YMPM - Epizoda II

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: Monítko, kterému se všichni neprávem smějete
Se svou výbavou jsem se konečně mohl pustit do stavby voru. Ze všeho nejdříve jsem vybrané větve seřízl tak, aby byly zhruba stejně velké a Jordi na své poslední plavbě neměla svůj vor škaredý. Potom jsem částečně nařezal a natrhal své kalhoty. Pruhy látky jsem využil k pevnému svázání jednotlivých větví k sobě. Následně jsem svůj hotový výrobek otestoval na hladině tůně. Kdyby vor neplaval, musel bych ho samozřejmě spravit, aby se má Jordi po své smrti neutopila a nestala se kořistí nějaké dravé ryby či jiného tvora, který by mohl v tůni žít.
Při práci jsem se soustředil hlavně na to, aby výsledný výrobek byl co nejpohodlnější. Své ztracené kamarády jsem se pokusil vytěsnit. Nejvíce mne zklamal Marconius svým přístupem. Moc dobře věděl, co Jordi pro mne znamenala a místo pochopení jsem si vysloužil jen ignoraci. Od Elinor jsem čekal nějaký zájem, projevení soustrasti… a ona mne také úplně ignorovala a tvářila se, že vlastně ani neexistuji. Dll… ten nebyl můj přítel a možná ani kamarád, ale snažil jsem se mu pomáhat. Takže jsem doufal, že projeví nějakou vděčnost. Má iluze o přátelích, o kterých jsem si myslel, že mám, se rozplynula.
Příště si musím kamarády vybírat lépe. Hlavně musí chápat to, že zvířátka jsou všechna hodná, jenom se občas bojí a útočí a potom jsou i nebezpečná. Kdyby toho dravce nevylekal Danny, určitě by nezaútočil ani jeden. Oni se jenom báli a nevěděli, co dělají.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Chvilku sem na Markkuse nechápavě koukal, než mi to došlo.
Blbečku, vždyťs to řek nahlas.
Sklopil jsem uši.
<Pardon. Jako bych nic neřek.>
Raději sem se zvedl a šel si odskočit. Mon, si krysu naneštěstí hlídal, takže jsem se jí pomstít nemohl.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Poté, co jsme s Dllem postavili stan, se odebral k ohni, zatímco Mon odběhnul k vodě a s čímsi tam šaškoval.
Zoofilní zvířátkomile, nechceš tu zdechlou krysu ještě obskočit, jak na ni neustále saháš? pomyslel jsem si, nicméně vzápětí mi ho opět začalo být spíše líto.
Ale teď vážně... Je diagnóza namyšlený fracek, nebo že by to fakt hraničilo až s nějakou úchylkou, co si vypěstoval, protože jeho mozek špatně funguje vlivem nesprávné stravy?
Po chvíli bezcílného korzování táborem jsem vzal batoh, přisednul si k ohni a z batohu vyňal balíček karet.
Ryby pečící se na ohni voněly a měl jsem chuť si dát ještě jednu, ale bylo potřeba nechat ostatním.
"Zahraje si někdo pazzak?" prohodil jsem ke skupince mechanicky promíchávaje karty v rukách.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

" Dobře, tak moment," vykřikl jsem krátce.. Ještě jednou jsem se zkusil zamyslet. Váha sedačky byla opravu komplikací a pokud tomu bylo tak zbývalo opravdu jen, vyřešit to celé shora. Musel jsem se vrátit k Arthusovi a něco zkusit.
Přesto jsem nepřestal přemýšlet nad nějakou pojistkou. Instinktivně jsme si sáhl k pasu. Vzpomněl jsem si, že jsem si na poslední chvíli chtěl dát pár věcí jinam, než do batohu. Do kapsy jsem si chtěl stočit tenčí, ale dost pevné lano, jenomže to všechno proběhlo v takovém shodu, že jsem si po tom všem nebyl jistý, juestli jsem to udělal a jestli tam stále je.
I lano by mi mohlo pomoci, Pokud jsem něco udělat a trochu při tom riskovat, mohl bych se pokusit zajistit sedačku, spustit ji, nebo snad Arthusovi lano hodit, aby se zkusil jistit. Tak jako tak jsme musel vylézt zpátky nahoru, ještě jednou se porozhlédnout po nějaké cestě, nebo, sáhnout k poslednímu řešení a pokoušet stabilitu oné větve.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Práce na voru šla Monovi až nečekaně dobře a za chvilku už mohl testovat první prototyp. Ten se však zdál naprosto v pořádku, protože se bez potíží vznášel na vodní hladině a to i po částečném zatěžkávacím testu. Konstrukce se tedy dle všeho zdála být natolik bytelná, že by nemělo být problémem postavit na něj jak hranici, tak Jordi samotnou. Monovi tedy zbývalo dokončit tohleto a mohl se potom už věnovat samotnému obřadu.

Ostatní se mezitím družili u ohně, s výjimkou Dlla, který si šel odskočit na kraj lesa, kdy to musel ještě potvrdit jednomu ze spolužáků. Obava, že by někdo další mohl zmizet se nad všemi vznášela jako temný stín a nikdo z nich nechtěl žádnou formou zažít něco podobného jako Mon, byť se jim zdál tak trochu jako extrémní případ.
Marconius mezitím vytáhl balíček karet, ale při slovech pazaak sklidil několik nechápavých pohledů, protože většina netušila o jakouže karetní hru se to vlastně jednalo.

Pokud by se někdo podíval vzhůru, tak by se stále ještě mohl utvrdit v tom, že tam i nadále přetrvávala iontová bouře, která měla na triku vše, co se tady doposud přihodilo a narušilo všechny dosavadní plány.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
S vědomím, že bude muset počítat i s váhou sedačky se Gliben rozloučil se svým prvním plánem a hned se jal přemýšlet nad tím dalším. V něm mohlo figurovat lano, které jak doufal si dal ... nedal do kapsy, byť i v případě jeho přítomnosti by ho nejprve musel nějak dostat k Arthusovi.
S tímto se rozhodl ještě jednou vyzkoušet pevnost větve, ale i jemný dotek mu prozradil, že ani nejlehčí z younglingů by se po té větvi nemohl přiblížit až k Arthusovi.
Glibene! Glibene! Co tam vyvádíš?
zakřičel zespoda Ircos, nejspíš po domluvě se Zízou a čekal na odpověď od svého spolužáka.
------------------------
Další kolo uzavírám 8.2.. Jako obvykle je možnost vzájemné interakce.

[Hayasan]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese:

Vor jsem vytáhl zase na břeh, naskládal na něj hranici z dřívek, které jsem obložil takovým chrastím, jenž by mohlo hořet lépe. Poté jsem natrhal pár květin, polštářek jsem jednoduchým řezem zničil a vytvořil z něj něco jako malou matračku, kterou jsem umístil na hranici. Teprve poté jsem nahoru položil Jordi. Narovnal jsem jí nožičky, stočil ocásek a zavřel očička. Byl jsem téměř spokojen, jen jsem ji ještě obložil květinami, aby měla svou hraničku pěknou.
Jen jedno mi scházelo… oheň. Neměl jsem nic, čím bych jej mohl rozdělat. Jeden jsem sice dneska už udělal, ale zajímal jsem se spíše o zdravý toho padawana než o cokoliv jiného. Takže mi nezbývalo, než jít k ohništi pro nějaké uhlíky a donést je k voru s Jordi a teprve poté ji nechat vyplout na věčnost.
Opět jsem se tedy vydal směrem k tábořišti, svou krysu jsem nechal na břehu. Musel jsem se ještě poohlédnout po nějakém kotlíku či po něčem podobném, v čem by se nějaké uhlíky či hořící klacky daly přenést. Byl jsem pořád moc smutný a opuštěný.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Už mě všichni začínali fakt štvát. Copak já patřim mezi ty, co se sami někde toulaj? Kdyby se radši staral o sebe.
Zahlédl jsem že Mon svou krysu opustil a šel k ohni. To dávalo nečekanou příležitost.
Ale co provést.
Najednou jsem se nemohl rozhodnout. Kromě toho zde bylo nebezpečí, že se kdykoliv otočí a uvidí mě. Plus i kdyby mě neviděl on, někdo jinej by mě viděl určitě. A tomu, že by mě nikdo neprásk jsem nevěřil.
Vrátil jsem se tedy poté zpět na své místo u ohně a doufal, že se kryse něco stane. Velmi jsem v to doufal.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Po vytažení balíčku Pazaaku a jeho zběžném promíchání na mě přísedivší koukali jako na pitomce.
"Mám dva balíčky. Fakt nikdo?"
Kurňa... Škoda, no... Nechce se mi to mastit na datapadu, není to ono, ta hra je prostě moc strojová, navíc střední úroveň vždycky porazím a od těžké vždycky dostanu na prdel.
Ohlédnul jsem se k vodě na toho rohatého tajtrlíka, jestli si pořád ještě hraje s klacíčky, a pak, když jsem viděl, že míří sem, jsem dostal nápad. Dostal jsem náramně ohavný nápad.
"Ss, Dlle," přitočil jsem se k Sullustanovi zasmušile sedícímu na konci improvizované lavice z dlouhé tlusté větve.
"Mon jde sem. Nějak odveď jeho pozornost. Já to udělám, fakt že jo - víš, jak jsme se předtím bavili," řekl jsem tiše, nebylo potřeba víc než šeptat, protože stejně jako já vyniká skvělým sluchem.
Pak jsem na něho kývnul, zvedl se a oklikou - pro jistotu - zamířil k vodě, mnuvše přitom v kapse pláště nožík, který se mi za pár okamžiků bude hodit na stažení a vyvrhnutí pečínky. Opatrně se přikrást ke břehu, sebrat celý vor a odplížit se s ním za vysoké rákosí, kde jsem se mohl skrýt a neruštně se pustit do práce.
Dobře že jsem vzal celý ten vor, poslouží jako výtečný rošt, a ty kytky, co sem Mon nanosil - to udělal prozíravě. Máloco překoná pečínku s bylinkama...

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Naen se nabídne, že zůstane se Shay a já se nemohu zbavit dojmu, že ho s dívkou spojuje silné pouto. Okamžitě si vybavím slova mistrů, kteří vyprávěli o spojení mezi padawany a jejich učiteli. Něco obdobného nepochybně vzniklo i mezi mou kamarádkou a vurkským chlapcem. Jaká byla budoucnost tohoto „vztahu“? Vytvořila mezi nimi Síla podobné propojení, jaké mívají sourozenci a zvlášť dvojčata? Budou více citlivý k emocím a bolestem toho druhého? To a mnoho dalších otázek mi rázem blesklo hlavou. Na odpovědi jsem si nicméně musela počkat. Nyní bylo přednější hledat zásoby. A s touto činností mi chtěla pomoci Nallin.

Dobře.
Přitakám nejistě. Přestože jsem byla za její pomoc vděčná, někde hluboko uvnitř mě hryzala starost, zda by jí nemohl pohled na trosky přitížit. Na druhou stranu bylo vidět, že si přeje vzpomenout si. Z černých myšlenek mě vytrhne melodický hlas. Zamyslím se nad možnostmi a odpovím:


Začneme v té hromadě nalevo. Pokud se nemýlím, tak jsme do teď na nic zajímavého nenarazili. Tam budeme mít třeba větší štěstí.
Rozhodnu a otočím se k Nallin s vážným výrazem ve tváři.

Jen mi prosím slib, že mi řekneš, kdyby se ti udělalo zle, točila se ti hlava nebo cokoliv jiného! Nechci, aby se ti něco stalo.
Zakončím svůj monolog a zděsím se, neboť si uvědomím, že zním jako dospělák! Zastříhám ušima, pohodím ocasem a otočím se směrem k haldě trosek.

Brzo budu ostatní napomínat a pohlavkovat za každou lumpárnu a neznalost při vyučování.
Zamračím se v obavě, že dospívám příliš rychle.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Po zdola zazněvším upozorněním jsem se podruhé uchýlil do bezpečné vzdálenosti a vzdal pokus přiblížit se k Arthusobi.
Nejistě a možná i trochu provinile jsem zamrkal na nestabilní větev a pokrčil rameny. Moje snažení skončilo bez výsledku.
S něčím takovým jsem na začátku moc nepočítal. Doufal jsem, že se mi alespoň něco podaří, že něco dokážu. Věděl jsem, že ten kdo se chce stát jediem si musí učit, jak si poradit v každé situaci, nějak vymyslet co by se dalo dělat. Já jsem si zjevně v každé situaci, poradit nedokázal. Pocit momentálního nezdaru mě trochu mrzel Uvědomoval jsem si, že by se mi něco takového mohlo stát i kdybych zůstal sám. A co by pak bylo s Arthusem... Jenže už jsem vystřílel všechnu munici. Skoro nic dalšího už mě nenapadalo. Kdyby mi byla k něčemu Síla. S její pomocí bych určitě dokázal rozepnout přezku pásů, jenže to by vzpříčeného Arthuse ze sedačky nedostalo a ani by to nezlepšilo stabilitu. Nebo, kdyby mě napadlo ještě něco... opakoval jsem téměř v kruhu své úvahy.

I tentokrát jsem zamířil dolů. Jednak jsme řekl Ircosovi a Zzadi, že jdu jen zjistit situaci, jednak se mi ona nepovzbudivá slova o tom, že jsem málem shodil Arthuse dolů a že nevím co dál nechtělo křičet nahlas. I když Arthus slyšel ono varování.
"Nevyvádím nic. Prostě mi to nejde. Nenapadá mně žádný způsob, jak Arthuse dostat bezpečně dolů, přiznal jsem se, když jsem se, když jsem se opět dotkl nohama země, abych se případně s Ircosem a Tzadi mohl líp poradit.
"Přístup k němu jsem prověřil opakovaně. Nejde to. Přemýšlel jsem nad něčím co by nám to usnadnilo, jenže moc toho k dispozici nemáme, takže... shrnul jsem ještě rychle situaci.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Potřeba nějakým způsobem zapálit hranici přiměla Mona k tomu, že se musel vzdálit od přichystané hranice a to k jednomu ze dvou ohnišť, okolo kterých byli younglingové naskládáni. Povětšinou mu mnoho jiných younglingů nevěnovalo příliš pozornost, ale minimálně Marconiuse s Dllem si toho všimli a oba začali uvažovat o možné akci.
Byl to nakonec ušatý youngling, kdo požádal malého sullustana o krytí zad, zatímco Mon musel někde sehnat potřebné vybavení pro přenesení ohně k hranici. Navíc pod vědomím, že by jej mohl sledovat padawan Linx, který předtím varoval o ohni poblíž kraje lesa. Sice se zdálo, že meditoval, ale Monova nedůvěra v tohoto mladíka dovedla zpochybnit i tohle.

Každopádně, aby Marconius mohl se svým plánem uspět, tak bylo jasné, že bude potřebovat pomoct někoho dalšího a úspěch celé akce tedy mohl záviset na Dllovi a jeho případném odvedení pozornosti. V opačném případě by si jej Mon mohl relativně brzo všimnout.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Nebylo úplně jednoduché pro Azízu sledovat, jak si někdo vytvořil nejspíše hodně silné pouto s jednou z jejích kamarádek, zatímco ona sama něco tak hlubokého neměla. Do jisté míry by mohla i žárlit, byť to celé nebylo v současné chvíli jednoduché k pochopení. Možná i proto jí nevadilo vydat se na lov zásob s Nallin.
Neboj, kdyby se cokoliv dělo, tak ti řeknu. Ale pro tebe platí to samé!
odpověděla rázně berchestianská dívka a vyzvala Zízu k podobnému doznání, pokud by se jí udělalo také nevolno. Přeci jen účastníky havárie byly obě dvě a každá si užila nějakou část zranění.
Své hledání začali směrem k prostřední části lodi, kde doposud moc nepátraly a nejprve se rozhlížely okolo sebe, jestli se něco neválelo po okolí, než zamíříly k dalšímu shluku trosek. Netrvalo to dlouho a Azíza zahlédla mírně napravo od sebe něco, co vypadalo jako nádoba na tekutiny.

Gliben prozatím vzdal své snažení s pomocí Arthusovi a vrátil se zpátky na zem k Ircosovi a Tzadi, kteří na něj už relativně netrpělivě čekali. Že se nic vážného nestalo oběma ulevilo, ne však už tolik informace o tom, že nedovedl Arthusovi pomoci. I když jejich výrazy byly spíše takové zmatené.
Myslel jsem, že jdeš jenom zjistit situaci a ne ho zkoušet shodit!
zvýšil nejprve tón Ircos, kterému se nelíbilo, jak Gliben postupoval a zažehl tak možný plamínek sváru, kdyby v tom chtěl Gliben nějakou formou pokračovat. Nicméně hodně rychle vstoupila mezi oba kluky Tzadi.
Nehádejte se, musíme ho zachránit. Jak na tom vypadá? Může se hýbat? Je zraněný?
zeptala se Tzadi a položila několik základních a očividných otázek, aby zjistila situaci, o které jim toho Gliben prakticky nic moc neřekl.
-------------------------
Další kolo uzavírám 15.2. a jako obvykle nechávám prostor pro interakci. Vývoj ohledně krysy pak bude i záležet, jak si budou počínat jednotliví aktéři - respektive, pokud Dll neodvede pozornost, tak Marconius nemůže proklouznout.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Čestné amaranské, že se dyštak ozvu!
Zvednu významně pravou tlapku a plácnu se do hrudi. Nicméně pochybuji, že taková situace nastane. Na rozdíl od berchestianského mláděte, jsem neutrpěla žádné zranění a do teď mé tělo omezovala pouze únava. A ta již byla z velké části pryč.

Pokud odnikud nespadnu, nepořežu se nebo nespálím, tak mě nemůže nic zastavit!
Zatvářím se nezdolně. Na okamžik si připadám nezranitelná. Přežila jsem pád transportu takřka bez jediného škrábance. Vyjma pár modřin a nedobrovolně vyprázdněného žaludku. Síla nad mým kožichem držela ochranou tlapu. Přesto přese všechno bych si tuto zkušenost nerada zopakovala. Na podruhé bych už nemusela mít takové štěstí.

Doufám, že s dalším výletem si dá mistr Linx pokoj, alespoň do příštího festivalu!
Zamračím se a srst na zádech se mi naježí. Představa dalšího letu v transportu mi není ani trochu příjemná. Proto raději ani nemyslím na fakt, že z této planety budeme muset jedním takovým dopravním prostředkem dostat. Místo toho se soustředím na hledání užitečných předmětů a zásob. Pečlivě se kolem sebe rozhlížím, zvedám se na špičkách a natahuji krk, abych lépe viděla. Sem tam odhrnu packou menší kus trosky a pokračuji. Zakrátko sklízím první úspěch.

U chlupatý pramáti! Koukej!
Vykřiknu a zamířím k předmětu. Již z dálky se snažím nádobu identifikovat. Přemýšlím, zda jsem ji neviděla u některého ze svých spolužáků či rytířek. V ideálním případě v ní bude něco k pití. V nejhorším bude prázdná nebo bude obsahovat nějakou technickou tekutinu. Pověrčivě chytím palce a modlím se k Síle, aby nás obdarovala něčím užitečným.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Celkem mne překvapil Marconiův nápad. Ale proč ne. Pokud by na to Mon přišel, snadno se z toho vykroutím, že jsem o Marconiových plánech nevěděl.
Největší problém však byl, jak ho zabavit. Nejspíš s ním o něčem promluvit, ale o čem?
Ke vší smůle, jediná věc, o které se pravděpodobně nyní bude ochoten bavit je ta zavšivená krysa. Marconius by si měl raději fakt pospíšit.
>Hej Mone.<
Upoutal jsem na sebe jeho pozornost. Nebyl jsem si však moc jist, nakolik mluví sullustesem.
>Mě tak napadlo. Co se vlastně teďka stane s tou k. Jordi?
Tedy, nemyslím s tělem. Spíš jako s tou duší?
Doufal jsem jsem, že zním dostatečně zainteresovaně a Mon se rozpovídá.

[Hayasan]

[quote="Xavier"]Skupina mistry Atamy, Tůň v lese Monísek

To, že mne Dll oslovil, bylo překvapení. Myslel jsem si, že opravdu nemám žádné kamarády, ale Dll...
Možná se mi snaží pomoct. Možná neví, jak na to. Možná tu mám kamaráda!
Já myslím, že splyne se Sílou a znovu se narodí. Jen nevím, jestli to bude rkysa či jiné zvířátko, nebo třeba zeltron,
trošku jsem našpulil pusu, otřel si oči a zadíval se s nadějí na Dlla. Na výuku jsem nikdy pozor nedávl (samozřejmě, co se těch teoretických znalostí týkalo), takže jsem ani nevěděl, co by se dle učení mělo s mou krysou stát. A sám jsem to ani neřešil. Neměl jsem důvod.
Co myslíš ty? A nechceš se zúčastnit pohřbu? Chceš říct nějakou smuteční řeč? Oba bychom něco měli říct. Jordi byla moc hodná, že ano?
Naivně jsem Dllovi nabízel účast na pohřbu, protože jsem si opravdu myslel, že by o to stál. V hledání svých věcí jsem ale nepokračoval. Soustředil jsem se výhradně na Dlla.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

"Já vím, ale tohle jsme stejně museli zjistit a já se snažil být opatrný," odpověděl jsem Ircosovi co možná neutrálně. Hádat jsem se nechtěl, tušil jsem, že to nemá žádný smysl. že mi to nejde jsem přiznal a že jsem trochu riskoval jsem věděl. Akorát mě ještě zajímalo, co by tam nahoře dělal Ircos, kdyby napřemýšlel, jak Arthuse dostat dolů. Možná by si s ním jen popovídal, čímž by taky riskoval, nebo spíš ani on sám dosud žádný lepší nápad neměl.
Ttadin přístup byl praktický a týkal se přímo věci a tak jsem se bez okolků dal do popisu dalších okolností.
"Hýbat se moc nemůže, už jenom proto, jak je ta větev nestabilní a taky je prý v té sedačce zaseknutý. Pokud jde o zranění, tak strašný to být nemůže, protože je plně při smyslech. Ale zblízka jsem ho prohlédnout nemohl, ani s ním dlouho mluvit. Jeden z toho má opravdu pocit, že tu rovnováhu může narušit jakákolv drobnost. Tím jsem ostatním vypověděl, úplně všechno co jsem sám zjistil. Jistě, bylo to důležité a to, že na tom snad Atrhus není tak špatně, jak Shay, byla svým způsobem dobrá zpráva. Jenomže jsem stále nevěděl, jak nám to pomůže Arthuse zachránit, když se k němu nemáme šanci dostat. Nahlas jsem ale ostatním neřekl nic. Zajímalo mě, jestli ještě něco napadne je.