Akademie Síly

ten tajemnej je nějakej mlčenlivej, zmetek jeden, ale ta fousata slečna-muž je celkem hovornej
věnoval sem typanovi posledni pohled a snažil se slézt ze stolu.
Eh, eh, nějak to nejde
chvíli jsem přemýšlel
Bacha na pití a na nohy!
vykřikl jsem na ty dva a překulil se na bok stolu. Rukou jem nahmatal nohu stolu a vší silou do ní praštil. Noha se odletěla v dál a jestli nikoho nezrnila, to nevím, tak daleko nezaostřím. Díky mé váze rupla i třetí noha na vedlejší straně a protože zůstaly dvě nohy na pravé straně tak stůl pěkně zaujal takovou divnou pozici mezi naprostým rozkladem a normálním stáním. Já jsem pěkně sjel až jsem skončil zadkem na zemi a zády byl stále opřen o stůl.
Tak, teď se bude vstávat líp
zasmál jsem se a s vypětím všech sil se postavil.
Tak a je to
a sedl jsem si na nějakou židličku okolo zničeného stolu
Nechtělo by to nový stůl?
zeptal sjem se svých spolustolovníků
Sakra, kde je ta helma. Voják bez helmy neni voják

Vím o ní víc, než si myslíš. otázkou je, co o ní víš ty.

Zněl znovu klidný hlas k zarostlému muži, který si přisedl jako první ke stolu Neznámého. Barman konečně přinesl další jahodový džus s pivem pro ostatní a mistr okamžitě trochu upil. Chvilku na to, když mě mistr právě džus v ruce, voják zničil stůl, což Jediho trochu pobouřilo. Klidným, leč rychlým, gestem odvál zbytky stolu stranou a následně rozbpohyboval stůl, u kterého vedle sedělo několik vidláků, kteří byli dost nesví z toho, že jim jejich stůl odplul k podivné partičce vedle, avšak nikdo z nich si nedovolil celkem nic říct. Poté si neznámý položil své pití na nový stůl a s uchechtnutím řekl:

Tak, to bychom měli. Ne, že rozbiješ i tenhle stůl, ty hovado.

Hlas byl stále klidný, i když trochu posměvačný. Evidentně nechoval žádnou úctu k naprosto opilému válečníkovi.

vím o ní dost, víc než se zdá... odvetil jsem v zápětí.
Když se voják znovu vyhoupl mezi lidi, hned jsem se ho zeptal:
Kdepak ses tohle naučil vojáčku, ve které armádě..?
Pak jsem se znovu otočil na toho neznámého a zeptal se poté, co jsme měli nový stůl.
Hele mě je to celkem fuk, ale využívat takto sílu by správnej jedi neměl, víš kam to vede, že?

(Potom co jsem si dejme tomu zapnul kalhoty ) Piva jsem měl ještě dost a hluboký lok z toho moc neubral. Najendou jsem si uvědomil kdo je ten fousáč. To je ten Šedý jedi, co se živí jako instalatér. Asi víc pracuje na sobě a na svých užitečných schopnostech. Kdež to já běhám po planetách abych byl silnější. Rád bych ho poznal blíž, a vypadá přátelsky. Vzal jsem pivo adošel jsem k nově přivandrovalému stolu. Jako u každého stolu i tady byly čtyři židle. Jednu jsem si vzal. Ještě že není poblitá

Ahoj. protáhl jsem ruku Jmenuju se Arkis. Ty jsi taky Šedý Jedi, že? že-by konečně někdo kdo by chápal můj styl života a přitom mi neusiloval o krk?

Telepatie: Tukan - keny

Tak povídej.

Zněla by další strohá věta klidným hlasem, kdyby byla vyslovena nahlas, avšak jednalo se pouze o telepatickou konverzaci pomocí Síly od Neznámého směrem k zarostlíkovi, která v zápětí pokračovala odpovědí na druhou repliko zarostlého Jediho, která by zněla zřejmě trochu posměvačně.

Já o Jedim nemluvil.



---

Mezitím se ke stolu přiblížil Jedi, kterému předtím Neznámý stáhl kalhoty, tomu však nevěnoval přílišnou pozornost až na jeden zkoumavý pohled. Vnímal ho ale rozhodně více, než toho opilého vojáka, se kterým zřejmě neměl naprosto nic společného.

Telepatie: Tukan - keny

žádný povídej, ale poslouchej... řev a nářek stovek a tísíců umírajících hlasů...
-----
Když v tom se opilí voják zhroutil na zem, žřejmě pod další vlnou nabíhajícího alkoholu.
Ale zrovna v ten okamžik přistoupil k našemu stolu další jedi. Představil se a já mu odpověděl:
čau já jsem Dardan, vítám každýho co nepije jahodovej džus... a opět se zplna zasmál.

Telepatie: Tukan - keny

Nezajímavé.

Zněla další strohá odpověd, která vlastně nezněla, ale pouze plynula Silou.

---

Další slova Neznámého však již mohl zaslechnout i nově příchozí Jedi, protože byla vyslovena nahlas trochu otráveným hlasem.

A víš co? Telepatie mě dráždí, necháme toho. Radši mi pověz, odkud takový holobrádek, jako jsi ty, může znát temnou stranu Síly.

Neznámý si odfrkl a znovu upil džus. bylo celkem zvláštní, jak snadno mu to jde přes zahalený obličej, ale zřejmě to měl nějak vychytané. ( )

Telepatie: Tukan - keny

hm tak si víš co...
---
To je dobrý postřeh, proti tobě důchodče jsem pořád ještě holobrádek, i když značně zarostlý...
A odkuj já znám temnou stranu..? léta praxe človíčku...

Ale v tom znenadání se ten voják, co padl před chvílí na zem, začal opět sbírat.
Pánové druhý kolo a zábava pokračuje...

Otevřel jsem oči.
He, proč koukám do stropu? Vždyť jsem koukal na toho typana, ne že by byl tak hezké, ale jaksi dál jsme neviděl
Vy chlívi! Neforceusera si klidně shodíte na zem, jo! Hanba vám, jste jako malý děti a to jste ještě k tomu střízlívý!
rozhohnil jsem se a pak jsem v duchu zajásal. Jak jsem byl na zemi, tak jsem uviděl svoji helmu
Už mi neutečeš
zamrmlal jsem a plazilse k ní. Trošku jsem vrazil do stolu a podle poznámek jsem jim trošku vylil pivo a ten džus.
Bože ten džus smrdí až sem. To je strašný
a plazil se dál, blíž k helmě když mi náhle začali slzit oči
U lorda Vadera, to je smradu. Ten tajemnej si snad nemyje nohy, páč taký smrad jsem necítil ani v Coruscantské kanalizaci, když jsem tam honil rebelské sympatizanty
bohužel jsem se musel dostat přes ty nohy. Rukou jsem je dostrčil tak aby mi nepřekážely a do práve si i bouchl, její zaškubnutí mi bylo zadostiučiněním za jeho mlčenlivost a povýšenost
Bože, snad je nebudu muset amputovat
zanaříkal jsem v duchu ale už jsem byl u helmy. Chňapl jsem po ní a skoro jsem se s ní pomazlil, jak jsem byl rád, že ji mám zpátky. Chtěl jsem se postavit, avšak zapomněl jsem že jsem pod židlí tajuplného typana a tak jsem si bolestivě narazil páteř.
Ty krávo, ten je težkej
zaúpěl jsem a doufal, že se aspoň polil tou svou břečkou, páč jsem tu židli na chvíli zvedl o pěknej kus nad zem. S bolavou páteří jsem se plazil dopředu, páč jsem nechtěl riskovat další pochod okolo smradlavých nohou dobře vím koho.
Když jsem se dostal zpoza židle ztratil jsem se, kde je můj stůl, avšak smrad toho džusu mi byl spolehlivým majákem. Radši jsme se postavil abych neschytal jeho zakeřný čichový útok do nosu a litoval ty co s ním budou bojovat. Stačí jeden kop donosu a jeho protivník padne.
Brrr
otřásl jsme se a dolezl ke své židli, na kterou jsem z těžka dopadl. Helmu jsme svíral v náručí a promluvil k těma dvěma, už třema forceuserů
Oni se snad množí když se na Impérium nedívá, fuj ty prasata
Vy lamy! když byl u moci Císař a Vader, tak jste byli všichni zalezlí. Kde nic tu nic a teď. Podívám se na vás a je mi blbě a z chlastu to není!
chtělo se mi zvracet a ne do helmy
Forceuseři, přihrajte mi nějakej papírovej pytlík, či nějakou nádobu neprůhlednou, nebo uvídíte co jsem měl k večeri na tom novém stole

To se máš tedy čím chlubit. A copak, že se teď živíš jinak? Temná strana ti přestala být dost dobrá?

Rozhovořil se Neznámý, když tu náhle se něco stalo a mistr byl chvíli trochu zmatený, až po chvilce zjistil, že mu někdo narazil zespoda do židle, až nadskočil, ale když zjistil, že se tam nalézá opilec hledající svou helmu, jen se uchechlt a nechápavě zakroutil hlavou.

Doufám, že tě to aspoň bolelo, ty pitomče, když už jsi mi taky rozlil džus!

Zněla celkem pobavená, ale také trochu nakvašená reakce na vojáčka, který se právě plazil pryč z pod stolu. Když se ožrala konečně posadí na svou židli, která se pod ním málem prolomila, Neznámý se znovu ušklíbl jeho směrem:

Dole to asi celkem smrdělo, viď? To byla určitě má šimrající mast na chodidla. Je to dobrá masáž a taky, když chcete, aby se někdo poblil, to si nemůžu vynachválit!

Neznámý přejel pohledem všechny své kolegy u stolu a potom si pomalu sundal to, co zakrývalo jeho obličej, a tak teď všichni mohli vidět obyčejnou lidskou tvář starého muže, která však byla zjizvena mnoha různými a různě vážnými ranami, které však byli již dávno zaceleny. Tvář nevypadala nijak vábně, ale škodolibý úsměv, který měl muž právě na rtu všechno vyrovnával.

Na chlubení to moc není. Díky temné straně jsem poznal, co jsou lidi zač. Ale pak se to nějak zvrtlo a já se dal na poctivý řemeslo... odpověděl jsem staříkovi.
Voják se mezi tím soukal pod stolem a já se nemohl ubránit smíchu, když jsem slyšel ty jeho hlášky ze spodu. Náš neznámý povídal něco o masti a já se musel zeptat:
Co je to za mast... k čemu je to dobrý...
Pak si sundal krytí obličeje a já mu pohlédl do tváře.
Teda vojáčku vidíš to, to je krasavice akorát stavěná pro tebe...
co na to říkáš... ta je ale hezká viď... a neubránil se smíchu.

bože, jak mě se chce po pachu té masti zvracet a samozřejmě ře forceuseři se na neforceusera vykašlou
tak koho vybrat? Tajemného, který už s odhaleným ksichtem nevypadá tak tajemně. Spíš jako někdo kdo opilej projel prodejnou vibročepelí a přežil. Že bych mu vylepšil fasádů mojí večeří? Vousáč samozřejmě začal žertovat na můj a jeho účet, takže další adept. Ke třetímu by to nedoletělo, takžej sem ho vypustil z rovnice a úvahy.
Momentík
řekl jsem fousáčí.
Teď nebo nikdy
už se to dralo ven. Fousáč nebo Jizva? Jizva nebo Fousáč?
Teď Vadere raď
Nakonec protože by to zůstalo hodně dlouho ve fousáčových vousech jsem se rozhodl pro Jizvu. Jaksi jsem špatně odhadl úhel takže celá má dávka šla mimo. Totálně mimo.
Byl to čistý zásah do tácu s chlastem, který nesla obsluha zřejmě budoucím divákům.
Co co co to ....
nemohla se vykdáknout Twielcká servírka. Já takynemohl uvěřit svému štěstí, že se mi podařil zásah tácu o čtvrt metru výš než moje hlava a ještě tak daleko. Když tak nad tím přemýšlím, já vlastně ten tác neviděl
Safrlote, já su dobrej
servírka nabírala barvu a hnala se ke mně, zřejmě chtěla pokecat. Vstal jsem a než něco řekla políbil jsem ji. Není nic lepšího než takový polibek od ožralého čerstvě vyblitého vojáka. Servírka zbledla, zezelenala a utekla pryč. Tác nechala na vedlejším stole a jeho osazenstvo na něj zhnuseně koukalo.
Když se zadaří tak se zadaří
řekl jsem ji a gratulval jsi. Tapříšerná pachuť z mé tlamy zmizela, měla svěží mátový dech, přičemž kladu důraz na měla. Měla, el už nemá. Z tácu jsem si vzal jeden jedinej neponlitej drink nečeho ostřejšího a napil se.
Hmm, lahoda
potom jsem zbytek drinku vychrstl na svoji ruku, které jsem se dotýkal té jeho smradlavé nohy a alkohol zapálil. Alkohol pěkně chytl a za chvíli shořely všechno co jsem z té nohy mohl chytnout.
Teď jen jak to uhasit. Sakra, tady není voda, jen chlast a tím to neuhasím.
Začal jsem rukou máchat, ale to ten oheň jen rozdmýchalo. Zbroj už začínala pekelně pálit, když jsem se odhodlal k zoufalému kroku. začal jsem na to foukat, jako dítě když zfoukává svíčky na dortu. Po vyprskání všeho zbývajícího chalstu zmé tlamy se mi podařilo oheň udolat a já mohl do ruda rozpálenou zbrojí na ruce zamávat celému osazenstvu v podniku. Mé ohnivé číslo upoutalo pozornost všech.
Dotrmácel jsem se k mému stolu a řekl fousáči
Ne, už jsem zvracel
jako reakci na jeho zmínky ohledně bližšího tělesného kontaktu mě a Jizvy. S úlevou si sedl a pronesl
Nevím jak vy, ale já když se vožeru tak mám pocit jakoby mi do tlamy něco vlezlo a chcíplo. A když se vybliju je to ještě horší a ráno to je nejhorší.
vlastěn ten smrad se vyrovná jizvově masti. Zajímavý souboj vedený přs smrad nohou a z tlamy.
Napil se piva a zívl.
Nějak vázne zábava pánové a dámo
řekl jsem vousáči

Tak to máme něco společného. Myslím to poctivé řemeslo ap oznání lidí.

Ušklíbl se zjizvený stařec, který již zdaleka teď nebyl tak tajemný a nemluvný jako na začátku. Pak podal vysvětlení ohledně masti:

No, ta mast by měla údajně zvýšovat citlivost mých chodidel a zároveň se starat o to, abych je neměl plesnivý, ale jak tak ty roky cestuju a používám ji, myslím si, že je to spíš dobrá výmluva pro to, že mi smrdí nohy.

Neznámý evidentně udělal vtip a také se mu zasmál. Bylo mu jedno, zda se mu zasmějí i ostatní, ale tou dobou už začínal své neuvěřitelné číslo imperiál a tudíž upřel svůj zrak k němu. Chvíli se zdálo, že mistra pobleje, ale potom to naštětí hodil stranou a následné události dovedli velkou částk baru k srdečnému smíchu. Ani Neznámý nebyl pozadu, i když svůj smích dost krotil svou překlidnělou a podivnou povahou. Nakonec z toho byl jenom široký tichý úsměv, který však brzo také potlačil a prozrazovaly ho již pouze oči, které se smály dál.

dobrá výmluva, ale já mám raději sprchu... odvětil jsem jizváči.
Načež se voják předvedl v pravým světle. Musel jsem se zase znovu smát na celé kolo, ale tentokráte společně s celou kantýnou.
Máš dojem, že zábava vázne, vojáčku..? zeptal jsem se ho.
Asi objednám celou láhev a tu spolu vypijem, ať máš co blit a my se čemu smát... co ty na to..? a zvednutím ruky přivolal jsem barmana.