Galaktická satira

Příběhy a povídky uživatelů fóra zaměřené na tématiku Star Wars, předveďte svou fantazii i vy !

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Galaktická satira

Příspěvek od Merthor »

Na chatu vznikají různé zajímavé debaty a diskuse. Většinou mě podněcují k tvůrčí činnosti, a pokud ne, získám alespoň lepší přehled o nějaké oblasti, v níž mám ještě mezery. Uvádím zde jednu krátkou povídku, která je produktem mého přemýšlení nad některými z diskusí.
Možná se vám bude jevit jako dost krátká, naivní, ale ono je to udělané vlastně tak trochu schválně, aby vynikalo to, co tato povídka nebo, chcete-li to přesně, jakási satirická pohádka, zdůrazňuje.

O dobrém (ne)přátelství

Dávno pradávno tomu bylo, ještě v době, kdy proti sobě v galaxii stály a bojovaly dva tábory. Republika a Sithské Impérium. Mnohokrát se od té doby otočil Coruscant a vlastně všechny planety v galaxii a mnohokrát se vystřídaly všechny měsíce od Elony po Welonu. Zkrátka a dobře, od té doby uplynulo mnoho standardních roků. A právě tehdy se na planetě Alderaan potkali dva staří známí. Jeden z nich byl Lueng Taesing, mladý rytíř Jedi, a ten druhý Hignad Darselt už Jedi nějakou dobu nebyl, protože přešel na temnou stranu síly a téměř ve všem se přiblížil Sithům, kteří ho toho opravdu hodně naučili.
Ti dva na sebe nejdřív chtěli ze zvyku vytáhnout světelné meče. Náhoda tomu však chtěla jinak a způsobila, že se navzájem poznali. Setkali se poprvé po několika letech a možná trochu i proto, že to předtím byli dobří přátelé, jež na sebe nezapomínají, měli se spíše k přátelskému rozhovoru, nežli k bojování. Přestali se chápat zbraní a vcelku upřímně si podali ruce. Pak si pověděli o všem možném, jak už to u nečekaných šťastných setkání bývá. Jeden druhému vyprávěl, jak se mu daří, společně si zavzpomínali na staré dobré časy, a kdyby tam měli více pohodlí, i hrnek kafe by si v té velké svornosti určitě spolu vypili. Potom se při rozmluvě o tom, že život tam ani tam není zrovna jednoduchý, začali tak trochu popichovat a Hignadovi se najednou zastesklo po starém životě v chrámu. Inu, přítel nebo nepřítel, i tak to často chodí, když se zpřetrhají všechna pouta a začíná se nový život. Lueng, který byl celý šťastný, že zase vidí svého přítele a že se ten téměř vůbec nezměnil, chtěl Hignadovi udělat taky radost, a tak mu nabídl, že by mu mohl vypomoct s jeho posláním. Co by pro kamaráda neudělal. Alespoň se nebudou muset hned rozejít každý po svém. Hignad rád souhlasil a nabídl Luengovi, aby se zase on zúčastnil jeho úkolu, že prý alespoň lépe pozná to, co spolu dosud ještě nemohli prožít,a protože souhlasil i Lueng, bylo brzy ujednáno. Slovo dalo slovo a ti dva se na další cestu vydali společně.
Svorně a bez jakýchkoliv malicherných rozepří se shodli i na tom, že se nejprve vypraví za Luengovým posláním. Vydali se tedy do jakési budovy, snad to byla továrna, kde došlo k ošklivému neštěstí. Lueng měl cestu poblíž, jako správný Jedi chtěl přiložit ruku ku pomoci všude, kde mohl, a tak přispěchal, aby mohl být těm, kteří byli oním neštěstím postiženi, alespoň trochu prospěšný.
To, co hledali, našli snadno, budovu i její oběti, vykazující různě těžká zranění. Lueng se co nejrychleji pustil do léčení, zato Hignad poněkud váhal. Léčení nikdy nebylo jeho silnou stránkou a od té doby, co opustil řád, se v něm nikterak nezlepšil. Už jako Jedi se uměl dobře ohánět světelným mečem, využívat při tom pohyb a manipulovat s věcmi. Nyní k tomu přidal ještě blesky, škrcení i brutálnější formy odhození, a to byly léčebné metody vskutku netradiční, zato však velmi velmi účinné. S jejich pomocí mohl téměř kohokoliv vyléčit nadobro a neodvratně. Hignad byl temný Jedi a měl na podobné věci dost odolný žaludek, a tak by to zřejmě byl býval udělal, kdyby i na něj setkání s Luengem tolik nezapůsobilo. Přeci jen to byl Luengův úkol a tohle by vůči někomu, koho tak dobře znal, nebylo moc fair. Spokojil se tedy s tím, že pozoroval Luenga při práci, nešetřil uznáním a příležitostně se sám pokusil napravit nějaké to zranění, i když si vybíral ta nejméně vážná.
Když byli konečně hotovi, vyměnili si úlohy a dále se vydali pod Hignadovým vedením. Hignad přišel na Alderaan, aby zde pátral po zrádci, který se zde skryl, a usmrtil ho. Takové pátrání bylo samozřejmě daleko těžší než najít poměrně výraznou budovu, a samozřejmě jim také trvalo daleko déle. Nakonec ale byli přeci jen úspěšní i zde.
Tentokráte ovšem doslova zrcadlově obráceně byli platnější zase Hignadovi metody. Lueng u sebe samo sebou měl svůj světelný meč a ani on s ním nezacházel nejhůř, jenže se věren učení Jediů příliš nehnal do toho, aby jej použil k zabíjení jiných. A tak to byl tentokrát Lueng, kdo se všeho účastnil jen lehce aktivně a z větší části jako divák. Nutno říci, že opravdu bylo na co se dívat. Hignad se do toho obul, jak se patří, vychutnal si to, výsledkem čehož bylo po všem dříve, než bys řekl síla.
Splnivše zdárně oba úkoly, museli se ti dva opět rozloučit, neb již dál neměli společnou cestu. Vraceli se každý, kam patřil. Činili to velice neradi. Společně strávený čas jim utekl rychleji, než by jim oběma bylo milé. Měli by spolu o čem mluvit takřka neustále, aniž by mezi nimi bylo jediné neporozumění. Byli by si přáli i to, aby se mohli znovu setkávat častěji, jako dřív. Jen na tom se ještě dohodli, že pokud se příště setkají, přidrží se více přátelského rozhovoru, co se týče úkolů, bude si každý hledět toho svého a nebudou si navzájem fušovat do řemesla. Rozhodli se velmi moudře, přesně tak, jak to mělo být. Ti dva se od sebe přeci jen trochu lišili, i když to bylo třeba jen tím, že každý z nich uměl něco jiného.
Bylo to jedno z nejlepších (ne)přátelsví, jaké celá galaxie kdy viděla. Kdyby takových bylo více, zcela jistě by na dlouhou dobu zavládl v galaxii spokojený mír.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Odpovědět

Zpět na „StarWars příběhy a povídky“