Kachon Gazli: Soumrak nad Rhommamoolem
Napsal: 02.4.2011 19:48:29
Část I.
(Časová osa: Rok 3958 před bitvou o Yavin IV)
Mrazivou temnotou vesmírného prostoru prosvištěla devítičlenná eskadra republikových stíhačů Aurek, které před několika okamžiky opustily teplo hangáru domovské bitevní lodi a vydaly se k orbitě pomalu, majestátně se otáčející hnědozelené koule.
„Takže tohle je Rhommamool,“ se zapraskáním promluvil do své náhlavní soupravy jeden z pilotů, zkušený Republikový veterán.
„A kde jsou ti Sithové? Já se na ně tolik těšil a oni se neukážou,“ dotázal se značně humorným tónem jiný voják.
„Vydrž, Lungdone, ukážou,“ odpověděl mu na to mladý, dlouhovlasý lidský rytíř Jedi letící v čele formace a svírajíc zpocenou rukou knipl se pousmál.
„Nedočkavý jako vždycky,“ dodal jeho prošedivělý zabrakský mistr a svým typicky zamyšleným pohledem přejel prostor před sebou, pátrajíc po jakýchkoliv známkách nepřátelské flotily.
„Skoro jako ty, že ano?“ popíchl mistr trochu svého bývalého padawana.
„Ale no tak…“ odvětil pobaveně.
„Stříbrná eskadro, senzory Silver Bride zachytily signál sithské flotily,“ vloží se do rozhovoru důstojník oné bitevní lodi, ze které před chvilkou eskadra společně s dalšími vyletěla.
„Každým okamžikem vyskočí z hyperprostoru,“ dodá důstojník a odmlčí se.
„Admirále, kolik jich je?“ zeptá se ho obratem mladý Jedi, který se taktéž z kokpitu rozhlíží po okolí, aby odhadnul, na kterém místě se nepřátelská letka vynoří.
„Dva bitevní křižníky třídy Centurion doprovázené jedním Derriphanem a stovkami stíhačů.“
„Derriphan,“ povzdechne si zabrakský mistr Jedi. „Tohle bude tuhá bitva.“
„A jsou tady,“ zkonstatuje Lungdon, když se na obzoru jedna po druhé vynoří sithské lodě.
„Říkal jsem, že si tenhle večírek nenechají ujít. Jdem na ně?“ provokativně navrhne mladý Jedi, aby ho v zápětí jeho mistr pokáral.
„Kachone, víš co jsem ti říkal o...“
„Ano, mistře. Ale když už jsme jednou ve válce, tak proč si neužít trochu legrace?“ přeruší mladík mistra, který jen uvnitř kokpitu zavrtí hlavou a přemýšlí, jestli jen vtipkoval, nebo to myslel vážně. Kachon sice věděl, že by se na nadcházející bitvu neměl těšit, ale vědomí, že Sithové musí pykat za všechno, co udělali, ho neúprosně hnalo kupředu. Ještě křečovitěji sevřel knipl a chvíli vyčkával.
„Jasně, jdem na ně!“ nadšeně zvolá do mikrofonu Lungdon a eskadra jako jeden muž vyletí vstříc dobrodružství, tedy pokud se dá scenérie dvou flotil, které do sebe střílí jako o život nazvat dobrodružstvím.
Mladý Jedi zamíří se svým blyštícím se strojem směrem ke shluku ostře tvarovaných sithských stíhaček, jež právě vyletěly z jednoho z Centurionů a jednu z nich třemi výstřely z laserového kanónu zneškodnil ještě předtím, než se její pilot stihnul rozkoukat. To se však nelíbilo jejím třem kamarádům, kteří se odhodlaní pomstít svého druha za Kachonův do strany se stáčející Aurek pověsili a vypálili štěkavé staccato výstřelů do jeho zádi, na což musel zareagovat hbitým obrácením čumáku vzhůru, aby se střelám vyhnul.
S tím, že to štíty vydrží, se Kachon jen pro sebe pousměje a hned poté, co loopingem nadletí ty tři sithské výtečníky, co ho začali pronásledovat, odpálí dvě řízené střely do zad pro změnu on jim. Vtom mu ve sluchátku opět zaprská statická elektřina a ozve se mistrův hlas.
„Nemyslíš si snad, že si necháš celou eskadru jenom pro sebe?“
„Celou ne,“ odvětí mu s překvapeným výrazem ve tváři, když mistrova stíhačka zespodu pokropí prostředního Sitha, který sebou cukne a tím způsobí, že ho Kachonovy rakety doženou, aby s ním mohly společně explodovat v romantickém záblesku.
„Pár jich možná nechám i ostatním,“ dodá s lišáckým, skoro až škodolibým úsměvem, který by nebýt toho, že ho v kokpitu stíhačky nikdo nevidí, byl naprosto nepřístojný Jediho.
„Vy jeden lakomče,“ promluví Lungdon do komlinku, načež se objeví i obrys jeho stroje přímo nad tím Kachonovým.
„Rozhlédněte se,“ pobídne ho Jedi po chvilce vyměňování střel a pronásledování dvou stíhaček, které se náhle připojily do roje asi patnácti dalších. „Máte jich tu snad málo? Řekl bych, že jich tu je pro vás všechny dostatek.“
„No zase tolik najednou jich být nemusí,“ obrátí Lungdon, když jeho Aurek mírně poposkočí po sérii zásahů z boku, která dá štítům výrazně zabrat, ale k jeho štěstí se do nich nakonec vsákne.
„Zníš, jako by ses přejedl,“ přeletí jeden z ostatních pilotů zbytek formace a na dorážející stíhač z boku vystřelí dlouhou salvu červených střel. Sith se sice snaží kličkovat a uhýbat, ale nejspíš už něco schytal předtím a jeho štíty pod sprškou palby slábnou a slábnou, až selžou a stíhač se rozpadne na několik částí.
„Díky, Ruthiasi,“ oddechne si Lungdon a směrem ke stíhačce, které se věnoval mistr Gatario, vypálí jednu raketu. Ta ji chvilku pronásleduje, kopíruje její trajektorii i všelijaké piruety, kterými se pilot snaží řízené střely zbavit, načež se i se svým cílem ztratí v hloučku ostatních stíhaček.
Ruthias mezitím kryt palbou tří ostatních odvážně naletěl na onen hlouček, to však neměl dělat. Zalíbil se tím totiž dělu už dost blízkého Centurionu, jež ho silným výbojem zasáhlo do levého křídla.
„Ruthiasi, je to příliš nebezpečné. Ruthiasi!“ okřikl Lungdon příliš pozdě mladíka, jenž měl nyní co dělat, aby svůj stroj, který se v mžiku roztočil do nebezpečně vypadající spirály aspoň v rámci možností uřídil. „Sakra!“ rozezní se éterem jeho varovným pípáním doprovázená poslední slova, když Ruthiasův stroj už kompletně vypoví poslušnost a za zuřivého otáčení kolem své osy se rozbije o stěnu nepřátelského křižníku.
„Není smrti, je jen Síla. Ale měl jsem toho kluka rád,“ pronese až dosud mlčenlivý mistr a uvnitř kabiny se zatváří smutně.
„Stříbrná a zelená letko, už jste si užili dost srandy. Pozemní týmy nás žádají o pomoc,“ zaprskal opět admirálův hlas a Lungdon ještě mezitím stihnul sundat poslední sithský letoun.
„Posílám vám souřadnice. Potvrďte rozkaz.“
„Potvrzuji rozkaz!“ jednohlasně zahřmí obě letky, stíhače jeden po druhém vymanévrují z roje a zamíří dolů k planetě, majestátně se klenoucí hnědozelené kouli. Jak se skupina přibližovala k povrchu Rhommamoolu, mohla ze svých lodí spatřit záblesky výbuchů ze zuřících bitev. Při sestupu atmosférou mistr Gatario polekaně nadskočí v sedadle, když se přístrojová deska jeho Aureku rozbliká červenými světly a začne se z ní ozývat podobné nic dobrého nevěstící pípání, jaké před chvílí slyšel při labutí písni stroje svého zesnulého bratra ve zbrani. Pohlédne skrz nepříjemně se zahřívající transpiraocelový plát na vlevo letícího Lungdona, jak se při svižném sestupu třese a ačkoliv je příliš daleko na to, aby viděl dovnitř do kokpitu, skoro až cítí nadávky sršící jeho myslí, když se snaží vypořádat se stejným problémem. Zrovna tak vpravo letící Kachon ve svém letounu, jehož nepřehlédnutelně nalakoval stříbrnočernými pruhy a pojmenoval honosným jménem Black Swan, měl plné ruce práce s přístrojovým panelem.
„Jsem sám, komu se rozeřvala palubní deska, nebo jsme vletěli do nějakého rušivého pole či co to je?“ zazní ve vysílačkách značně zkreslený Kachonův hlas.
„Nejsi sám, učedníku!“ procedí mezi zatnutými zuby mistr Gatario a otřes ho hned na to vymrští ze sedadla, načež se nepříjemně udeří růžky do přepážky a tlumeně zakleje.
„Všem stíhačům, tady Stříbrný Jedna. Zůstaňte na orbitě, je to past! Opakuji, volání o pomoc je past! Potvrďte rozkaz!“ přejde zaklení v rázné nařízení ostatním letkám, aby je nenásledovaly, o kterém však může jen zbožně doufat, že byl přijat.
„Sakra!“ neodpustil si nadávku, když nedorazí jediná odpověď. Zarmouceně pohlédnul vpřed na neúprosně se přibližující povrch planety a za stále naléhavějšího kvílení selhávajících systémů se chvílemi proklínal za to, že zradil své vlastní piloty a navedl je do pasti, když je až příliš pozdě varoval před tím rušícím polem a chvílemi sám sebe utěšoval, že to není jeho vina, že sám jen poslouchal rozkazy. Ale je přece Jedi a je jeho prací vycítit past dřív, než stihne kohokoliv ohrozit. Dokonce i jako zkušený mistr Jedi je čas od času náchylný k vnitřním rozporům a pocitu viny, že nesplnil svou misi nejlépe, jak mohl. Sám sebe přesvědčoval, že Síla je, a to nejen dnes, jejich spojencem a že tuhle bitvu vyhrají.
„Neříkal jsi, že si chceš užít trochu legrace?“ s novou vervou a posílen vírou v Sílu připomene učedníkovi jeho slova vyřčená na začátku bitvy.
„Jo, řítit se nadzvukovou rychlostí k zemi v téměř neovladatelné stíhačce je fakt bžunda,“ zalomcuje Kachon s kniplem, aby s politováním zjistil, že se nic nestalo. Vůbec nic. Aurek sebou ani neškubnul, ani neposkočil, ani o píď nezatočil. Zkrátka nadále svéhlavě pokračoval v pohybu na pomezí letu a pádu.
„Mistře, takhle pozemním jednotkám moc nepomůžeme, začíná přituhovat. Můj stroj je neovladatelný. Mistře!“ zařve do mikrofonu své náhlavní soupravy, načež si uvědomí, že se rádio už kompletně odporoučelo do křemíkového nebe a že už nemá možnost komunikovat ani se strojem letícím na dohled. A v tom okamžiku varovné pípání utichlo a všechny dosud naléhavě pulzující červené kontrolky pohasly. To by byla přímo skvělá zpráva, nebýt skutečnosti, že pohasl i taktický průhledový displej, stavové ikony a všechny ty věci, které by pohasnout určitě neměly. Což mohlo znamenat jen jedno - loď byla bez energie. Motory v okamžiku vzdaly svou práci a střemhlavý let se už zcela změnil v pád po balistické křivce.
„K Sithu!“ Kachon zaklel a začal se pokoušet ručně je nastartovat. Po chvíli marného snažení to vzdal a zatáhnul za páčku pod sedadlem, která ho bez váhání vystřelila z lodi do oblak. Smutně sledoval, jak jeho milovaná stíhačka nekompromisně padá k zemi, teď už viděl, že směrem do hlubin jakéhosi lesa. Trhnutím za provázek otevřel padákovou kouli. A to je poslední, na co si pamatoval.
* * *
„Seržante, myslím, že nabírá vědomí.“
„Rychle, dejte mu další infuzi, nebo nám tu vykrvácí!“
„Mistře Jedii, tohle nám nedělejte.“
„Já…nejs…Lyriel!“
„Nemluvte, mistře Jedii, zůstaňte v klidu.“
„Další vlna! Zaujměte pozice!“
„Rozkaz, seržante!“
„Damiene, postarej se o něj.“
* * *
Kachon otevřel oči. Pomalu, opatrně se posadil na lehátko, na kterém ležel kdo ví jak dlouho a do břicha mu vjela ostrá bolest. Pohlédnul na něj, bylo narychlo zašité zřejmě po nějaké operaci. Na stolku vedle lehátka byl položený jeho světelný meč i s úhledně složeným rouchem potřísněným zaschlou krví, zřejmě jeho, a několik prázdných nádržek na kolto.
„Vítejte zpět mezi živými, mistře Jedii.“ přitočil se postarší medik od jakéhosi přístrojového panelu a vrhl po Kachonovi veselým pohledem.
„Co se stalo? Kde to jsem a jak jsem se sem dostal?“
„Když jste seskakoval, z pláště jedné ze stíhaček odletěla střepina a protrhla padák. Našla vás hlídka a odnesla sem. Jste ve zdravotnickém stanu v táboře šestého pluku republikové armády na Rhomamoolu.“
„A co ostatní? Co se stalo se zbytkem letky?“ Kachon se pomalu pokusil postavit, ale ostrá bolest, jež mu náhle vystřelila do břicha, mu to nedovolila.
„Áu, k Sithu,“ zaskučel a svalil se zpět na lehátko.
„Zůstaňte ležet nebo maximálně sedět, mistře Jedii. A k Sithu, přesně. Poslední dobou nám Sithové dost zatápějí, působí nám velké ztráty a jim samotným se nijak umírat nechce. Posledně jsme je jen tak tak odrazili.“
Zdravotník přišel blíže s nějakým příručním lékařským přístrojem, který následně přiložil Kachonovi na krátký okamžik na krk. V očích se mu zračilo překvapení, jak se mohl jeho stav tak rychle zlepšit.
„Ale co s ostatními? Jsem jediný, koho jste zachránili? A neříkejte mi pořád mistře Jedii, jsem teprve rytíř, a to ještě docela čerstvě.“
„My jsme tam nikoho dalšího nenašli. Ale naši bratři ze čtvrtého pluku hlásili deset havarovaných republikových stíhačů, čtyři přeživší. Možná jsou to právě ti, které hledáte.“
„Co byli zač?“
„To nevím, ta zpráva přišla před čtyřmi dny. Kdo si to má pamatovat? Můžeme se podívat do počítače ve velitelském stanu a přehrát si ji.“
„Cože? Já jsem byl mimo čtyři dny?“ zvolal trochu vylekaně Kachon.
„Uklidněte se, mist… Jak se jmenujete, rytíři?“
„Kachon Gazli. A vy?“
„Já jsem Damien. Damien Vai’Ferto.“ Muž se pousmál a přístroj zastrčil do kovového kufru.
„Čtyři dny jsou na taková rozsáhlá zranění zázrak. Nerozumím tomu. Normálně by to trvalo tak dva týdny.“
Kachon najednou změnil ve tváři výraz negativního překvapení na výraz pozitivního překvapení. Zatím největší zranění, jaké si zahojil léčivým transem, byla zlomená noha. A o tu se navíc pokusil vědomě.
„Mysl Jediho je pozoruhodná. Moc Síly očividně pomáhala uzdravit mé tělo.“
Sotva to dořekl, zastihnul ho záchvat krvavého kašle a jakmile asi po dvaceti sekundách přešel, Kachon si lehnul a zavřel oči.
„A pokud je to možné, rád bych se ještě dal léčivým transem trochu dohromady,“ zachroptěl a začal zhluboka dýchat.
„To by ti prospělo. A mimochodem, tady v pluku si všichni tykáme. Mě vykání upřímně řečeno sere.“
Kachon se jen pousmál a po chvilce už se jeho tělo nacházelo ve stavu nádherného, uvolněného spánku.
* * *
Když procitnul ze svého hojivého spánku, všiml si Kachon, že stan je prázdný. Sáhnul na stolek pro svou Jedijskou tuniku a bez problémů se do ní nasoukal. Už se cítil mnohem lépe než posledně. Nic už ho nebolelo, jeho tělo i mysl byly svěží a připravené na cokoliv, co si pro něj okolnosti přichystají. Nebo si to aspoň myslel.
Sebral světelný meč, letmo ho prohlédnul, zda je v pořádku, zkusmo zažehnul a když se zahučením zaplála jeho modrá čepel, s uspokojeným výrazem ji deaktivoval a meč si pověsil na opasek.
Tak se tu pojďme trošku porozhlídnout, pomyslel si a tiše si broukaje melodii vylezl ven ze zdravotnického stanu.
Byl večer, dva Rhomamoolské měsíce majestátně svítily do družného hovoru vojáků posedávajících u ohně a leštících při tom své blasterové pušky, zbroje a ostatní vybavení.
„Takže je to pravda. Jedi, který spadl z oblohy,“ zdvihnul jeden z vojáků, malý zjizvený rodián, hlavu od svojí rozložené pulzní pušky.
„Chtěl jsem se jen trochu provětrat, znáte to…“ odvětí mu Kachon s širokým úsměvem.
„Neviděli jste tu náhodou někde Damiena?“
„Jasně, před chvílí šel spát k sobě do zdravotnického stanu. On tam není?“ podiví se statný aqualish a usrkne si z placatky doušek zřejmě nějaké pálenky.
„Ale to je jedno. Máme ti vyřídit od plukovníka, abys za ním přišel do velitelského stanu, až se probereš.“ dodá aqualish a předá placatku asi čtyřicetileté lidské ženě sedící po jeho levici.
„Co to chlastáte? Že mi dáte též loka?“ pohlédne Kachon na několik lahví poblíž ohniště a vzpomene si, že už je to od posledního chrámového večírku docela dlouhá doba a že má tak trochu absťák.
„A podívejme se. Jedi, který chlastá?“ ozve se překvapeně ona žena a podá jednu z lahví Kachonovi, který si ji dychtivě převezme.
„To je dobrý, co to je?“
„Strojní olej, používáme ho k promazávání pohyblivých částí blasterů,“ dodá aqualish, načež Kachon vyprskne.
„Ne, dělám si legraci. Je to pálenka z plodů Camba. Ale chutná dost podobně,“ dodá. Žena se na aqualishe podívá a otřese se hnusem.
„Kde jsme to skončili?“ přihne si Kachon naposledy a vrátí láhev zpět k ostatním.
„Plukovník s tebou chce mluvit.“
„Tak já jdu za ním. Zatím se tady mějte…“
Mávne jim na pozdrav a vykročí táborem, aby našel plukovníkův stan.
* * *
Velitelský stan byl celkem malý, kromě masivního psacího stolu a velkého holoprojektoru nezařízený. Což je dost pochopitelné, neboť by bylo značně nepraktické neustále stěhovat zbytečné vybavení, když se tábor může každým okamžikem přesunout na jiné místo. Kachon po chvilkovém prozkoumání tábora prošel kolem stráží dovnitř do stanu a zamířil k podsaditému bithovi, který něco prohlížel v datapadu. Měl na sobě upravenou zbroj republikového vojáka a přes ramena přehozený plášť s insigniemi.
„Vítejte, rytíři,“ pozvedne plukovník svou baňatou hlavu od psacího stolu a upře zrak na příchozího. „Uvažoval jsem, kdy se probudíte. Jste už zotavený“
„Víceméně ano. Chtěl jste se mnou mluvit?“
Kachonovi přišlo vcelku zvláštní potkat bitha v armádě, obzvlášť jako důstojníka. Bithové patří mezi excelentní vědce a umělce a většinou se do válčení moc nehrnou, tenhle však byl už na první pohled jiný. Plukovníkova tvář vypadala jako tvář stovkami bitev zoceleného válečníka, o čemž svědčil i mohutný vibromeč zdobený stříbřitými rytinami připnutý na jeho levém boku, který taktéž vypadal, že toho má hodně za sebou.
„Damien mi řekl, že hledáš své spolubojovníky. Čtvrtý pluk nám před pár dny hlásil nějaké katapultované republikové piloty včetně jednoho mistra Jedi. Staršího zabraka. Hned jakmile dopadnul na zem, s planoucím světelným mečem se připojil do bitvy.“
Ta zpráva vykouzlila Kachonovi na tváři úsměv.
„To je můj mistr!“ zvolal radostně. Chvílemi pochyboval, že zřícení přímo do houfu nepřátel přežil a až teď si uvědomil, jak byly vzhledem k mistrovým zkušenostem a schopnosti přežít jeho rase vlastní ty obavy nemístné. Bith se také usmál a přešel k holoprojektoru, nad kterým se zčista jasna objevila taktická mapa zobrazující okolní terén, kterému vévodily dvě tlusté červené šipky.
„Tady jsme my,“ poukázal žlutou rukou na jednu z šipek, „a tady je čtvrtý pluk.“
Z hologramu bylo zřetelně vidět široký, odpornou tekutinou zpola naplněný kaňon mezi šipkami a úsměv na Kachonově tváři zvolna přešel v zašklebení se. Podobnou látku už někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde a při jaké příležitosti.
„Co to je za sajrajt?“ šťouchnul do hologramu prstem a ten se v místě šťouchnutí přiblížil.
„Sithští vojáci vyhodili do vzduchu chemičku. Toxické odpady zamořily řeku a s ní i jezero, do kterého se vlévá,“ odpověděl plukovník. Přestože je pro člověka je velmi těžké rozpoznat podle výrazu v obličeji emoce příslušníků jiných ras, znechucení na plukovníkově tváři bylo více než zřetelné.
„Mohl bych si vzít landspeeder a vydat se ke čtvrtému pluku?“
„Není třeba se nikam vydávat na vlastní pěst. Zítra před svítáním vyrazíme bránit Batanai City, čtvrtý pluk a několik dalších už jsou na cestě jako posily vojsku, jež obléhané město brání.“ zabořil plukovník ještě několikrát prst do projekčního pole, načež šipky zmizely a nahradila je barevná kolečka. Zelená znázorňovala šestý pluk, ty modré okolo byly ostatní pluky republikové armády v oblasti. Mapa se oddálila a odhalila při tom žlutě ohraničené město, ve kterém svítila vedle modrých také červená kolečka znázorňující polohu některých sithských sil. Občas překryté a s ikonkou zkřížených mečů nad sebou na znamení toho, že se v onom místě bojuje. Stříbrně zvýrazněná trasa měřila okolo čtyřiceti kilometrů, které budou muset až na pár transportních vozidel převážejících vybavení, několik landspeederů a dva pozemní tanky ujít pěšky.
„V tom případě se s nimi setkám ve městě.“
* * *
Červený kotouč slunce pomalu, lenivě stoupal vzhůru a svou září prosvětloval krajinu kolem. Přesun už byl v plném proudu, vzduch prosycovaly výfukové plyny obrněných transportérů a rozléhal se jím hukot repulzorů kousíček nad zemí plujících tanků, jemně přebíjející dupání okovaných bot a tlumený hovor pochodujících vojáků.
Kachon se cítil nesvůj. Přestože se na vesmírnou bitvu před několika dny skoro až těšil, nemohl si stále zvyknout na skutečnost, že je nyní součástí pozemního oddílu. Jediové přece nejsou vojáci, ale ochránci míru. Jistě, bylo to omluvitelné okolnostmi a jako ochránce byl i povinen pomoci těmto statečným mužům v boji proti Sithům, navíc ho napadlo, že když už je tady, mohl by se pokusit přijít na kloub, co vlastně zapříčinilo pád jeho i jeho druhů z oblohy.
„Vypadáš ustaraně,“ vytrhnul Kachona z rozjímání Damienův hlas.
„No, jak se to vezme,“ zarazil se v odpovědi a tak trochu nevěděl, co má říct. „Pořádně ani nevíme, co nás tam čeká.“
„A víme snad někdy?“ pousměje se Damien a odhrne si rukou v obrněné rukavici pramen stříbřitých vlasů z očí.
Kachon se na zdravotníka jen pousmál a rozpačitě zavrtěl hlavou. Zdravotník odněkud vylovil placatku a vtisknul mu ji do ruky.
„Na, dej si radši lok.“
Nenechal se pobízet a přihnul si. Vzpomněl si při tom na mistra, se kterým byli v tomhle ohledu tak trochu spiklenci a měli domluvu na způsob „Neřeknu to na tebe, když to neřekneš ty na mě.“ Stejně bylo obdivuhodné, že mu i přes ten incident se sithskými spisy před lety tolik věřil a ještě přesvědčoval ostatní mistry na Dantooine, aby mu věřili také. A to ještě nikdo z nich nevěděl o tom posednutí, pomyslel si a dal si druhý lok, aby odkázal minulost tam, kam patří. Vrátil placatici zpět jejímu majiteli a přejel pohledem vojáky před sebou, jak ve vzorné formaci pochodují blátivým terénem. Byla to různorodá směsice bytostí z různých koutů galaxie, mezi těmi, kteří neměli nasazené helmy, viděl hlavy rodiánů, aqualishů, bothanů, durosů, twi’leků a samozřejmě lidí, někde v přednějších řadách zahlédl zrzavého wookiee s těžkým raketometem na zádech i po rukou jdoucího duga vybaveného ostřelovací puškou. Všichni ti vojáci se zdáli být na bitvu více než připravení, z prostřední formace se dokonce ozýval bezeslovný chorál, kterým si dodávali před akcí odvahu a který téměř navozoval atmosféru svaté války.
Další část přidám, až načerpám inspiraci a dopíšu pár dalších á čtverek
(Časová osa: Rok 3958 před bitvou o Yavin IV)
Mrazivou temnotou vesmírného prostoru prosvištěla devítičlenná eskadra republikových stíhačů Aurek, které před několika okamžiky opustily teplo hangáru domovské bitevní lodi a vydaly se k orbitě pomalu, majestátně se otáčející hnědozelené koule.
„Takže tohle je Rhommamool,“ se zapraskáním promluvil do své náhlavní soupravy jeden z pilotů, zkušený Republikový veterán.
„A kde jsou ti Sithové? Já se na ně tolik těšil a oni se neukážou,“ dotázal se značně humorným tónem jiný voják.
„Vydrž, Lungdone, ukážou,“ odpověděl mu na to mladý, dlouhovlasý lidský rytíř Jedi letící v čele formace a svírajíc zpocenou rukou knipl se pousmál.
„Nedočkavý jako vždycky,“ dodal jeho prošedivělý zabrakský mistr a svým typicky zamyšleným pohledem přejel prostor před sebou, pátrajíc po jakýchkoliv známkách nepřátelské flotily.
„Skoro jako ty, že ano?“ popíchl mistr trochu svého bývalého padawana.
„Ale no tak…“ odvětil pobaveně.
„Stříbrná eskadro, senzory Silver Bride zachytily signál sithské flotily,“ vloží se do rozhovoru důstojník oné bitevní lodi, ze které před chvilkou eskadra společně s dalšími vyletěla.
„Každým okamžikem vyskočí z hyperprostoru,“ dodá důstojník a odmlčí se.
„Admirále, kolik jich je?“ zeptá se ho obratem mladý Jedi, který se taktéž z kokpitu rozhlíží po okolí, aby odhadnul, na kterém místě se nepřátelská letka vynoří.
„Dva bitevní křižníky třídy Centurion doprovázené jedním Derriphanem a stovkami stíhačů.“
„Derriphan,“ povzdechne si zabrakský mistr Jedi. „Tohle bude tuhá bitva.“
„A jsou tady,“ zkonstatuje Lungdon, když se na obzoru jedna po druhé vynoří sithské lodě.
„Říkal jsem, že si tenhle večírek nenechají ujít. Jdem na ně?“ provokativně navrhne mladý Jedi, aby ho v zápětí jeho mistr pokáral.
„Kachone, víš co jsem ti říkal o...“
„Ano, mistře. Ale když už jsme jednou ve válce, tak proč si neužít trochu legrace?“ přeruší mladík mistra, který jen uvnitř kokpitu zavrtí hlavou a přemýšlí, jestli jen vtipkoval, nebo to myslel vážně. Kachon sice věděl, že by se na nadcházející bitvu neměl těšit, ale vědomí, že Sithové musí pykat za všechno, co udělali, ho neúprosně hnalo kupředu. Ještě křečovitěji sevřel knipl a chvíli vyčkával.
„Jasně, jdem na ně!“ nadšeně zvolá do mikrofonu Lungdon a eskadra jako jeden muž vyletí vstříc dobrodružství, tedy pokud se dá scenérie dvou flotil, které do sebe střílí jako o život nazvat dobrodružstvím.
Mladý Jedi zamíří se svým blyštícím se strojem směrem ke shluku ostře tvarovaných sithských stíhaček, jež právě vyletěly z jednoho z Centurionů a jednu z nich třemi výstřely z laserového kanónu zneškodnil ještě předtím, než se její pilot stihnul rozkoukat. To se však nelíbilo jejím třem kamarádům, kteří se odhodlaní pomstít svého druha za Kachonův do strany se stáčející Aurek pověsili a vypálili štěkavé staccato výstřelů do jeho zádi, na což musel zareagovat hbitým obrácením čumáku vzhůru, aby se střelám vyhnul.
S tím, že to štíty vydrží, se Kachon jen pro sebe pousměje a hned poté, co loopingem nadletí ty tři sithské výtečníky, co ho začali pronásledovat, odpálí dvě řízené střely do zad pro změnu on jim. Vtom mu ve sluchátku opět zaprská statická elektřina a ozve se mistrův hlas.
„Nemyslíš si snad, že si necháš celou eskadru jenom pro sebe?“
„Celou ne,“ odvětí mu s překvapeným výrazem ve tváři, když mistrova stíhačka zespodu pokropí prostředního Sitha, který sebou cukne a tím způsobí, že ho Kachonovy rakety doženou, aby s ním mohly společně explodovat v romantickém záblesku.
„Pár jich možná nechám i ostatním,“ dodá s lišáckým, skoro až škodolibým úsměvem, který by nebýt toho, že ho v kokpitu stíhačky nikdo nevidí, byl naprosto nepřístojný Jediho.
„Vy jeden lakomče,“ promluví Lungdon do komlinku, načež se objeví i obrys jeho stroje přímo nad tím Kachonovým.
„Rozhlédněte se,“ pobídne ho Jedi po chvilce vyměňování střel a pronásledování dvou stíhaček, které se náhle připojily do roje asi patnácti dalších. „Máte jich tu snad málo? Řekl bych, že jich tu je pro vás všechny dostatek.“
„No zase tolik najednou jich být nemusí,“ obrátí Lungdon, když jeho Aurek mírně poposkočí po sérii zásahů z boku, která dá štítům výrazně zabrat, ale k jeho štěstí se do nich nakonec vsákne.
„Zníš, jako by ses přejedl,“ přeletí jeden z ostatních pilotů zbytek formace a na dorážející stíhač z boku vystřelí dlouhou salvu červených střel. Sith se sice snaží kličkovat a uhýbat, ale nejspíš už něco schytal předtím a jeho štíty pod sprškou palby slábnou a slábnou, až selžou a stíhač se rozpadne na několik částí.
„Díky, Ruthiasi,“ oddechne si Lungdon a směrem ke stíhačce, které se věnoval mistr Gatario, vypálí jednu raketu. Ta ji chvilku pronásleduje, kopíruje její trajektorii i všelijaké piruety, kterými se pilot snaží řízené střely zbavit, načež se i se svým cílem ztratí v hloučku ostatních stíhaček.
Ruthias mezitím kryt palbou tří ostatních odvážně naletěl na onen hlouček, to však neměl dělat. Zalíbil se tím totiž dělu už dost blízkého Centurionu, jež ho silným výbojem zasáhlo do levého křídla.
„Ruthiasi, je to příliš nebezpečné. Ruthiasi!“ okřikl Lungdon příliš pozdě mladíka, jenž měl nyní co dělat, aby svůj stroj, který se v mžiku roztočil do nebezpečně vypadající spirály aspoň v rámci možností uřídil. „Sakra!“ rozezní se éterem jeho varovným pípáním doprovázená poslední slova, když Ruthiasův stroj už kompletně vypoví poslušnost a za zuřivého otáčení kolem své osy se rozbije o stěnu nepřátelského křižníku.
„Není smrti, je jen Síla. Ale měl jsem toho kluka rád,“ pronese až dosud mlčenlivý mistr a uvnitř kabiny se zatváří smutně.
„Stříbrná a zelená letko, už jste si užili dost srandy. Pozemní týmy nás žádají o pomoc,“ zaprskal opět admirálův hlas a Lungdon ještě mezitím stihnul sundat poslední sithský letoun.
„Posílám vám souřadnice. Potvrďte rozkaz.“
„Potvrzuji rozkaz!“ jednohlasně zahřmí obě letky, stíhače jeden po druhém vymanévrují z roje a zamíří dolů k planetě, majestátně se klenoucí hnědozelené kouli. Jak se skupina přibližovala k povrchu Rhommamoolu, mohla ze svých lodí spatřit záblesky výbuchů ze zuřících bitev. Při sestupu atmosférou mistr Gatario polekaně nadskočí v sedadle, když se přístrojová deska jeho Aureku rozbliká červenými světly a začne se z ní ozývat podobné nic dobrého nevěstící pípání, jaké před chvílí slyšel při labutí písni stroje svého zesnulého bratra ve zbrani. Pohlédne skrz nepříjemně se zahřívající transpiraocelový plát na vlevo letícího Lungdona, jak se při svižném sestupu třese a ačkoliv je příliš daleko na to, aby viděl dovnitř do kokpitu, skoro až cítí nadávky sršící jeho myslí, když se snaží vypořádat se stejným problémem. Zrovna tak vpravo letící Kachon ve svém letounu, jehož nepřehlédnutelně nalakoval stříbrnočernými pruhy a pojmenoval honosným jménem Black Swan, měl plné ruce práce s přístrojovým panelem.
„Jsem sám, komu se rozeřvala palubní deska, nebo jsme vletěli do nějakého rušivého pole či co to je?“ zazní ve vysílačkách značně zkreslený Kachonův hlas.
„Nejsi sám, učedníku!“ procedí mezi zatnutými zuby mistr Gatario a otřes ho hned na to vymrští ze sedadla, načež se nepříjemně udeří růžky do přepážky a tlumeně zakleje.
„Všem stíhačům, tady Stříbrný Jedna. Zůstaňte na orbitě, je to past! Opakuji, volání o pomoc je past! Potvrďte rozkaz!“ přejde zaklení v rázné nařízení ostatním letkám, aby je nenásledovaly, o kterém však může jen zbožně doufat, že byl přijat.
„Sakra!“ neodpustil si nadávku, když nedorazí jediná odpověď. Zarmouceně pohlédnul vpřed na neúprosně se přibližující povrch planety a za stále naléhavějšího kvílení selhávajících systémů se chvílemi proklínal za to, že zradil své vlastní piloty a navedl je do pasti, když je až příliš pozdě varoval před tím rušícím polem a chvílemi sám sebe utěšoval, že to není jeho vina, že sám jen poslouchal rozkazy. Ale je přece Jedi a je jeho prací vycítit past dřív, než stihne kohokoliv ohrozit. Dokonce i jako zkušený mistr Jedi je čas od času náchylný k vnitřním rozporům a pocitu viny, že nesplnil svou misi nejlépe, jak mohl. Sám sebe přesvědčoval, že Síla je, a to nejen dnes, jejich spojencem a že tuhle bitvu vyhrají.
„Neříkal jsi, že si chceš užít trochu legrace?“ s novou vervou a posílen vírou v Sílu připomene učedníkovi jeho slova vyřčená na začátku bitvy.
„Jo, řítit se nadzvukovou rychlostí k zemi v téměř neovladatelné stíhačce je fakt bžunda,“ zalomcuje Kachon s kniplem, aby s politováním zjistil, že se nic nestalo. Vůbec nic. Aurek sebou ani neškubnul, ani neposkočil, ani o píď nezatočil. Zkrátka nadále svéhlavě pokračoval v pohybu na pomezí letu a pádu.
„Mistře, takhle pozemním jednotkám moc nepomůžeme, začíná přituhovat. Můj stroj je neovladatelný. Mistře!“ zařve do mikrofonu své náhlavní soupravy, načež si uvědomí, že se rádio už kompletně odporoučelo do křemíkového nebe a že už nemá možnost komunikovat ani se strojem letícím na dohled. A v tom okamžiku varovné pípání utichlo a všechny dosud naléhavě pulzující červené kontrolky pohasly. To by byla přímo skvělá zpráva, nebýt skutečnosti, že pohasl i taktický průhledový displej, stavové ikony a všechny ty věci, které by pohasnout určitě neměly. Což mohlo znamenat jen jedno - loď byla bez energie. Motory v okamžiku vzdaly svou práci a střemhlavý let se už zcela změnil v pád po balistické křivce.
„K Sithu!“ Kachon zaklel a začal se pokoušet ručně je nastartovat. Po chvíli marného snažení to vzdal a zatáhnul za páčku pod sedadlem, která ho bez váhání vystřelila z lodi do oblak. Smutně sledoval, jak jeho milovaná stíhačka nekompromisně padá k zemi, teď už viděl, že směrem do hlubin jakéhosi lesa. Trhnutím za provázek otevřel padákovou kouli. A to je poslední, na co si pamatoval.
* * *
„Seržante, myslím, že nabírá vědomí.“
„Rychle, dejte mu další infuzi, nebo nám tu vykrvácí!“
„Mistře Jedii, tohle nám nedělejte.“
„Já…nejs…Lyriel!“
„Nemluvte, mistře Jedii, zůstaňte v klidu.“
„Další vlna! Zaujměte pozice!“
„Rozkaz, seržante!“
„Damiene, postarej se o něj.“
* * *
Kachon otevřel oči. Pomalu, opatrně se posadil na lehátko, na kterém ležel kdo ví jak dlouho a do břicha mu vjela ostrá bolest. Pohlédnul na něj, bylo narychlo zašité zřejmě po nějaké operaci. Na stolku vedle lehátka byl položený jeho světelný meč i s úhledně složeným rouchem potřísněným zaschlou krví, zřejmě jeho, a několik prázdných nádržek na kolto.
„Vítejte zpět mezi živými, mistře Jedii.“ přitočil se postarší medik od jakéhosi přístrojového panelu a vrhl po Kachonovi veselým pohledem.
„Co se stalo? Kde to jsem a jak jsem se sem dostal?“
„Když jste seskakoval, z pláště jedné ze stíhaček odletěla střepina a protrhla padák. Našla vás hlídka a odnesla sem. Jste ve zdravotnickém stanu v táboře šestého pluku republikové armády na Rhomamoolu.“
„A co ostatní? Co se stalo se zbytkem letky?“ Kachon se pomalu pokusil postavit, ale ostrá bolest, jež mu náhle vystřelila do břicha, mu to nedovolila.
„Áu, k Sithu,“ zaskučel a svalil se zpět na lehátko.
„Zůstaňte ležet nebo maximálně sedět, mistře Jedii. A k Sithu, přesně. Poslední dobou nám Sithové dost zatápějí, působí nám velké ztráty a jim samotným se nijak umírat nechce. Posledně jsme je jen tak tak odrazili.“
Zdravotník přišel blíže s nějakým příručním lékařským přístrojem, který následně přiložil Kachonovi na krátký okamžik na krk. V očích se mu zračilo překvapení, jak se mohl jeho stav tak rychle zlepšit.
„Ale co s ostatními? Jsem jediný, koho jste zachránili? A neříkejte mi pořád mistře Jedii, jsem teprve rytíř, a to ještě docela čerstvě.“
„My jsme tam nikoho dalšího nenašli. Ale naši bratři ze čtvrtého pluku hlásili deset havarovaných republikových stíhačů, čtyři přeživší. Možná jsou to právě ti, které hledáte.“
„Co byli zač?“
„To nevím, ta zpráva přišla před čtyřmi dny. Kdo si to má pamatovat? Můžeme se podívat do počítače ve velitelském stanu a přehrát si ji.“
„Cože? Já jsem byl mimo čtyři dny?“ zvolal trochu vylekaně Kachon.
„Uklidněte se, mist… Jak se jmenujete, rytíři?“
„Kachon Gazli. A vy?“
„Já jsem Damien. Damien Vai’Ferto.“ Muž se pousmál a přístroj zastrčil do kovového kufru.
„Čtyři dny jsou na taková rozsáhlá zranění zázrak. Nerozumím tomu. Normálně by to trvalo tak dva týdny.“
Kachon najednou změnil ve tváři výraz negativního překvapení na výraz pozitivního překvapení. Zatím největší zranění, jaké si zahojil léčivým transem, byla zlomená noha. A o tu se navíc pokusil vědomě.
„Mysl Jediho je pozoruhodná. Moc Síly očividně pomáhala uzdravit mé tělo.“
Sotva to dořekl, zastihnul ho záchvat krvavého kašle a jakmile asi po dvaceti sekundách přešel, Kachon si lehnul a zavřel oči.
„A pokud je to možné, rád bych se ještě dal léčivým transem trochu dohromady,“ zachroptěl a začal zhluboka dýchat.
„To by ti prospělo. A mimochodem, tady v pluku si všichni tykáme. Mě vykání upřímně řečeno sere.“
Kachon se jen pousmál a po chvilce už se jeho tělo nacházelo ve stavu nádherného, uvolněného spánku.
* * *
Když procitnul ze svého hojivého spánku, všiml si Kachon, že stan je prázdný. Sáhnul na stolek pro svou Jedijskou tuniku a bez problémů se do ní nasoukal. Už se cítil mnohem lépe než posledně. Nic už ho nebolelo, jeho tělo i mysl byly svěží a připravené na cokoliv, co si pro něj okolnosti přichystají. Nebo si to aspoň myslel.
Sebral světelný meč, letmo ho prohlédnul, zda je v pořádku, zkusmo zažehnul a když se zahučením zaplála jeho modrá čepel, s uspokojeným výrazem ji deaktivoval a meč si pověsil na opasek.
Tak se tu pojďme trošku porozhlídnout, pomyslel si a tiše si broukaje melodii vylezl ven ze zdravotnického stanu.
Byl večer, dva Rhomamoolské měsíce majestátně svítily do družného hovoru vojáků posedávajících u ohně a leštících při tom své blasterové pušky, zbroje a ostatní vybavení.
„Takže je to pravda. Jedi, který spadl z oblohy,“ zdvihnul jeden z vojáků, malý zjizvený rodián, hlavu od svojí rozložené pulzní pušky.
„Chtěl jsem se jen trochu provětrat, znáte to…“ odvětí mu Kachon s širokým úsměvem.
„Neviděli jste tu náhodou někde Damiena?“
„Jasně, před chvílí šel spát k sobě do zdravotnického stanu. On tam není?“ podiví se statný aqualish a usrkne si z placatky doušek zřejmě nějaké pálenky.
„Ale to je jedno. Máme ti vyřídit od plukovníka, abys za ním přišel do velitelského stanu, až se probereš.“ dodá aqualish a předá placatku asi čtyřicetileté lidské ženě sedící po jeho levici.
„Co to chlastáte? Že mi dáte též loka?“ pohlédne Kachon na několik lahví poblíž ohniště a vzpomene si, že už je to od posledního chrámového večírku docela dlouhá doba a že má tak trochu absťák.
„A podívejme se. Jedi, který chlastá?“ ozve se překvapeně ona žena a podá jednu z lahví Kachonovi, který si ji dychtivě převezme.
„To je dobrý, co to je?“
„Strojní olej, používáme ho k promazávání pohyblivých částí blasterů,“ dodá aqualish, načež Kachon vyprskne.
„Ne, dělám si legraci. Je to pálenka z plodů Camba. Ale chutná dost podobně,“ dodá. Žena se na aqualishe podívá a otřese se hnusem.
„Kde jsme to skončili?“ přihne si Kachon naposledy a vrátí láhev zpět k ostatním.
„Plukovník s tebou chce mluvit.“
„Tak já jdu za ním. Zatím se tady mějte…“
Mávne jim na pozdrav a vykročí táborem, aby našel plukovníkův stan.
* * *
Velitelský stan byl celkem malý, kromě masivního psacího stolu a velkého holoprojektoru nezařízený. Což je dost pochopitelné, neboť by bylo značně nepraktické neustále stěhovat zbytečné vybavení, když se tábor může každým okamžikem přesunout na jiné místo. Kachon po chvilkovém prozkoumání tábora prošel kolem stráží dovnitř do stanu a zamířil k podsaditému bithovi, který něco prohlížel v datapadu. Měl na sobě upravenou zbroj republikového vojáka a přes ramena přehozený plášť s insigniemi.
„Vítejte, rytíři,“ pozvedne plukovník svou baňatou hlavu od psacího stolu a upře zrak na příchozího. „Uvažoval jsem, kdy se probudíte. Jste už zotavený“
„Víceméně ano. Chtěl jste se mnou mluvit?“
Kachonovi přišlo vcelku zvláštní potkat bitha v armádě, obzvlášť jako důstojníka. Bithové patří mezi excelentní vědce a umělce a většinou se do válčení moc nehrnou, tenhle však byl už na první pohled jiný. Plukovníkova tvář vypadala jako tvář stovkami bitev zoceleného válečníka, o čemž svědčil i mohutný vibromeč zdobený stříbřitými rytinami připnutý na jeho levém boku, který taktéž vypadal, že toho má hodně za sebou.
„Damien mi řekl, že hledáš své spolubojovníky. Čtvrtý pluk nám před pár dny hlásil nějaké katapultované republikové piloty včetně jednoho mistra Jedi. Staršího zabraka. Hned jakmile dopadnul na zem, s planoucím světelným mečem se připojil do bitvy.“
Ta zpráva vykouzlila Kachonovi na tváři úsměv.
„To je můj mistr!“ zvolal radostně. Chvílemi pochyboval, že zřícení přímo do houfu nepřátel přežil a až teď si uvědomil, jak byly vzhledem k mistrovým zkušenostem a schopnosti přežít jeho rase vlastní ty obavy nemístné. Bith se také usmál a přešel k holoprojektoru, nad kterým se zčista jasna objevila taktická mapa zobrazující okolní terén, kterému vévodily dvě tlusté červené šipky.
„Tady jsme my,“ poukázal žlutou rukou na jednu z šipek, „a tady je čtvrtý pluk.“
Z hologramu bylo zřetelně vidět široký, odpornou tekutinou zpola naplněný kaňon mezi šipkami a úsměv na Kachonově tváři zvolna přešel v zašklebení se. Podobnou látku už někde viděl, ale nemohl si vzpomenout kde a při jaké příležitosti.
„Co to je za sajrajt?“ šťouchnul do hologramu prstem a ten se v místě šťouchnutí přiblížil.
„Sithští vojáci vyhodili do vzduchu chemičku. Toxické odpady zamořily řeku a s ní i jezero, do kterého se vlévá,“ odpověděl plukovník. Přestože je pro člověka je velmi těžké rozpoznat podle výrazu v obličeji emoce příslušníků jiných ras, znechucení na plukovníkově tváři bylo více než zřetelné.
„Mohl bych si vzít landspeeder a vydat se ke čtvrtému pluku?“
„Není třeba se nikam vydávat na vlastní pěst. Zítra před svítáním vyrazíme bránit Batanai City, čtvrtý pluk a několik dalších už jsou na cestě jako posily vojsku, jež obléhané město brání.“ zabořil plukovník ještě několikrát prst do projekčního pole, načež šipky zmizely a nahradila je barevná kolečka. Zelená znázorňovala šestý pluk, ty modré okolo byly ostatní pluky republikové armády v oblasti. Mapa se oddálila a odhalila při tom žlutě ohraničené město, ve kterém svítila vedle modrých také červená kolečka znázorňující polohu některých sithských sil. Občas překryté a s ikonkou zkřížených mečů nad sebou na znamení toho, že se v onom místě bojuje. Stříbrně zvýrazněná trasa měřila okolo čtyřiceti kilometrů, které budou muset až na pár transportních vozidel převážejících vybavení, několik landspeederů a dva pozemní tanky ujít pěšky.
„V tom případě se s nimi setkám ve městě.“
* * *
Červený kotouč slunce pomalu, lenivě stoupal vzhůru a svou září prosvětloval krajinu kolem. Přesun už byl v plném proudu, vzduch prosycovaly výfukové plyny obrněných transportérů a rozléhal se jím hukot repulzorů kousíček nad zemí plujících tanků, jemně přebíjející dupání okovaných bot a tlumený hovor pochodujících vojáků.
Kachon se cítil nesvůj. Přestože se na vesmírnou bitvu před několika dny skoro až těšil, nemohl si stále zvyknout na skutečnost, že je nyní součástí pozemního oddílu. Jediové přece nejsou vojáci, ale ochránci míru. Jistě, bylo to omluvitelné okolnostmi a jako ochránce byl i povinen pomoci těmto statečným mužům v boji proti Sithům, navíc ho napadlo, že když už je tady, mohl by se pokusit přijít na kloub, co vlastně zapříčinilo pád jeho i jeho druhů z oblohy.
„Vypadáš ustaraně,“ vytrhnul Kachona z rozjímání Damienův hlas.
„No, jak se to vezme,“ zarazil se v odpovědi a tak trochu nevěděl, co má říct. „Pořádně ani nevíme, co nás tam čeká.“
„A víme snad někdy?“ pousměje se Damien a odhrne si rukou v obrněné rukavici pramen stříbřitých vlasů z očí.
Kachon se na zdravotníka jen pousmál a rozpačitě zavrtěl hlavou. Zdravotník odněkud vylovil placatku a vtisknul mu ji do ruky.
„Na, dej si radši lok.“
Nenechal se pobízet a přihnul si. Vzpomněl si při tom na mistra, se kterým byli v tomhle ohledu tak trochu spiklenci a měli domluvu na způsob „Neřeknu to na tebe, když to neřekneš ty na mě.“ Stejně bylo obdivuhodné, že mu i přes ten incident se sithskými spisy před lety tolik věřil a ještě přesvědčoval ostatní mistry na Dantooine, aby mu věřili také. A to ještě nikdo z nich nevěděl o tom posednutí, pomyslel si a dal si druhý lok, aby odkázal minulost tam, kam patří. Vrátil placatici zpět jejímu majiteli a přejel pohledem vojáky před sebou, jak ve vzorné formaci pochodují blátivým terénem. Byla to různorodá směsice bytostí z různých koutů galaxie, mezi těmi, kteří neměli nasazené helmy, viděl hlavy rodiánů, aqualishů, bothanů, durosů, twi’leků a samozřejmě lidí, někde v přednějších řadách zahlédl zrzavého wookiee s těžkým raketometem na zádech i po rukou jdoucího duga vybaveného ostřelovací puškou. Všichni ti vojáci se zdáli být na bitvu více než připravení, z prostřední formace se dokonce ozýval bezeslovný chorál, kterým si dodávali před akcí odvahu a který téměř navozoval atmosféru svaté války.
Další část přidám, až načerpám inspiraci a dopíšu pár dalších á čtverek