Stránka 1 z 1

Yodův první padawan (aneb jak to ve skutečnosti začalo)

Napsal: 10.7.2010 23:33:36
od Esme du Feu
Úvod:

Bylo, nebylo, před dávnými časy v předaleké (a pravěké) galaxii úplné ticho. Úplné? Ne tak docela. Jedna rodinka nezkrotných Ma’mutů nadále vzdorovala řádu Jediů a nechtěla se podvolit…
__________________________________________________________________________________________________________________________

Kde se vzal, tu se vzal zelený skřet malých rozměrů. Vlastně skřeti tu byli dva. Jeden byl Yoda, druhý zas Soda. Nerozluční bratři to byli, Yoda měl ovšem obyčejný očička, zato Soda je měl krásně žluťoučký. Když se rozhodli mít svůj vlastní klub, který nazvali děsně cool názvem „řád Jediů“ (nejspíš to vzniklo od slova jed), došlo jim, že mají málo členů. Jinak řečeno, byli v něm pouze sami dva. A jelikož byli na planetě Prav’jek jediní živí tvorové společně s mohutnými Ma’muty, rozhodli se je přesvědčit, aby přijali členství v klubu…

„Hej ty tam, k nám se přidej, no taaak“ řekl Soda, mladší z bratrů. Ale Ma’mut ne a ne souhlasit, pouze zavrtěl svou velkou zadnicí a naznačil zeleným trpaslíkům, že o řád nestojí. Zbytek Ma’mutí smečky také nejevil zájem, a tak Soda značně posmutněl. Jeho bratr Yoda se ale nemínil vzdát. „Jinak my na to musíme, bratře“ a zamával na Sodu s čímsi třpytivým v ruce. „Yodo, co tys to našel zase?“ A starší bratr se usmál „Vědět bys chtěl to, co?! Tož čmajznul jsem to v jeskyni tam nahoře“ A Soda jen otevřel pusu v úžasu „Hej to může plán být! Tam půjdem a vezmem toho víc! Ma’muti se knám pak přidají!“ Yoda se jen podíval na svého bratra a odvětil „Dobře, další krystaly čórnem.“ Tahle věta ale Sodu dovedla k zamyšlení. Krystaly? Tomu krystaly se říká jooo. Hmmm, no když brácha to trvdí, tak pravda to asi je…Stejně, já cítím něco divného okolo těchto krystalů… Dále už se ale nezabýval myšlenkami a pospíchal za bratrem Yodou do jeskyně…

Když vešli do jeskyně, tak Soda nestačil zírat „Pánííí, tady hafec jich je!“ Yoda se jen usmál „Víííď, já říkal ti to…a různý barvy!“ A tak bratři strávili nějakou dobu v jeskyni a plenili, co se dalo. Nakonec s plnou náručí krystalů odešli spokojeně do svého malého domku. „A co vlastně s tím dělat budem?“ začalo opadat počáteční nadšení ze Sody. Yoda zamyšleně řekl „No, nevím…pěkně svítí to, ale takhle nudný to je…Hmmm…i když možná…“ Mladší bratr netrpělivě pozoroval toho staršího a vykřikoval „Co, cooo?! Povídej Yodo, co vymyslel si…“ Yoda se začal hlasitě smát a řekl „Pár dní mi dej, já meče z toho vyrobím“…

A tak se i stalo. Yodovi se kdovíjak povedlo vyrobit meče, které označil, jako světelné. Soda tomu sice chtěl říkat svítítka, avšak to mu bratr zamítl. Když už se bratři se světelnými meči dostatečně vyblbli, vydali se znovu za rodinou Ma’mutů, a jali se je přesvědčit, aby se přidali do řádu Jediů.

Když zelení bratři dorazili za těmito tvory, Yoda ihned začal máchat světelnými meči a řval „Vidíte vy, co my mít? Když k nám se přidáte, dáme vám každýmu taky! Hafec toho my máme!“ Ma’muti se ovšem stále neměli k činu, až jeden malý, jménem Padá‘Vám přistoupil „Můžu si to zkusit? Prosííím…“ A bratři řekli téměř jednohlasně „Jen, když k nám se přidáš“ A mladý Ma’mut souhlasil „Dobře, přidám se do toho vašeho řádu Jedů, nebo jak tomu říkáte, hlavně, že si budu moct hrát s tím mečem!“ Yoda i Soda se usmáli. Sice se zdálo, že to nikoho jiného z Ma’mutů nezaujalo, avšak oni byli šťastni i pouze za jednoho člena navíc. „Jasně, tak do hodiny za námi na kopec přijď, my příjmem tě mezi nás!“ Malý Ma’mut jen přikývl a bratři se celí nadšení vydali zpátky nahoru ke svému domku…

Netrvalo dlouho a budoucí člen řádu Jediů k nim dorazil. „Tak jsem tu“ zavolal nahlas na bratry. Ti už se celí šťastní přehrabávali v hromadě světelných mečů a přemýšleli, který dát Ma’mutovi. Yoda vybral zelený a Soda souhlasil. Starší bratr předstoupil před nového člena „Tákže, tímto my příjmeme tě mezi nás, Ma’mu---eh…Jak že jmenuješ ty se?“ A Ma’mut odpověděl „Mé jméno je Padá’Vám.“ Yoda ani Soda mu pořádně nerozuměli, a tak jeho jméno trochu zkomolili. „Dobře, tákže, mladý Padáwáne, tímto čestným členem řádu Jediů ses stal“ a předali mu světelný meč do podivné ruky. A Padáwán byl přešťastný a v hlavě si říkal. Ne jenom, že se kámoším s cool bratry, mám ještě supr meč a nový jméno. Padáwán, to zní tak pěkně…

Řád Jediů fungoval v této kompletní sestavě teprve tři dny a už začínaly potíže. Pádáwánovi se nakonec říkalo Padawan, protože se to bratrům líp vyslovovalo. Ale v tom ten problém nebyl. Padawanovi totiž nešlo zacházet se světelným mečem, avšak bratři v tom byli přímo excelentní. Jenže se hádali, kdo bude mladého Padawana vyučovat. „Proč ty bys měl to být! Tys přece krystaly našel! Nech něco i mě…!“ Řval zuřivě Soda na Yodu. Avšak Yoda zůstával klidný „Právě protože našel jsem je, to já ho cvičit budu. Navíc meče já vyrobil jsem. To já budu Padawanův mistr“ A to se Soda už naštval „Mistr, proč mistr?!“ Starší bratr jen poklidně řekl „To označení líbí se mi“ Než se stačili bratři ještě víc pohádat, přišel k nim Padawan. „Prosím nehádejte se kvůli mně, můžete být oba moji mistři“ A Yoda přikývl „Ano, ten hoch pravdu má, to my můžeme“ Avšak Soda se nedokázal spokojit s takovým řešením, chtěl buďto všechno nebo nic. „Nikdy! Najdu si vlastního Ma’muta a podle sebe vycvičím ho“ A v tu chvíli se zákeřně podíval na Padawana „Já tvýho staršího bratra, Uche’dníka, přesvědčím se ke mně přidat!“

Yoda chtěl svého bratra zastavit, ale to se mu nepodařilo. Sodovy žluté žhnoucí oči neznaly kompromis. Mladší bratr si s sebou vzal všechny světelné meče ve své oblíbené barvě- rudé a navždy odešel.

Z mistra Yody a Padawana se nakonec stal sehraný tým. Do jejich klubu řádu Jediů se posléze přidalo mnoho a mnoho dalších lidí…Yoda nyní stál sám na kopci a vzpomínal na svého mladšího bratra Sodu. Od toho dne, co odešel, ho již nikdy nespatřil. Jediné, co o něm slyšel, bylo, že se Soda opravdu stal Uche’dníkovým mistrem, a také, že si založili vlastní bandu- klub Sithů…

Nakonec Yoda nechal přemýšlení a usmál se. Však to nevadí, mně už nechybí. Ještě jednou si dopřál krásného výhledu na krajinu a poté se odšoural pryč...

Došel dolů do údolí, kde na něj už všichni čekali. Pohlédl na Padawana a ostatní členy řádu Jediů a řekl „Milí přátele, my před sebou ještě velkou cestu máme“


__________________________________________________________________________________________________________________________
Námět na tento příběh vznikl během chatování si s jednou nejmenovanou osobou (Tukánkem) :D