MMPM

[MrTukan]

Vorzyd 5, cesta k baru Chionti

Al Verttigo byl pořádně zničený tím, jak se mu podařilo zklamat Dona, ale slova drioda ho ihned zase probrala k životu. Podle droidových slov a výpočtů šlo o pěkný průšvih. Al se proto nezdržoval nějakým zbytečným povídáním a vyštěkl jen otázku.

Jak to je daleko?! Můžeme jet?!

Aktivovaly se v něm snad všechny dobré vlastnosti, protože útok na sídlo rodiny byl opravdu velkým soustem a byl to v podstatě i útok na Ala s Donem, i když nebyli přítomni. Al ve vteřině zapomněl na svojí paranoiu, protože teď bylo jasné, že po nich někdo jde a nastartoval své obranné mechanismi. Okamžitě vytáhl svůj .48 Enforcer a zkontroloval zásobník uvnitř i náhradní zásobníky během toho, než mu droid odpověděl na jeho otázku. Al byl odhodlaný vyrazit k baru pěšky, pokud by se náklaďák nemohl rychleji hnout a bar už nebyl příliš daleko. Věděl, že jeho droidi jsou připraveni neustále, a tak jim ani neříkal, aby se připravili. každopádně by, až na řidiče, šli oba zbylí s ním.

[Stanley]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu: (Stanley Molganno)

Zdalo sa byť všetko OK a tak som sa už plne sústreďoval na ten boj. Pažbu zbrane som mal opretú o rameno a už som bol plne pripravený strieľať.
Keď sa už rozplynul dym, tak som v diaľke konečne uvidel jedného (nie veľmi krytého) nepriateľa s vizorom.
Super!
Kľakol som si aby sa mi pohodlnejšie strieľalo. Pri odstreľovaný je dôležité zadržať dych aby mi zbraň nelietala a aby som mohol čo najpresnejšie namieriť.
Tak poď ty hajzlík malinký....
Hneď ako som odpálil (pre neho smrteľnú) ranu som sa uistil že či naozaj zomrel.
No, hýbať sa už nehýbe....
Posuňte sa!
pokynul som šéfovi aby mi urobil miesto a hneď som prebehol na druhú stranu.

[Xavier]

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte

Kdybych byl na akci sám, a nemusel vytahovat Abbého z problému, ve kterém nepochybně byl a neměl času nazbyt, nejednal bych tak barbarsky a necitelně, nicméně času bylo málo a na hledání jiného řešení málo času.
Vyrazil jsem za roh a pozvedl pistoli nastavenou na tlumič.
Jsem dobrý střelec, takže dva neslyšné a neviditelné výstřely je musely zasáhnout nepřipravené a usmrtit na místě.
Nebyl jsem dostatečně blízko na to, abych je zachytil až budou padat, ale snad pád dvou těl nikdo nezaslechne.
Chvilku jsem čekal a naslouchal, zda přeci jen někdo nepřijde zkontrolovat hluk.
Pokud by se tak nestalo mohl jsem pokračovat v klidu.
Vybavil jsem si plán místních prostor a odtáhl obě těla do nedaleké místnosti, kde je nikdo hned nenajde.
Naštěstí Vorzydiaci nejsou moc mohutní a mohl je odtáhnout obě najednou.
Poté jsem mohl pokračovat k abbému

[East.Wood]

Vorzyd 5 - malé kasíno Abravte (Luca "Abbé" Lugano)

Vůbec mě nepřekvapoval postoj toho chlápka, který se tu naparoval a myslel si, že mu pranic nehrozí.
No, dělej ještě chvíli hrdinu, mám tady skryté záškodníky. Už to nebude dlouho trvat a pocítíš sílu organizace Dona Leechia! Pak se pro Tebe otevřou brány pekelné a sežehne Tě oheň spravedlnosti - tedy té 'naší spravedlnosti'.

"Co byste řekl tomu, kdybych Vám nabídl 'osobní' prospěch? Neříkejte, že netoužíte po vyšším postavení v rámci Vorzydu 5? Každý chce přece moc, slávu a bohatství..." přemítal jsem nahlas, poslední slova jsem říkal jakoby pro sebe a zády k oslovenému.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, Cesta ke Chionti: (Al Verttigo)
Informace se do Ala vpálila snad ještě více, než jeho dosavadní neúspěšné počínání. V ten moment zapomněl na vše, co jej sužovalo a upnul svou pozornost k jedinému cíli. Proto si okamžitě vyžádal informace od svého droida-řidiče, které by mu měly nastínit přehlednost celé situace.
Momentálně jsme vzdáleni zhruba pět minut cesty plnou rychlostí. Cesta před námi je relativně volná, byť by bylo zapotřebí dosáhnout cíle v nejmenším možném čase opětovným porušením dopravních předpisů.
informoval Ala droid chladným ledovým hlasem bez náznaku jakékoliv emoce, která by jakkoliv svědčila o jeho pocitech vzhledem k možné situaci. Jeden z faktů, které Glee Alovi mnohokrát vyčetl, když si jako společníky držel především droidy.
Když jsi schopný, tak u lidí poznáš, kdy tě zradí. U droidů to zjistíš až potom, co to provedou, pokud nebudeš mít to štěstí a nebude to okamžité.
pronesl onehdy, kdy striktně omezil počet droidů jimiž se Al nechával obklopovat a když tehdy překročil onu únosnou mez.

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte: (74)
74 byl pociťoval tlak okolností a byl proto ochoten riskovat i brzké prozrazení. To však nemohlo přijít následkem výstřelů, které byly tiché, rychlé a natolik přesné, že oba cíle se jenom složily na zem. Profesionální zabiják chvilku vyčkal, jestli zvuk nikoho nepřiláká, než se vydal uklízet obě těla, aby si udržel svůj stále neprozrazený postup vpřed. Jakmile byla těla odklizena v místnosti, která běžně sloužila jako sklad náhradního vybavení pro kasino, jako třeba rezervní ruleta, tak zde musel ještě pár vteřin vyčkat, než prošla okolo jdoucí hlídka. Poté už znovu mohl pokračovat kýženým směrem v plné rychlosti a opatrnosti jako doposud. Tentokráte okolo kasáren proklouzl bez větších potíží a dostal se až k rohu do místnosti, v níž měl být držen Abbé. Opatrně nahlédl přes roh tak, aby jej nebylo možné včas spatřit a rychle vyhodnotil situaci. Byly tam otevřené dveře a trojice strážných, jeden pečlivě hlídal z venku, zatímco dva stáli vedle dveří na vnitřní straně, tedy svým způsobem zády k 74ce. 74 navíc ještě věděl, že je přítomen i muž s ním dle všeho nyní Abbé hovořil. Strážný hlídající vnějšek měl nejspíše nějakou vestu nebo lehčí verzi brnění pod oblekem a u boku se mu houpal rychlopalný ruční blaster. Jeho stavba těla navíc prozrazovala bývalou aktivitu v některým z kontaktních sportů, jako třeba box nebo něco obdobného. Dle předchozích záběrů z kamer mohl navíc 74 vytušit podobnou výzbroj i u ostatních dvou členů ochranky, kteří však skrz kamery vypadali méně mohutněji, byť jeden z nich působil na pohled nebezpečně.
-----------------
Upřesňuji, že se jedná o meziodpovědi, tudíž kolo stále pokračuje do středy ! Opakuji, uzávěrka již ve středu před mým odjezdem na sraz !

[Garth Devilman]

Místo činu - restaurace ( Abin Ferrence)

Při pohledu na tu spoušť jsem jen tiše hvízdl.

Zatraceně Ale, co jste to zas kouřili...?

Rychlým pohledem zhodnotím příruční zavazadlo kolegyně: Pěkná, takovou si musím pořídit... Novej model?


Podívej se tady venku jestli nenajdeš stopy po výbušnině. Jestli uvažuju správně tak by to mohlo vnést světlo. Jen málo gangů si na tomhle místě dovolí takovej ohňostroj. Máš nějakej detektor blasterovejch střel? Nechce se mi tady jen tak sedět na zadku se založenýma rukama. Rozhoddím ruce v rezignačním gestu.

Kdyby se mi ji podařilo nějak zabavit...

[Xavier]

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte

Byl jsem již blízko, ale ochranka přitvrdila na ochranných prostředcích.
Vytáhl jsem blaster a ujistil se, že mám nastaveny tiché střely.
Několikrát jsem vydechl, abych se uklidnil, neboť mi tep vystoupal o skoro dva údery za minutu a toto nebyla vhodná doba na divoké přestřelky, ale na čistou a efektivní práci.
Pravděpodobně byl dobrý s rychlými reflexy, ale jeho tvorba byla řádově v několika sekundách až desítkách minut, dle vkusu rodičů, má trvala měsíce a stála mění, 73 mých starších bratrů dalo své genetické informace k tomu, abych byl rychlejší a dokonalejší.
Také pravděpodobně netrávil na střelnicích tolik času, co já, kdy jsem musel umět za jakékoliv situace sestřelit malé terče oběma rukama, mnohdy zároveň.
Přehoupl jsem se za roh a zamířil na hlavu strážce, co se díval mým směrem.
Stiskl jsem spoušť a poslal mu něco okem neviditelné energie do obličeje.
Pokud by jeho společníci, co byli otočeni zády, zaznamenali pád těla a otočili se, následovala by střela i do jejich obličejů, v případě, že by zůstali ke mně nevšímaví, přiblížil bych se natolik, stále míříc zbraní na ně, abych jim mohl aplikovat sedativa, tomu nebezpečnějšímu jako prvnímu.

[Pear]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu (Vyacheslay "Grubyj" Gelayev)

Eh, eto djerzost!
Odfrkl si poručík, když mu Molganno nakázal, aby se posunul. Ustoupil kousek stranou, tak aby byl ještě více kryt před nepřítely. Vytáhl svojí kouzelnou krabičku s cigárama a zapálil si další. Bylo to trochu ošemetné, neboť v jedné ruce stále držel svojí zbraň, nicméně jakmile dostal cigáro do úst a krabičku zpět do kapsy, zapálit si už nebyl problém. Vydatně potáhnul, vyfoukl dým a ruka držící cigaretu klesla dolů.
Dobrá práce vy tam, jen si tam hrajete moc dlouho, až to vyčistíte, tak my řekněte...
Hmm, náš malý zabiják se snaží, už má jeden zářez, jak je na tom Rae? Deset, jedenáct, ej to byl výbuch, dvacet?
Přemýšlel, kolik tak toho zvládli ti vevnitř.
Dobrý Molganno, pěkně střílej tady vodsuď. A až budem vevnitř, drž se předemnou, zkus to nějak v trajektorii nepřátelských střel.
Rozdá rozkaz dopředu, aby se s tím nemusel více zabývat a opět se obrátí dovnitř, aby motivoval své otroky.
Komu to bude trvat nebo se nechá zabít, tomu neplatím chlast ani kurvy. A eh...
Zamyslí si, aby mohl motivovat i něžnější část týmu.
Eh, ani kytku, kafe a biodortík...
Snad si to mladej nevezme osobně, že pro něj nic spešl nemám, ale snad ví, co se dělá s kurvama a co s chlastem...
Zasměje se poručík a labužnicky potáhne z cigára.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, Restaurace Caverna: (Abin Ferrence)
Abin se trochu závistivě podíval po Buččině brašně a nahlas prozradil, že by takový kus vybavení klidně využil. Bukka se jenom začervenala, jak byla přichycena v rozpacích, ale hned se vzpamatovala a přikývla, že rozumí ohledně hledání stop venku.
Rozumím pane, ale k čemu detektor blasterových střel ? Nezanechávají většinou dost jasné a zřetelné čmouhy ?
vznesla Bukka otázku, kterou narážela na otázku ohledně detektoru blasterových střel předpokládajíc, že to Abin myslel naprosto vážně a seriózně.

Mezitím se z dveří vymláceného podniku vynořila lidská postava, o níž Abin mohl říct, že už ji kdysi někde viděl. Dorazila až k oběma postavám a zdvořile se jim uklonila.
Zdravím vás, jsem Bessy Odeck, vedoucí tohoto podniku a právě zde vyhodnocuju náklady na rekonstrukci. Mohu vám nějak pomoci ?
zeptal se Bessy a jeho pohled směrem k Abinovi také naznačoval, že se již mohli někde setkat, byť si stále nemohl vybavit kde a za jakých okolností.
------------------
Jedná se o další meziodpověď, tentokráte pro Gartha a je to také poslední meziodpověď pro toto kolo !

[MrTukan]

Vorzyd 5, Cesta ke Chionti:

Glee mě zabije. Musím tam být aspoň dřív, než on. Co se to k čertu děje? jak se vůbec z Chionti může kouřit? Krucinál, za to se mi ten bezpečnostní technik zodpoví, jestli v tom má prsty! Že já ho tam nechal samotnýho, aby si hrát s těma serepetičkama.

Zapřemýšlel Al a potom vydal droidovi za volantem jednoznačný rozkaz nasupeným tónem.

Tak na to šlápni, ať jsme tam opravdu do těch pěti minut! Jestli tam dorazíme pozdějc než Don, tak tě nechám rozebrat na součástky!

Al se pro jistotu rychle zapřel, protože očekával znovu zběsilou jízdu a dál potěžkával svou oblíbenou zbraň, přičemž sem tam zkusmu zamířil a přemýšlel, jestli ještě vůbec něco trefí, když bude třeba.

[Garth Devilman]

Vorzyd 5, Restaurace Caverna (Abin Ferrence)

Po dotazu kolegyně jsem ucítil jak rudnu: Eh.... No.... Ono... Totiž.... ---
Zavřel jsem pusu a nasál nozdrami vzduch.

Ještě nikdy jsem na místě činu neseděl na zadku... Vypadne ze mě celkem pravdivá informace.

Byl jsem docela rád, že přišlo rozptýlení v podobě šéfa podniku.

Zdravím pane, vypadá to, že si tu někdo užíval galaktické rodeo...

Odkud ho jen znám....?

...Víte co? Rád bych se na tu sumičku podíval smím? Otážu se a podívám se na svůj týden starý a nyní již značně opotřebovaný oblek.

[Elinor Yall]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu (Elisa Dyre)

Zatím, co se Rae bavil hraním si s nepřáteli (ano, hraním – všichni muži jsou v zásadě hračičky, nejlépe to poznáte v situaci, kdy dostanou za úkol buď vyslýchat zajatce, nebo se probojovat někam do budovy. V obou případech se předvádějí, vyžívají se v detailech. V tom druhém občas i soupeří, kdo získá víc zářezů – no, jsou to hlouposti, ale zpravidla pak bývají efektivnější...) místo aby pořádně srovnal skóre. Poněkud mne to popuzovalo, když jsem k tomu přičetla samozřejmost, s jakou si zabavil skupinu uprostřed pro sebe.
Na druhou stranu, muži nemají rádi, když jim někdo bere jejich hračku, v tomto případě skupinu nepřátel. Jinak si neumím vysvětlit, že mi Rae hodil prakticky do krytu výbušninu vlastní výroby.
Dobře, nehodil ji tam mě, jen sestavil cosi bezpochyby silného a šlupkovitého a hodil ji POBLÍŽ. A u silnějších výbušnin je to poblíž prakticky synonymum pro „být ve velkém, ale opravdu velkém“ maléru.
Tedy sotva slyším válečný pokřik a uvidím letět to, co by v horší společnosti mohlo být bráno jako parafráze na kytici růží, střelhbitě opouštím svůj úžasný kryt a myslím si cosi ošklivého o Raem a cosi nostalgického o jisté základně v džungli na Endoru. Předpokládám, že tlaková vlna výbuchu mnou stejně praští víc dopředu, jenže to už budu snad v dostatečné vzdálenosti, aby to mnou jenom praštilo. Zbroj je dostatečně dobrá ochrana, aby došlo jen na pár modřin, a abych se hned po dostatečném vzdálení se mohla zase vyškrábat na nohy a pokračovat v útoku. Pokud bude ještě na co útočit a skladiště nám nespadne na hlavu.
Koutkem vizoru zahlédnu Raeho chystajícího si plamenomet a vyrážejícího do útoku. Jo, fakt jsem za helmu ráda, už proto, že to odfiltruje veškeré pachy a odhaduju, že jich bude v nejbližší době fakt požehnaně a fakt hnusných.
No, ať si užije grilování, chlapec. My dva si to spolu vyřešíme potom, mimo bitevní pole. Protože plýtvat energií právě teď na neslušná slova a sarkasmy se mi nechce.
Naopak se mi chce se znova vyškrábat na nohy a jistit našeho pyrotechnika a pyromana v jedné osobě před tím, co by po něm šlo zezadu nebo ze stran.

[Atalon]

Vorzyd 5, Malé kasino Abravte: (Ailla Avalla)

Můj poněkud prudší přístup mi tak trochu neočekávaně dostal strážného do hlubin snění. To mi sice dávalo prostor dokonale ovládnout situaci, ale na druhou stranu mi to také ubíralo na už tak dost vzácném čase, protože můj jediný zdroj informací si tu dával dvacet.
Hups, asi bych se měla trochu krotit. Tihle hoši jsou měkčí než vypadají.
Myšlenka to byla dost zábavná a rozhodně mi daný stav nijak nevadil, být strážní kasina banda dokonale trénovaných hrdlořezů, situaci by to dost komplikovalo.

Teď mi ale nezbývalo než se pohnout zase o krůček vpřed. Prvním minikrůčkem, se kterým jsem vlastně už začala v momentě kdy se můj spáč vydal na svou cestu, bylo zabavení jeho zbraně. Sice jsem nepatřila k nijak excelentním střelcům, ale přeci jen když po vás někdo střílí, je lepší mu to oplácet stejným a ne po něm házet lodičkami. Navíc jsou lidé většinou podstatně upovídanější když jim míří jejich vlastní zbraň někam, kde jim to není příjemné.

Dalším krůčkem, stejně nevyhnutelným, byl průzkum místnosti. Jistě, to už jsem určitou mírou udělala při příchodu, teď jsem ale hledala něco určitého a to cokoli vhodného ke svázání mého naivky. Bylo mi totiž jasné, že až se probere, nebude zrovna nadšený z vývoje událostí a to poslední co teď potřebuji je opakovat naši potyčku, nejlépe i s jejím závěrem, dalších několik hodin. Najít něco ke svázání člověka nebývá těžké, zvláště když nejste nijak vybíravý a v mém případě dám zavděk opravdu minimem. Nejvíce vsázím na nějaký kabel, nebo šňůru, ale bude-li to opravdu nutné, poslouží i oblečení mého spáče.

Poté co ho, jak nejlépe bude za daných možností možné svážu, se pro jistotu podívám na chodbu. Nerada bych aby nás někdo nečekaně vyrušoval při našem rozhovoru. A bude-li to možné dveře zevnitř nějak zajistím. Po celou dobu se snažím pracovat co nejrychleji, i když můj strážce nevypadá, že by se chystal vrátit mezi vnímající nějak rychle, nechci to pokoušet a vlastně na pomalé postupy nemám ani čas. Proto ani při jeho buzení nehodlám být nijak pomalá ani jemná. Hodlám použít tu nejstarší a nejosvědčenější techniku ve vesmíru. Trochu ho profackovat a pokud to nezabere, trochu ho popíchnout nožem. Nijak vážně, ale neznám živého člověka, co by se po popíchnutím nožem do citlivého bodu neprobral.

Plán je to jasný a v hlavě si už i rychle sumíruji otázky podle důležitosti a to tak, že se mi v minutě smrsknou na jedinou.
Kde najdu toho nejvyššího šéfa tohohle podniku.
To je otázka, která mi může vyřešit všechny problémy a otočit tuhle ruletu naším směrem. Proto právě tohle bude má první otázka dokážu-li ho probrat a nepokazí-li se něco dalšího.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte: (poručík Lugano, 74, Ailla Avall)
Mužík před Abbém prakticky nevěřil vlastním očím, že se s ním Abbé stále snaží smlouvat. Jakoby snad nechápal, že už nyní je z toho všeho značný osobní prospěch a vše ostatní to prostě nemůže přebít. Ne aniž by se ten někdo nechal zruinovat, což vybízelo k opatrnosti.
Nechápu, proč se s váma vůbec bavím. Vy vůbec nechápete, o co tady jde ! A váš šéf je očividně pěkný deb**, když pracuje s takovými tupci, jako seš ty. Tobě bych nesvěřil, ani vytírání hajz**, natož nějaké vyjednávání.
začal nadávat mužík a přestal si brát veškeré servítky. Dělal při tom dost hluku a rámusu, přičemž vůbec netušil, co se mu děje za zády.

74 moc dobře věděl o svých přednostech a připravil se je všechny využít naplno - moment překvapení, roky tréninku se zbraní a hlavně tichost. Ani ten největší pesimista by nevěřil, že si s první stráží neporadí tak, jak si to naplánoval. Vyhoupl se zpoza rohu předmířen na strážce, který k němu akorát stihl laskavě stočit pohled, než byla stisknuta spoušť. Další ukázková a čistá práce, přímý zásah do hlavy a několik kroků vpřed zabránily pádu těla. Co víc, hulákající mužík v místnosti poskytnul 74 dostatečnou zvukovou kulisu pro to, aby zůstal stále neodhalen. Následoval rychlý plán se sedativy. 74 si připravil další várku sedativ a zamířil neohroženě kupředu. Rychlým pohybem bodl k schopnějšímu ze strážců, jenž nemohl stihnout uhnout, ale přesto se před pádem do bezvědomí pokusil po 74ce ohnat rukou. Nepříjemnost, která 74 zdržela dostatečně na to, aby jej druhý strážce chytl za ruku v níž držel blaster a vyzvedl ji nad sebe. Druhou ruku však měl prázdnou, stejně jako zbývající strážce, který se pokoušel rychle dosáhnout na svůj blaster.

Ailla neočekávala, že svůj cíl pošle až tak do bezvědomí, ale rozhodně nikterak neváhala. Svou oběť rychle svázala za pomocí roztrženého potahu pohovky a mohla se vydat zkontrolovat chodbu, jestli se někdo neblíží. O chvíli později se za svou prozíravost mohla do jisté míry pochválit, protože, když vykoukla, tak tam spatřila onoho strážného, kterého viděla předtím vycházet ze dveří v nichž zmizel 74ka. A opět si ji všiml, i když tentokrát byl jeho pohled o dost vražednější.
Tady jste !
štěkl nevraživě a začal mávat blasterem, zatímco se vydal přímo k Aille, která se stihla schovat dovnitř. Ten muž ji očividně spatřil už dříve a z toho, co stihla vypozorovat ji a jejího společníka hledal po všech možných místnostech, aby zjistil, co se to děje.

Vorzyd 5, Restaurace Caverna: (Abin Ferrence)
Abin stěží maskoval své rozpaky, aby vřele přijal vysvobození v podobě Bessyho Odecka. Paměť však stále nesloužila tak přesně, jak by měla a proto se ujal role policisty, své obvyklé, zatímco Bukka začal prohlížet místo činu zvenčí.
Ještě není kompletní, ale zajisté ... pane ? Nemohu si vybavit, kdo byl přidělen na tento případ ...
zasekl se Bessy a de facto si vyžádal Abinovo představení. Tomu se vybavila kratičká vzpomínka na tohoto muže v obleku a se sklenkou šampaňského.
Bessy poté nechal Abina prohlédnout součet sumy odhadující všechny způsobené škody. Cifra rozhodně nepatřila k nejmenším a Abin sám by si dovedl představit, co by za takový peníz udělal jeho šéf. Takové navýšení dotace se však už hodně dlouho nekonalo a proto mnoho Abinových kolegů přijímalo různé prémie. A o některých z nich to i věděl.
Předpokládám, že se budete chtít podívat i dovnitř, že ?
poznamenal ještě Bessy s podezřelým úsměvem a téměř nenápadným tikem směrem k Bucce klečící opodál pod rozbitou výlohou.

Vorzyd 5, Bar Chionti: (Al Verttigo)
Alova představa o horším dnu získávala stále barvitější vzhled a k jeho nemilosti se neustále prohlubovala. Droid alespoň reagoval přesně na jeho pokyn a vyrazil, co mu to doprava a vozidlo dovolovalo. Nepříjemné tušení v něm však stále hlodalo víc a víc, s každou zatáčkou, kterou projeli, každým přibrzděním. Vyzkoušel si alespoň svou zbraň, byť bylo dobrou otázkou, zda-li by s ní byl schopen ještě něco trefit. Konečně se vozidlo zastavilo před barem z něhož unikali návštěvníci prvního poschodí. Personál je přesně a bez potíží vyváděl ven, jak to měl naučeno a přesně, jak to Glee od nich očekával. Dobrou zprávou pro Ala bylo, že před barem nikde neviděl landspeeder, který pro Gleeho poslal, ale dostat se dovnitř skrz dav hostů proudících ven nebude složité. Až bylo překvapující, jakou popularitu si tento bar získal.

Vorzyd 5, Bar Chionti: (Don Leechio)
Glee chvatně vyskočil z landspeederu a hnal se vpřed zadním vchodem do Chionti. Dalo se jenom předpokládat, že před barem bude značný chaos a on se chtěl především co nejdřív dostat dovnitř. Tohle byla jeho základna pro zdejší operace, měla vybudováno vše, co bylo zapotřebí a nemohl tohle místo ztratit. Jeho ztráta by znamenala velký krok zpět a hlavně by jej postavila do velice nevýhodné pozice proti jeho soupeřům. Rikko mu jen tak tak stačil, když vrazil do dveří a dle instinktu letěl vpřed k epicentru toho dýmu. Muselo to být v druhém, nebo třetím patře, což prozrazoval dým linoucí se z některých oken. Konečně dorazil na schodiště a vyběhl výše, aby natrefil na Pumpyho s jeho "Berlinettou", jak zjednával pořádek. K jeho nemilému překvapení zde byla také malá Shae a jedna útočnice.

Vorzyd 5, Bar Chionti: (Shae Dyre, A'kemi Hattori)
Pumpy se už chystal něco říct, kdy se reflexivně otočil za sebe a spatřil tam Dona Leechia osobně. Sklopil svou brokovnici a zatvářil se, jakoby Donovi zničil bar on sám. Don chvilku nic neříkal, jenom si prohlédl scénu, než spočinul na útočnici.
Dobrá práce, odveď ji do ubytovny a postarej se, aby prozatím přežila. Rikko zajistí zbytek baru, jestli tu nemá nějakého kumpána.
rozkázal bez dotazu Don a na výraz ubytovna přidal mrazivý tón. Takový, že nikdo při smyslech by do ubytovny nechtěl jít o vlastní vůli. Když Rikko, Pumpy i útočnice zmizeli, tak se Don zadíval na Shae.
Nevím, jestli tě mám potrestat já, nebo to nechat na tvé matce. Ale nejprve ... je někdo nahoře ?
zeptal se chladným a přísným tónem. Tím, který se tolik lišil od toho, kdy se osobně ujal toho, aby Shae o něčem poučil. Tím, který už mnohdy slyšela při jednání s protivníky nebo lidmi, kteří jej hluboce zklamali.

A'kemi ještě jakoby zázrakem přišel k sobě a rozhlédl se. Všude okolo se něco rozlilo, něco ... ano, byla to jeho krev. Vzpomněl si, vážně krvácel ze svého zranění, kterého zde drželo skříplého. Uvědomil si, že nezkusil udělat nic, aby se z toho dostal a teď ... už neměl síly, byl rád, že trochu dýchal. Vybavil si, kdy naposledy čelil smrti poté, co byl odhalen mužem, který ho nakonec zaměstnal. Vzpomněl si na dívky s nimiž se miloval, vzpomněl si na úsměv své matky, na hrdý výraz jeho otce, když poprvé překonal jeden složitý systém. Vybavil si žár Tatooinu, kde pobýval, stejně jako příjemné prostředí rodného Anaxu. A poté prostě jenom zavřel oči a už si nevzpomněl na nic, už neviděl nic a vlastně už ani nebyl mezi živými.

Vorzyd 5, Landspeeder shop: (por. Castor, Lester Greer)
Rinzler musel připustit, že má Eggle v něčem pravdu a nakonec si od něj vyžádal nějakou lékárničku, aby provedl rychlé ošetření. Díky tomu, by tahle poloviční mrtvola mohla přežít do doby, než se vrátí do Chionti a bude jej moc "ubytovat". Místnost pro výslechy, vybavena vším možným a doposud nebyla nikterak zkoušená. A zdálo se, že by Rinzler, s Donovým svolením, mohl být první, kdo se toho ujme. Tedy, kdyby nezaslechl to, co slyšet nechtěl. Vraceli, to co zbylo z těch šmejdů se vracelo plnou rychlostí nazpět, přímo k obchodu. Ne, nemohli být tak hloupí, aby se vraceli jenom k obchodu - v tom přišlo uvědomění. Lester na něj čekal u landspeederu s mrtvolou Dashe. Sám, proti jednomu, dvěma ... čtyřem swoopům ! Rinzler nezažíval dobrý den, o jednoho muže přišel a druhý byl prakticky na obětním piedestalu.

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu: (por. Gelayev, Elisa Dyre, Leman Rae, Stanley Molganno)
Poručík Gelayev utrousil několik slov a vytáhl si novou cigaretu. Ale když se jal jejího zapalování, tak mu vypověděl službu zapalovač, který ne a ne škrtnout onu tak potřebnou jiskru. Bylo to skoro až k vzteku, když se rozhodl podpořit svůj tým a ustoupit Molgannovi a jeho sniperce. Jenže tím se dostal na místo, kde více foukal vítr a když se mu konečně povedlo si zapálit, tak cigareta hned uhasla. Až na pátý pokus pokořil přírodní živel a mohl spokojeně potáhnout - byť se nedalo říct, jestli ho víc zajímala práce jeho týmu nebo zapalování cigarety.

Elisa vyrazila ze svého krytu tak rychle, jak jenom mohla. Stěží si mohla všimnout, že její dřívější cíl z ochozu ji u nemohl více ohrozit. Stěží si všímala čehokoliv, dokud nepřišla očekávaná exploze. Těžko říct, jestli kdy měla v oblibě létání, ale na chvilku si tento pocit mohla "vychutnat". Potíž byla v tom, že jí křídla dodala tlaková vlna z exploze a dohnala ji mnohem dřív, než doufala. V jednu chvíli byla snad i dobrý metr nad zemí, než se velice rychle střetla se zemí a utrpěla spoustu modřin a určitě i mnoho promáčknutí brnění. Přesto zde byla jedna pozitivní zpráva - byla při vědomí, neupustila svou zbraň a bedny byly prakticky rozmetány. Negativem bylo to, že náraz zbraň poškodil takovým způsobem, že nemohla rychle vyměnit zásobník, v němž zbývala zhruba polovina tibannového plynu. Jenže nepřátele byli stále ještě naživu, i proto že je varovala její první výbušnina. A hlavně proto, že na rozdíl od ní, značnou část energie výbuchu pohltily právě ty jejich bedny. Pětice přeživších rychle zamířila k prostoře vzadu a občas náhodně pálila za sebe, do místa odkud přicházel oheň. Do místa, kde byla údajná místnost pro velitele. Leman se nijak nerozptyloval, že byli mimo dosah a vesele griloval prostor před sebou a směřoval klidným tempem dozadu. Přesně středem, kde nezbyly už žádné kryty do míst vzadu, kde se postupně chystaly sešikovávat nepřátelské síly k další obraně.

Stanleyho rána byla ukázková a bezchybná a jeho cíl se skutálel ve smrtelných křečích po schodišti dolů. Spálené místo přímo na čelo jasně vyšetřovatelům prozradí, že smrt byla rychlá a neúprosná. Stanley využil toho, že se poručík přesunul a obsadil jeho původní místo, když se ozvala exploze. Exploze, která mu odhalila prchající pětici, z nichž na dva mohl dobře vidět. Byli to však jeho první pohyblivé cíle během této mise.

Vorzyd 5, Továrna na komponenty: (Affaia Kaer)
Affaia si uvědomila, že její krytí je v tahu a proto rychle hmátla po svých nožích skrytých v botách. Vyrazila rychle vpřed a prvním nožem odrazil trubku, zatímco druhým jej zasáhla přímo do tepny. Ničím víc se nezdržovala a pokračovala vpřed. Využila své rychlosti a jednoho muže odstrčila ramenem na druhého, zatímco na druhou stranou sekla nožem. Opět ucítila, že někoho zasáhla a pokračovala dál - co nejrychleji ven, z továrny, do davu. Zabočila do dveřích, o nichž věděla, že vedou ven a jen tak tak uhnula blasterovýmu výstřelu. Prolétla skrz dveře a uskočila před další palbou, načež vrhla jeden ze svých nožů po střelci. Střelec padl, ale hned se za ním vynořil další, ale to už znovu utíkala. Chyběl jí kousek, když byla konečně zasažena. Bylo to jenom do nohy a rychle se zvedala, aby se instinktivně otočila do strany. Těžké pásové vozidlo pro přepravu nákladu se vynořilo hned vedle ní. V celém tom spěchu hleděla jenom dopředu a vůbec neuvažovala o stranách. Jak ironické - celý život se hnala jenom kupředu, ale nedívala se do stran. Možná v tom nespočetném množství mužů byl i někdo, kdo ji měl opravdu rád. Ale to už se Affaia nedozví, protože mohutné vozidlo ji pod sebou bez milosti rozdrtilo poté, co s postřelenou nohou nemohla stihnout před ním uniknout. Byla to krutá smrt, ale alespoň byla z její nepozornosti a ne z toho, že ji někdo chtěl úmyslně zabít.
---------------------------
Další kolo bude tentokráte končit později tedy 21.8., což berte jako mírnou kompenzaci tohoto kratšího. Může proběhnout rychleji, stejně jako v některých případech mohou být opět uděleny meziodpovědi. Navíc se také loučíme s dvěma postavami - A'kemi Hattorim a Affaiou Kaer a to následkem opakované neaktivity a značně chybným rozhodnutím(termální detonátor na cíl dva metry od sebe ? ) a neaktivity. Navíc je tu jedna další v ohrožení. Pořadí je opět libovolné.

[Mandalorian]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu (Leman Rae)

Balíček explodoval a já pomyslel na Dyre a ostatní z mého týmu. Kolik asi mají zabitých? Nu, myslím, že touto explozí zamíchám celkovým pořadím. Tímto bych se měl vzdálit Dyre, která bojuje někde po mé pravici. Snad. Bůhví, kde teď může být. Ta naše zpropadená nesehranost. Ale co, je dost stará a snad má dost rozumu na to, aby nelezla před střelce z těžkých zbraní. Pohladím pažbu mého plamenometu a vyrážím na zteč.
Burn the heretics!
Zařvu, když opouštím úkryt i když tuším, že mě asi neuslyší. Mému hlasu totiž chybí pěkných pár decibelů a proti extra hlasité detonaci zní můj hlas tak nějak slabě. Nehledě na to, že nepřátelé asi budou mít stejně zalehlé uši. Pokud nějaké ještě budou mít.
Hned co opustím relativní bezpečí svého úkrytu, mačkám spoušť plamenometu, abych sežehnul každého, kdo bude v cílové oblasti. Ještě před tím si všímám vstávající postavy pár metrů od předpokládaného místa exploze. Plamenometem střílím od boku a kropím oblast před sebou. Plamenomet není bůhví jak přesná zbraň s kdoví jakým dostřelem, ale to dohání plošným účinkem a tím, že kdo je zapálený, zpravidla zapálený zůstává. A zapálený nepřítel má na starosti jiné věci, než aby nadále útočil na mě, či na někoho jiného. Teda kapalinou či plynem zapálený, ne pro věc zapálený. A to je hlavní důvod, proč plamenomet používám. Je to skvělá zbraň na boj na krátkou a těsnou vzdálenost a má značný psychologický efekt, kdy pohled na hořící druhy ve zbrani dokáže zlomit bojovného ducha těch, kdož stojí proti mně. Žoldák bývá psychicky připraven na to, že ho můžou zasáhnout blasterem, ale málokdy na to, že uhoří.
Postupuji kupředu rychlým krokem a bohužel stále nalézám trosky beden, než nějaká těla. Ale ty můžou ležet někde bokem. O částečném úspěchu svědčí slabá a nepřesná palba zepředu. Přes plameny není moc vidět ani jedním směrem, já vepředu na střední vzdálenost vidím spíše jen obrysy a funguje to tak oboustranně. A tady nejdu jen dopředu, spíš náhodně měním pozice. Hlavní je nejít stále rovně. Čas od času uhnout o pár metru doprava, či doleva výrazně sníží možnost nepřátelského zásahu. Kdybych měl těžší model plamenometu s větším dosahem, nemusel bych to tak dělat. Přece jenom, 10 metrů je jen 10 metrů. Ale zase mám na stejnou velikost zbraně více než dvojnásobnou kapacitu zásobníků a to se vyplatí.
Blížím se k předpokládanému epicentru výbuchu a zatím nic. Žádné oběti, jen zničené bedny a jejich neidentifikovatelný obsah. Zkonroluju obsah plamenometu, zbývá skoro polovina a pak všimnu si siluety postavy dvanáct metrů přede mnou a trošku vpravo. Nedělá nic, jen tam klidně stojí.
Ty půjdeš chlapče! Tebe si vychutnám! Pěkně zblízka si tě propeču…
Pár dalších kroků, menší zášleh do okolí a stáčím hlaveň plamenometu k nepříteli. Už mačkám spoušť, když si vzpomenu na rozkazy. Něco na způsob zabít většinu, nechat pár utéct a přinést zajatce. A zajetím nepřítele bych sice nevyhrál soutěž v zabíjení, ale sám bych splnil jeden z úkolů a vítězství bude mé. Takže chlapíka si neupálím, jen si ho odložím na později. Stočím hlaveň směrem od nepřítele, aby nepřišel k úhoně a pokračuju v postupu vpřed a snažím se vzbudit zdání, že o něm nevím. Po očku se po něm dívám a vidím, že on taky zachovává jakýs takýs klid a nemění pozici. Asi si myslí, že na mě vlítne z bezprostřední blízkosti.
Už nás dělí jen pár metrů a já si všímám, že je menší než já, menší vazba než já a má zbroj, syčák jeden. Přehodím plamenomet do levé ruky, vystřelím z něj nemířenou dávku takovým směrem, abych ho neohrozil a rozběhnu se k němu. Ten kousek překonám takřka hned a nepřítel dostává pravačkou do hlavy. Klesá do kolen, ale stále nemá dost. Úder se asi trošku svezl, ale to napravím. Slabší kop do hlavy a nepřítel klesá k zemi.
Sehnu se k němu a zkontroluju životní funkce. Žije. Super. A je to ženská. Ještě lepší. Vypálím pár ran nazdařbůh a chytnu omráčeného nepřítele za nohu. Pak moji pozornost upoutá zbraň poblíž jejího těla. Je to těžký blaster S-5, stejný typ co má Dyre… a když jí ho dám jako dárek, určitě získám pár plusových bodů. Chmátnu po ní pravou rukou, strčím ji za opasek a zjišťuji, že je lehce poškozená. Nejde ale o nic neopravitelného a tak nesu o zbraň více. Ale již na nic nečekám, chytnu osobu za nohu a táhnu ji za sebou do pofiderního krytu z poškozených beden pěkných pár metrů od nás. Běžím ke krytu a cestou střílím z plamenometu a vyprazdňuji zásobník směrem, kterým tuším nepřítele.
V krytu pustím její nohu a vyměním zásobník u plamenometu a pak jej vyměním za E-11. Namířím na ženskou a přepnu na omračovací režim a vystřelím. Když je opět omráčená, zkontroluji opět životní funkce a všímám si, že její zbroj je pěkně omlácená. Zajatkyně stále žije, což je super. Pustím se do výroby pár min. Spojím dva balíčky detonitu s čtyřmi pohybovými čidly a rozhážu je v pěkných rozestupech mezi svým krytem a místem odkud přicházela střelba. Hážu je zhruba do středu místnosti se solidními rozestupy, protože jak jsem zjistil při předcházející explozi, jeden balíček dokáže zničit dost beden a zbavit tak nepřítele možnosti krytu. Asi by při jejich detonaci přišel o kryt i já, ale ti nejblíže budou se vší pravděpodobnosti mrtví a já pak budu mít dost času odtáhnout zajatkyni do většího bezpečí. Zkontroloju pohledem místa, kam dopadly miny a nakonec přejedu celou oblast pohledem a vypálím z E-11 pár ran naslepo, abych je přinutil držet se zpátky. Svážu ruce zajatkyně anténním drátem z mého spojařského vybavení. Zbytek drátu odřežu a použiju na její nohy. Když je znehybněna, prošacuji ji a její zbraně a užitečné vybavení si přivlastním. Pak mi dojde, že jsem delší dobu neslyšel palbu od Elisy, což může znamenat jednu jedinou věc. Je mrtvá… člen mého týmu je mrtvý a krom toho sem j nepozval na rande.
Za to ty svině zaplatí…
Zajatce už máme, teď je jen zabít. A protože zde není Orlí nos a ani nikdo jiný, je to jen na mě a já miluji velké exploze a Elisa tak bude mít pěknou mohylu. Chytnu zajatkyni za spoutané nohy levou rukou a pravou kontroluji oblast E-11plížím se k jedné z delších zdí skladiště a zajatkyni táhnu sebou. Pečlivě se rozhlédnu, zda neuvidím poblíž nějakého nepřítele. Oblast čistá. Okem znalce obhlídnu zdi a vyberu si kritická místa, jejíž zničením by se měla statika budovy těžce narušit. Vybral jsem si trojici něčeho na způsob sloupů. Nejsem stavebník, ale těchto stavebních prvků zde bylo více a byly to nejmasivnější části zdí. A je li to nejsilnější, asi to má nějaký důležitý důvod. Kriticky důležitý.
Doplížím se k jednomu z těch sloupů a cestou se dívám po Dyre. Připlácnu detonit do jakési prohlubně a k detonitu připojím dvě roznětky, pohybovou a dálkovou. Díky pohybové bude zajištěno, že mi to nezneškodní a dálková zajistí to, že celá soustava exploduje kdy budu chtít já. Pohybovou přiložím na bok detritu, abych se mohl bezpečně vzdálit. Na dálkové roznětce nastavím frekvenční pásmo a šifrování a ještě nastavím zpoždění exploze po obdržení signálu na deset sekund a odjistím obě roznětky.
Stejný postup opakuji i u dalších sloupů a postupně začínám zjištovat, že mi začínají docházet výbušniny a že tahání těžké výzbroje a zajatkyně je celkem únavné. U druhého sloupu opět padl jeden balíček detritu a dvě rozbušky. Třetí sloup, o jeden balíček a výbušnin a dvě rozbušky chudší. U jedné z těch kratších stěn obětuji jeden deathpack. Za využití zbývajících kousků detonitu a pohybových a dálkových rozbušek zaminuji druhou delší stěnu. U posledního mi klesl počet detonitových balíčků na nulu a obě rozbušky jsem nahradil časovou u které jsem dal odpočítat jednu minutu
Štěstí, že dál už klesat nemůže...
Poslední nezaminovaný sloup na kratší stěně ignoruji, protože se tam schovává zbytek osazenstva skladiště. Mohlo by tam sice být i tělo Elisy, ale mise je přednější. Nakonec odtáhnu zajatkyni ke dveřím do skladiště, dým z dýmovnice už se začínal rozplývat…
Přehodím si dvojče na levé rameno a zajatkyni si hodím přes pravé rameno. Do pravé ruky uchopím detonátor a držím ji u těla, abych mi zajatkyně nespadla a v levé svírám E-11. Vydechnu a řeknu
Nestřílejte, tady Rae, mám zajatce… Dyre je mrtvá….
A se zajatkyní vyběhnu ven a když opouštím skladiště, zmáčknu detonátor a zařvu na ty dva venku, orlího nosa a štěně
Zdrháme vodsaď, než nám to spadne nahlavu!
Mým slovům dodá důraz jedna exploze, kdy časovač na posledním zaminovaném sloupu došel až k nule a ve stěně se objevila díra.
Máme asi deset sekund...
Dám se do běhu od skladiště i se zajatkyní, ze kterého se zanedlouho začnou ozývat zvuky explozí, které by měli strhnout střechu a možní i pár zdí. A padající trosky pod sebou pohřbí každého, kdo bude uvnitř a odpálí ty miny a dodělají případné přeživší a změní skladiště na velkou Elisinu mohylu. Štěstí, že máme naši zajatkyni již venku.