Služba vlasti

[Mandalorian]

vesmír, stanice Hvězda smrti, ubikace

Hvězda Smrti, rozestavěná a skoro liduprázdná chlouba Galaktického Impéria byla už týden vaším domovem. Na nefunkční stanici byla zapotřebí minimální posádka, ne-li dokonce nulová a ty tři hvězdné destruktory třídy Imperial-I měly mnohonásobně větší bojovou posádku než byl počet vojáků na celé stanici.
Minimální počet vojáku měl i své výhody. Vaše jednotka dostala ubikace pro celý prapor pěchoty a tak jste se mohli rozvalovat v takovém prostoru o kterém se vám ani nesnilo a nejvíc si chrochtali blahem velitelé, kteří si užívali pokojů pro vyšší důstojníky. Ta tam byla vzpomínka na stísněnost kajut na hvězdných destruktorech či jiných lodích a pozemních kasáren. A to byla jedna z výhod pobytuna stanici. Další byly nasnadě jako žádné fronty v jídelně, střelnice jen pro vás, šance že budou půjčeny všechny knížky a filmy o které jste měli zájem byla skoro mizivá. Ale mělo to i své stinné stránky. Zadat do turbozdviže špatné patro vás mohlo stát život. Mohli jste se ocitnout v nedodělaném patře a být vysáti z turbozdviže a stanice a doufat, že vás někdo zachrání, než vám dojde kyslík, nebo hned umrznout v případě osob co na sobě neměly stotmtrooperskou zbroj, nebo jen bloudit celé dny po patře a hledat cestu ven. Stačilo i jen přehlédnou značení a mohli jste spadnout do otevřené šachty huboké několik kilometrů a vyzkoušet tak odolnost zbroje ve vašem posledním crash testu.
Dny se vlekly v nudném nic nedělání, ale vypadalo to, že už je tomu konec. Na dnešní den byla nahlášená inspekce a to z nejvyších míst. Sám velkomoff Wilhuff Tarkin se jí měl zůčastnit. Velitelé byli ten den poněkud neklidní a nutili své podřízení vycídit každý kousek ubikace, chodby, postele, hygienické zařízení a zbrojnici, což vám trvalo dost dlouho. Přece jenom vyčistit prostor pro prapor jen v několika málo vojácích dá zabrat. Nakonec byla ubikace uklizena a vyčištěna a Tarkin mohl klidně přijít.
Jeho příchod na sebe nenechal dlouho čekat a objevil se v doprovodu několika vyšších důstojníků a několika vojáků. Zběžně si prohlédli vaše ubikace a pak se zastavili před nastoupenou jednotkou. V té obrovské hale vypadala vaše malá skupinka poněkud groteskně, ale nikdo z dstojníků se nesmál a vojáci "jakbysmet".
Když se ticho nekonečně protahovalo přesunul velkomoff svůj pohled z vojáků na velitele, konkrétně na nadporučíka Debbeta a řekl nahlas
Vaše lelkování skončilo a my pro vás máme práci. Vy a vaši muži se provedete cvičení boje ve vesmírné stanici, konkrétně na této stanici zhruba 25 pater nad tímto patrem. Vaše jednotka se rozdělí do dvou týmů, jeden povedete vy a druhý váš zástupce a budete bojovat proti sobě se zbraněmi nastavenými na omráčení. Já vás se svými důstojníky budu sledovat z pozorovacího stanoviště zřízeného pro tento účel.
a otočil se na oplátku a vydal se k turbozdvižím spolu se svým doprovodem a vámi. Jelikož turbozdviž by vás všechny nepobrala, jeli jste ve třech skupinách.
První jel velkomoff i se svým doprovodem, vyjma dvou kapitánů, a kteří čekali spolu s týmem nadporučíka s poetickým jménem Jeníček a podporučíkovým týmem se jménem Mařenka na příští turbozdviž do které nastoupil nadporučík Debbet, TK-021 a vojáci Karim de Tavaux, TK-6074 a Logan Quist, TK-212 a zavezl vás do patra, kde se bude odehrávat cvičení.
Jako poslední použil turbozdviž podporučík Willard, TK-712 s vojáky Tyrrho, TK-159, Felcin Grast s číslem TK-0457 a Dag Roam s číslem TK-326.
Ke každému týmu měl proslov kapitán co s nimi jel.
Veliteli, vaš tým bude mít jasný úkol. Podmínky vítězství jsou jednoduché, omráčit celý protivníkův tým a zároveń mít alespoń jednoho člena neomráčeného. Komunikaci máte nastavenou pro celý svůj tým a mátekanál do kontrolní místnosti. Komunikace druhým týmem nebude po vysílačce možná. Buďte opatrní, kromě druhého týmu můžete potkat i jiné překvapení. Doufám že je vše jasné.
řekl kapitán a zkontroloval nastavení každé zbraně, zda je nastavená na omráčení a když byl spokojen pustil vás z kabiny a zanechal samotné na patře.

vesmír, Hvězda Smrti,cvičistě v patře 701

Turbozdviž každý tým dopravila na jiné místo právě dokončeného patra, na kterém nikdo z jednotky dříve nebyl a každým týmem se objevila jiná cesta.
Jeníček stál před křižovatkou na tři směry. Odbočka doprava měla úplně hladné stěny a zatáčela po pár metrech dozadu za stěnu s turbozdviží a ty dvě zbývající vedly rovnoběžně vedle sebe a byla mezi nimi stěna asi osm metrů široká. V prostřední cestě bylo možno vyjítpo schodišti o pár metrů výše, zatímco u levé cesty tato možnost nebyla. Obě cesty měli v pravidelných vzdálenostech po obou stranách jakési sloupky, za kterými by se dalo dobře skrýt.
Mařenka měla na výběr jen ze dvou cest a to doprava a nebo doleva okolo obrovské šachty na jejíž dno nebylo vidět, ale zcela určitě vedla skrz patra s atmosférou. Kdyby ne, byla by celá Mařenka vysáta do šachty a byla teď právě zhruba v polovině své cesty ven ze stanice do volného vesmíru. Místo toho teď stál podporučík ve své důstojnické uniformě a rozhodoval se mezi dvěmi cestami, které se mohli spojit na druhé straně, ale taky nemusely. Obě cesty směrem k šachtě lemovalo nízké zábradlí a v jejích stěnách byly v pravidelných rozestupech dveře, už od pohledu byly všechny dveře zamčené a stěny bez nějakých větších výstupků, za kterými by se dalo krýt při a před střelbě.

První píše tým Jeníček a to podle hodností (nadporučík a ostatní vojáci: 1. keny, a pak jak se napíšou Nostradamo a Freedom Nadd) a potom píše Mařenka opět podle hodností (1. elinor a pak jak se napíšou Revian a Zeike-kal a Ithorian) psaní lidí ze špatného týmu budu trestat

[keny]

vesmír, stanice Hvězda smrti, ubikace

Po mém příletu na Hvězdu Smrti a následnem seznámení s mým přímým podřízeným, jsme oba zamířili do obytné sekce pro důstojníky. Tam mi byl představen můj luxusní pokoj ohromující velikosti a podporučík mne seznámil s podrobnostmi dnešního dne. Spoustu nepodstatných věcí jsem hned zavrhnul a souhlasil pouze s tím, že za hodinu promluvím ke svým mužům. Podporučík dostal souhlas k odchodu a šel si po svých.
Já tu hodinu využil k mému zabydlení a osvěžení. Poté v čisté uniformě zamířil do hlavní haly, na prohlídku mého mužstva.

S mým příchodem byli všichni uvedeni do pozoru. Předstoupil jsem před jednotku a udělil jim pohov.
Budu mluvit stručně a jasně... pověděl jim bez váhání.
Jsem nadporučík Christian Debbet, velitel vaší skupiny... a zběžně si prolétl sestavu stojící přede mnou.
Rozkazy jsou následující...
- následujících pět dní máte osobní volno, doporučuji však nezanedbávat fyzičku, mohlo by se vám to v konečném důsledku vymstít...
- šestý den bude sanitární, čili už si chystejte "šůrováky"...
- sedmého dne dorazí vrchní velení a já osobně očekávám nějaké kontrolní cvičení, nicméně tady bude všude naklizený a všechno v naprostém pořádku. Na to si, tady s podporučíkem, osobně dohlédneme.
To je prozatím vše a teď rozchod ! zavelil jsem.

Já se těch pět dní věnoval převážně své kondici a studování plánu našeho i přilehlých pater. Na střelbě jsem toho už moc vylepšit nemohl a tak se spíše věnoval spinningu, posilovně a také každodennímu čtyř až pěti hodinnovému silovému i rychlostnímu tréniku u pytle. O týden později jsme stáli všichni v pozoru, v hlavní hale. Muži stáli nastoupeni jednořadně, před nimi podporučík a já. Vrchní velení přicházelo z prava a já zavelil.
Jednotko, póózor...
V pravóó, hleď...
Nadporučík Debbet se svými muži, na váš rozkaz, pane... a zasalutoval.
Ten si každého prohlédl, načež přistoupil ke mě a spustil svoji slovní kanonádu. A v mé hlavě, stíhala jedna myšlenka druhou.
A je to tady...
cvičeníčko, jasně...
pětadvacet pater, a sakra...
dvě skupiny, no potěš...
aha, já kontra podporučík...
podporučíka omráčím i beze zbraně...
Následně jsme byli rozdělěni do skupiny, přičemž moje byla o jednoho člena oslabena.
Na druhou stranu, mám největší "hovado" v týmu... a usmál se jen tak "pod fousy".
Nastupili jsme od turbozdviže, kapitán nás seznámil s úkolem a já odpověděl sohlasně.
Naprosto, pane...
Pak si nás překontroloval, respektive naše střelné zbraně, jelikož šlo o cvičení a vypustil nás do patra 701.

vesmír, Hvězda Smrti,cvičistě v patře 701

Dveře turbozdviže se uzavřely a my se octli v části chodby, z níž vedly tři směry.
Otočil jsem se na své dva muže a pověděl.
Pro naši jasnou komunikaci si s okamžitou platností udělíme krycí jména...
Já budu kohoutek...
Ty budeš poštolka... a ukázal jsem na Karima de Tavaux.
A ty budeš kanárek... řekl jsem Loganu Quistovi.
Pak jsem se dobře rozlédl každým směrem, načež usoudil.
Zlatá střední cesta, a navíc jasná taktická výhoda...
Po tomto rozhodnutí jsem jasně zavelil.
Jdeme středem a za mnou...
Vyrazil jsem první, krok za mnou na pravo poštolka a krok za mnou na levo kanárek. Tak to jsme plnou rychlostí stoupali na vrchol schodiště.

[Nostradamo]

vesmír, stanice Hvězda smrti, zhruba 25 pater pod patrem 701

Na rozkaz velení jsme nastoupili v jednořad a čekali na příchod vrchní gumy, kvůli které jsem několik hodin lítal po hajzlech s turboštětkou.
Teda ty dny před tím mě bavily trochu víc no, ale couž...nic netrvá věčně.

Nechali jsme se zkouknout a zhodnotit. Těžko říct jestli to bylo kvůli Tarkinovu návalu děsu z toho, co viděl, nebo šlo o předem plánovanou akci, ale každopádně mělo následovat nějaké cvičení.
Fajn...proč si trochu nezablbnout. ...pomyslel jsem si s pocitem očekávání.

Děj pokračoval...udělení pokynů, rozdělení do skupin a přesun na místo.


vesmír, stanice Hvězda smrti, turbozdviž mezi patry 676 a 701

Takže bojovka...paráda. Zase možnost zlámat pár kostí a nečelit tak tomu obligátnímu obvinění z šikany. Hlavně ten malej záškrt Tyrrho...já mu říkal, že za to galaktický chilli v rýži ještě zúčtujem...jeho kaďák pozná středověk...a jeho obličej hojivý gel.

Mírně se pousměju... Možná by šel přepnout i ten omračovací mód...

Jinak to vypadá na celkem slušnou skvadru. Logan má rychlý pracky, když jde do tuhýho a Debbet je kapitola sama o sobě...kdyby tušil, že mu přezdívám Demment, tak do konce týhle stavby leštím mísy na hajzlech.


vesmír, stanice Hvězda smrti, patro 701

Vycházíme z turbozdviže, dostáváme kódová jména a jde se na věc.
Poštolka...jak příznačné na moji postavu...ale co, pořád lepší, než posledně..chrchel.

Poštolka k službám, pane!


Tak a jde se na to...

[Freedon Nadd]

vesmír, stanice Hvězda smrti, zhruba 25 pater pod patrem 701

Na rozkaz jsme museli nastoupit v jednořad ,čekali jsme na něčí příchod protože sem neposlouchal, nevím jeho jméno.
Ty dny co sem se bavil s Karimem de Tavaux byli rozhodně lepší.

No zhodnotili nás a poslali nás na nejaký cvičení.Rozdělili jsme se do skupin a šly jsme.

vesmír, stanice Hvězda smrti, turbozdviž mezi patry 676 a 701

Podíval sem se na karima a lišácky jsem se usmál.A nahlas jsem řekl:To je lepší jak drhnout hajzli co Karime?
Opět jsem se usmál.

vesmír, stanice Hvězda smrti, patro 701

Vyjdem z turbověže, dostáváme kódová jména, já jsem kanár.Kanár? To je skvělí méno jak posledně, ale posledně sem byl Vocas.
Kanárek je připraven !

[Elinor Yall]

vesmír, stanice Hvězda smrti, ubikace

Představa pěti dní osobního volna byla fajn, bohužel se objevilo pár drobných vad:
1. nefunkční zdviž mezi 659 a 668 patrem, se kterou bylo potřeba něco udělat... pokud možno tak, aby z turbovýtahu nevznikla další (jednou možná zbraňová) šachta, kterých tu bylo dosud plno. A protože většina inženýrů měla své přesně dané úkoly, měl jsem o zábavu postaráno.
2. příprava rozvrhu činností na sanitární den, kteroužto logistickou činnost mi můj nadřízený velkoryse svěřil do péče.
3. nemohu říct, že bych byl z přítomnosti velkomoffa v blízkosti své jednotky radost. Není zrovna dobré být zodpovědnou osobou se škraloupem v životopise, když se kolem koná veledůležitá exkurze a něco jde do kytek.

Takže jsem strávil většinu "volna" procházením všech možných pater s atmosférou, šestý den úklidem a dozorem na úklid (během nějž by slabší nátury patrně zcela dobrovolně zamířily do pater bez atmosféry)... a sedmý den dorazil Tarkin.
V praxi to znamenalo odstát si slavnostní nástup v uniformě ve stavu plně ladícím s blýskajícím se okolí, zamaskovat výraz jestřába, který v plné rychlosti napálil do plexisklového plotu podél dálnice a předstírat, že nejste stále ještě na nohou pouze díky patnácti kelímků kafe.
Skvělé, už aby byl rozchod... pomyslel jsem si, když mi připadlo, že Tarkinův proslov bude končit.
...takže napřed bojovka. A sakra. Tak pozorovací stanoviště pro velkomoffa? No, to vysvětluje, proč jsem spravování zdviže dostal jako qest já a nikdo... oficiálnější.
Potlačím zívnutí.
Uvidíme, co z toho ještě vyleze.
Nicméně našemu týmu jsem moc šancí nedával, už proto, že narozdíl od Debbeta jsem víceméně civil, toho času na nohou jednatřicet hodin v kuse.

Ve výtahu následovaly podrobné instrukce.
Omráčit protivníkův tým - zábavné, s nadporučíkem budou problémy, ale u ostatních by to mělo jít bez problémů. Teoreticky.
Mít alespoň jednoho neomráčeného - máme početní převahu. Fajn. První dobrá zpráva dne. A druhá - oproti Debbetovi mám lepší znalost prostředí.
Jiné překvapení...?
Nejlepší bude být ve střehu. A není to až tak dlouho, co jsem prostudovával plány.
Vzápětí, když jsme opustili výtah, mi došlo, že jsem asi nezlomný optimista.


vesmír, Hvězda Smrti,cvičistě v patře 701

Brzy se totiž ukázalo, že nám nezbyde než obcházet jednu ze součástí zdejšího oblíbeného koloritu.
Zajímalo by mě, kde vyhodili Debbeta. Jestli tady před námi... tak to bude ještě vtipné.
Přimhouřím oči a snažím se víc odhadnout terén; obě cesty se nejspíš budou zase spojovat.
Menší rozptyl by neuškodil. Ty vzdálenosti nejsou takové, abychom se nemohli navzájem krýt a přispěchat si na pomoc, kdyby někdo narazil na Debbeta. A aby se nám dostali do zad... no, děkuji, nechci. To fakt ne.
Navíc - buďme upřímní, po posledních dvou dnech v akci toho moc inteligentního nevymyslím. Zajímalo by mě, jestli si Debbet myslí, že za něj budu dělat ty byrokratické nesmysly pořád, nebo počítal s nějakým cvičením. Ale to je jedno. Pokud ty skupiny sestavím dobře, tak...
Lehce se ušklíbnu.
Takže... já s TK-326 utvoříme tým alfa a vezmeme to zleva.
TK-0457 a TK-159 utvoří tým beta a projdou to po druhé straně.
Pokud někdo narazí na Jeníčka, druhá skupina půjde za ním, pokud možno tak, aby vpadl nadporučíkovi do zad.
Předpokládám, že sraz bude tak za patnáct minut, až se cesty znova spojí.
Pak mě něco v mozku tak trochu trkne.
Jo, tohle je DOST pravděpodobné... ale uvidíme, jestli na to přijdou i vojáci a ne jen utahaný civil.
Rozhodně se kryjte. Hlavně ve chvíli, kdy se to před vámi začne svažovat do jedné chodby.
Při posledních slovech zamířím směrem k levé cestě.

[Zeike-kal]

vesmír, stanice Hvězda smrti, ubikace

Tak už tu jsem týden.

Byl jsem na pokoji, se sundanou helmou. V klidu jsem si seděl na židli, nohy na stole a měl veget. Pak mě přišla zpráva. Měl jsem odejít na patro kde sem měl konat náš trénink.

Alespoň tu nebude nuda.

Mluvil k nám velkomoff Tarkin, a jako správný voják jsem poslouchal vše co řekl. Pak jsme naseldi do turbovýtahů a jeli do patra 701 kde se měl konat náš trénink.

Teda doufám, že je to už konečná, nechce se mě tu fort jezdit z patra na patro. Snad je tohle to poslední.

Zde nám byly zděleny přesné instrukce.

Tak to vypadá jednoduše. Stačí omráčit všechny a my musíme mít na konci alespoň jednoho kterej není v limbu.

vesmír, Hvězda Smrti,patro 701

Rozkaz pane.

Ok chlape, jdeme.

Vyjdu pomalu a připraven očekávat jakýkoliv nepřítelův krok. Zbraň jsem měl nastavenou na omráčení. Takhle jsme šli asi deset minut a nikde nikdo.

Hele, nechi být šéf, ale být tebou, tak se připravím a čekám na první nepřítelův krok. Je tu moc velký ticho. A tohle se mě na tom nelíbí.

Asi konatktuju podporučíka, jak je to u nich.

,, Podporučíku, jak to u vás vypadá??, jdeme už 10 minut a nikde nikdo, cesta je stejná. Sem docela nedočkavej. Cesta je rovná nikde nic. Jako by to tu někdo vyvraždil."

________________________________________________________
mand: tak snad už je to dobře. 3)

[Ithorian]

vesmír, stanice Hvězda smrti, ubikace

Aaaaach! Tak tohle je ta Hvězda smrti. Radši se půjdu ubytovat.

Odpočíval jsem na pokoji, když najednou nás všechny svolali na místo, kde jsme se dozvěděli o cvičení. Byl jsem přidělen do týmu podporučíka. Když k nám promlouval velkomoff Tarkin, jako každý správný voják impéria jsem pozorně poslouchal příkazy. Poté jsme jako poslední nastoupily do turbovýtahu, kde jsme dostali stručné instrukce.
Najít, krýt, omráčit a hlavně přežít. Zas tak těžký to nebude ne? pomsyslel jsem si. Konečně jsme dojeli do 701. patra.

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701

Vyjdu pomalu z výtahu hned za ostatními.
Doufám že vyhrajem.
Zkontroluji si zbraňe a jdu hned za týmem.
Teď je buďto najdeme a postřílíme my, nebo oni postřílí nás.
Usměju se pod přilbou a jdu dál s očima na šťopkách.

[Revian]

Vesmír, stanice Hvězda smrti, ubikace

Vešel jsem do svého pokoje v ubikacích a na postel hodil černou helmu a zajištěný blaster. Spokojeně jsem vydechl a dopadl jsem na postel a začal jsem přemýšlet o tom, jestli všechno na téhle stanici bude tak jednoduché.
V tu chvíli jsem dostal zprávu, že přichází velkomoff.

Super... něco se děje. Snad to bude obyčejná prohlídka., zamyslel jsem se a nasadil helmu, která si moc dlouho nepoležela a do pouzdra od zbraně vložil svoji blasterovoou pistolii DH-17. Poté jsem upravil postel a vypravil se k ostatním.

Nestál jsem moc daleko od našeho velitele, a tak jsem docela dobře slyšel co velkomoff říkal. Stál jsem narovnaný jako prkno a nehnul jsem ani brvou.

Hm... boj, to já nemám rád., pomyslel jsem a řekl jsem si, že bych tím pádem neměl být vojákem. Dosud jsem to přežil, tak to teď snad vydržím.

Po nových informacích jsem ihned následoval podporučíka Willarda k turbovýtahům a následně s ostatními z týmu do jednoho z nich nastoupil.

Vesmír, Hvězda Smrti,cvičistě v patře 701

Naše skupina se rozdělila do dvou týmů. Alfa a Beta.

Super, jsem se zkušeným členem týmu. Snad toho nebudu muset dělat tolik..., nepatrně jsem se usmál a dál poslouchal rozkazy mého nadřízeného.

Dobrá. Kryjte se. To je docela dobrý nápad., můj úsměv se rozšířil ale to už se podporučík vydal levou cestou. Okamžitě se mi do ruky dostal blaster a já podporučíka následoval.

[Mandalorian]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Jeníček

Nadporučík šel první a opatrně postupoval po schodišti výš a výš. Svhodiště bylo vyšší než se zdálo a jeho konec tým uzřel až po několika lomeních a pěkných pár metrech převýšení. Čím blíže byl Jeníček konci schodiště, tím obezřetnější byl jeho postup. Z chodby schodiště toho nahořemoc vidět nebylo, jen automat na SithBull v plechovkách a stěnu ve standrardní šedé.
Nakonec se Jeníček vyplížil na poslední schod a nadporučík opatrně vstoupil do dalšího patra a rozhlédl se. Nikde nikdo jen liduprázdná široká chodba a napravo zavřené dveře. Kontrolky naprvní pohled ukazovaly, že jsou zamčené a nemělo ani cenu se je snažit otevřít a nadporučík ukázal svému týmu, že se půjde doleva.
Velitel se otočil na patě a podrážka jeho obuvi zaskřípala a ten příšerný nepříjemný zvuk aktivoval nápojový automat. Rozsvítila se kontrolka a automat odhalil nadporučíkovi svoji výdejku. Ve výdejce byla zaražená 0,5l plechovka a ta byla navíc připevněna nějakou zástrčkou ke kostře automatu. Čím větší byl na plechovku tlak, aby opustila výdejku, tím více se třásla a tím víc se viklala ta zarážka. Nakonec, když už to vypadalo, že automat exploduje, zarážka povolila a plechovka doslova vystřelila z automatu.
Nadporučík se takřka okamžitě vrhl k zemi a když jeho vojáci viděli jeho skok do bez rozmyšlení jej chtěli napodobit, avšak ani jeden z nich neměl představu, jakou rychlostí se taková vystřelená plechovka pohybuje, nehledě na to že o ní ani nevěděli. Vojín Karim de Tavaux byl o mnoho rychlejší než jeho kolega Logan Quist a už už se vrhal k zemi, když jej zasáhla letící plechovka. Síla dopadu jej postavila zpátky na nohy a doslova roztočila. Karim ztratil rovnováhu a aby ji udržel udělal krok vzad. Udělal jej a vzápětí si uvědomil osudovou chybu a to konkrétně místo kde se nachází. Voják Impéria TK-6074 se převážil a zřítil se po zádech na schodiště, kde však nezůstal ležet, nýbrž jeho pohyb pokračoval a zrychloval se. Nikdo z přítomných nevěděl jaký lomoz dokáže způsobit Stormtrooper ve zbroji bezmocně padající ze schodů. Karim při pádu pár krát zmáčkl spoušť a jeho střely mířily všemi směry a jedna jen tak tak, že nezásáhla zkoprnělého Quista, který jen tak tak uskočil. Bohužel uskočil na špatnou stranu schodiště a další padající ze schodiště se přidal se ke svému spolubojovníkovi a společně vytvořili ohlušující rachot.
Jejich pád zastavila až stěna na odpočívadle o kterou se Karim zastavil zády. Vyjekl a vzápětí vyjekl podruhé když do něj vrazil Logan a použil jej jako vložku tlumící jeho náraz do stěny. Logan mu při dopadu vrazil svojí hlavu v přilbě do břicha a svoji E-11 mu hlavní zabodl do stehna. V tom zmatku nebylo jisté, zda to udělal schválně nebo nešťastnou shodou okolností. Logan se stěží postavil a použil přitom svoji E-11 stále zabodnutou do Karimova stehna jako hůl. Postavil se a pak se svalil na zem. Karim měl už nechtěl sloužit Loganovi jako matrace a překulil se a Logan se tak zřítil na zem. Logan zůstal čelem k zemi a Karim na boku pěkně dlouho a oba sténali a naříkali jak malé holky.
Nadporučík byl nahoře už vzteky bez sebe a být Vaderem, už dávno by ti dva nebyli mezi živými a tak ti dva omlácení vojíni mohli děkovat nechuti důstojníka sejít po schodech a tomu, že zbraň měl nastavenou jen na omračující střely. Důstojník přesunul svoji pozornost od vojáků dole k chodbě. Chodba to byla dlouhá a relativně široká a byla plná převlékacích kojí pro piloty. Vždy dveře a prosklená kukaň a v kukani byly pilotní obleky. V některých kukaních byly a v některých chyběli, zda tam nebyly dodány či byly přeneseny velitel netušil a netrpělivě čekal, až se k němu dostaví zbytek týmu. Přemýšlel, kde by se mohl krýt, avšak výjma prostor za dveřmi a prosklenými kukaněmi nebylo kde jinde se skrýt až do nějaké velké místnosti na konci chodby, patrně nějaký velín či co. Nadporučík ze své pozice viděl i odbočku doprava těsně před tím velínem se šipkou a nápisem
Do hangáru 2

vesmír, Hvězda Smrti, monitorovací centrum cvičení v patře 701.

Velkomoff Tarkin nevěřícně zíral na sled dálostí co postihl Jeníčka a otřeseným hlasem přikázal desátnikovi
Sklenici vody a flašku něčeho ostrého!
když desátník splnil rozkaz, přihnul si Tarkin z lahve a začal sledovat monitor s týmem Mařenka

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Mařenka

Mařenka se rozdělila a podporčík se vydal s námořním pěšákem šli na levou stranu a zbylí dva Stormtroopeři měli rozkaz jít vpravo. Ti dva stormtroopeři nevěděli kdo z nich je velitel a to by se jim mohlo vymstít v boji. Oba týmy, alfa i beta, postupovali obezřetně vpřed jedinou možnou cestou. Nakonec se potkali přesně naproti své výchozí pozici u úzké chodby. Tým beta při té příležitosti málem omráčil tým alfa, ale naštěstí pro všechny zůčastněné a pozorovatele včas postřehli námořního pěšáka, který byl v jednotce jenom jeden a ten byl s podporučíkem.
Velitel Mařenky je zpražil pohledem a rozmýšlel další postup. Má zde počkat, či se vydat prozkoumávat další útroby stanice? Složitou otázku vyřešil jeden z týmu beta, který zpatřil svůj odraz zřejmě na stěně chodby a mylně jej identifikoval za nepřítele. Rozběhl se k němu a střílel po něm. Odraz zmizel, ale Stormtrooper si myslel, že nepřítel jen utekl za roh a pokračoval v útoku následován druhým Stormtrooperem a mariňákem. Než stihl podporučík zareagovat zmizeli za rohem a velitel musel chtě nechtě za nimi.
Vojíni vběhli do obrovské haly a domnělého nepřítele nikde neviděli a běželi proto pořád dopředu s vírou, že jej snad zahlédnou. Mariňák při té příležitosti převrhl kýbl s vodou, který zde vojín ve funkci uklízečky a voda se rozlila v ohromnou kaluž. Vojíni by běželi dál, snad až na konec stanice, když je zavoval podporučík a rozkázal jim ať se okamžitě vrátí k jednotce. Byl to poměrně zvláštní rozkaz, když jediný kdo byl mimo jednotku byl podporučík, ale vojíni pochopili co tím myslí a rozběhli se zpět. Podporučík stál na místě a čekal dokud k němu vojíni nepřiběhnou. Pozdě si všiml rozlité vody, na které se dostal jeden myšbot do smyku a vojíni na ní zapomněli, teda ten kdo ji rozlil.
V jednu chvíli tam byli tři běžící vojíni a v druhém tam byli tři vojíni užívající si letecký den bez letounů, křídel nebo letenky. Všem podklouzly nohy v jednom jediném okamžiku a zmohli se jen na vyjeknutí, následované tupým zaduněním když všichni dopadli na zem. Myšbot vypískl jak na něj mariňák skoro spadl a vojíni vyhekli.
Tyrrho s idetifikačním číslem TK-159 byl jediný kdo pokračoval v pohybu vpřed, tentokrát na zádech a řítil se na podporučíka. Podporučík se mu snadno vyhnul a sledoval jeho pohyb pohledem. Když byl TK-159 u podporučíka, předpisově mu zasalutoval a pak skončil svoji jízdu v naskladaných potřebách pro vojáky-uklízečky. Celá hromada kýblů a košťat se sesypala na nebohého Stormtroopera s ohromným lomozem.
TK-326, vojín Roam vylekal při svém pádu nebohého myšbota a ten mu nyní vyjel na obličej a svými malými pásy mu jej rozdíral a drásal do krve. Při své snaze nebyl moc úspěšný a výjma pár oděrek mu nezpůsoil nic horšího. Vojín se po něm ohnal a svoji pěstí zasáhl místo myšbota svůj nos a zařval boelstí a držel se za nos oběma rukama. Myšbot jej pokojně objel a pískal si.
Felcin Grast naslouchal úpění svých druhů a skřípění zubů velitele a když myšbot odjel, opovážil se pohnout. Zvedl se z lehu do polosedu a rukama se chtěl zapřít, když tu mocně zařval a myšbot vesele zapískal. TK-0457 si dal ruku před obličej a to co uviděl jej doslova zbavilo slov. Myšbot při své objíždce okolo Roama rozmístil pár pastí na myši a do jedné z nich se chytnul vojín Grast.
Podporučík si šel radši sednout a sedl si na nějakou bednu a zády se opřel o hlaveň turbolaseru, který měl střežit povrch stanice. Vskutku, když se podporučík ohlédl, byla vidět skrz průhledný štít čerň vesmíru. Nadporučík počkal dokud se mu sténající a halekající mužstvo nepostavilo do pozoru a prohlížel si halu.
Tato hala byla vskutku obrovská a vybavena turbolasery a těžkými laserovými děly. Cesta u haly vedla tou chodbou co sem Mařenka přišla a nebo chodbou ve stěně za turbolasery, vztaženo při pohledu z vesmíru, a obrovským průchodem do laší haly se zbraněmi, která vypadala stejně jako tato. Jen tam byl větší pořádek a bylo pravděpodobné, že bude mít i tutéž chodbu v zadní stěně. Byl tam i široký průchod a za ním další dvě nebo tři haly a poslední hala plynule přecházela v halu gigantických rozměrů, ve kterých byly na stojánkách zaparkovány stroje TIE. Jednotka se rozestavila okolo velitele a čekala co řekne.

vesmír, Hvězda Smrti, monitorovací centrum cvičení v patře 701.

Pane, máme vypnout atmosférické štíty a tým Mařenka vypustit do vesmíru?
Zeptal se jeden četař Velkomoffa. Velkomoff svěsil hlavu a chtěl něco říci. V tu chvíli do centra desátník a vezl ruml s alkoholem. Ruml zaparokoval u Tarkina a ten si vzal tu největší nádobu se jmenovkou ŘEDIDLO a i přes snahu jeho podřízných mu to vytrhnout se zhluboka napil
Ta píše, ta píše
řekl sípavě a pak se otočil k monitoru
Snad už začnou střílet a horší to snad být nemůže
zeptal se všech a odpovědí mu bylo hrobové ticho
Sakra
řekl Tarkin spíše pro sebe

Psaní jako posledně:
1. tým Jeníček a keny a po něm zbytek Jeníčka
2. tým Mařenka a elinor, po ní zbytek jednotky
taky ste se mohli trošu rozepsat, měli ste pár dní volna a vícemeně nikdo z vojáků nenapsal jak je trávil. Vaše případná zranění či bolesti jsou (prozatím) pouze dočasné, takže na ně berte ohled jenom do příštího moderátorského příspěvku

[keny]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Jeníček

Vcelku opatrným způsobem jsme dosáhli vrcholu schodiště. Nebylo se čemu divit, moje "našprtané" vědomosti byli o proti těm podporučíkovým nicotné. Jenže já jsem byl zas protřelý a ošlehaný z první linie.
Tedy, když dorazili jsme na vrchol schodiště, nikdo nikde nebyl. Prázdná chodba před námi, s několika zamčenými dveřmi a jedním nápojovým automatem. Proto rozhodl jsem se zamířit doleva, a když udělal otočku na podpatku, příšerně to zaskřípalo.
Ještě, že mi to nevadí, ale jsou i tací... pomyslel jsem si.
Ovšem tento zvuk zcela nelahodil onomu automatu, který se dal do činnosti a mě bylo hned jasné, že tohle není samosebou.
A taky že jo... potvrdil jsem si své doměnky, když plechovka vyletěla kosmickou rychlostí z automatu.
Ještě vetší rychlostí jsem se ocitnul na zemi a cestou zařval.
K zemíí..!
Jenže to co pak nastalo, odráželo ulynulých pět dní volna. Vcelku se potvrdily mé doměnky, když zbytek mého mužstva padal ze schodiště dolů. Vstal jsem a šel se podívat na to divadýlko.
To je samý mecheche, chichichi, chachacha...
Ale vám začně vojna... zařval jsem na ně, zrovna když vstávali.
V ruce se mi náhle objevil můj blaster a zněj vyšly dvě rány, jenž se zatavily o padlahu, asi metr před každým z nich.
A příště už se trefím, to mi věřte...

Jak rychle se blaster v mojí ruce objevil, tak i zmizel a já se teď věnoval dalšímu postupu. Viděl jsem dlouhou chodbu se spoustou kójí, a když byla jedna jako druhá a nikde nikdo, přidal jsem do kroku, abych byl na konci chodby co nejdříve. Hned jak jsem tam dorazil, moje doměnky se naplnily. Nacházel jsem se u dveří velína, v pravo pokračovala ještě kousek chodba, jenž končila dveřmi.
Co za těmi dveřmi je, ví bůh, podporučík a admiralita...
V tomto bodě jsem čekal na ty dva svoje odpadlíky, abychom se opětovně zformovali a postupovali dál.

[Nostradamo]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Jeníček

Težko říct, jak se to Demmentovi povedlo, ale když se otočil na botě, tak vydal zvuk, který by dokázal napodobit jenom Ewok, řádně čapnutý za semennou žlázu. Aktivoval tak Sithbullátor, který pak ze sebe sice z posledních sil, ale o to rapidněji vystříknul jednu plechovku zázračného nápoje. Nikdo už se nedozví jestli bylo víc energie v obsahu plechovky, nebo v síle, která ji vymrštila napříč místností, ale rána, se kterou do mě narazila, byla přímo omračující.

Tma...

Netuším kde je galaktický sever a pomalu ztrácím rovnováhu. Snažím se ji nabrat párem tanečních kroků, ale moje maskulatura mi dovolí jen dva takty "dupáka" a pak se moje tělo neovladatelně řítí ze schodů jako sestřelený TIE. Po cestě zahlédnu pár záblesků.

Žádných novinářů kolem jsem si nevšiml...to bude moje bouchačka.

Koncem svého výletu přistávám s ladností hendikepovaného Mynocka a celou vahou narážím do zdi. Hned rozklížím oči a vidím Logana, jak si to bere po mojí trajektorii napříč schodištěm. Nezbávalo, než mu posloužit jako redukce otřesu nárazu a chtě, nechtě jsem mu udělal polštář. Při vstávání se ještě opřel i svoji zbraň, použitou jako vidlici na rožnění mého stehna...zasípu bolestí.

Ugh! Ten magor se tomu ještě směje...
Chi, chi, chi

Dostává ránu pěstí.

Preventivně. ...a kývnu hlavou směrem nahoru na znamení, že bychom se měli vydat za poručíkem.

Kde vůbec je? Na člověka jeho zkušeností se chová docela neopatrně, když se sám vzdaluje kdovíkam. Ta cházka z mařenky může být za každým rohem.

V nepříliž obratné chůzi, způsobené Loganovým E-11, se dobelhávám za Debbetem. Nacházím ho po delší chvíli až na konci chodby.

[Freedon Nadd]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Jeníček

To je vážně demnt otočilo se na patě zaskřípalo to jako by se posral a zpustila se ta mašina na pití.Začalo to divně hučet asi to exploduje.
Řekl jsem jen tak z prdele a najednou vidím jak tem dement leží na zemy tak sem myslel, že to mám udělat taky, ale než sem to stačil udělat ten automat explodoval a já s mím kamošem Karimem sme letěli dolů jako úplný magoři.

Ten dement z nás byl vysmátej a my sme se váleli pod schodama s rozbytejma hubama.Sakra asi mám natrženou prdel!
Vztal sem a schválně sem zabodl svoji E-11 do Karimovy nohy.
Ha há!Zasmál sem se.
Ale potmo se dostal tak velkou že sem to málem nerozdejchal.
Naštěstí sme to brali oba jako srandu.

Za chvíli jsme se oklepali a šly jsme hledat Debeta (dementa).
Karim de Tavaux pokulhával kvůli mé hloupé srandičce a já sem šel
jako bych mě l ve vístroji naděláno, protože mě ještě bolela ta prdel.

[Elinor Yall]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Mařenka

Asi po deseti minutách se mi ozval TK-159.
Tady taky mrtvo. Pokračujte v postupu, odpovím věcně.
Zajímalo by mě, jak si ve výcviku naši nováčci povedou...

A pak se rozpoutala ta pravá akce.
Diplomaticky řečeno.
Potlačil jsem chuť začít mlátit hlavou o zeď a vydal se za ne-až-tak-úplně-dezertéry.
A celkem jasně jim oznámil rozkaz.
TK-159, TK-0457, TK-326 - OKAMŽITĚ se vraťte k jednotce.
Zvládl jsem to i bez řvaní, ale z tónu hlasu zamrazilo i mě. Klidný, mrazivý, a až příliš jasně skrývající hrozbu.
Zabralo to.
Svým způsobem, protože o splnění rozkazu jsem měl zásadně odlišnou představu.

Jestli TOHLE je prototyp průměrného imperiálního vojáka, je otázkou, proč Impérium pořád ještě existuje, prolétlo mi hlavou při pohledu na show, kterou rozpoutali mí vojáci a za kterou by se nemusel stydět žádný holovizní program pro děti.
Nutno dodat, že stormtroopeři a mariňák působili mnohem komičtěji než by se kdy podařilo animovaným krysám s mašličkou na ocásku a růžově puntíkovaným kočkám.
Což opravdu potěší, když jim musíte velet.
Vsadil bych se, že za tohle nás Tarkin postaví ke zdi. Tedy - já bych to na jeho místě udělal.
Nebyla to až tak úplně pravda, protože mnohem výchovnější by bylo je poslat na dlouhodobý pobyt do jistých oddělení IIA.
Otázkou zůstává, zda by je vzápětí nemuseli zavřít z důvodů převozu tamních agentů do cvokhausu...
Ne že bych něco takového svým známým z těch nezapomenutelných časů nepřál - jenže v tuhle chvíli by mi to nebylo nic platné.

Zvedl jsem se z bedny a věnoval jednotce pohled, za který by se nemusel stydět ani lord Vader v nepříliš společenské náladě.
Vojáci, předvedli jste... vynikající výkon hodný imperiální armády.
Kdyby tu byl tým Jeníček, v tuto chvíli by byli jeho členové bezpochyby mrtví - udělal jsem dramatickou pauzu, aby si mohli vychutnat ironii -smíchy.
Nechal jsem je dusit ve vlastní šťávě a chvíli upřeně pozoroval vybavení haly za nimi.
Takže chci od vás analýzu minulé bojové situace - a co byste dělali, kdyby vám ji předvedli VAŠI podřízení. Máte na to minutu.
Při té příležitosti zaujmu pozici, při které vidím na oboje dveře a použiju hlouček vojáků jako kryt.
Zajímalo by mě, jestli to někomu z nich dojde. A jestli nepochopí, k čemu tohle všechno je... JEJICH smůla.
V tomhle stavu jednotky jsme dost v háji, takže než nás Jeníček omráčí, můžu je zkusit alespoň trochu vycepovat.
Rozkazy dostanou... za dvě minuty. Pokud budou ještě ve stavu je přijímat.

[Zeike-kal]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Mařenka

Teda tak jestli tohle přežijeme ve zdraví, tak budu šťastnej.

Týden ve věznici se zvýšenou ostrahou, by to mohlo být dostatečně zadostiučinění, pane.

Teda, to by se fakt zadusili, to jo. Takovoudle parádu, jsem eště nikdy neudělal. Pomlu se začínám těšit už do tý věznice. Ty vole, ty seš magor!! Těšit se do věznice, to může napadnout jedině cvoka. Sakra dyť sem voják imperiální armády!!! Prošel jsem výcvikem, šechno jsem zvlád, a teď to celý podělám tady touhle parádou??? To by pro tebe bylo lepší rovnou odstoupit z armády, nebo se nechat vyhodit.

Čekal jsem na návrhy ostatních, ale nedával jsem to na sobě znát. Ostatně jak bych mohl, když mám na sobě brnění stormtroopera a navíc, přes helmu není nic vidět. Důstojník se mě zdál celkově naštvaný, ale neboli se na něm čemu divit. Po tý parádě, co jsme předvedli, já bych na jeho místě asi všechny poslal z armády. Mý spolubojovníci zřejmě přemýšleli, co by byl dostatečnej trest.

Teda zajímalo by mě, co vymyslí náš důstojník. Sem na nové zbrani Impéria sotva týden a už sem v maléru. Jestli takhle budu pokračovat dál, brzo se rozloučím s armádou. No stejně je tu ta možnost, být tím, čím jsem byl předtím, než jsem se dal do armády. No uvidíme.

________________________________________________________
Sorry, ale na víc nemám páru. jsem v posledních pár dnech úplně tuhej.

[Ithorian]

vesmír, Hvězda Smrti, patro 701, tým Mařenka

Tak to bude něco. Doufám že se bez podporučíka neztratíme. Protože potom by nás asi zabil... Radši půjdeme svou cestou, a až najdeme nepřítele, tak buďto jednoduše my postřílíme jeho, nebo on postřílí nás. přemýšlel jsem si, když tu jsme dorazili na konec své cesty a setkali jsme se s týmem alfa.

A sakra! projelo mi hlavou a já namířil na dva "nepřítele", když tu jsem postřehl našeho mariňáka a podporučíka. Podporučík mě spražil pohledem.

To jsme asi podělali.

Najednou můj kolega stormtrooper doslova vystřelil z místa honící se za něčím, co nikdo podle mě neviděl. Poté také začal střílet.

Asi ho radši budu pronásledovat. rozhod jsem se a vyrazil také jako "střela" z místa za stormtrooprem, když mě tu také pronásledoval mariňák.

Najednou jsem uslyšel rozkaz od podporučíka, abychom se vrátili. Po chvilce jsem se zastavil a otočil to zpátky. Naneštěstí tam bylo rozlitý kýbl s vodou a uklozl na něm spolu s mariňákem a "kolegou" stormtrooprem. Naslýchal jsem úpění svých druhů. Po chvilce jsem se rozhod zvednout ze země. Chtěl jsem se zapřít rukama abych mohl vstát, když tu najednou...

JJJJJJJJJjjjáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuuuuuu!!!!!!!!!!!!! vykřikl jsem a dal si ruku před obličej. To co jsem viděl, mě doslova zbavilo slov. Na ruce jsem měl past na myši do které jsem se chytl. Myšbot si zapískal.

On se mi ještě bude smát! zabručel jsem a přes helmu se na myšbota podíval nenávistivým pohledem.

Kdybych neměl tu past naruce, zastřelil bych tě! projelo mi hlavou a sundal jsem si past z ruky.

Konečně můžu vstát. řekl jsem si a vstal. Dojdu k podporučíkovi a čekám co řekne.

Vyslechnu jeho slova a přemýšlím co bych měl říct. Jediné co jsem řekl bylo: Na vašem místě, bych nás zastřelil na místě. řeknu podporučíkovi vážným tónem a čekám na další rozkazy.