MMPM

[East.Wood]

Vorzyd 5 - malé kasíno Abravte (Luca "Abbé" Lugano)

Ten potentát má tolik drzosti, či spíše odvahy, že se mě neštítí zastrašovat na plnou hubu... i když on je tady doma, já jsem pouze na návštěvě... nu což, vyložím na stůl další trumf, třeba konečně pochopí, že já jsem ten, kdo tady má klást podmínky... probíhalo mi hlavou, když muž 'doprskal'.

"Podívejte se, rozhodně nikomu neusiluji o život, to ostatně nebylo mým záměrem, když jsem sem přišel. Ovšem Vy si musíte uvědomit, čím jménem zde vystupuji. Don Leechio je mocný muž a má zájem s vámi za jistých podmínek spolupracovat. Jste vyhlášený podnik široko daleko a to je jistě dobrá vizitka..." snažil jsem se zaujmout a přesvědčit pana bezejmenného.

[Garth Devilman]

Přeprava (Abin Ferrence)

...Paráda...

Máme v databázi něco na ten páreček vygumovanejch hlav?! Držení zbraní, či kýhošlaka co? Optám se Bukky a přitom podávám Javovi krabici se slovy: Uvědom si čím to sviníš, tak snadno dostat to z těch potahů nepude a já to vážně dělat nebudu.

Proč jsou všichni bezpečáci tak ujetí na koblihy?

Doporučuju něco bezpečnějšího... Konstatuji podávajíc kolegyni čerstvou bagetu.

[Atalon]

Vorzyd 5, Malé kasino Abravte: (Ailla Avalla)

Sakra! Blbec jeden. No na druhou stranu, rozklepaná bantha mi toho řekne víc s menší námahou.
Obavy strážného mi přišli hodně pitomé, ale to bylo z větší části dáno mou rolí v nich. Vědět s kým a co právě rozehrává, asi by se tak nechoval. Proto jsem mu místo odpovědi poslala jen zkroušený žadonící obličej štěněte hledícího na pána s míčkem který mu nechce hodit. Naštěstí i to stačilo k jeho popohnání a vehnání nás do nejspíše odpočívárny ochranky. Místnost si okamžitě pozorně přejedu očima, abych si z ní co nejvíce zapamatovala pro budoucí, zřejmě nevyhnutelný boj, nebo alespoň bojové manévry. Nebylo to místo zrovna podle mých představ, jelikož uklidit zde mrtvolu by bylo hodně složité, ale bylo tu soukromí a především dost prostoru na pokročení k další fázi plánu.
Hm, tak co teď?
Myšlenka to byla silně řečnická, jelikož možnost opravdu si tuhle situaci užít, koneckonců strážný nebyl zas tak odporný, bohužel minula v momentě kdy jsem ho ukradla jeho kolegovi, o tajemném třetím hráči vycházejícím ze zadního vchodu ani nemluvě. Jednoduše řečeno na hraní teď nebyl čas.
Teď potřebuju informace! Kde je jeho Svatá pitomost Abbé. Kde je šéf tohohle cirkusu. V jak velkým jsme maléru a kudy odsud.
Dost silně jsem sama pochybovala, že by znal odpověď třebas jen na polovinu z toho, ale za daných okolností byl mým nejlepším zdrojem informací, totiž jediným.
Dobře, takže nejdřív zbraň, pak on.
Můj plán mi byl jasný, jediný výstřel by teď mohl ze zatím jen lehce vymknuté akce vytvořit katastrofu. Ale zároveň byl snad naplánován dostatečně flexibilně nato, aby k ničemu podobnému nedošlo a to i přes nějaké snahy strážného.
Tak fajn, rozptýlím ho a pak půjdu po zbrani, zatím zlehka po mým. Když na to nezabere, nebo si toho všimne, tak to půjde po zlým.
Z možnosti po zlém, jsem nijak dobrý pocit neměla, ale na druhou stranu ani nijak zlí. Málokdo kdy ode mě čekal otevřený útok a ještě málo jich čekalo něco tak účinného jako byl můj styl. Ano, postrádal ze svých kořenů jejich vrcholné formy, koneckonců smísit Echani druhé úrovně, K'taru a něco označitelné za pouliční styl zapadlých světů Okraje nebylo samo o sobě nic snadného, natož pak se je všechny naučit do mistrovských forem. Ale popravdě, to nebylo ani moc třeba, stačilo využít jejich silných stránek a ty co nejlépe skombinovat a to jsem snad dokázala. Ale teď byl čas použít spíše jiných zbraní, mých nejoblíbenějších a nejúčinnějších, těch jimiž mě tak ohleduplně vybavily geny, příroda a "nevýchova".

Pokus strážného o mé pohlazení po tváři ve mě takřka vyvolal vnitřní výbuch smíchu při němž jsem měla co dělat nevybuchnout i navenek a zachovat si chtivou a svůdnou tvář.
Proboha, on vůbec neví co a jak. Pořád zapomínám co je tohle za díru.
Rychle jsem se uklidnila a jemně zachytila jeho ruku ještě než se dotkla mé tváře.
Jestli máš trochu kreditů, tak víc než si umíš jen představit.
Odpověděla jsem co nejvzrušivějším hlasem a jeho ruku pomalu navedla ke svým prsům, odkud jsem jí pomalu sunula po odhalené kůži mého boku dolů, až jsem jí nechala zajet pod příkrov mé sukně zakrývající můj zadek kde jsem ji nechala. Jak jsem doufala, bude to stačit k jeho rozptýlení, ale hlavním důvodem toho všeho bylo spíše naše vzájemné velmi těsné a nevyhnutelné přiblížení. Takto na něj opět nalepená jsem měla další příležitost tentokráte již ovšem bez pokusů, tentokráte naostro. Opět jsem se zvedla na špičky a položila se na jeho hruď abych se přiblížila k jeho uchu.
Ukážu ti věci o jakých jsi ani nevěděl že existují. A až skončíme, budeš si myslet že jsi v nebi a zpívat chóry, to ti slibuji.

Přitom se mé všetečné ruce činily, pomalým hladivým pohybem se krouživě přiblížily až k jeho zbrani a v momentě kdy jsem došeptala a jak doufám, byl strážný omámený svými fantaziemi, jsem po zbrani sáhla.

Ať už se mi podaří se jí zmocnit nebo ne, určitě se mu vysmeknu a odtáhnu se od něj. Hodlám zacouvat dost daleko abych měla prostor k boji, aniž bych se o něco zabila a měla za sebou přeci jen jeden dva kroky pro případ potřeby, ale zároveň tak abych byla v dosahu pro další boj.

[Gnost Kohn]

Vorzyd 5, Landspeeder shop: (por. Castor)

Hele... přece jenom tady něco máme.
Přejdu k doutnajíci postavě a šprtnu do ní nohou.
Noooo, lepší než nic.
Kleknu si na jedno koleno a postavu otočím.. ohledám odkud doutná a kdyby to hořelo zkusím to trochu uhasit.
Potom si stoupnu, přehodím si tělo přez rameno a vyrazím zpátky k obchodu.
Když vejdu položím ho dál ode dvěří zhruba mezi mě, Lestera a majitele obchodu..
Našel jsem smetí... mohu poprosit o něco čím bych to spoutal, aby se necukal když ho povezeme zpátky k nám?
Přejdu k Lesterovi, podívám se na posatvu, kterou jsem donesl a zpátky na něj...
Vylsechneme.. pak asi odkrouhneme.. každopádně bysme se měli vrátit do baru... ty vem Dashe.. já zajatce..
Řeknu Lestrovi... potom poděkuju Egglovi, naložíme vězně na můj speeder, Dashovo tělo na Lesterův a co nejrychleji se vypaříme zpátky do baru.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, Místo dopravního chaosu: (Abin Ferrence)
Abin se rozhodl víc poptat na informace o Dungos a Bukka si rozevřela patřičná data a chvilku je studovala.
Nic velkého, nějaké výtržnictví, rvačky, ohrožování, drobné krádeže, urážení úředních osob. Vše pokutováno, pokuty zaplaceny a většinou dali chvilku pokoj. Co se zbraní týká, tak mají legálně registrováno docela ... slušné množství.
začne odpovídat Bukka když se zarazí a kouká na čísla před sebou.
Pane, musím znepokojivě poznamenat, že nechápu odkud vzali povolení na zbraně pro vybavení jednotky vojáků. Co se týká známých prostor, tak mají jedno skladiště docela nedaleko jako svoje sídlo. Žádnou činnost tam však dle všeho neprovozují.
odpověděla a přijala Abinem nabízenou bagetu prakticky bez povšimnutí. Jakoby ani nevnímala, že se stravuje během služby a to ve služebním vozidle, což bylo vytknuto Javovi.
Jíst přece umím.
poznamenal jenom Java a z úst mu vypadalo množství drobků od koblihy na podlahu vozu, včetně nemalého množství polevy na koblize. Instinktivně se to pokusil rozdupat a rozetřít do podložky na nohy.

Vorzyd 5, Kosmoport: (Al Verttigo)
Vůz s Al Verttigem, který byl značně psychicky zdecimován ze svého naprosto nepochopitelného selhání, se rozumným tempem šoural přímými ulicemi přímo do baru Chionti. Běžný pozorovatel by to viděl jako jasný případ pro psychiatra, ale Al mě tu výhodu, že jeho strážní droidi žádné podobné programování neměli. Vůz se opět zastavil na delší dobu a neměl se k pohybu, zdálo se že nejspíš narazili na další zácpu, otázkou však bylo nakolik byl schopen to psychicky narušený Al vnímat.

Vorzyd 5, Cesta k Chionti: (Don Leechio)
Přestože Don Leechio se již nemohl dočkat drinku ve svém baru a příjemné společnosti vybraných lidí, tak při průjezdu hustým provozem města neodolal prohlédnout si místní tržnici. A zatímco otravného droida nechal hlídat landspeeder, tak v doprovodu svého bodyguarda, který plnil spíše funkci automatického nákupního vozíku, procházel tržištěm, skoro u každého stánku něco kupoval a tvářil se jako běžný zbohatlík, který neví co s penězi. V hlavě se mu však střádaly další plány na to, jak by mohl rozšiřovat své působení kousek po kousku a přiblížit se svému ultimátnímu cíli, kterým bylo ovládnutí celého Vorzydu 5.

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte: (poručík Lugano, 74, Ailla Avall)
74 pozastavil svůj postup vpřed a rozhodl se ukončit možné cestování naslepo. Monitorovací místnost pro něj byla až příliš velkým lákadlem a během několika vteřin si připravil svůj uspávací preparát. Připraven bleskově vyrazit stiskl panel u dveří, které se zasunuly do boku a odhalily mu dvojici pozorovatelů. Oba k němu seděli zády a ani se nenamáhali otočit.
Tagrive, neseš nám kafe, nebo zase nemáš koho buzerovat ?
poznamenal jeden naslepo, než 74 provedl tři rychlé kroky vpřed a jedním bodnutím do krku jej uspal.
Co to ?
otočil se rychle druhý, aby dostal zásah do krku zpředu a poroučel se k zemi za svým kolegou. 74 si nyní mohl v relativním klidu prohlédnout monitory před sebou. Většina z nich zobrazovala prostor kasína a u některých byly i senzory proti podvodným zařízením zobrazujícím různé magnetické a elektronické vlivy. Dva monitory zobrazovaly konferenční místnosti a v jedné mohl vidět i Abbého, jak se čile baví s mužem, který jej předtím odvedl, ale bylo jasně vidět, že je spíše vězněm. Pak tu bylo několik kamer na chodby, zadní vchod a do trezoru. Hlavní však bylo, že 74 nyní zhruba znal cestu k Abbého místnosti - bohužel vedla chodbou na níž byly napojeny zdejší kasárny. Druhá cesta vedla právě přes kasíno, odkud přišel.

Abbé zachovával klid a rozvahu a stále se snažil muže před sebou přesvědčit po dobrém. Na muže před ním to však dojem nedělalo a tvářil se značně zhnuseně a otráveně.
Prej že neusiluje o život. Ten váš Dindon, nebo co to, si sem napochoduje a myslí si, že se mu budou všichni klanět ? Je to jenom obyčejnej zavšivenej parazit, co si najmul pár tupých gamorreanů na práci. Kdyby byl aspoň trochu chytrej, tak sem ani nepáchne !
přešel k urážkám muž a zhnuseně si odplivnul, čímž jasně demonstroval svůj názor na Dona Leechia. Bohužel pro Abbého to vypadalo, že spolupráce zde za normálních okolností asi nebude možná.

Ailla si vše naplánovala a bez váhání se začala činit. Muže si hodně rychle omotala okolo prstů a pobaveně mohla sledovat, jak je uchvácen jejím tělem. A mezitím jednou rukou doteky směřovala přímo k jeho zbrani. Pomalu uvolnila ochranné poutko, zlehka uchopila rukojeť a hodlala se rychle vysmýknout. Instinktivní reflex strážného ji však poněkud překvapil, tudíž blaster byl vyražen a odletěl do strany pryč od obou. Muž se rychle vzpamatoval a zaraženě se na ní zadíval.
Co jsi sakra zač ?!
vyštěkl na ni, vzdálen asi dva metry od ní, metry zády od dveří(Ailla tedy tři) a stejně jako Ailla zhruba metr a půl od ležícího blasteru na zemi.

Vorzyd 5, Kosmoport dok 3A: (Tony Corrado)
Tony jasně barmanovi naznačil za co kredity dostane a objasnil mu, že bez nových informací se žádného z kreditů na stole ani nedotkne. Barman se obezřetně podíval do stran a trochu se předklonil.
Možná jsem něco zaslechl o tom, že tenhle Leechio je někomu trnem v oku. Očividně si sem napochodoval jen tak a nestaral se o ty, kteří tu už jsou. Impům to zatím nevadí, nebo o tom neví, prostě se do toho zatím moc nemontují.
poznamenal barman tišším hlasem a upřeně se díval na Tonyho, byť občas trochu zašilhal směrem ke kreditům.
Ale znáte to, tady překáží hodně lidí hodně dalším lidem a proto si radši najímají různé poskoky.
dodal ještě barman a 'nenápadně' přibližoval svou ruku ke kreditům na stole.

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu: (por. Gelayev, Elisa Dyre, Leman Rae, Stanley Molganno)
Elisa vyhodnotila celou situaci rychle, stejně jako největší možné nebezpečí pro sebe, potažmo Lemana. První sprška střel však nebyla tak úspěšná, jak by její dosavadní skóre vypovídalo. Jeden z mužů s postřelenou rukou sice upustil blasterovou pušku, ale před dalšími výstřely, stejně jako jeho kolega stihl ucuknout. K jeho smůle bylo na ochozu málo místa ke krytí a další rány si svůj cíl už našly, ale druhý z mužů opětoval palbu směrem k Elise, která byla nucena uskočit do strany. Po rychlé orientace se druhý muž s vizorem vzdaloval po ochozu s pravidelnou palbou směrem k Elise.
Problém se však objevil i někde jinde, Leman sice pokračoval v kropení protivníků, ale jeho zbraň nebyla kouzelným blasterem a musel po chvíli začít dávkovat, aby ji nepřehřál a nepřetížil. Navíc musel vyměnit zásobník plynu, což se odrazilo v nových černých čmouhách na jeho brnění v oblasti ramen a to jeho mušce ani schopnosti dlouhou dobu udržet svůj kanón nikterak neprospívalo. Bedny se navíc stále zdály daleko od toho, aby byly rozmašírované na kousek, což znamenalo nějakou konstrukci s obsahem nějakých silnějších kovů.
Stanley s poručíkem Gelajevem stále čekali venku a nemohli svým druhům ze své současné pozice vyloženě pomoci, pokud by je nechtěli nijak ohrozit vlastní palbou.

Vorzyd 5, Bar Chionti: (Shae Dyre, A'kemi Hattori)
Shae se rozhodla neváhat a nepokoušet se o sebevražedné zkoumání a proto rychle vyrazila tam, kde věděla, že najde nějakou pomoc. Tou je matčin Westar a není se tedy čemu divit, že jen o chvíli později je už Shae na cestě zpět odhodlaná se útočnici postavit, kdyby nebylo zbytí.

Když kráčela Shae opatrně ke schodům, se zbraní namířenou před sebe, tak se snažila působit neslyšně a co nejopatrněji to bylo možné. A i to ji zachránilo před vrženým nožem, jejím vlastním nožem, který se zaryl do podlahy v místě, odkud před vteřinou uskočila. Větším problémem však bylo, že vražedkyni stále neviděla, byť věděla, že tu někde je a co hůř, že na Shae čekala. Chodba ke schodům moc úkrytů neposkytovala, aniž by Shae necouvla k nejbližšímu pokoji, o němž věděla že je prázdný a tedy zamčený. Pozitivní však bylo, že se zatím neocitla pod střelbou - otázkou bylo, jestli to bylo výzbrojí vražedkyně nebo třeba něčím jiným. Jako pravděpodobné místo výskytu útočnice bylo někde na schodišti, odkud mohla skryta dobře vidět do chodby v níž nyní Shae byla.

A'kemi si ani neuvědomil, že na chvilku ztratil vědomí, pouze si vybavil, že má zavalenou nohu a není to tedy moc dobré. Rozhodl se zavalenou nohu znova prozkoumat, aby se zarazil. Z pod trosky, kde byla i jeho noha, pomalu vytékal pramínek čerstvé krve - jeho vlastní krve. Zavalená noha očividně krvácela, což by vysvětlovalo mdloby, které se na něho draly. Krvácení rozhodně nebylo nic povzbudivého a možná bylo lepší ani nemyslet, co by se mohlo stát, kdyby brzy nepřestalo.

Vorzyd 5, Landspeeder shop: (por. Castor, Dash Dreik, Lester Greer)
Rinzler si donesl svůj úlovek do obchodu, kde se jal jej pevně svázat, aby se náhodou neprobral a nepokusil o nějakou špatnost. Bez váhání mu s tím pomáhal Kei Eggle, který jej však ještě zastavil, než mohl s nebohým Dreikem a zajatcem odejít.
Nechci vám do toho mluvit, je to přece jen vaše práce, ale mám dojem, že tenhle šmejd by nemusel přežít cestu a ... mrtvý vám k ničemu nebude, ne ?
poznamenal než mohl Rinzler odejít z obchodu, zatímco Lester již odnášel zabalené Dashe napřed se slovy, že počká u landspeederu.

Vorzyd 5, Cesta k prádelně: (Ped'roi Doi'n, Ian Do'in)
Bratři, vědomi si nebezpečí, se rychle chopili svých zbraní. Ian bezděčně couvl dozadu, zatímco Ped'roi se svými dvěma blastery poklekl vpřed. Oba spustili palbu a protivníky přinutili se rychle skrýt, ale oba věděli, že situace nemá dlouhého trvání. Jejich pozice byla krajně nevýhodná a kryt nikde v dohledu nebyl, nejblíže roh ulice třináct metrů do jedné strany. Oba začala zasypávat střelba shora, kde se útočníci roztáhli a nemohli být tak pokryti palbou obou bratrů zároveň. Ped'roi vybídl svého bratra, aby vyrazil první, zatímco mu poskytoval krytí. Ian ještě zranil jednoho z útočníků a vyrazil sprintem kupředu. Mezitím jeho bratr zasáhl jednoho z protivníků, který spadl z budovy na zem. Ianovi zbývaly už jenom dva metry, když dostal zásah do nohy, následoval další do ramene a nakonec do zad. Jeho smrt byla rychlá a ani ne příliš bolestivá. Když si svého mrtvého bratra všiml Ped'roi, tak se mu zastavil čas - přestal střílet a objevily se mu na krajíčku slzy. Jeho poslední slova, než byl i on rozstřílen poté, co rezignoval na život, byla věnována jeho bratrovi.
Všude spolu bratře, i do spárů pekla.
-----------------------
Další kolo končí 24.7. nebo dříve, pokud by odpověděli všichni žijící hráči. Zároveň se loučíme s postavami obou bratrů, kteří jsou nyní mrtví a nemohou dále hrát z důvodu neaktivity. Někteří hráči jsou však v ohrožení, nebo se do něj pomalu dostávají, takže i oni by měli být obezřetní ve svém neodpovídání. Pořadí je jinak libovolné a v případě brzkých odpovědí mohu opět poskytnout prostor pro druhou odpověď v kole.

[Garth Devilman]

Pokračování dopravního chaosu (Abin Ferrence)

...Idiot... Podotknu v duchu směrem k Javovi.

Legální??

Javo, vyhodíš nás tam kde máš a zaskočíš k Freddymu. U baru nasává malej skrček jménem Weight Land. Chci ho na stanici. Kdysi dělal prostředníka pro obě skupiny, možná bude něco vědět....

Co se sakra děje? Leechio byl všema považovanej za velkýho kliďase co se hernajs muselo stát, že rodině ujeli nervy? Zamyšleně si ukousnu kus salámu.

I když co do Ala, ten nikdy nejde pro ránu daleko, jen se vykecá droidí chůvě plus pánbíčkářovi a Weight by si nenechal ujít příležitost přilepšit si na obou frontách.

Tiše jsem zaklel. Dělat frontmana rodině bylo fajn, ovšem vždy jen do chvíle, než se naše zájmy začínali rozcházet. Vyslat Javu bylo za současný situace jediný mpžný řešení, ačkoli bych byl býval radši, kdybych si ho mohl zmáčknout sám. Celý to načasování smrdělo dokonalým průšvihem, ale holt někdo musel v restauračce vztyčit žlutou vlajku.

...A vem si něco příhodnějšího, takhle ti zdrhne. Smrdíš jako bezpečák a ta kobliha s marmoškou po autě mluví za všechno.

[MrTukan]

Vorzyd 5, někde na cestě zpět do baru

Al Verttigo seděl zcela zničený na zemi náklaďáku a zády se opíral o přepážku mezi řidičem a nákladovým prostorem. Ruce měl spojené kolem kolen a přemýšlel, jak mohl takhle selhat. Byl úplně ponořen do sebelítosti a sebepohrdání a obviňoval se z naprosté neschopnosti. Nebyl ani schopen vymyslet, jak své pochybení napraví nebo alespoň vysvětlí Donovi. Zřejmě nebylo jak. Prostě selhal a přišel o dobrou pověst toho, který vždy udělá to, co se od něj očekává. I když vlastním způsobem. Al se z části utěšoval, že je Don jeho přítel a navíc má Al kontakty s imperiálními i místními úřady takové, že je nepostradatelný, to mu však stejně příliš neulehčilo. A jak byl tak ponořen ve svých myšlenkách, tak si ani nevšiml, že dodávka opět zastavila. Paranoidní obavy o bezpečnosti byly teď odsunuty na druhé místo.

[Elinor Yall]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu: (Elisa Dyre)

Ne shab'rud'ni, procedím mezi zuby.
Situace se začala vymykat kontrole (pokud pod ní kdy byla) a povážlivě se komplikovala. A nic člověka nepotěší tolik jako průšvih na obzoru.
Raeho brnění se mi líbilo čím dál míň. A to, že se bedny nechtěly hnout, měnilo priority. S určitou lítostí jsem musela nechat "svého člověka" couvat po ochozu.
Mé zbroji to zas tak uškodit nemohlo. Větší malér znamenaly bariéry, s kterými nic neudělala ani Lemanova drtivá palba.
Každopádně jí teď využiju jako jakéhosi krytí a vyndám ze sumky na zbroji granát. Střepinový. Opravdu lituju, že Westar M-5 zůstal doma. Granátomet pod hlavní by přišel vhod. Jeho obsah se sebou sice víceméně mám, ale bylo by to efektivnější mít ho se sebou. A... čistší.
Protože to, co se chystám udělat, není zrovna výkvět čestného postupu, jenže čas letí a hrajeme si tady nějak dlouho. Menší... kuchtění tedy neuškodí.
Vaření granátu je vcelku špinavá, ale účinná strategie. Když po nepřátelích házíte granátem, může se stát, že ho někdo duchapřítomnější hodí po vás zpátky. Pak jste v průšvihu. Pokud ovšem nepodniknete patřičné protiopatření. Jako třeba teď já. Odhadnu vzdálenosti, vytáhnu pojistku a chvilku počkám. Pár vteřin, po kterých hodím granát tak, aby byl nad bednami, až bouchne. Drobné zpoždění znemožní nepříjemné vracení dárečku - a protože střepinový granát má dosah čtyři metry, sotva to bouchne, vyrážím do ofenzivy. Cíl: dostat se za bedny, pokud tam bude něco schopného odporu, vylikvidovat to. Následně zaujmout vhodnou pozici a zbavit se toho nepříjemného pána na ochozu. A pokračovat v invazi do dalších částí budovy, s Lemanem za sebou.


Vorzyd 5, Bar Chionti: (Shae Dyre)

Zdvořilá potvora! pomyslím si, když kousek od mé maličkosti na podlaze přistane vrácený nůž.
Působil jako návnada, jenom si ho zabavit zpátky, ale proč se shýbat pro nůž, když mám v ruce pušku. A ani páru ohledně ideálního postupu, co dál.
Nejspolehlivější by bylo zakempit v nejbližším krytu...
...a čekat, až přiletí granát.
Tedy, pokud slečna zabijačka nějaký se sebou měla. Přece jen lidé, kteří mají střelné zbraně a granáty, nenosí na rukou bojové drápy. To je na místě spíš u osob, které preferují tichý - velmi tichý - boj z blízka. Rozhodně by neohrožovala technika s drápky, kdyby k tomu samému účelu měla blaster nebo nějakou větší vibročepel.
Což by znamenalo, že se bude snažit preferovat boj na blízko. V tom by navíc měla výhodu, čistě proto, že je větší a těžší.
...dostat ji tak na mušku!...
Další potenciální problém byla skutečnost, že tento druh vetřelců je lépe chytit živý než mrtvý. Don by na ni měl bezpochyby spoustu otázek. A soudě podle výbuchu a aktivit vetřelce se nezdálo, že by mohl být technik stále ještě naživu. Čekat nějaké výsledky od člověka, co po domě hází granáty...
Na zlomek vteřiny jsem se zarazila. Součástí M-5 byl totiž podhlavňový granátomet. Otázkou bylo ovšem, jestli je v něm alespoň jeden granát. Na základě znalosti svojí matky jsem znala odpověď prakticky ve chvíli, kdy mi ta možnost prolítla hlavou. Pochopitelně, nebyl - jinak by si se sebou brala westar, ne S-5tku. Na druhou stranu to znamenalo, že tam bude "cvičný". Což by mohlo vetřelce vyplašit a přimět k nějaké akci. Z místa, kde jsem, vypálím "granát" asi do poloviny schodiště.
Ovšem v té chvíli ještě netuším zásadní problém.
Ten granát totiž nebyl cvičný.
Byla to dýmovnice...
Při nárazu o schody se - v doprovodu mého udiveného Ups! - uvolní kvantum modrošedého dýmu. Návštěva tedy může buď nahoru, a nebo naopak dolů - okamžitě zakleknu a čekám, že pokud poletí dolů, budu střílet. Vlastně budu střílet na VŠECHNO, co poběží dolů ze schodů.

-----------------------
trochu monotematický příspěvek, ale co už.

[Xavier]

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte

Uklidnění personálu proběhlo bez problémů, rovnou jsem je tedy odtáhl za konzolu, aby nakouknuvší okamžitě nevitěl ležící těla.
Poté jsem se vrátil k monitorům, konkrétně k paměti a vymazal veškeré záběry na kterých by jsme se mohli nacházet, tedy vše od našeho příchodu a vypnul nahrávání. Kroky možná zbytečné, ale ze zkušenosti jsem věděl že to rozhodně neuškodí.
Aillu jsem nikde neviděl, tudíš jsem mohl tak maximálně doufat že je v pořádku.
Podle obrazovek jsem si sestavil v hlavě sestavil plánek kasina i s tím kde se jak pohybují stráže a další personál, poté jsem rychlým krokem, přesto obezřetně, vyrazil okolo kasáren za abbém, střetu se zaměstnanci jsem se hodlal vyhnout a raději se schoval.
Pistoli, přepnutou na tiché výstřely, spolešně s uspávacími prostředky jsem měl stále připravené.

[Mandalorian]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu (Leman Rae)

Mlčení taky odpověď...
ticho se protahovalo a kdybych ji neslyšel před akcí mluvit mohl bych si začít myslet že je němá. Zatím se mno
To už se zezadu ozývá Orlí nos a pohání nás kupředu. Prej urobte tam nějaký bordel. Pochybuji že tam mají uklizeno, ale nevzpírám se. Krom toho za dělaní bordelu jsem placený. Pak zmínil náš plán, trošku jsem se ošil a když řekl "nebudu se zlobit za nějaký granátek" tak jsem se ošívat přestal.
Co to jako má bejt? Jsme snad na školním výletě? Co vytáhne příště? Nebudu se zlobit za, za... ani nevím co by mohl říct horšího. A to už je teda co říct...
Aj, "ať vidím vaše záda a záblesky zbraní"? No, záda by viděl taky v tom případě, kdyby mu někdo z jednotky utekl. A třeba by mu mohli utéct i všichni. Co by pak řekl? Nebudu se zlobit, když se vrátíte? Safra, kdybych neměl svoji pověst tak mu klidně uteču. Jen tak z hecu, ale na to už jsem krapet starý a hlavně profesionál. A profesionálové takové věci, jako vyhození práce přechodovou komorou z takových důvodu prostě nedělají. Zvlášť když se pak asi půjde do hospody. Orlímu nosu se konečně podařilo promluvit jazykem, kterýmu každý žoldák rozumí. Akce, žrádlo, pití, pak nějakou holku... i když mám takový pocit, že bych měl být trošku zdrženlivý... a pak prachy.
Hmmm, zadýmovat vstup, běžné, celkem účinné u nenadálých vstupů sehraných jednotek, kde se nezdržujeme řečma. Takže vzhledem k tomu, že je to hlavní vchod a oni o nás vědí a nejsou-li úplně blbí přitáhli ke chodu co nejvíc lidí, možná i všechny, aby ubránili své hnízdo. Já bych sice preferoval metodu za použítí výbušnin si udělat druhé dveře a vlítnout na ně tama, ale já tu nejsem šéf.
Dyre dá štěněti jednu ze svojích zbraní a ne, jen mu ji půjčuje. Ta má teda nějaké pečovatelské sklony, i když třeba se později bude hodit každá hlaveň a lepší když opečovává štěně, než Orlího nosa. Vytáhnu dva granáty, kouřový a oslepující a ten kouřový si se slovy "smím prosit" přivlastní Dyre. Jak ji tak sleduju s mojí dýmovnící, která má kulovitý tvar napadá mě, že bych ji mohl ještě dát svoji druhou dýmovnici. A pak bych řekl "Buďte prosím jemná, mé koule jsou ve vašich rukou". Ale něco z jejího držení těla mě přinutilo k mlčení.
Přesunem se ke dveřím a když vidím že jsou všichni připraveni vykopnu dveře, hodím tam oslepovací granát a vrhám se dovnitř. Mé brnění schytá pár zásahů a ja prokleju toho střelce. Vždyť jsem ji krátce před akcí dokonale vyleštil. To mi ta sketa zaplatí a od boku vystřelím směrem kterým tuším střelcem. Od boku střílím protože se urychleně přesouvam do jakéhokoliv příhodného krytu a opouštím prostor dveří. Mužu být sebevětší tvrďák se sebetěžší zbraní a sebelepším brněním, ale ve dveřích jsem krásný cíl pro všechny uvnitř a taky blokuju vstup ostatním z mého týmu.
Ha, já o šelmě a šelmička okolo mě. Fajn, něco na způsob rancora. Jen v hezčím provedení.
řeknu si a upravím své mínění když se okolo mě překulí Dyre a vyčistí jednu z lávek nad námi.
Máš bod.
Řeknu si když na podlahu spadne jeden z těch dvou, zatímco se přesouvám do lepší palebné pozice, abych se postavil před jednu z "proluk" mezi bednami v tomto kousku chaosu v blbém skladišti na ještě blbší planetě a měl ji jako na dlani a mohl si připsat pár další skalpů. Koutkem oka zahlédnu že Dyre se soustřeďuje na druhou lávku a srdce mi zajásá.
Ta holka po mě asi jede. Sama si vybere jen dva týpky a mě přenechá zbytek. Větší zbytek.
Pokropím oblast větším než malým množstvím střel většího kalibru a mám takový dojem, že bezpečnostní síly budou mít u těch co se neschovali problém s identifikací. Pokud se s něčím takovým budou zabývat. Holt hodně střel, středně zásáhů a málo cílu. Co víc dodat.
Vystřelím po nějakém maníkovi za červenou bednou, který měl tu drzost ignorovat mě a zamířit na někoho jiného, patrně na Dyre. Vím že dámy mají přednost, teda by měly mít, ale tohle mě vážně urazilo. Namířím a vypálím. Týpek sice uhnul, ale střela zasáhnuvší bednu se sice odrazila a odletěla kamsi do pryč, ale spolu s ní i fůra kousků laku a drobných kovových úlomků a pár z nich skončilo v jeho očích. Nevím jistě jestli v obou, ale v jednom určitě. Týpek zaječel jako kdyby ho na nože brali, pustil zbraň a jak blbý pobíhal po skladišti a občas vrazil do nějaké jiné bedny či kamaráda, až po jednom nárazu do bedny, která to způsobila skončil na zemi a zběsile kopal nohama.
Hehe, to máš za to...
a vystřelím pár ran do bedny za ním,abych ho vyděsil. Po druhé střele se mi rozsvítí výstražné světélko přehřívání.
Co to sakra?
*plesk* *plesk*
Nepřátelé využili mého chvilkového zavání a o zbroj se mi rozplesklo pár střel Převážně o hrudní plát. Tak takhle to teda nenechám. Teď mě chlapci vážně naštvali. Přeběhnu do krytu, zkontroluju nejbližší okolí a vytáhnu z báglu jeden takový pěkný, tmavě hnědý balíček s nápisem „125 g Detonit“ a připlácnu jej k bedně, v druhé ruce pořád svírám dvojče a občas obhlídnu okolí. Vytáhnu ze sumek malý obdélníček, novotou vonící časový detonátor, a zamáčknu jej do detonitu na stěně bedny. Vystrčím dvojče zpoza rohu a necílenou palbou vystřelím pár ran.
To by je mělo udržet dál ode mě. Poté na detonátoru navolím šest sekund a výbušninu i s detonátorem sejmu z bedny. Detonátor odjistím a „dáreček“ hodím směrem k nepřátelům.
Fire in hole
Zařvu na Dyre
Je čas na ráznější postup.
Lehce se usměju, své dvojče si dám na záda a v ruce se mi objeví plamenomet. Přitisknu se ke stěně a počítám sekundy do silné exploze, tento detonit je totiž extra silný model používaný v bombách. Počkám až balíček vybouchne a pak mezi ně vlítnu s pokřikem „Burn the Heretics“ a dám se do grilování.

[Jazen]

Vorzyd 5, Kosmoport dok 3A (Anton "Tony" Corrado)

Keď uzrem ako sa dlaň barmana približuje na hrbu kreditov, prikryjem ju rukou a prstom zakývem na znamenie nesúhlasu
Chcem konkrétne meno! Komu vadí najviac, dobre viem, že poznáš to meno.
poviem a zamračím sa na muža na druhej strane pultu
Vyklop to zo seba konečne.
pomyslím si a nespúšťam pohľad z muža.

[Stanley]

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu (Stanley Molganno)

Mal som pocit že sa niečo posere a musel som sa nejako od šéfa odtrhnúť a ísť do predu za mojimi kolegami. Predsa len ešte jeden človek by sa im tam hodil. A ani plameňomet netrvá doživotne a ešte k tomu ho nemôžu trafiť do nádrže lebo to by zacítila ja mama jeho mami. Preto som sa chystal spýtať že či by som nemohol troška zasiahnúť do toho boja. Nečakal som bohvie jakú reakciu. Ale potom mi nakoniec došlo že vlastne by som ani nemal s čím bojovať. Je to veľký priestor a s pištolami tam vbehnúť by bola sebevražda ale mal som u seba aj sniperku. No lenže dym z toho granátu bol ešte aktuálny a v tom zmätku by som zreteľne nevidel tých zmätkov. Sitce kebyže by som chytil sniperku tak jedného obrovského obra s 20 kilovou zbraňou v ruke a s hrubým smiechom by som spoznal ľahko - Leman nevie byť moc nenápadný. Ale problém tu bol s Dyre. Tú by som asi nespoznal. A ešte k tomu som si nebol istý že či by vôbec mňa spoznali (kebyže tam vbehnem). Takže pokial by som sa chcel o niečo pokúsiť tak len vtedy keď ten dym padne.
Zatial som sa staral o bezpečie Gelayeva čo sa mi zatial darilo lebo nikto taký sa ku nám ešte nedostal (a asi ani nedostane). Ale pre istotu som zostal v strehu lebo jako hovorieval môj dedo:"Náhoda je ku**a"

[East.Wood]

Vorzyd 5 - malé kasíno Abravte (Luca "Abbé" Lugano)

Ten všivák! neudržel jsem se, abych jej v duchu neproklel.

"Ach, vidím, že nejste s to pochopit, oč mi běží... Ale mýlíte se, můj šéf zde není osobně, to by bylo pod jeho úroveň. Ale máte štěstí, neboť vybral jako svého zástupce mě. A to je pro vás výhra, jsem totiž ochoten udělat s vámi dohodu pro obě strany výhodnou až na půdu!" pokoušel jsem se jej získat jakýmkoliv prostředkem.

"Řeknu to takhle: Vy chcete mít nejlepší kasíno v okolí a my chceme totéž, neboť máme rádi vyhlášené podniky, kde se naše klientela může odreagovat. Věřte, že oboustranná dohoda může být plus nejen pro Vás samotného, ale i pro Vaši kapsu..."

Sakra, proč já se tak snažím, vždyť ani nevím, zda mluvím k nejvyššímu tohohle pajzlu! napomenul mne vnitřní hlas, abych nebyl příliš přívětivý...

[Atalon]

Vorzyd 5, Malé kasino Abravte: (Ailla Avalla)

Chvíle jako tato nemůžu vystát, chvíle když plán vychází a o vteřinu později balancuje nad krachem, chvíle kdy by se dali věci řešit klidně a mile, ale není na to čas. Jak ráda bych teď začala chlácholit toho blázna před sebou, že jsem se jen snažila odložit jeho zbraň aby nám nepřekážela v zábavě, vlastně bych se docela ráda i pobavila, od mého příjezdu s rodinou jsem se musela omezit na jednonoční známosti většinou užitkové, málo zábavné a to byla dost otrava, ale teď místo toho jen uskakuji stranou.
Škoda, že není víc času.
Ano, na podobné postupy nebyl čas, musela jsem se rychle dostat k šéfovi tohohle cirkusu, najít své společníky a dokončit misi.

Fajn, tak nejsi až tak nepoužitelná stráž, jak jsem čekala. Uvidíme co umíš dál.
Rýpavé myšlenky které se motaly po vršku mého vědomí byly jedna věc, druhá a zcela odlišná byly však ty co sídlily v jeho jádru, ty se teď zabývaly mnohem pragmatičtějšími věcmi. Správný postoj, správná příprava, zvolit správný chvat, najít si tu útočnou skulinu, dávat si pozor na okolí, rychle ho zneškodnit a především nedat mu šanci ukázat co umí. S tímto názorem by asi mnoho mistrů osobního boje zcela nesouhlasilo, většina z nich vždy učí že v poznání schopností soupeře je cesta k vítězství a do jisté míry s nimi zcela souhlasím, zvláště v souladu s mými znalostmi části umění Echani, kde to jinak snad ani nejde, ale během života jsem k této filosofii přidala i svou filosofickou kapku. Kapku jednoduchou a mnohokráte ozkoušenou:
Nepřítel v bezvědomí, zpacifikovaný, nebo mrtvý už toho moc neumí.
Jistě, podcenit nepřítele znamená velký krok k prohře a tak je v souladu s "mou cestou" třeba brát každého nepřítele za mistra boje, mistra klamu, mistra sebekontroly a vůbec mistra galaxie, abych jeho schopnosti nepodcenila, navíc i při té části pacifikace se o soupeřovi člověk dost doví, takže je to názor trochu nepravdiví. Je ovšem velký rozdíl informace sbírat a cíleně vyhledávat. Proto se nezabývám věcmi jako jsou pokusné výpady a raději jdu rovnou na kost, tak říkajíc doslova.

Na jeho otázku nehodlám odpovědět, i když v duchu má můj přirozený sarkasmus odpovědí bezpočet, a raději přejdu do útoku. Lehce přesunu svou pravou nohu o kousek vzad abych se opřela o její špičku k rychlému výpadu a volně připravím ruce k boji. Nezvedám je, na to bude čas při výpadu, teď bojují oči. Naše pohledy snažící se odhadnout soupeře, proto musím vypadat pořád nevinně, nevinně a vyděšeně, i když mu už musí být jasné že asi nebudu neškodné koťátko, pořád je tu dobrá šance že si dá mé doposavadní představení do obrazu lehké holky které někdo zaplatil za něco pro ní nového, do obrazu pro něj neškodného.
Největším nepřítelem bojovníka je jeho sebevědomí!
Prudce vyrazím, není čas otálet, není čas nechat ho začít, není čas nechat ho příliš přemýšlet.
Musím si dávat pozor. Nesmím prohrát a nesmím ho zabít.
Poslední myšlenka mihnutá myslí než se uzavře v dokonalém soustředění na každý sval a dech, můj i mého soupeře. Rychlý krok vpřed, zmenšit vzdálenost na minimum, dostat se tak blízko abych mohla dát do každého úderu plnou sílu. Rychle abych mu nedala šanci uniknout, nesmí uskočit, nesmím mu dovolit jít po zbrani ani ke dveřím. Slabší ale o to rychlejší a prudší úder pravou dlaní pod žebra do oblasti sleziny by mu měl vysvětlit zcela dostatečně že se boji nevyhne ani neuteče. Rychle ho chytit za pravé zápěstí a udeřit, úder do vnitřní strany loketního kloubu chycené ruky, nejsnazší způsob jak zaručit, že s touhle rukou už starosti nebudou. A pořád dál, nezastavovat, využít šoku z prvního úderu ke způsobení šoku druhým a tak dál. Rychle ho obkročit pravou nohou, ne moc jen tolik aby tvořila dobrou překážku jeho nohám a nepřipravila mě přitom o balanc, z nápřahu po úderu do loketního kloubu se nestáhnout, místo toho využít pozice a chytit ho za krk, přetočená ruka není nejlepší pro škrcení, ale odhazuje se jí skvěle, není nad to moci využít dynamiku celého těla. Stačí odpružit napjaté tělo a tím trhnout, když má člověk dost zkušeností, je pohyb uchycení krku a odhození součástmi jediného plynulého pohybu a noha jako stolička dobrou zábranou zbavující soupeře i posledního zbytku rovnováhy, vrhajíc ho proti čemukoli na straně. Teď jak doufám proti zdi, nebo aspoň podlaze zase o kousek dál od dveří i zbraně. Zbraně po níž by v nastalé chvíli nebylo od věci sáhnout.

[Jordi Linx]

Vorzyd 5, Místo dopravního chaosu: (Abin Ferrence)
Java rychle snědl další kus pečiva s pochybnou náplní a nepodíval se na Abina nikterak nadšeně.
Šéfe, proč musím zrovna já, za tím skrčkem ? Je hrozně divnej a ten jeho pohled, no brrr ... nemohla by tady Bukka ?
ošil se Java, když si vyslechl nově přidělený úkol a nebyl z něho vůbec nadšený. S dotyčným již měl osobní zkušenost z dřívějška a Abin o něm jenom věděl, že se nejednalo o nic příjemného. Kdoví jaký pochybný kšeft s ním Java mohl kdysi uzavřít. Jenže stačil jediný Abinův pohled a už mlčel a landspeeder pokračoval na své cestě kupředu.

Zanedlouho už stáli před restaurací Caverna, nyní uzavřenou a zablokovanou. Už na první pohled bylo vidět, že restaurace utrpěla vymlácení výloh a pokus o vypálení, které se málem povedlo. Škody rozhodně nebyly malé. Jakmile Java vysadil Abina s Bukkou, tak ještě zkusil jeden smutný pohled, ale úkol mu nebyl odpuštěn a musel jej vyrazit splnit.
Kde začneme ?
zeptala se Bukka, která si vybrala z vozu jednu větší brašnu se svým vybavením a Abin ji mohl podezírat, že to je jen větší kabelka - ato i obsahově, tedy je tam skoro vše, co by se mohlo i nemuselo hodit.

Vorzyd 5, Kantýna u kosmoportu: (Tony Corrado)
Barman s sebou škubl, když Tony přiostřil na svém tónu a silně polkl. Kredity na stole jej lákaly jako magnet, ale něco v něm mu bránilo prozradit něco více. Jeho pohled střídavě mířil ke kreditům, na Tonyho a také směrem do kantýny.
Dobře, jen ne tak nahlas.
pokusil se barman Tonyho uklidnit a znova se podezíravě rozhlédl, natáhl se po flašce whiskey a hodně blízko Tonymu ji začal nalévat.
Konkrétní jméno nevím, ale je tu jedna organizace - nikdo o ní nemluví, málokdo o nich něco ví a mají sakra dlouhý prsty. Nikdy nedělají nic přímo, jenom si najímají ostatní ... říkají si Vaapad. Nevím proč, nebo jak, ale nechci s nima mít nic společnýho, jasný. Předtím si najali ty týpky, který tu něco plánovali - vyřizoval to jeden z místních, říkají mu Blazer a většinou si najde on ostatní, ale zaslechl jsem, že by se mohl vyskytovat v podniku Krzest v tovární čtvrti, víc nevím.
vysypal ze sebe hodně rychle barman, ale i tak nalil skoro plnou sklenku. Potom nervózně zazátkoval lahev a uklidil, aby se vrátil s očekáváním, jestli je Tony spokojen. Jinak se neustále rozhlížel, jestli je někdo podezřelý nesleduje.

Vorzyd 5, Malé kasíno Abravte: (poručík Lugano, 74, Ailla Avall)
Abbé se musel u všech svých božstev notně kontrolovat, aby příliš nezvýšil svůj hlas, ale i tak se pokoušel udržet vyjednávací pozici. Muže tím však očividně urážel.
Vůbec nic nechápete na zdejších poměrech. Jste úplný nuly a až se to dozví náš sponzor, tak jste tady skončili !
sykl zlobně muž, aby se začal, dle svého soudu, zlověstně smát. Bylo to spíš takové chraplavé chrochtání, než skutečný smích.

74 neváhal a jeho prsty rychle kmitaly po konzoly ovládající monitory. Bylo jenom otázkou vteřin, než vymazal vše podezřelé a systém vypnul. Možností trochu natáčet kamery si také vytvořil hrubou mapu podniku a vyrazil vstříc Abbému a jeho 'společníkovi'. Cesta šla z počátku hodně rychle, než se dostal do chodby s kasárnami. Měl štěstí, že před ní byl dobře zvolený roh, odkud mohl nyní sledovat dvojici mužů, jak vesele o něčem klábosila. Oba byli vyzbrojeni blasterovou pistolí a elektrickým obuškem, asi deset metrů od něj a stáli k němu bokem. Navíc z krátkého pozorování kamer mohl 74 dobře vědět, že v kasárnách je ještě víc dalších mužů.

Ailla se neráčila strážnému odpovědět slovy, ale několika chvaty. Udržovala si s ním pohled z očí do očí i v momentě, kdy vyrazila kupředu. Strážný se také pohnul, ale směrem ke svému blasteru, což jej již předem odsoudilo k porážce. Otevřená obrana znamenala složitou posloupnost úderů, kterou si Ailla pro svou oběť připravila. Protivník se ani nestačil divit, cože se to s ním děje, když si ustlal na zdi a přišel o svoje vědomí. Byl to nerovný souboj od prvopočátku a byť mohl mít tento mladík slušné reflexy - chyběl jim řádný výcvik a vypilování. Rychlá kontrola Aillu utvrdila v tom, že se jen tak neprobere a byla nyní vevnitř a sama, otázkou však bylo na jak dlouho.

Vorzyd 5, Kosmoport: (Al Verttigo)
Al utopený v paranoidních představách skoro nevnímal své okolí. A tak mu chvíli trvalo si uvědomit, že se o jeho pozornost dožaduje jeho pilot-droid. Jakmile Al naslouchal, tedy poté co jeho ochránce v prostoru aktivoval komunikaci, tak si mohl vyslechnout důvod pilotova zvolání:
Pane, ze směru, kterým jedem se válí notný černý dým. Podle propočtů se z 96.1575% jedna o bar Chionti. Usoudil jsem, že by vás tato informace mohla zajímat.
promluvil droid pilot a pokračujíc v cestě kupředu vyčkával, zda-li vzhledem k situaci nebude mít Al nové rozkazy.

Vorzyd 5, Skladiště pouličního gangu: (por. Gelayev, Elisa Dyre, Leman Rae, Stanley Molganno)
Přestřelka ve skladišti pokračovala v plném proudu a útočníci pojali zodpovědnější postup. Tedy Leman se konečně probral a vyhledal kryt, což na chvilku 'otevřelo' okno pro střelbu na Elisu. Ta si však naštěstí poradila, rychle uskočila, aby se jí v ruce objevil granát. Leman měl podobný plán, ale příprava jeho výbušniny mu trvala o poznání déle. Pozitivem pro něj bylo, že v krytu nedostal žádný další zásah a jeho zbraň mohla trochu vychladnout.
První granát, za nímž vyletěla Elisa velkou rychlostí splnil svůj účel více než dobře - dva muži skrytí za bednami leželi rozcupování okolo, byť jeden z nich byl zraněný již dříve. Prostor mezi bednami nabízel Elise skvělé krytí před útočníkem z lávky, který už doběhl skoro až nakonec a scházel dolů po schodech, které využíval své krytí. Zrada však přišla z úplně opačné strany - Leman nepočítal s tím, že Elisa zamíří takhle kupředu a za chvíli nedaleko ní přistála jeho nálož. Velká explozivní nálož, která okolo místa výbuchu nadělá velkou paseku - situace se ze skvěle nalezeného krytu stala velice, ale velice nepříjemnou. A to se k její pozici chystal za chvíli vyrazit 'obrněný plamenometčík', který v krytu čekal na explozi a netušil, že ohrozil svoji kolegyni.

Stanley vyčkával vzadu na svou šanci a hlavně, až se rozplyne dým a on bude moci ze své pozice střílet dovnitř. A jeho přání se mu brzy splnilo, protože boj už probíhal nějakou chvíli. Rychlé obhlédnutí situace vevnitř mu ukázalo jednoho muže s vizorem hodně vzadu, jak se snaží krýt v kovovém schodišti, což ho však nemůže ochránit před dobře mířenou ranou. Ostatní nepřátelé byly z Stanleyho pozice dobře kryti, tedy pokud by se nerozhodl přesunout dovnitř. Poručík Gelayev se totiž obezřetně opíral o zeď vedle vchodu tak, aby ho náhodný výstřel zevnitř nemohl zasáhnout směrem ven a zdálo se, že ho samotná bitva příliš nezajímá.

Vorzyd 5, Cesta k Chionti: (Don Leechio)
Když Don vycházel z tržnice směrem k landspeederu, tak si nemohl nevšimnout černého dýmu stoupajícího k obloze. Rychlý odhad mu jasně prozradil, odkud zhruba ten dým pochází a příliš radosti z toho neměl.
Rikko, plnou rychlostí ke Chionti.
rozkázal chladným tónem a v hlavě se mu spřádaly myšlenky o tom, co ten Al sakra dělá s jeho perfektním a stylovým barem. Podvědomě si zkontroloval všechny své zbraně a připravoval se na nejhorší. Věděl, že velká hra se pomalu rozehrává, ale přece jen ji očekával mnohem později. Dnes rozhodně nebyl dobrý den a to ještě nebyl u svého konce.

Vorzyd 5, Bar Chionti: (Shae Dyre, A'kemi Hattori)
Shae se chvíli rozmýšlela nad svým dalším postupem, aby se rozhodla ignorovat svůj nůž a zkusit klasický trik hráčů hazardních her - blafovat. Ke svému překvapení si však spíš uškodila než opačně a chodbu zavalil dým, hustý bílý dým. Ideální clona pro tichého zabijáka, aby se k ní přiblížil. Intuitivně couvla o pár kroků, aby mezi dýmem a sebou měla nějaký prostor, když se to stalo. Nalevo při stěně, v nejhustším dýmu, zahlédla kus látky, což spustilo obrannou reakci a začala bez rozmyslu pálit. Když útočnice vyskočila z druhé strany a jedním útokem drápy zasáhla a přeřízla hlaveň zbraně, která patřila Shainině matce. Před druhým úderem Shae zachránily její cvičené reflexy, ale dopadlo to nemotorným kotoulem na zad a ustláním si na zádech. Útočnice se nad ní skláněla k vražednému útoku, když se ozval mohutný výstřel. Výstřel typický pro brokovnice, staré durakov metající brokovnice. Následoval ještě jeden a útočnice se skácela na zem. Když se Shae ohlédla, tak tam spatřila stát Pumpyho svírajícího tuto vražednou zbraň a s hodně hněvivým výrazem ve tváři. Shae nyní ignoroval, došel k útočnici a pořádnou ranou do hlavy se ujistil, že bude po nějakou dobu mimo, než se, stále rozezlen, otočil zpět k Shae.

Vorzyd 5, Továrna na komponenty: (Affaia Kaer)
Když Affaia vorzydiakovi nějakou dobu neodpovídala, tak se muž natočil trochu za sebou.
Poplach, vetřelec !
vykřikl mohutně a chopil se nedaleko se válející trubky, kterou hodlal použít jako zbraň. Chvilka neopatrnosti stála Affaiu nyní hodně a navíc k její pozici mířilo víc hlasů a dalo se odhadnout, že některé z nich patří i lépe vyzbrojeným členům ochranky. Cesta z této místnosti vedla ven přes muže s trubkou ve vchodu a navíc k dalším mužům blížícím se z téhož směru. Nebo se mohla pokusit nějak ztratit v místnosti, jíž chtěla hlouběji prozkoumat a která měla pevná okna několik metrů nad zemí.
-----------------------
Další kolo končí již 3.8. nebo dříve, pokud by odpověděli všichni žijící hráči. Je to z důvodu srazu a toho, že chci mít zodpovězeno před ním, než po něm. V ohrožení máme nyní hned několik postav, některé ze situace, jiné kvůli neaktivitě a doporučuji jim všem odpovědět, jinak se v příštím kole budeme opět s někým loučit. Pořadí hráčů je libovolné a na odpovědi do příštího víkendu mohu poskytnout 'druhé kolo' odpovědí.