Star Wars - Sága Linxů, příběh jedenáctý

[Jordi Linx]

Epizoda jedenáctá - Volba
Jordi právě dokončoval svou meditaci v zahradách enklávy, kde bylo proudění Síly pro něj jedno z nejpříjemnějších v celém prostoru enklávy, když vycítil osobu, která mířila přímo k němu. Nebyl to jeho mistr, protože toho by vytušil mnohem dříve, ale přesto věděl, že ta osoba míří přímo za ním. Cítil z ní značnou Sílu, která by dané osobě mohla věštit velice slibnou budoucnost v řádu Jedi. Ještě než k němu muž dorazil, tak vstal a otočil se, aby jej úklonou přivítal.
"Zvěsti o tobě jsou pravdivé, padawane. Jsi opradu talentovaný, když jsi mě vycítil." pronese k němu muž o několik let starší než Jordi sám, který se už jistě pyšní titulem rytíře.
"Těší mě vaše chvála, bohužel netuším s kým mám tu čest, což se o vás jistě říci nedá." opáčí opatrně Jordi, protože i Síla samotná mu k opatrnosti našeptává.
"Omlouvám se padawane, moje chyba. Jsem rytíř Jedi Alek Squinquargesimus a jsem tu jako zástupcejiného Jedi, který by se s tebou rád setkal." představí se opožděně Alex a ukloní se, zároveň však nezapomene připojit důvod, proč Jordi vyhledal.
"Jordi Linx, rád vás poznávám rytíři. Mohu vědět, koho zastupujete a čím to, že mě nemohl vyhledat sám." zeptá se stále podezřívavě Jordi, i když ho něco v pozadí jeho mysli již přecejen napadlo.
"Jistě jej znáte, minimálně od doslechu. Jedná se o Revanchistu. A důvod je prostý. Jeho program je v posledních týdnech neuvěřitelně nabitý, což jistě chápete. Přesto by se s vámi rád zítra setkal zde v enklávě, nebo na místě, které si určítě sám." prozradí Alek totožnost skutečné osoby, která za tím vším stojí.
"Pozvánku k setkání přijímám. Bylo by to možné při západu slunce nedaleko enklávy ? Na tom malém vršku vedle říčky, kde přechází v slabé peřeje asi sto metrů od mostu ?" přikývne Jordi a navrhne místo i čas setkání tak, aby se mu co nejméně rušili s tréninkem, který byl v současnosti jeho největší prioritou.
"Místo i čas jsou výtečné. Revanchista tam dorazí včas. Děkuji vám za váš čas padawane, provázej vás Síla." ukloní se vznešeně Alek a opět odejde, zanechávajíc tam sedmnáctiletého Jordiho zamyšleně stát.

Jordi trochu zalitoval, že nezvolil čas setkání do ranních hodin, protože myšlenka na setkání ho trochu vyváděla z rovnováhy a nemohl se tak plně soustředit na výcvik mistra Tokareho. Ten to však kupodivu přehlížel a nic nenamítal, jakoby on sám byl pohroužen do myšlenek důležitého rázu. Jordi stál na smluveném místě a přemýšlel o dění v galaxii, kde se nedávno objevila hrozba mandalorianů a všichni volali po přípravách k boji a po účasti rytířů Jedi, jejichž rada se však stavila doposud proti. Právě Revanchista byl jedním z mnoha Jedi, kteří se stavěli proti rozhodnutí rady. A právě tento Revanchista nyní šel za Jordim, aby si s ním promluvil. Byl opravdu silný v Síle a Jordi o něm věděl dlouho před tím, než dorazil po jeho bok, kde se klidně zastavil a upřel svůj pohled do míst, kam hleděl Jordi. Na zapadající oranžový kotouč nad dantooinskými planinami, který jim propůjčoval kouzelné zbarvení.
"Je mi ctí vás poznat ... Revanchisto." naruší auru ticha Jordi a pozdraví první, jak se sluší postavení mladšího člena řádu Jedi.
"I mě je ctí setkat se s tebou Jordi Linxi." odpoví zdvořile Revanchista, ale dál upřeně hledí na západ slunce, stejně jako Jordi. Po krátkém představení závladne opět na delší chvíli ticho, kdy nikdo z těch dvou nic neříká. Nešlo o to, že by si neměli co říct, ale otázka, která byla doposud nevyřčena tu již visela ve vzduchu.
"Zdejší západy slunce jsou opravdu kouzelné. Člověka to nutí nemyslet na to, co se děje jinde v galaxii." naruší nakonec ticho Revanchista a načne tak konverzaci, kvůli které se chtěl s Jordim setkat.
"Můj mistr by řekl, že slunce zapadá i vychází na všech planetách, kde je život. Jinde rychleji, jinde pomaleji, ale vždy to má svoje nepopiratelné kouzlo." odpoví filozoficky Jordi a prozradí Revanchistovi, kudy se ubírají jeho myšlenky.
"Mistr Vandar říkává mnoho zajímavých mouder a pouček. Je zajímavé, že mu naslouchají všichni bez rozdílu rasy, věku. Od nejmladších younglingů až po další mistry Jedi." podotkne k tomu Revanchista, který z Jordiho úst rozpozná slova mistra řádu Vandara Tokareho.
"No ale přejděme k věci. Váš ... kolega se zmínil, že máte nabitý program, takže jistě nemáte mnoho času." ukončil Jordi tak trochu filozofickou diskuzi a posadil se do meditačního sedu.
"Dnes už jsem své povinnosti splnil, takže nemusíme spěchat." odpoví Revanchista a následuje Jordiho příkladu, aby se připojil k sledování západu dantooinské hvězdy za obzor.

"Předpokládám, že tušíš, proč jsem tě požádal o toto setkání." pronese Revanchista, když už je slunce téměř za obzorem a po deseti minutách, tak naváže v jejich hovoru.
"Ano, jsem přesvědčen, že se to týká vašeho volání po postavení se mandalorianským silám." přikývne Jordi, který spíše než na samotné slunce shlíží na pláně, které osvětluje a jeho bohatou faunu a floru.
"Přesně tak. Byl bych rád, kdyby ses připojil k dalším, kteří nesouhlasí s názorem rady a připojil se k boji. Republika nás potřebuje a my nemůžeme dále čekat." vyzve Revanchista k připojení se k jeho kauze.
"Chránit Republiku je posláním Jediho ... ale. Ale my nejsme vojáci, my jsme ochránci míru." odpoví Jordi zamyšleným tónem, i když těžko skrývá, že o této nabídce uvažuje.
"V době míru ano, ale v době války se musíme stát vojáky, abychom ochránili mír. Musíme se stát vojáky, abychom navrátili mír a mohli jej dát střežit. Připoj se k nám a pomož nám v tomto těžkém boji." vyzve Revanchista znova Jordiho a ten nyní sklopí svůj zrak.
"Přiznám, že je to lákává výzva, ale necítím se na ni připravený. Můj výcvik ještě nebyl dokončen a nejsem rytířem Jedi, jsem zatím jenom padawanem. Navíc mistr Tokare se staví proti tomuto nápadu a pokud to dělá, tak k tomu má jistě dobrý důvod. Věřím jeho moudrosti a zatím mě nikdy nezklamala." zakroutí hlavou Jordi, který dospěl k rozhodnutí. A navíc vytušil ještě něco, něco čím si nebyl jistý a proto to nezmínil. Byl to pocit, slabý, ale dost nepříjemný na to, aby ho nechal zapomenutý.
"Tvůj výcvik mohu dokončit. Navíc už nyní se vyrovnáš, ne-li předčíš některé mladé rytíře, takže se dá říci, že to je pouhá formalita. A i přestože si také važím mistra Vandara, tak se může každý zmýlit. Nehledě na to jetli je mistr, nebo padawan." odvětí Revanchista a Jordi z něj cítí odhodlání, silnou nezdolnou vůli. Jakoby už jeho samotná přítomnost jej nutila následovat, povzbuzovala a v jeho přítomnosti se cítil silnější a schopnější. Natáhl se po Síle a uklidnil svou mladou mysl, aby to byl on, kdo se tu rozhoduje.
"Musím odmítnout. Vážím si tvé nabídky, ale necítím se připravený a pokud se tak necítím, tak bych nebyl plnohodnotně prospěšný. Navíc pokud rada váhá, tak k tomu má jistě důvod a já bych se ho rád dozvěděl, než se rozhodnu." pronesl pevným hlasem Jordi a Revanchista se pousmál nad odhodláním tohoto mladého padawana.
"Rozumím. Děkuji ti za tvůj čas a lituji, že se k nám nemůžeš přidat. Přeju ti i tak štěstí. Provázej tě Síla, mladý Jedi." pronesl ještě Revanchista s pousmáním ve tváři a zdůraznil slova mladý Jedi. Poté se zvedl a odešel, aby zde zanechal Jordiho o samotě, který přihlížel posledním paprskům zapadajícího slunce.

Když se Jordi vracel do enklávy byla již tma, přesto nezamířil do své ubykace, ale ještě zamířil do zahrad ke svému oblíbenému místu. Ke svému překvapení zde našel svého mistra, jak sedí na jeho místě. Trochu se pousmál a posadil se vedle polovičně vysokého mnohem staršího Jediho a zadíval se do proudění vody ve fontánce.
"Že padawana svého ztratil jsem, obával jsem se. Že mýlil jsem se, těší mě." pronesl zamyšleně mistr Tokare a svýma očima také vzhlédl k proudící vodě fontánky, která tiše zurčila, až to bylo neuvěřitelně uklidňující.
"Sám jsem si nebyl chvíli jistý, mistře. Ale nakonec jsem pořád ještě padawan a neumím se dobře rozhodovat, proto nemohu taková rozhodnutí učinit bez vaší rady." odpoví Jordi a zaměří svůj pohled na lístek leknínů, který je skrápěn vodou odstříkující od dopadu vody.
"Přesto rozhodnutí sám učinil jsi. Že padawanem jsi, roli nehraje. Rozhodnutí sám činit musíš, já jen naučit tě mohu, která lepší než jiná jsou." odpoví svým učitelským tónem mistr Tokare. Nebo to byl otcovský tón hlasu ? Jordi nad tím chvíli přemýšlel a hloubal, proč ho proudící voda tolik uklidňuje.
"Máte pravdu mistře. Jako vždy. Přesto jsem váhal, dokud ... " pronese Jordi a náhle se zarazí, protože nemůže najít vhodná slova.
"... dokud co, padawane ? Co pákou na rozhodnutí tvé bylo ?" pronese zamyšleně mistr Tokare a podívá se na Jordiho profil, který je jiný, než jak ho byl zvyklý vídat. Byl dospělejší a mnohem silnější, přesto však nebyl úplný.
"Nevím jak to popsat mistře. Nesouhlasím s tím, že bychom měli nečině přihlížet, ale ... je zatím něco víc, něco temného. Nevím přesně co, ale nemám z toho dobrý pocit." odpoví nakonec Jordi a mistr Tokare se zachmuří a zvýrázní se tak jeho vrásčitá tvář, která náhle vypadá alespoň o sto let starší.
"Jediný, kdo pocit tento má, nejsi. Členové rady též cítili to. Já, taktéž jsem jej pocítil. Odpověď však nemáme. Trpěliví být musíme, ve střehu připraveni, až skutečná temnota odhalí se." pronese moudrým tónem mistr Tokare a Jordi si byl nyní jistý, že udělal dobré rozhodnutí. V tu chvíli jakoby náhle procit a ocitl se v těle malého kluka stojícího na břehu pláže a hledícího na moře. Poznal tu pláž, poznal toho kluka a poznal i osobu jíž ten kluk mával.
"Už vím proč mě voda tolik ukliďnuje mistře. V jistě formě je věčná, mnoho nám bere, mnoho nám dává. Můj otec zemřel ve vodě, díky ní však přesto žijeme. Je jasná a průzračná, přesto tak temná. Vyjadřuje rovnováhu, proto mě uklidňuje." změní Jordi téma a přiřadí osobám ze své vzpomínky jména. On, kluk, který se loučí se svým otcem, jež nic netušíc pluje na svou poslední plavbu.
"Hmm, hluboká myšlenka to je. Mě osvěžující jenom připadá." pousměje se mistr Tokare a smáčí si ruce, aby jimi potom pocákal Jordiho a dokázal mu tak svoji ještě hlubší pravdu.