Pod povrchem IV

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Jedi Pablo Hol
Učedník
Učedník
Příspěvky: 121
Registrován: 13.3.2011 13:34:37
Bydliště: Jaroměřice n. Rok

Pod povrchem IV

Příspěvek od Jedi Pablo Hol »

IV. Tajemství Eppsionina domu

Chlapec šel na druhý konec chodby a tam objevil troje dveře. Ty uprostřed mohly být samotné Eppsiony, jelikož byly hezky zdobené a udržované v čistotě. Dveře nalevo nešly téměř vidět a nános špíny jasně říkal, že tady nikdo nebydlí, možná jen malý hlodavci. Třeba tu bydlel ten hlodavec, kterého před pár dny ulovil v tunelech. Třetí dveře vypadaly tak nějak všelijak. Byl to turbovýtah a byl funkční. Tlačítko na něm ale jen tak vyselo a nejspíš by nefungovalo, ale když Nilo zabral, dveře se otevřely samy. Nastoupil tedy.
Uvnitř vše bylo jak mělo. Špíny zde taky bylo dost, ale nic nebylo zničené. Chlapec se podíval na tlačítka. Pod ním se nacházely další tři patra. Postupně zkoušel mačkat jedno, druhé a ouha.. byla zaseká... všechny až na jedno.
Výtah se rozjel, ale jel déle, než by Twi'lek čekal. Měl se už dávno zastavit. Ozvalo se cvaknutí a následné trhnutí odklonilo jeho směr. Nejel dolů, nýbrž dopředu, opět cvaknutí, trhnutí a opět jel jiným směrem.
Po pár vteřinách se výtah zastavil. Nilo se opřel do dveří. Musel zabrat víc než prvně, posunul jimi jen o kousek a musel je pustit. Tou zběsilou jízdou se dveře nejspíš někde zasekly. Dříve si toho nevšiml, ale masivní lišta ve výtahu dole vpravo byla uvolněná. Twi'lek ji vyviklal a strčil do mezery mezi jednotlivými polovinami dveří, kterou si vytvořil. Pomocí této páky zatáhl
ve dveřích prasklo. A bylo otevřeno.
Před Nilem se objevila malá místnost, zarostlá svítícími květy a uprostřed stála na nízkém podstavci nějaká krabice. Svítící květy: uvědomil si že je ráno. Bude se muset vrátit a rychle. Nechtěl si ani představit, co by se stalo, kdyby se ta žena vzbudila a přišla do jeho prázdného pokoje. Bylo pozdě. Nemělo cenu se o nic snažit. Výtah byl pryč a za hukotu se vracel zpět.
Chlapec si začal chystat vhodnou omluvu za své jednání, ale jeho myšlenky přerušila náhlá rána. Poničené dveře naproti výtahu se před jeho očima rozletěly a prach zaplnil celou místnost.
Rozzuřená Eppsion vešla a omámeného Nila popadla za jeho modrý lekku a táhla ho ven s lehkostí jako kdyby byl jen kusem hadru. „To se ti povedlo, fakt skvělý. Tebe nic doma opravdu nenaučily, myslíš, že když ti řeknu ať nikam nechodíš, že je to signál k opaku!“ křičela na něj a vlekla ho do svého vlastního pokoje, zablokovala za ním dveře a sama zůstala venku. Nilo si při tom všem vůbec neuvědomil, že jej výtah dovezl do místnosti naproti výtahu.
Eppsionin pokoj byl velký a vkusný oproti Twi'lekovu. Po obvodu stěn se nacházelo několik dveří. Uprostřed velká, nízká, kruhová postel, ze dvou bočních stran napojené podlouhlé půlkruhové stolky, které také byly ve všech osmi rozích, na nich stály vázy se svítícími květinami, datapad a spousta drobností. Mezi tím vším bylo ještě spousta volného prostoru i pro pořádání žblžích dostihů.
Nilo se ještě chvíli rozhlížel, než přišla zabracká žena. Vypadala klidnější a dokonce na ní mohl chlapec zpozorovat i nepatrný a upřímný úsměv v koutcích jejich úst. V ruce držela krabici z podstavce.
Prošla vedle Nila a krabici opatrně položila na stolek vedle postele a sama si do jejího středu sedla a zkřížila nohy. Vybídla Twi'leka, ať si přisedne na okraj postele blíž k ní. Učinil tak a jeho obavy se začaly rozptylovat.

„Omlouvám se za své chování.“ omluvil se Nilo.
„Myslím, že ve tvém věku jsem byla zvědavá stejně jako ty, ale z toho taky vyrosteš. Čeká tě spoustu starostí a dětská zvědavost, půjde stranou. mimo jiné...“
„Mimo jiné...“
„Hodně věcí se změní, věř mi...“
„Kde to vlastně jsem?“
„Pod zemí, jak sis mohl všimnout.“ trochu více se pousmála.
„A konkrétně? Vůbec nevím jak jsem se na planetu dostal“

„Jsi na... co se týče důležitých věcí, tak na ty jsem zapomněla, promiň.“ náhle se její úsměv vytratil a zvážněla, jako by jí něco trápilo. Nilo tedy obratně přešel k jinému tématu.
„Máte hezký pokoj“
„Pár změn bych ale udělala. V tomhle stavu to je už příliš dlouho.“
„Jak dlouho?“ zeptal se Nilo a vypadalo to, že ho to opravdu zajímá. „Od doby, kdy jsem přiletěla.., mnoho desítek let.“ chvíli se dívala na špinavou krabici, kterou si přinesla a opět se jí na tváři objevil úsměv.
„Zní to trochu sarkasticky nemyslíš?“
Twi'lek si ji pozorně prohlédl a musel přikývnout: „Asi ano.“

Na to, jaký měl zprvu strach, když přišla do chrámu poté, co vyřešil hádanky, mu nyní připadala jako docela příjemná společnice. Děsivé a záhadné prostředí kolem bylo rázem o něco prosvětlenější.

„Co je v té krabici?“ zeptal se chlapec bez toho, aby se nad otázkou zamyslel.
Nilo byl trochu zmatený, protože žena se místo úsměvu jen zvedla z postele a odvrátila se od něj.
„Běž do svého pokoje. Nachystala jsem ti nějaké čisté oblečení, vezmi si je. Umýt se můžeš v mé koupelně. Nechceš tu přece chodit v tomhle stavu.“ Eppsioni ukázala na jedny z dveří a odešla. Vypadalo to, že jde nahoru do chrámu.
Twi'leka opět přepadla zvědavost. Chtěl vědět co je v té krabici tak zvláštního, ne, musel to vědět a to hned. Místo do pokoje vystartoval ke krabici. Byl blízko, málem se jí dotknul, ale když si vzpomněl, jak byla Eppsioni nahněvaná, když ji neposlechl, raději se vzdálil a zamířil do svého pokoje. Neřekla mu, že nesmí krabici otevřít ale přece.. .
V pokoji leželo oblečení, jak žena slíbila. Hnědá s modrou se na něm doplňovaly stejně jako na jeho nynějším oděvu, barvy byly výraznější a hlavně bylo krásně čisté. Šel se tedy pořádně opláchnout a převléknout.
Eppsioni na něj čekala. Nilo byl v koupelně tak dlouho, že se i ona mohla v klidu převléknout do něčeho nezaprášeného. Do černozeleného oděvu, spíše určeného pro sport či lov. Twi'lekovy tak připadala spíš jako pašerák, když vylezl z koupelny.
„Chtěl si vědět, co je v té krabici?“
„Ne“ odpověděl chlapec, ale tušil, že mu to neuvěřila ani na chvíli, protože se jí na to už ptal.
„Vidím ti to na očích“ usedla opět na střed postele a uchopila krabici
Nilo se posadil na okraj jako dříve zrána a napjatě sledoval co se bude dít.
Eppsioni začala krabici čistit od prachu a špíny. Za pár vteřin se leskla jako nová. Po zmáčknuti tlačítka na straně a nepatrném - cvak, vyšly z vrchní části krabice čtyři tenké paprsky zeleného světélka.
„Dlouho jsem to neměla v ruce.“
„Co to je?“
„Můj nejlepší přítel“
Ruka se jí lehce třásla, když sáhla dovnitř a vytáhla pozdlouhlý válec. „Můj světelný meč.“
„Ty si Jedi“
„Bývalo.. teď je to jen vzpomínka na dávné časy. Jak jsem ti říkala: Hodně věcí se změní.“
"Dejte si pozor, mistře Jedi, abyste pro vaši neopatrnost a lhostejnost nevypustili v galaxii příšeru..."
- Bodo Baas, mistr Jedi

Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“