Co ti je do toho, dědku? Zničili jste mi život! Vy jediové! "Ochránci míru"! No to určitě! Dědek, dědek, hnusnej dědek!
Snažil jsem se na jediho tlačit a snažil jsem se ho dotlačit ke zdi. Kde bych ho snad mohl přetlačit a zničit mu meč. Snažil jsem se uklidnit. Klid, klid, klid! .... No tak jdem na to!
...............................................................
-----------------------------------
Srry za krátkost ale co mám napsat né?
Než stihl Bendy odpovědět, ozval se výbuch a po něm následoval zvuk otevírání dveří. Aha, 1:1, čili remíza. Když jsem se tam podíval, uviděl jsem spoustu dýmu a slyšel Bendyho hlasité nadávky, za které by se nemusel stydět ani dlaždič. Po chvilce se dým rozplynul a já mohl vidět Bendyho, jak se celý černý zvedal ze země. Přitom hlasitě nadával, ale pak se zničeho zasekl, jako by si něco uvědomil a já si hned uvědomím totéž - že na téhle lodi nejsme sami (nemyslím toho staříka v limbu).
Okamžitě strčím Bendyho do skrýše za bednami a sám se opřu o zeď u dveří s blasterem v ruce tak, aby mě ten, kdo bude přicházet chodbou směrem od pilotní kabiny, odkud jsem čekal, že přijde, nemohl hned zahlédnout. Tohle mi pomalu připomíná ten incident z Nar Shaddaa, jen jsme v lodi a né v baru...
To byl jeden z nejzvláštnějších večerů mého života. Kufřík i Datapad leželi na stole a já se na ně díval. Nejdříve jsem nechal Holo-zprávu Jerrimu, aby mi pomohl s kufříkem, jež jsem naskenoval a poslal hologram. Kufříkem se tedy teď zabývat raději nebudu. Soustředím se na svůj úkol a nashromáždím informace o cíli, okolí cíle a o zaměstnavateli. Informace byly mojí specialitkou. Vždy jsem našel něco užitečného a mnohdy přesně to co jsem hledal.
Byt byl zařízen luxusně, neboť jsem si to mohl za odměny dovolit. Nostalgie nebyla mojí silnou vlastností, a tak nikde nebyly obrázky z planet, či památky z bitev. Někde byly občas medaile, které mi stihli za statečnost udělit než jsem utekl. Měl jsem i zábavní multimediální centrum Playstation Ultimate5, ale to je teď jedno. Kufřík jsem odložil na bezpečné místo a pohodlně se usadil. Jak už tradičně jsem provedl průzkum proti špiónům. Nic jsem nenašel a tak jsem zapnul datapad. Ten byl na první pohled klasický... USB 5.0 port, obrazovka, nějaké další porty atd, ale teď jsem se tím nezabýval. Zapnul jsem ten Datapad a čekal až se objeví zadání...
Hned poté co se C'dare vyjádří k Akhově poslední větě se Akh otočí a během vteřiny má obličej jen pár centimetrů od C'darova. Laskavě si uvědom s kým mluvíš byl jsem rytířem jedi dřív než si se ty vůbec narodil a ještě k tomu buďte tam do dvou hodin protože musíme vyrazit co nejdřív abychom toho hajzla našli dřív než provede něco dalšího!
Poté se konečně odebere do své ubikace.
Lorana otevřela oči a krátkou chvíli zvažovala, k čemu ten neznámý zvuk přiřadit, přemýšlet dlouho se však nevyplácí, vzpomněla si a tak vytáhla svůj blaster. Jedna z možných alternativ směřovala k svázanému Garethovi, ale to nebylo možné, omračující výstřel byl dost silný vzhledem ke Garethově stavbě těla.
Lorana zvedla své tělo z pohodlného křesla a podívala se směrem na droida, jenž neustále kontroloval stav lodi během cesty hyperprostorem. Než však vykročila ven z pilotní kabiny, vrátila se zpět. Vzpomněla si právě na Derena, který ji do lodi implementoval spoustu vylepšení, jedním z nich byly rovněž senzory, které vyhledávaly na lodi vše, co vyzařovalo jakékoliv teplo, byla to ochrana proti ukrývajícím se nezvaným hostům. Zapla monitor, vyslovila příslušný požadavek a během chvíle došlo ke skenování celé lodi. Netrvalo to snad ani půl minuty a holografická 3D podoba lodi zobrazovala kousek od omráčeného Garetha další dvě bytosti.
Lorana se nad tímto obrázkem ďábelsky usmála. Všechny triumfy měla ve své hrsti.
Rychle jsi šoupnul Bendyho za bedny a sám se schoval ke dveřím a čekal, co se bude dít. Avšak dřív, než se začal něco dít se ozval Bendy s trochu varovným hlasem:
Hele kámo, nechci tě strašit, ale do týhle lodi jsem předtím, než to s náma vzlítlo, stačil nainstalovat pár vychytávek a díky jedné z nich, pokud není majitel hloupý, nás může velice lehko odalit. Nemyslím si, že je zrovna nejlepší schovávat se tam, kde právě jsi.
Když se kouknul jeho směrem, tak vidíš, jak vykukuje z poza bedny a lehce se směje i když je na jeho, výbuchem černém, obličeji vidět strach.
_________________________________
V.I.P.
Loď
Lorana poměrně rychle vyskočila z křesla a zkontrolovala situaci v pilotní kabině, kde blyo vše v pořádku. Loď se dále klidně pohybovala hyperprostorem a droid nevykazoval žádný problém a v klidu dohlížel na let. Tudíž se žena vydala z pilotní kabiny, ale v ten moment si vzpomněla, že díky svému příteli, Derenovi, který ji nechal do lodi implantovat mnoho šikovných vylepšení, může mít teď přehled nad lidmi, kteří se na její lodi ukývají.
Tudíž Lorana hned tepelný sken lodi zapla a jen chvilku potom už se objevila 3D podoba lodi, která jasně ukazovala další dva nezvané hosty, kteří byli právě v místnosti, kam odtáhla Geretha. ďábelský smích se najednou zračil v její tváři, až se ho téměř lekla, když spatřila svůj odraz v monitoru.
Došel jsi až do svého bytu, kde jsi odložil kufřík, potom ses pohodlně usadil a vytáhl datapad. Po spuštění ti naběhl holý text:
Dnes byl unesen vysoký republikový úředník z komplexu vládní budovy Tertia jménem Gereth Truani. Je důležité ho co nejdříve najít a zneškodnit - zabít popřípadě prokázat, že je mrtev. Zároveň je také nutno zničit veškeré záznamy, které by snad někdo udělal z jeho výslechu a také zlikvidovat osoby, se kterými by se podělil o informace.
Po tomto muži budou jistě pátrat i jedi, možná by mohli být dobrým vodítkem k hledání.
Odměna, 100 000 kreditů, bude vyplacena, po prokázání splnění úkolu, ve skladišti č.129/86 v jižní části.
Jedi na tvůj řev nijak nezareagoval a jen v klidu, ale důrazně a silně odrazil tvůj útok tak, že ses odkutálel aspoň 10 metrů dozadu. Když ses už trochu ztěžka zvedal, náhle jsi zaslechl dunivý zvuk nad sebou a když jsi vzhlédl, zahlédl jsi spodní část staré obchodní lodi, která zřejmě ztratila ovladatelnost a velice rychle se řítila dolů. Lehce se z ní kouřilo, ale to už jsi viděl, jak narazil do bloku, vedle kterého jste bojovali a ohlušující náraz ti málem prorazil bubínky. Hromada suti se rozlétla na všechny strany a jen díky tomu, že tě jedi odhodil tak daleko, tě zasáhly jenom menší úlomky, které ti udělali jen několik škrábnutí. Za to v místech, kde stál jedi je obrovská hromada sutin, sice jsi neviděl, kam zmizel, ale zdálo se, že je pod tou hromadou.
Rada
Když vidím Akhův obličej vedle obličeje mého přítele okamžitě vtrhnu mezi ně a odtáhnu je od sebe. Žádný šarvátky!!!Řeknu jim přímo do očí a jdu zpět na své "stanoviště".
Pak se jen otevírají dveře do své ubikace.
Ve své ubikaci si zbalím všechno nejdůležitější a pak začnu meditovat.
Po meditaci (jen po půl hodině,protože meditace mi moc nešla) se musím zasmát jejich šarvátce u rady která se div nerozesmála.
Vyhrkl jsem, když mě Bendy informoval o tom, že už o nás majitel lodi pravděpodobně ví. Zajímavé, když dělá na Speedym nějaké vylepšení, tak mu to trvá strašně dlouho, prý aby to pořádně fungovalo, a teď to na cizí lodi stihne za chvilku? To si snad dělá srandu!
Při vzpomínce na Speedyho si uvědomím, jak rád bych teď chtěl, abych byl na něm a pomáhal Bendymu opravovat jednu z mnoha poruch, ke kterým docházelo téměř pravidelně.
Nyní, když jsem už věděl že mi má momentální pozice nebude k ničemu užitečná, vlezl jsem si zpátky za bedny, kde budu alespoň trochu krytý.
Co všechno jsi ještě stihl nainstalovat? Páč bych ještě rád věděl, co nás ještě může čekat.
O tomhle úředníkovi jsem už někde slyšel... jasně - byl tuhle v novinách. Potom jsem si zprávu znovu přečetl. Teda... to mám ale mnoho vodítek. Ani nevím kde začít. Řekl jsem si ironicky nad zprávou o zmizení cílové osoby. Jednoduše mám vymítit jakousi informaci. Ale ta informaci musí někomu HODNĚ bohatému HODNĚ uškodit. Kdo může dát 100 000 reditů za jednu informaci? Ihned mi na mysl přišlo Blac Sun, ale to si své rivaly a zrádce loví samo. Opět mě napadla filosofie o životech a náhodách. Když náhodně přidělí k hlídání zajatce toho a onoho vojáka, nemá na událostech žádný podíl a stejně musí zemřít.
Tak jsem tedy šel hledat informace. Na holonetu jsem hledal nějaká data a informace. Nějaké InterNovinky.net ale tam nic nebylo. Nahackoval jsem se do kamer, nebo jsem se o to snažil. V tomto momentě jsem děkoval jinému známému, který mě naučil Slice-in a hack-ony. Super. Jestli to nic nepřinese, tak jdu ven hledat informace jinak. Musel jsem si zajistit rychlý odlet. Mám kámoše Mechanika. Já jsem tak oblíbený... A vzpoměl jsem si na Chlápka, kterého jsem zachránil při prácičce, a který se ukázal být schopným mechanikem. Fakt zručným a schopným mechanikem...
Ale teď se mi honil hlad po pravdě hlavou. Kde je, kde byl, kam odletěl?
Loranin úsměv se vytratil z tváře a nahradil jej zamyšlený výraz. Tohle byly komplikace, neměla komplikace vůbec ráda, ale rozhodně se s nima uměla vypořádat. Otočila se ven k průzoru, z něhož byly vidět pouze dlouhé čáry hvězd. Avšak než se oněch dvou vetřelců zbaví, bylo nutné vyřešit otázku, kdo to je a jak se na loď vůbec mohli dostat. Celou akci si začla promítat ve své mysli od úplného počátku, kdy s lodí přistála v hangáru. Vyšla z lodi a odbyla dva mechaniky, kteří ji měli dotankovat palivo a ... No jistě, byli to ti mechanici! Opět se otočila zpět k 3D modelu lodi, na němž viděla dvě osoby krčící se za bednami. Ale co teď?
Jedna z Loraniných vlastností byla ta, že spíše než boj z blízka, měla raději taktická tažení, či vymýšlení jednotlivých intrik. V tom se zcela vyžívala, jít do hangáru a zabít oba blasterem, či dokonce v boji jeden na jednoho, v tomto případě jedna proti dvěma nebyl její styl, ba dokonce nechtěla riskovat výsledek daného zápasu, přeci jen bylo zřejmé, že oba mechanici o tom, že je pozoruje již tuší, tím pádem akt překvapení zcela odpadá. Pohled na starý model droida, neustále kontrolujícího letové údaje, jí zavedl k otázce, proč si s sebou nevzala droida vybaveného k boji. Už bylo ale pozdě na takovéto úvahy. Loď byla vybavena pro obdobné případy malou šachtou, která vedla přímo do hangáru, kde se ukrývala malá stíhačka. Nejprve zadala, aby loď opět přepla na podsvětelné motory. S lodí to mírně cuklo a hvězdy se opět změnily v body, zadala krátký příkaz droidovi. Odklopila kryt oné šachty a protáhla se úzkým otvorem dovnitř, šachta vedla z kopce, proto jej bez jakékoliv námahy sjela a vypadla rovnou do malého hangáru, doběhla ke stíhačce, nasedla dovnitř a vyletěla ven. Poslední pohled na vzdalující se loď byl doprovázen ďábelským smíchem, pro Loranu tak typickým, v této chvíli již v lodi nebyl dýchatelný vzduch, ale pouze vakuum a během krátké chvíle loď provedla opět další hyperprostorový skok, tentokrát však naslepo. Mistrným způsobem se zbavila 3 osob, ačkoliv přišla o Garetha, k ničemu jej již nepotřebovala. Svého dosáhla a o jeho smrti se nikdo nedozví. Všechny triumfy držela opět ona. Žena ještě chvíli pozorovala prázdné místo, které ještě před malou chvíli bylo vyplněno její lodí, poté svůj pohled odvrátila a věnovala se plně řízení stíhačky, která neměla hyperpohon. Byla před ní ještě dlouhá cesta.
Loď sebou náhle trhla, což byl signál přechodu do podsvětelné rychlosti. Nadále se však nic neděje.
Jak jsem psal v PM, po přečtení rekce V.I.P. mi navrhni, v celku reálnou možnost, jak se zachránit a můžeme se o ní pobavit, v jiném případě jsi zemřel a jae na tobě popsat své poslední okamžiky. V zájmu zajímavosti mise a z důvodu toho, že ještě není příliš daleko bych ti ale nabídl v takovém případě vytvoření si postavy Derena, který by se vydal hledat svého mrtvého chráněnce.
Ďábelský plán, uskutečněný částečně i přez tvého starého dobrého droida, vyšel bezezbytku, alespoň z tvého pohledu, protože po lodi v momentě zůstala jen prázdnota.
Teď se řítíš vesmírem kontrolujíc senzory a orientujíc se v tom, kde jsi vystoupila z hyperprostoru.
Potom, cos od sebe odtrhl dva horkokrevné rytíře jsi se vydal do svého pokoje, kde sis sbail a potom se začal připravovat na misi meditací. Při meditaci přemýšlí o tom, jak se asi celá mise vyvine, když už teď se jeho společníci hádají.
Potom, co Akh dal důrazně najevo svůj postoj, vydal se rychle do svého pokoje a už nedal nikomu prostor na něj hovořit. Sám už přemýšlel o svém dalším postoji a postupu.
Dlouho jsi vyhledával informace o tomto muži v síti, ale jediné co jsi zjistil bylo, že je zaměstnancem republikového úřadu se sídlem v Komplexu Tertia, což už jsi však věděl.
Dále ses pokoušel nabourat do kamerováho systému tohoto komplexu, ale bohužel se ti to nepodařilo, protože byl chráněn jinak a daleko lépe než běžné kamerové systémy. Možná bys byl úspěšnější, kdyby se ti podařilo dostat se k terminálu uvnitř budovy nebo přímo ve středisku speciálních kamerových systémů republikové armády, která monitorovala v podstatě celou důležitou část Coruscantu (úřady, vládní budovy, vojenské objekty, nejvyšší patra), ale tvoje šance dostat se na toto velice dobře střežené místo byly naprosto nicotné.
Dnešni dén je zajimavý ale nestoji ani za zlámaný kredit. Přemyšlim si jen tak cestou do své ublikace. Akh na mě neudělal žádny dojem bude se muset posnažit pusobit více přatelsky nebo bude do mise zahrnut jako záloha. Vypada to že dnes se budou dít prazvláštní věci. Hned jak dojdu do ublikace sbalim si vše potřebne a usednu do meditační polohy a ponořím se do stavu tranzu kdy nevnimate nic jiného než sílu. Je to velice zvláštni pocit takovy všeobíjimající. Znepokojen dnešnímí událostmi se ponořují stále více do úvah co dnes udělat aby vše vyšlo správně. A opět je dnešní den zvláštni stále jakoby...
MPM C'dare Ibles - Rytíř Jedi
Nic neni jak se zda. Vždy je dobro a zlo a svet je často řernobíly.
Tak to jsem si pomohl... A vzal jsem si zbraňě. Potom jsem se upravil a šel jsem ke komplexu Tetria. Ukryl jsem si zbraň v bezpečném místě a zaše jsem nejdál, kde může občan dojít. Potom jsem chtěl najít a zneškodnit hlídku. Jejich uniforma by kamery zmátla...
A tak jsem si šel i prohlédnout místo kde byl naposledy viděn/unesen ten úředník. Je-li by tam policie, mohl bych se v roli hlídky zeptat na detaily.
Já mám ale squelý nápady... jen je všechny vykonat.
Hvězdy svítily, svítily jasně. Vrátil jsem se ostatně jako vždy uřícený z jednání. Ti zatracení, zkorumpování delegáti! Copak nikdy nepochopí, že nejdůležitější pro obyvatele Republiky a pro systémy zvláště je zvýšení životní úrovně prioritou? Asi ne! Nasupeně jsem prošel recepcí a vyděsil tím recepční, které jsem nedopatřením shodil ze stolu šálek s čajem.
Vystoupal jsem schody, jenž vedly do mého pokoje a vyčerpáním se svalil na postel. Kolik nudných jednání budu muset absolvovat? Kolik zbytečných besed a rozhovorů s novináři budu muset ještě podstoupit? Znuděně jsem se rozhlédl po místnosti. Tolik času a kreditů promrhaných v nesprávný čas na nesprávném místě… Zakroutil jsem nevěřícně hlavou. Hvězdy svítily, svítily jasně...
Chvilku se nic nedělo a pak sebou loď najednou trhla, jak přešla na podsvětelnou rychlost, což se dalo poznat také podle toho že jsem mohli znovu vidět v průzoru hvězdy. Koutkem oka jsem ale zničeho nic z průzoru spatřil malou stíhačku jak letí od lodi.
A pak jsem najednou umřel. Přišlo to z ničeho nic. Neviděl jsem nic, necítil ani nic neslyšel. Prostě se to stalo. Loď se pak srazila s nějakou planetou a byl konec.
SMRT
_______________________________________
Prosím minutu ticha na památku Talese Onera, Bendyho, a toho garetha či jak se jmenoval. Děkuju.
Naposledy upravil(a) R.O.F.L dne 13.6.2008 16:32:00, celkem upraveno 2 x.
