Star Wars - Sága Linxů, příběh devátý

[Jordi Linx]

Epizoda devátá - Jordi hrdina
(součástí série Teenage Stories - 4/5)
Jordi se rozhlížel po nevelké ulici města v němž se nyní nacházel. Patřilo k největším na celém Dantooine a i proto zde byl největší výběr, co se nákupu zásob týká. Mistr Tokare mu tentokrát dovolil podílet se na nákupu zásob potravin pro enklávu a tedy mu umožnit i výlet do města, kde k onomu nákupu pravidelně dochází. Nyní měl však Jordi chvilku volna a mohl se tedy rozhlížet po městě a jeho několika obchodech. Původně neměl v plánu si zde nic koupit, ne snad, že by neměl nějaké vlastní kredity, ale prostě pro to, že Jediové si nemají vytvářet vazby k materiálním věcem.
"K běžným předmětům přitahováni neměli by jsme být. Touha po nich k chamtivosti vést může. Chamtivost k závisti, závist k nenávisti, nenávist k Temné straně Síly, takto cesta tato ubírá se. Pro rytíře Jedi cesta není to, kdo vydá se jí, ten Temné straně propadnout může." vybavil si Jordi slova mistra při jedné z jeho výukových lekcí, které se týkají vlastnictví předmětů. Jordi jejich význam chápal, ale i tak dobře věděl, že nějaká ta maličkost občas neuškodí a že i mistr Tokare by mohl být nějakým pěkným dárkem potěšen. Proto se nyní procházel obchodní čtvrtí a díval se jestli nezahlédne něco, co by ho zaujalo.
"Ah, mladý muži, určitě hledáte něco hezkého pro svou dívku. Měl bych tu prvotřídní šperky za dobrou cenu." přiblíží se až nebezpečně blízko k Jordimu nepříliš vysoký muž a nasadí poťouchlý obchodnický úsměv.
"Ne, nemám zájem." odmítne ho striktně Jordi, ale muž se nehodlá vzdát a postaví se tak, že stojí Jordimu v cestě.
"Lepší opravdu neseženete. Mám tu kousky i z jiných cizokrajných planet." snaží se dál dotírat obchodník, ale Jordi se jenom kysele zatváří.
"Mě nic prodat nechcete." pronese trochu ostřejším tónem a snaží se ke svému tónu použít co nejlépe Sílu. Muž ustoupí o krok a tváří se zmateně.
"Já vám ... nechci nic prodat ?" pronese zmateně a Jordi se trochu ušklíbne, protože si je vědom toho, že neuspěl úplně. To však neznamenalo, že neuspěl ve svém záměru.
"Ano, nic mi nechcete prodat. A chcete se zamyslet nad poctivou prací." pronesl znova Jordi, aby tentokrát svá slova prodmul Sílou jemněji než v předcházejícím případě. Tentokrát už muž neměl takové pochybnosti a souhlasně pokýval.
"Ano zamyslím se nad tím ... budu o tom přemýšlet ... " pronese tápavě a odejde pryč, zatímco se Jordi vesele pousměje.
"Jordi jedna, temná strana nula." podotkne si ještě pro sebe, než zamíří ke stánku s občerstvením, protože na něj přišla chuť na něco sladkého.

Jordi právě dojedl místní sladkou pochoutku a prohlížel dřevěné loutky, které měl ve svém stánku vystavené místní loutkořezbář. Byly vyřezávané do mnoha různých podob, od místních tvorů a živočichů až do podobizen ras obývajících galaxii. Jeho pozornost zrovna upoutala jedna loutka, která byla vyřezaná do tvaru lidského Jediho, tedy alespoň tak usuzoval z oděvu, když pocítil slabounké zaškubání v Síle. Vrátil loutkou na její místo a začal hlouběji vnímat Sílu, aby rychlým krokem vyrazil směrem, odkud cítil onu poruchu, ono narušení toku Síly. Cesta ho vyvedla z tržiště až do vedlejších uliček, kde v jedné, kterou téměř nikdo nechodil, spatřil pětici kluků starších než je on sám. U zdi se před nimi krčila mladá dívka, jejíž věk by odhadl shodný jako má Jordi sám, tedy patnáct roků.
"Je zde vše v pořádku ?" zeptá se mírným tónem Jordi a dojde na vzdálenost pěti metrů od nejbližšího člena skupiny.
"Co ti je do toho ?" oboří se proti němu nejvyšší ze skupiny, nejvýše o čtyři roky starší než sám Jordi.
"Pomoc, prosím pomozte ... oni mě chtějí ... " ozve se náhle zoufalým hlasem dívka, když jí nejvyšší z kluků udeří do obličeje.
"Takhle by se nemělo zacházet s dívkami. Obávám se, že nemohu jen tak nečinně přihlížet." pronesl vážným tónem Jordi a už chtěl zamířit rukou ke světlnému meči, když si uvědomil, že by to nebylo příliš moudré.
"Na něj !" vykřikne náhle nejvyšší z výrostků a společně s kumpány se vrhnou přímo proti Jordimu jistí si svým úspěchem díky své relativně větší síle. Jordi se nadechne, přivolá si k pomoci Sílu a sérií rychlých ukroků prokličkuje mezi pěticí hrubiánů, takže si nyní prohodili pozice. Hrubiáni tím byli zmatení, čehož Jordi využil a sklonil se rychle k dívce, aby jí pomohl na nohy.
"Utíkej, já už se o ně postarám." řekl k ní vlídně a dívka jenom souhlasně přikývla a vydala se směrem pryč. Zatímco Jordi se připravil do postoje formy Soresu, kterou už několikrát s mistrem Tokare procvičoval.
"Ta holka zdrhá, musíme za ní ! A toho šmejda sejmeme !" vykřikne šéf party, aby pětice kluků znova vyrazila proti Jordimu, který už však na ně byl připravený. Nejrychlejší z kluků ho chtěl udeřit pěstí pravým hákem, ale Jordi ho ránu zablokoval levou paží a udeřil soupeře do hrudníku, takže se odpotácel stranou. Tím však udělal jenom prostor pro další dva kumpány, kteří chtěli na Jordiho zaútočit společně, každý z jedné strany. Jordi se rychle pohnul kupředu před tím, než mohli oba údery dopadnout a oba protivníky zasáhl rázně lokty, takže si ustlali na zemi. Další ho chtěl zasáhnout kopem do hlavy, ale opět se rychlostí nemohl vyrovnat Jordimu, který se před jeho kopem však přikrčil a podrazil mu jedinou nohou na níž stál, takže se poroučel k zemi jako jeho tři kamarádi. To už se ale k Jordimu přihnal vůdce bandy a střídavě se snažil Jordiho zasáhnout ranou pěstí, ale ten je spolehlivě kryl svými lokty a ustupoval dozadu, než se konečně dočkal chybičky v útoku soupeře, kdy jeho zápěstí pravé ruky zachytil svou levou rukou, přitáhl jej k sobě, aby současně s tím uštědřil hrubiánovi ránu loktem do břicha a pokrčíc se jej přes sebe přehodil a poslal i jeho na zem. Nyní ještě rychle přiskočil k dvěma zvedajícím se hrubiánům, aby je ranou do zad uzemnil zpět do prachu ulice, než se během vydal opačným směrem než ona dívka. Neběžel zpočátku příliš rychle, protože chtěl upoutat pozornost hrubiánů, jež hodně naštval tím, jak je pokořil. Když si byl jistý, že ho sleduje všech pět, tak jednoduše přidal do kroku a bez větších problémů se jim ztratil.

Poté co se Jordi zbavil těch hulvátů, tak byl ještě dopomoci výpravě z enklávy donaložit nakoupené zásoby, než mohli vyrazit nazpět. Protože nákupčí výpravu vedl Jedi Malkus, s nímž se Jordi znal již z dřívějška, tak měla skupina tří doprovodných padawanů poměrně volný pohyb, jak při cestě do, tak při cestě z města. Klíčové bylo, aby byli všichni včas na nakládání a překládání zásob. Jordi této benevolentnosti využil a se svolením rytíře Malkuse se vypravil ještě zpátky na tržnici, kde ho předtím zaujala dřevěná tvorba jednoho z místních umělců. Výpravu vyprovodil až na kraj města a pak se rychlým krokem vracel na tržiště skrz užší a méně nápadnější uličky. Právě, když procházel jednou takovou, tak pocítil cuknutí v Síle, které mělo smysl varování. Rychle uskočil dopředu, aby se pak po kotouli jenom díval na místo, kde před chvílí stál. Přesně v úrovní jeho hlavy proletěla několik kamenů vržených ze střechy.
"Pomsta bude naše !" zahulákal nejvyšší z hulvátů, který si s sebou tentokráte přinesl další čtyři kumpány navíc, aby Jordiho mohl porazit.
"Existují mnohem civilizovanější řešení, jak vyřešit náš spor." zkusil to klidným tónem Jordi, jen aby musel uhnout dalším vrženýmu kameni. Když si výrostci uvědomili, že vrhání kamenů jim nebude k užitku, tak se dostali všichni na úroveň ulice a většina z nich držela v ruce klacek. Jordiho svrběli prsty ruky, aby sáhl po svém světelném meči, ale svědomí a znalost faktu, že by mohl někoho z těhle kluků zabít, ho od tohoto úmyslu odradilo. Nezbylo mu tedy, než se znova spolehnout na své umění v nejdefenzivnějším stylu v řádu, Soresu. Věděl, že tentokráte to bude mít mnohem složitější, přesto si věřil a natáhl se po Síle. Akorát včas, aby uhnul před sekem přicházejícím zpoza něho. V rychlém sledu následovali další seky a Jordi většina uhýbal, některé dokonce zastavoval i loktem, což však bylo poměrně bolestivé. Prudká smršť úderů ze všech stran byla na mladého padawana příliš a brzy se povedlo jednomu z výrostků zasadit Jordimu úder do zad a poslat jej k zemi. I přes bolestivý zásah však Jordi zachoval soudnost a kotoulem se prosmýknul mezi několika útočníky až ke stěně jednoho domu. Potlačil bolest a chystal se na další obranu, tentokrát si však už mohl být jistý, že nedostane další úder do zad. Cítil, jak Síla proudí všude okolo něj i jím, předměty okolo i klacky kluků, kteří jej chtěli porazit. Přestal váhat, nejdříve se natáhl po jednom z kamenů, které po něm byli dříve vrženy a zacílil jej do zad jednoho z kluků, který zaskučel bolestí. Ostatní se k němu překvapeně otočili, což byl signál k dalšímu útoku. Pomocí Síly vyrazil jednomu z kluků z ruky klacek a přiskočil k dalšímu, jehož klacek uchopil a přehodil jej přes svá záda na zem, a zároveň se zmocnil klacku, spíče kratší dřevěné tyče. Jordi však i nadále pokračoval v útoku, i když se nejprve sehnul před úderem vedeným na jeho hlavu. Další dvad kluci se poroučeli k zemi, když jeden byl zasažen do hrudi Jordiho nově získanou dřevěnou tyčí a druhý ochutnal Jordiho pěst. Další dva údery tyčí a dva další výrostci se sesunuli k zemi. Proti Jordimu už zbývala jenom trojice včetně nejvyššího z nich, ale ti dva mladší se na sebe vyděšeně podívali a rozhodli se opustit uličku a neriskovat zásah od Jordiho. Nejvyšší na ně zahulákal něco urážlivého a vytáhl proti Jordimu dýku, aby se s ní vrhnul do útoku. Proti koncentrovanému a soustředěnému Jordimu to však byl zoufalý pokus, protože nejdřív přesným zásahem do ruky donutil útočníka dýku upustit na zem, aby pak dílo dokonal zasáhem do hrudníku z boku a seshora do hlavy. Tady už nepoužil plnou sílu, ale rozhodně to bude výrostka nějakou dobu bolet.
"Měli by jste být rádi, že jsem na Světlé straně Síly. Jinak by to dopadlo hůř. Příště bych byl velice nerad, kdyby jste se chovali nevhodně." pronesl ještě výhružně Jordi a všem nyní jasně ukázal svůj světelný meč, aby ho dobře viděli. Nepotřeboval jej ani zapnout, když viděl úděs v očích kluků, kteří si až nyní uvědomili proti komu se pokusili bojovat. Ti kteří mohli, se okamžitě zvedli a utíkali pryč, ale to už Jordi nesledoval, protože mířil opět dál k tržnici.

Jordi konečně dorazil ke stánku s dřevěnými figurkami a začal se rozhlížet po té, kterou předtím držel ve svých rukou. Ke své smůle ji však nemohl nalézt, což nejspíše znamenalo, že už jí někdo koupil.
"Jéé, to jsi ty." ozval se zpoza něj dívčí hlas, který patřil tatéž dívce, jíž předtím Jordi zachránil, jak poznal poté, co se k ní otočil.
"Jsem rád, že se ti podařilo utéct v pořádku." pousmál se přátelsky Jordi, když na pohled nespatřil žádná vážnější zranění, tedy až na menší odřeninu po úderu jednoho z výrostků.
"Já jsem ráda, že se ti povedlo dostat od nich celý. Víš o tom, že jsi úžasný ? Sám si poradit s pěticí starších kluků ?" usměje se vřele dívka a Jordi jenom pokrčí rameny. Věděl, že ho ještě chvíli sledovala zpoza rohu, i když jí řekl, aby utekla. Proto také chtěl kluky odlákat na druhou stranu, než se vydala ona.
"Měl jsem štěstí, že byli docela nemotorní." pokrčí rameny Jordi a ještě jednou pohlédne na dřevěné figurky, aby se usvědčil, že ta kterou chtěl tam již není.
"Hledáte nějakou konkrétní figuru ?" zeptá se starší muž, který krámek vede a všimne si Jordiho zájmu. Ten chce odpovědět, když se vedle něj postaví dívka a usměje se na onoho stařešinu.
"To je ten co mě zachránil dědečku. Kdyby jsi viděl, jak byl rychlý." zabásnila nadšeně dívka, zatímco se Jordi snažil tvářit neutrálně a nestihl odpovědět. Starší muž si důrazně prohlédnul a poté jenom pokýval, aby se otočil zpět do krabic, které měl uloženy bokem.
"Věřím, že hledáte tuhle. Vemte si ji, je vaše. Je to můj vděk za to, že jste mi zachránil vnučku, rytíři Světla." pousměje se starý muž, když Jordimu podává vyřezanou figurku Jediho, která se oproti té předchozí lišila v postoji, kdy tentkrát Jedi svíral světelný meč v postoji pro Ataru.
"Rád za ni zaplatím. Pomohl jsem, protože to byla potřeba." zkusil Jordi odmítnou dar a měl co dělat, aby si udržel nepřekvapený výraz, když starý muž poznal, kdo ve skutečnosti je.
"Zasloužíš si ji, kdyby jsi nepřijal, tak dědečka urazíš. A ode mě máš tohle." pronese nadšeně dívka, zastaví Jordiho ruku, jíž chtěl vylovit kredity a do druhé mu vtiskne dřevěnou sošku. Poté se k němu nakloní a sladce ho políbí na tvář, aby se na něj vřele usmála. Jordi na ní jenom strnule hleděl, zatímco starý muž se usmíval nad činem své vnučky.
"Arinno, nejsem si jistý, jestli tento mladý muž pochopí tvou štědrost." zasměje se nahlas Arinnin dědeček, zatímco Jordi těká překvapeně pohledem z jednoho na druhého neschopen dalšího slova.