stejný ošklivý hranatý tvar. Nikdy ho lodě ani tolik vlastně nezajímali, ale byl zvědavý, jak bude tato loď vypadat. Konečně mohl zahlédnout její oválný obrys, jež se s ubíhajícím časem neustále zvětšoval. Po stránkách měl menší křídla a ze spodní části trupu vytaženou čtveřici přistávacích vzpěr. Celý povrch byl jinak oblý až na některé výstupky, které se Jordimu nezdáli příliš hezké a spíše kazili vzhled loďi, která mezitím dosedla. Netrvalo dlouho a otevřeli se dveře, z nichž vyjela nástupní rampa, na jejíž vrcholu stanula dvojice postav. Tím prvním byla vyšší postava iktotchského mistra Jedi, jež Jordiho zaujmul dvojicí svých hlavových rohů, ale také jeho neobvykle přítomná prezence v Síle. Vedle něco stála blonďatá dívka, kterou Jordi odhadnul věkem podobným tomu svému, tedy 12ti letům.
"Mistře Vandare, rád vás opět vidím." pronese iktotchský mistr Jedi během svého sestupu po ploše, aby se na konci uklonil Jordiho mistrovi.
"Mistře Siliine, potěšení ze shledání našeho, na mé straně jest." odpoví mistr Tokare a i on se ukloní na pozdrav.
"Dilirriel, nestůj tam tak váhavě. A pojď k nám dolů." houkne mistr Siliin na svou padawanku, alespoň jak si Jordi domyslel.
"Toto padawan můj jest, Jordi Linx jmenuje se." poukáže mistr Tokare na Jordiho, který se ukloní, jak mu velí Jediská tradice.
"Opravdu vypadá zajímavě, jak jste zmínil. A toto je moje padawanka Dilirriel Taso, sice se trochu ostýchá, což by jako budoucí Jedi neměla, ale jinak je šikovná." představí mistr Siliin svou padawanku, která se také ukloní a se zájmem si prohlíží Jordiho mistra.
"Rada na zprávu vaši již čeká, vyrazit bez prodlení měli bychom. Jordi, Dilirriel po enklávě a okolí jejím proveď. V době před večeří mě poté vyhledejte." pronese mistr Tokare a svěří Jordimu dohled nad padawankou svého starého přítele, který ji něco v tichosti pošeptá, aby poté společně s mistrem Tokare odešli a zanechali zde svou dvojici padawanů.
"Chceš se nejdřív podívat do zahrad, nebo do trénonkové místnosti ?" zeptá se Jordi a čeká, co mu Dilirriel odpoví, ale ta jenom zaraženě mlčí a opatrně si Jordiho prohlíží, až se její pohled zastaví na světelném meči, který se Jordimu houpe u boku.
"Jakou barvu má tvůj meč ?" zeptá se Dilirriel a ukáže na Jordiho světelný meč, který je trochu zaražený jejím myšlenkovým sledem. Ale nakonec pokrčí rameny, uchopí svůj světelný meč a zaktivujej, takže Dilirriel může spatřit jeho jasně stříbrnou barvu.
"A jakou barvu čepele má tvůj světelný meč ?" zeptá se na oplátku Jordi a podívá se Dilirriel do jejích zelených očí.
"Proto jsme přiletěli, až mistr Siliin zařídí zprávu u rady, tak společně půjdeme do krystalové jeskyně tady na Dantooine. Měli jsme to cestou." odpoví Dilirriel, která jakoby už zapomene na svůj ostych a rozhodne se s Jordim normálně bavit.
"Krystalová jeskyně je úžasné místo, doufám, že se tam pak budu moci ještě často vracet. Ale to uvidíš sama. A teď pojďme, ukážu ti zdejší zahrady, tréninkové místnosti a potom i vršky v okolí. Je to tam jedno hezčí místo za druhým." pronese Jordi a Dilirriel s úsměvem přikývne a společně vyrazí na prohlídku enklávy.

Po zdlouhavé prohlídce enklávy se Jordi konečně dostal k tomu, aby Dilirriel zavedl ven do Dantooinských pláňí, kde to měl stejnak nejradši. Hodlal jí ukázat své oblíbené místo, které bylo nedaleko od mostu tyčícího se přes středně velkou říčku. U mostu seskočil Jordi na břeh a naznačil Dilirriel, aby ho následovala. Ta si byla trochu nejistá, ale sebevědomě si počínající Jordi jí byl dostatečnou motivací, aby šla za ním. Po břehu chvilku kráčeli, než se jim do cesty postavila menší skála, ale Jordi bez váhání skočil na kámen dva metry od kraje řeky a odtud poté na další.
"Je to pár skoků a budeme tam. Místní lidé o tom místě nevědí a je to jenom dobré pro jeho klid. To místo je neuvěřitelně hezké a relaxující. Není čeho se bát, ponoř se do Síly a skoč." vybídne Jordi Dilirriel, která na něj chvilku nervózně hledí, ale pak uposlechne a začne skákat za ním. Takhle poposkočí přes deset kamenů, než znova stanou oba na břehu, odkud jdou ještě dvě minuty po úzkém pobřeží, než konečně dorazí na místo.
Řeka odsud jakoby vytékala z menšího jezírka, jež bylo napájeno nádherným dvoustupňovým vodopádem a to vše za doprovodu nádherné místní květeny rozličných barev. U pobřeží kousek od vodopádů se tyčila trojice stromů vrhajících příjemný stín a zde byl i uměle uspořádán jeden větší oblý kámen. Cesta, kterou sem přišli, byla nejspíše jedinou sem, protože okolí tohoto místa bylo obklopeno skalami. Nebyli sice nijak vysoké, ale Jordi věděl, že se táhnou do dále, kde jsou jimi vedeny různorodé jeskyně, jež protkávají skrz naskrz.
Jakmile doskočili na kraj tohoto palouku, tak se Dilirriel bez váhání rozběhla do prostředka, kde se zatočila dokola a nevěřícně si prohlížela vše okolo sebe. Chvilku strnule koukala na vodopád, v jehož kapkách, které odpadali od běžného proudu, mohla zahlédnout kompletní barevné spektrum, jež propůjčovalo padající vodě kouzelný vzhled. Když se nabažila pohledem na vodopád, tak udělal dva rychlé kroky k většímu keři nádherných modrobílých květin a z plných plic se jich nadechla a jednu si dokonce utrhla, aby ji o pár momentů později zastrčila za klopu svého hábitu.
"Tady je to nádherné, nic podobného jsem na Coruscantu nikdy neviděla. Zahrady v chrámu jsou sice hezké, ale tohle místo je mnohem hezčí." pronese konečně nadšeně nahlas, zatímco Jordi dorazí k oblému kameni a usedne na něj, tak jak je zvyklý při svých meditacích.
"Na Coruscantu jsem krátce žil a to jedno velký město se mi nelíbilo. Přišlo mi moc temné a prostě celkově ošklivé. Ale tady to vytvořila příroda v souladu se Sílou, která tu silně proudí a vždy se mi tu výtečně medituje." odpoví na to Jordi a nechá se prostoupit Silou, aby pocítil onu kouzelnou moc tohoto místa. Bylo to pro něj uvolňující a osvěžující, zvlášť když sem tam nějaká kapka odlétla od vodopádu až na Jordiho. A taky Dilirriel neřekl, že ho tu při meditaci nemůže nikdo rušit, přecejenom i enkláva na Dantooine bývá živá, někdy až moc živá. Ale nyní Jordi pocítil jakési zachvění, něco co do zdejšího místa nepatřilo, něco nebezpečného. Rychle otevřel oči a pohlédnul směrem, odkud to pocítil, když se to hnulo.
"Dilirriel pozor !" stihl jenom vykřiknout, když ze skály seskočil asi dvoumetrový ještěr, který Dilirriel povalil k zem a i přes její uporné branění rukama ji svými ostrými zuby škrábnul do ruky. Jordi se rychle uklidnil, seskočil z kamene a soustředil do sebe veškerou Sílu, aby s její pomocí ještěra strhnul. Věděl, co je zač, věděl, že se jedná o jedovatého Voritora, který byl proslulý svou agresivitou a proto věděl, že nesmí polevit v soustředění. Ještěr byl nakonec sestrčen z Dilirriel a otočil se směrem k Jordimu, který se k němu, a hlavně k Dilirriel, přibližil několika kroky.
"Dilirriel nehýbej se, odlákám ho od tebe a pak se dej na útěk." pronesl co nejklidněji dovedl mladý Jordi a mezitím pravou rukou nahmatal svůj světelný meč. Ještě ho doposud nepoužil ve skutečném souboji, ale nyní nemohl váhat. Voritor se rozhodl za něj a prudce skočil po Jordim, který o krok ustoupil a máchl před sebe světelným mečem, takže ještěra škrábnul na jeho hřbětním trnu, ten jenom zaúčel a nevraživě k Jordimu zasyčel, který však vrhnul pohled směrem k Dilirriel, jež však neragovala na jeho předchozí výzvu a ležela stále na zemi. Nemohl dále váhat, protože ještěr už věděl o nebezpečnosti Jordiho stříbrného světelného meče. Rychle si snažil vybavit několik málo lekcí, které mu mistr Tokare stihl v boji se světelýnm mečem udělit.
"Shii-Cho základní formou boje se světelným mečem je. Jednoduchou zdát může se, ale v provedení kvalitním, silnou stát se může. Divoká, surová při špatné kontrole je, proto kontrolu nad ní musíš si držet. Údery v pravidelném rytmu, pravidelném sledu provádět je třeba. Údery široké jsou, prostor k pohybu ti dopřejí a soupeře od tebe dále udrží." zněla mu v hlavě slova jeho mistra a Jordi se právě těmito slovy rozhodl řídit a udělal krok dopředu doprovázený širokým horizontálním úderem vedeným směrem k hlavě ještěra. Úder byl však pomalý a ještěr stihl uskočit, ale Jordi i nadále pokračoval v postupu a vedl další úder zezdola zleva šikmo vzhůru doprava a zasáhl ještěrovu přední levou nohu, který znovu zaúpěl bolestí. Přesto pořád dál odhodlaně stál naproti Jordimu, který i dále pokračoval ve svých útocích. Tentokráte svůj další krok doprovázel švihem shora dolů směřujícím na ještěrovu levou, již zraněnou, nohu, ale ještěr opět stihl ucuknout, jen aby Jordi prudce vykročil kupředu a škrábl ještěra do jeho levého boku švihem opět šikmo vzhůru doprava. Ještěr nyní pochopil, že jeho soupeř je asi víc, než by mohl zvládnout a po bolestném zaskučení se rozhodl utéct, Jordi jej ještě několik vteřin sledoval, než se rozeběhl k Dilirriel ležící na zemi.
"Dilirriel, Dilirriel, slyšíš mě ?" pronesl Jordi a lehce s ní zatřásl, aby jenom lehce otevřela oči a zase je zavřela. Podíval se na její zranění a bylo vše jasné, protože Voritor Dilirriel otrávil jedem. Jordiho nenapadalo, jak by jí mohlo pomoct, ale věděl o někom, kdo může. Schoval svůj světelný meč a po náročném chvatu se mu nakonec povedlo přehodit si Dilirriel na záda, založil si její ruce okolo krku, pořádně chytil její nohy a vyrazil. U břehu se natáhnul po Síle, aby lehce přeskákal po kamenech až k další části břehu, odkud mohl začít utíkat. Neutíkal nejrychleji, jak mohl, protože musel brát ohled na Dilirriel, aby nespadla, proto si snažil pomáhat Sílou. Jak proto, aby se rychle neunavil, také pro to, aby si ji pomáhal přidržovat na zádech. Cesta mu připadala neuvěřitelně dlouhá a když se konečně blížil k enklávě, tak už byl značně propocený. Doběhl k jejímu hlavnímu vchodu a bez váhání vlétl dovnitř, div, že nesrazil jednoho ze starších padawanů, který mu věnoval podrážděný pohled. Jordi ho však neviděl, protože běžel dál, alespoň ke stromu uprosted, kde ho zastavil přísný pohled jeho mistra. Nedivil se, že tu na něj čekal a vlastně tomu byl i trochu rád, protože právě jeho nyní hledal.
"Na lavičku polož ji, o uzdravení její postarám se. Ty do svého pokoje běž a později pormluvíme si." pronese přísným tónem mistr Tokare, takže Jordi položí Dilirriel na lavičku a se skloněnou hlavou a pomalým krokem odejde a přenechá její vyléčení nezměrným zkušenostem a schopnostem svého mistra.

"Nezodpovědné na to místo brát ji, bylo. Pokud sebe ohrožuješ, tvá starost to je, ale v případě tomto, zodpovědný ze bezpečí její, byl jsi. Že starší je, roli nehraje." pronášel přísně mistr Tokare, zatímco Jordi před ním stál se sklopenou hlavou a nic neříkal. Připadal si, jako by on sám otrávil Dilirriel a ne ten Voritor. Nechal se unést tím, že sám objevil to nádherné místo a bez rozmýšlení tam Dilirriel zavedl.
"Ale, jak při střetu s Voritorem zachoval jsi se, to správné bylo. Klid zachoval jsi, rozvahu také a ještěra bez jeho zabití, zahnal jsi. Rychle uvažoval jsi a včas do enklávy přinesl jsi ji. Vše dobře dopadlo, proto trestem krátkodobý zákaz vycházek ti bude. A nyní běž, kdyby Dilirriel hledal jsi, tak ve svém pokoji odpočívá." ukončil mistr Tokare své kázání a Jordiho, tak propustil. Byl hrdý na to, jak Jordi v dané situaci zareagoval a celé mu to ani nedával za vinu, přesto se rozhodl být přísný, aby Jordimu udělil lekci z opatrnosti. Věděl totiž, že Jordi se z tohoto poučí a příště vše dopadne jinak, pokud se něco takové stane.

Jordi zaklepal na dveře a když se ozvalo svolení, tak vstoupil dovnitř. Před ním stál mistr Siliin, kterému se Jordi hluboce uklonil a chtěl se omluvit za ohrožení jeho padawanky, ale nedostal se ke slovu.
"Potřebuje ještě odpočívat, proto nezdržuj se u ní dlouho." pronesl přátelským tónem mistr Siliin a odešel z místnosti, zatímco na něj Jordi trochu zaraženě hleděl. Jakmile se za ním zavřeli dveře, tak teprve přistoupil k Dilirriel, která tu ležela na posteli.
"Ahoj, přišel jsem se podívat, jak se ti daří." pronese Jordi a snaží se usmát, zatímco se Dilirriel k němu natočí.
"Už jsem v pořádku. Sice pořád mistr říká, abych odpočívala, ale už se cítím zdravá. Co to máš v ruce ?" zarazila se Dilirriel, která se usmívala a zvědavě nahlížela za Jordiho záda, kde něco skrýval v pravé ruce. Jordi se rozhodl odkrýt tajemství a vyndal ruku zpoza zad, aby Dilirriel zjsitila, že v ní třímá stejnou květinu, jakou si předtím utrhla.
"Když jsem tě odnášel zpět do enklávy, tak se ta tvoje musela ztratit. Proto jsem ti přinesl novou, když se ti tolik líbila." odpoví Jordi a předá Dilirriel květinu. Ta se nadšeně usměje a chvilku si ji prohlíží pod světlem jejího pokoje. Poté co se vynadívá na její nádherně modrobílou barvu, ji položí na stolek.
"Moc ti děkuji a chci se ti omluvit, že jsem ti způsobila trable. Budu tu květinu opatrovat, jak jen budu moct. Můj mistr mi pořád vytýká, že jako Jedi bych měla víc využívat Sílu, jinak bych prý věděla, že je něco špatně a nenechala se tak snadno kousnout. Říká, že v tomhle si z tebe mám vzít příklad, teda né z tvé lezkovážnosti, nebo jak to říkal, ale z toho, jak si spojený se Sílou a přirozeně ji využíváš. A víš co ? Až přijedeš na Coruscant, tak ti taky ukážu nějaká hezká místa. Sice se to nevyrovná tvému vodopádu, ale taky mají své kouzlo, ano ?" poděkuje Dilirriel a Jordi jenom usměvavě přikývne, aby později přemýšlel o tom, co mu Dilirriel řekla o slovech svého mistra.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“