Pokus světla svést tmu

[Mandalorian]

Coruscant, Chrám jediů

Kráčím chodbami chrámu v čele své mocné armády a svými světelnými meči si prosekávám cestu skrz jednotky republikové armády podporované už né mistry Jedi, ani rytíři Jedi, ale zejména mladými a zkušenostmi neoplývajícími padawany. Ach, zabíjet Jedie, ty slabochy lpící na svých prastarých dogmatech krásně hřeje u srdce. Ale zabíjet padawany přímo v útrobách jejich slavného chrámu, to... to je nepopsatelné.
Škoda jen, že nejsou schopnější protivníky
pomyslím si a setnu hlavu jednomu nautolanovi, jenž ani neuměl řádný obranný postup
Co je tady sakra od dětství učí?
ptám se sám sebe a skrz dveře probodnu nějakého vojáka, který se chystal mi do zad hodit granát. Voják vydá sten a granát upustí na zem a zevnitř se ozve několik ječících a hysterických hlasů. Sotva odejdu pár kroků od dveří, vyrazí ony dveře eploze a až na praskání elektroinstalace je v místnosti ticho
Tomu se říká kvalitně odvedená práce
Vítězně se zakřením a když za rohem zabočím doleva k turbozdvižím, narazím na pár younglingů. Snaží se mě obměkčit prosbami a slzami...
No dobře
řeknu jim
nerozsekám vás na krmivo pro ryby...
řeknu jim, že mě obměkčili a začnu z nich vysávat život, pěkně jednoho po druhém. Dokázal bych hravě ze všech, ale proč bych měl. Nejprve byli nadšení, ale pak si všimli co dělám jejich přátelům, rozječeli se a rozutekli do všech stran
Co to má bejt? Mám vás snad honit? Trošku důstojnosti ne?
zařvu a vyčistím chodbu svoji brokovnicí
Heh, to bych nevěřil jak daleko může takový youngling po salvě broků letět vzduchem
pousměju se, když jsou všichni yonglingové na zemi, zmítající se v křečích na podlaze plné krve, jejich krve. Nezastřelil jsem jenom jednoho, který se nesnažil utéct a klidně mě sledoval. Já pro změnu pozoroval jeho se zaujetím , ale nebyl vhodný pro převýchovu. A tak jsem mu usekl hlavu a nechal ho umřít relativně bezbolestně, narozdíl od jeho soukmenovců.
No nejsem já klaďas k pohledání?
a pokračuji chodbou a cesto lemují pár posledních odolných younglingů, kteří sebou ještě škubou. Většina však rychle doškubala, až na jednoho. Tomu jsem pomohl kabelem elektroinstalace. Rukojetí světelného meče jsem rozbil lištu ve které tahají kabely. Jeden vytáhl, přesekl a přiložil k jeho tělu
Tancuj zmetku!
nic se nestalo, protože jsem k němu přiložil uzemňovací kabel, ale on to nevěděl. Zařval, skonal a nedopřál mi žádné zábavy.
Šmejd
upustím kabel a už se nikde nezastavuji a mířím k velmistrům řádu.

o pár minut později tamtéž

Turbozdviž se zastaví, dveře se otevřou a já vystoupím. Rozhlédnu se a pokračuji po červeném koberci vpřed až se zastavím na konci chodby, před dveřmi do jednací místnosti rady. Pousměju se a Silou do nich udeřím takovou silou, že odletí doprostřed místnosti a když se zastaví o jakýsi šutr tam, triumfálně vstoupím dovnitř. A úsměv mi ztuhne na rtech
Co ty tady děláš?
zeptám se osoby v jediském rouchu, která stojí naproti mě a kterou bych tu vážně nečekal. Má nasazenou kápi, ale já ji přesto vidím do obličeje, lemovaným hnědými vlasy. Přejedu postavu pohledem a vskutku, moc se od našeho posledního setkání nezměnila. Atletická postava přes tři čtvrtě druhého metra s hnědými vlasy a hnědými oči. V ruce svírá rukojeť světelného meče, tuším že by měl mít zlatozelenou čepel, ale jo už vážně dávno, co jsem tu čepel viděl.
Po Mannanu bych nevěřil, že se spolu ještě setkáme a NE, nechci slyšet žádný jediský kecy...
postava zaujme klasické výchozí bojové postavení formy Shien, ale něco tu nesedí, pouští meč k zemi. Ale stále zůstává ve výchozím postavení.
Postava začala šermovat s prázdnýma rukama a v celkem rychlém sledu mi předvádí co vše z Shienu umí. Celkem dost, ale ne tolik, abych se začal bát. Nicméně ji stále sleduji a čekám, co z toho všeho vyleze. A už sem začínal chápat.
Jak se předváděla, plášť za ní vlál a já si všiml co pod ním měla. Nic, absolutně nic.
A vida, od posledně i změna designu na intimních partiích… a není toto piercing? Sakra a nebolí to, když si to nechá zavádět? Vím, že je to moderní, ale takhle si prznit své krásné tělo.
Klidně jsem si sedl do křesla pro nějakého člena vedení řádu, jehož poslední hodinka právě odbíjela, a pozoroval svůdný taneček, který pro mou potěchu připravila Arwel Claydon, tak se jmenuje. Arwel se vskutku činila a její plášť více odhaloval, než skrýval. Když se Arwel dost vyřádila, a že to trvalo, odhodila plášť k zemi a sedla si na zem. Její srdce bylo jako splašené a div že neprorazilo její žebra a nevylítlo z její krásné hrudi. Její zpocená pokožka tvořila v zapadajícím Coruscantském slunci skutečně překrásnou scenérii a když ke mně natáhla ruce a řekla hlasem plným touhy a vášně
Pojď ke mně
Bylo mě jasné, že tuhle padawanku nezabiju. Alespoň ne hned, dám ji možnost přidat se ke mně a vládnou galaxii, bo takové veledílo jsem neviděl ani u Zeltronů. A že se tam děly věci.
Když jsem byl skoro u ní, usmála se na mě úsměvem, ze kterého se mi podlomily kolena a když jsem se jí podíval do jejích hnědých očí, byl jsem ztracen. Pak najednou její oči úpně zmodraly a já si řekl, že je něco špatně.
Úplně špatně.


Korriban, Údolí temných pánů

Když jsem se vzbudil, ležel jsem na zádech na dně nějaké rokle v Údolí. Párkrát jsem zamrkal a vskutku, zíral jsem do modrého nebe, na němž nebylo ani mráčku.
Ááá, to byl jen sen…sakra divný počas
Zhodnotím oblohu a otočím se vpravo. A zírám do otevřených čelistí velké Tukaty s velkým T v názvu. A to velké T tam je vskutku oprávněně. Z tlamy vycházel uděsný puch a na písčitou zem kapal, ne tekl vytrvalý proud slin. A když jsem se zadíval pozorně, našel jsem mezi levými dolními stoličkami zaklíněný prst.
Kolikrát ti mám říkat, ať nespíš s otevřenou tlamou! Kdo to má dýchat….
A šťouchnu ji do žeber. Tukata zavrčí, otevře oči a když mne uvidí, olízne mě.
Ale no tak, máme dohodu. Žádný vztah, jen sex
Řeknu jí a pomalinku se postavím na nohy. Tukata mě líně pozoruje, ale že by vstávala, to ji ani nenapadne. Nějak ji vlezlo do hlavy, že tráví noci s ředitelem Akademie. S tím, kdo stojí na vrcholku potravního řetězce na Korribanu.
Vstávej Esmeraldo, je čas někoho sežrat.
Řeknu ji a poplácám ji po zadku, načež se Esmeralda (tak se ta Tukata jmenuje) rozkošnicky převalila na bok a čekala ranní porci. Nesouhlasně zavrtím hlavou, že nic nebude a řeknu ji
Dnes ne, dnes cítím ve vzduchu čistý vzduch, a to je dost divné. Na mrtvolný pach z Akademie jsem si zvykl, na zatuchlinu z Údolí taky, hnilobný z osady je taky v poho, ale odkaď se tady vzal čerstvý vzduch….
Nechám otázku vyznít do ztracena a přemýšlím nad tísici rozkládajícími se těly u Akademie, zatuchlinou smrdící hrobky a po exkrementech páchnoucí osadě. Jo, je to nic moc, ale člověk hned pozná odkud fouká. Esmeralda se konečně postaví a začenichá. Začenichá poprvé, podruhé a potřetí. Otočí se nějakým směrem, snad na severovýchod? a zavrčí. Zavrčí na znamení, že bych měl hledat tam.
Ale prdy, to si jen můj učedník zas na něco hraje. Třeba postavil velký větrák… A jestli tomu tak je, zmydlím ho tak, že ho ani holonet nenajde. Takže relax a pohoda…
Rozloučím se s Esmeraldou a jdu do Akademie, kde toho spratka najdu a něco mu provedu. Jdu prázdným údolím. Což je nezvyk, ale před nedávnem vyrazila velká armáda na výlet kamsi do Tramtárie a mě se s nima nechtělo a tak jsem zůstal tady a dohlížím na Akademii, výcvik těch několika málo studentů co tu zůstali
přežil vůbec nějaký zkoušky?
A trávím noci s holkama z osady. Ale už to není co to bývalo a tak jsem si nabrnkl Tukatu se jménem Esmeralda, protože to je pravá výzva.
Seznámili jsme se pod vysokým jalovcem. Já přišel na „rande“ a ona si moji „přítelkyni“ vytahovala z čelistí. Tak jsem ji poděkoval a šel jsem pryč. Esmeralda asi měla ještě chuť na pořádného chlapa, bo Twielčka ji asi nestačila, tak to na mě zkusila. Zkusila, ale já jí ukázal kdo je na korribanu největší pořádná chlap. Pořádně jsem ji to tam zanořil a její řev byl slyšet na kilometry daleko a byl prý tak strašlivý, že se u osady a Akademie odstěhovala pěkná řádka lidí a nelidí. Esmeralda pak tři dny chodila jako gizka, ale čtvrtý den si přišla pro opáčko. A od té doby jsme spolu, klape nám to, jen já se začínám poohlížet po něčem větším. Po větší výzvě.
Už jsem byl skoro u Akademie, když jsem to ucítil. Vlastně ne to, ale JI. Arwel Claydon a já hned věděl, že za tím vzduchem a modrou oblohou a proto se mi zjevila v tom snu. Za tím vším musí být ona. Ona a ještě někdo jiný, ona sama by to nesvedla. Na Manganu sice svedla dost věcí o kterých se mi občas ještě zdá. Už i to, že si na ni stále pamatuju svědčí o jejím heroickém výkonu, ale Korriban není Mannan. I když to co předvedla na tom jídelním stole, to jsem za celý svůj život neviděla a co víc. Vůbec jsem o tom ani neslyšel.
Okamžitě jsem věděl, že ji nemůžu dovolit pokračovat v tom co dělá a pokud si budeme moci zopáknout „jídelní stůl“ bude to jen plus. Změnil jsem trasu a šel tam, kde jsem necítil. Jak jsem se blížil, rozeznal jsem jasně Arwel a dvě další osoby, zřejmě ženy. Samou radostí jsem si poskočil a začal jsem kout plány, jak je vyřídit. Kul jsem je do doby, dokud jsem si neuvědomil, kde jsou. Kdesi na skále a mě se zrovna nechtělo šplhat.
To je ale pech
Řeknu a prokleju místní terén a vydám se za svým učedníkem. Protože jedno bylo, teda dvě věci. Nechce se mi čekat a stejně se střetneme. A abych Arwel překvapil, vyčistím si mysl a soustředím se na to, aby o mě nevěděli.

[Shall Yall]

Korriban, Údolí temných pánů

Tlachy, tlachy, jen samé tlachy. Rozhodnout se jak se dostat pryč jim zabralo již tak dlouho, kvůli debatě o sexy svůdnosti, nebo zrůdnosti sithů. Zloději, ehm, Archeologové musí jednat rychle, projíždí mi hlavou zlost, možná posilovaná tímhle místem, ale pokud ta užvaněná fiflena nezavře zobák, přijde o něj.
"Fajn, tedy, Arwell, velíš" předstíraně se usměji, což je vzhledem k mé naštvané náladě, až přespříliš znát. Pak pomalu vyrazíme na cestu, bohužel ne, slaňováním, které jsem si v chrámu procvičila k dokonalosti, ale nějak pěšky, brrr. Zloději nechodí pěšky, když neni opravdu potřeba.
Rozhlednu se kolem sebe, Korriban i přes svou pustotu nepůsobil tak děsivě, jak se o něm psalo v Chrámových archivech. Člověk by si na tuhle planetu i zvykl.

Povzdechnu si, můj špatný pocit z téhle výpravy se čím dál tím víc posiluje. Jakoby nestačilo, že mě jako nejmladší neberou vážně a měla bych dle jich být ta mladá, vzorná, co bude dodržovat každý pokyn těch starších, "moudřejších". Musejí se ještě posmívat tomu, jaká jsem. A tak co? Líbí se mi holky, toť vše, ale ty jejich posměšky typu, "lesbo, lesbičko" mě vytáčejí do nepříčetnosti. Nesnáším narcistické, sebestředné, namyšlené typy. Kopnu do většího kamínku, a ten se s rachotem, někam odkutálí. Vítr mi slabě vane do tváře. I přesto, že jsem ve společnosti dalších dvou, citím se osamocená. Bude lepší, se od těhle dvou trhnout. Úkol Rady, nebo ne, nenechám se urážet. Teda, trhnout, až je odlehčím o finanční přítěž...

[Xavier]

Korriban, Údolí temných pánů, hluboko v jedné hrobce

Hluboko v hrobce jsem se zase probudil do plného vědomí. Bylo zbytečné být vzhůru celý čas, i když bych toho byl schopen.
Milénia která uběhla od mé smrti byla chvílemi sice zábavná, ale také po mnoho let tuze nudná. Ta jsem trávil v jakémsi polospánku, ve kterém se čas dal lehce přečkat, ale držel jsem se zároveň na pozoru, pro možná pobavení.
Nyní jsem ucítil novou zábavu. Po dlouhé době jsem opět cítil jak světlá strana prochází temnem údolí. Zároveň se k nim stahovali naši následníci.
To slibovalo pěkné divadlo.
A pokud tomu pomůžu..... pak by to mohlo být ještě zábavnější.
Opustil jsem svůj sarkofág, hluboko ve skále a začal stoupat na povrch, už celá desetiletí jsem nebyl na povrchu.
Nyní jsem k němu opět mířil, pak jsem vše ucítil jasněji. Tři jediové..... jedijky.... to vypadalo dobře.
Ty dva sithové..... možná mistr a učedník.
Vše bylo připraveno, Hrací pole daná, byl čas abych začal míchat figurky.

[keny]

Korriban, Údolí temných pánů

Trojička slečen byla stále na skalním převisu, kde přistály. To ovšem ustupujícímu světlu zapadajícího slunce bylo naprosto jedno a tak , když už se rozhodly pro variantu seskoků z převisu na převis, byla dole v udolí už začínajíci tma. U nich ve výšce ještě stále bylo světlo, ale jeho hranice se rychle přibližovala vštříc nim. Ještě naposled si mohli prohlédnout celou sestupovou trasu.
První skalní převis o šest metrů níže nebyl nikterak velký. Svou kapacitu měl tak na dvě osoby bez batožin, či jednu osobu s batožinou.
Druhý převis, koupající se už ve velkém šeru, byl čtrnáct metrů od základní polohy, kde se nalézaly, tedy osm metrů pod prvním převisem a byl dostatečně velký pro všechny tři osoby a jejich batohy.
Poslední převis byl největší, připomínal rovnou skalní plošinu na jejíž jednom konci byla nevelká, asi 50 cm úzká cestička skalní rozsedlinou, směřující do Údolí. Tato plošina byla v hloubce jednadvaceti metrů od základní polohy, tedy sedm metrů pod druhým skalním převisem.
Viditelnost ještě nebyla nejhorší, avšak bylo naprosto jasné, že čím více budou se sestupem otálet, tím spíše budou sestupovat za tmy a v tom případě jim Síla pomáhej.


>>> v tu stejnou chvíli keny odcházející líným krokem od Hrobky.
Taky bych mohl vyvenčit ty svoje mazlíky... uvědomí si a jednou dlouze zahvízdá.
Pokračuje dále asi deset metů přičemž se nic neděje.
Holoto líná..., okamžitě sem... myslí na své dva mazlíky, tentokráte už stojíc otočen čelem, zrakem upřen na Hrobku a opět dlouze zahvízadíc, ale dvakrát po sobě.
Líně z ní vylézá první středně velká Tukata a nevrle se protahuje. Za ní rychle vyběhne druhá - stejně velká, která je pln energie a do té první narazí provokativně hrudníkem. Ta první - "fenka" jmenující se Elorin - dlouze odfrkne a rozběhne se za tou druhou - mladý samec jménem Tau.
Keny, když vidí, že jeho mazlové plni činnorodosti rozběhli se k němu, otáčí se a opět směřuje na místo, kde se cesty všech musí nevyhnutelně setkat. Po necelých pěti minutách ucítí další záchvěv Temné strany a tento záchvěv může cítit i přicházející Beheme.
Co to..? poví si keny.
V duchu medituje o záchvěvu Temné strany a ve chvíli, kdy dorazí na místo střetnutí, už ví.
Zbudiv vší se Lord.., tak to už bude vysoká hra... pousměje se keny nad pomyšlením budoucna.
A tak keny čeká, společně se svými mazlíky Elorin a Tauem, na místě, kde se spojuje několikero cest a na to, koho všeho sem cesty zavedou.

[Esme du Feu]

Korriban, Údolí temných pánů, na cestě dolů z proklatého převisu

Sledovala jsem Shirley s opovržením. Ta holka se nám snad vysmívá! Tu ironii v hlase jsem slyšela. No nic, nebudu jí řešit. Vyrazily jsme. Já šlapala těsně za Arwel a očkem přeměřovala její vysportovanou postavu. Ty ses musela pořádně nadřít, aby ses takhle vypracovala. Z jejího výrazu jsem nemohla nic vyčíst. Nad čím asi tak přemýšlíš? Arwy jsem měla ráda, ale nikdy jsem jí úplně nepochopila. Usmála jsem se. Hm a to je možná dobře. Je to určitě dobrej nápad tě nechat velet. Nepředvídatelný nepřítel? To se hodí! Keny ani žádnej jinej Sithskej dutohlav proti nám nebude mít šanci! Zarazila jsem se. Začalo se stmívat, a rozhodně ne pomalu…

Popoběhla jsem a přesunula se vedle Arwy. „Hej, začíná bejt tma jak v Sithským mozku…seš si jistá, že stihneme dojít v cajku dolů a nežuchnem?“ Dívala jsem se naší velitelce přímo do jejich hnědých očích a vyčkávala odpověď. Poté jsem se pootočila po Shirley a něco se mi nezdálo. Sakra, proč mám jen pocit, že… Otočila jsem se zpátky na Arwel, soustředila jsem se a telepaticky jí řekla *“Myslím, že ta lesba má něco za lubem…cítím z ní výkyvy nálad, co ty si o tom myslíš?“*

[Elinor Yall]

Korriban, Údolí temných pánů, cestou k hrobce Darth Tiamat

Zrychlím chůzi, jak jen to jde.
Před cestou jsem si sice do hlavy narvala obsah veškerých map Údolí temných pánů, takže jsem věděla, že jsme přistály kousek od jedné z hrobek využívaných sithskými archeology jako základna - a na takovém místě bude nejlépe začít s pátráním. Přece jenom, nemůžeme pobíhat po Korribanu jako skupinka gizek a hledat Kennyho.
Tedy, v současnosti to měla být jenom prázdná základna, ale pořád skvělý výchozí bod pro pátrání. Jestli se Kenny někde v údolí pohybuje, nejspíš se bude opakovaně vracet zrovna sem.

Když se sebou pohneme, tak dorazíme do zdejší opuštěné archeologické základny ještě před setměním, odpovím Lole.
Hrobka Darth Tiamat, o které jsem se zmiňovala. Asi nejpravděpodobnější místo, kde bychom mohli na náš cíl natrefit. A na další zajímavé věci asi taky, dodám dostatečně nahlas, aby to poslední mohla slyšet Sheryl a podnítilo to v ní její archeologické choutky.
Zadoufám, že jsem vynechala veškeré zajímavé historky, co o oné sithce kolují a které byly i důvodem, proč se kdysi archeologové usadili v její hrobce (doufali, že natrefí na ducha a cosi se od něj přiučí).

Vzápětí mi dojde, že řeší věci, které považuji za sekundární až terciální ve srovnání s OPRAVDU vážnými starostmi, jako třeba co když máme špatné údaje a sithové z Korribanu víceméně nevypadli.

*Kdo si hraje, nezlobí - předpokládám, že v Tiamatině posmrtném sídle se pustí do archeologických aktivit a díky tomu se budeme moct účinněji vydávat za skupinku temných Jedi na historickém výletě.* odpovím své kamarádce telepaticky.
A nebo bude první člověk, který potká jejího ducha a v tom případě se dostatečně zabaví navzájem, pomyslím si možná trochu temně.

[Shall Yall]

Korriban, Údolí temných pánů, cestou k hrobce Darth Tiamat

Hrobka, huráá... Něco, co mi konečně pozvedlo náladu, alespoň trošičku. Znepokujijící část toho celého sdělení bylo, že se jednalo o archeologickou základnu opuštěnou - to nikdy nevěstí nic dobrého. Je zásadou vše po sobě ukldit, včetně mnohokrát i těžkých stanů a když někdy někdo někde ponechal znamenalo to pár věcí. Buď našel lup ehm, objev takové ceny, že by se za to dal koupit chrám na Coruscantu třikrát, v což má peníze chtívá část duše doufá, anebo, že celá výprava zahynula, nebo byla zastrašena hrůzama uvnitř. Avšak taky se může pouze jednat o Sithské vandalské rádoby archeology co tu kopaly a nepatlatli se s úklidem.

Z zvědavosti, kterou ve mně Arwell vzbudila se jí zeptám:
"Arwy, když už jsi to tak nakousla, co mi o té Darth Tian, eh, ne - Tiamat povíš? Provedla v sithské historii něco hrozného? jsou o tom, báje, písemnosti, legendy? Jaké bylo její postavení v tehdejší sithské společnosti?"
Snažíla jsem se ptát tak, abych nevzbudila dojem, že se o to moc zajímám, asi mi to nevyšlo.

Chvilku poté jsem se podívala na tu pařeninu, Lolu, která stála po boku velitelky a ještě před chvílí se ji na něco ptala. Zatímco mě ta stará rašple očumovala jako nějaký pedofilní pervert, vyplázla jsem na ni pohrdavě jazyk. Blbá bantha nafiflená.

[Mandalorian]

Korriban, Údolí temných pánů

Kráčím si to nejkratší cestou k mému učedníkovi, když pocítím zvláštní záchěv v temné Síle, kterou bylo toto místo zamořeno. Bylo to hodně intenzivní a zvláštní
Whoa, tak tohle bude zajímavý
a šáhnu k opasku pro svůj přívěseku dýkovitého tvaru. Onen příspěvek byl dráp jedné velké tukaty kterou jsem zabil první rok zde na akademii. Ta tukata byla vskutku velká a dost možná to byla matka Esmeraldy. Nevím to ale jistě, neptal jsem se. Vím jen, že pokaždé, když naň zatroubím objeví se Esmeralda a je rázně nakrknutá. Což je mi, ale srdečně jedno, spát s ní tentokrát nehodlám. Mám za to, že toho, k čemu se schyluje, se s chutí zůčastní. Přiložím přívěšek k ústům, pořádně se nadechu a spustím.
Pfffffffffffffffffffffffffffffffffffrrrr
Vyloudí přívěšek takový velký prd a do vzduchu vyletí velké množství prachu a písku.
No jo, někdy vyčistit by to chtělo. Holt, když se spí na zemi nedělá to přívěsku dobře.
říkám si, zatímco vykašlavám prach a písek a zuřivě mávám abych ten oblak rozptýlil po okolí. Pak přívěšek vyklepu a vytřu. Když jsem s výsledkem spokojen, opět přiložím přívěšek ke svým rtům a zatroubím
Bbbbbllllllléééééééééééooooouuuuuuuuuuuugggggggggrrrrrrrrrrrpppppppp
rozléha se příšerný řev Údolím. Nevím jak ostatním, ale mě to vždy připadaá jako zvracející tukata. Nic se však nepohlo, ani nestalo. Jen slabá ozvěna ke mě donesla zkomolené troubení.
Tak to teda ne! To já mám v našem vztahu navrch!
a nadechnu se fest pořádně, že mi málem rupnou žebra a opět zatroubím
BBBBLLLLÉÉÉÉÉOOOUUUUGGGGGGGGRRRRRRRRRRCCCC
zatroubím a po chvíli se ke mě donese vzteklý řev Esmeraldy. Zní až moc vztekle, možná sem to trošku přehnal, ale to je její problém. Země se podemnou začíná chvět, to se ke mě Esmeralda žene a pak se země přestane chvět.
Co to je? Gde se fláká?
pak dopadne pár metrů ode mě a země se pod mými nohama zhoupne. Tukata vyleze s malého kráteru, který vznikl při jejím dopadu a vztekle zavrčí
Já vím stará, ale zkrátka nepřijdeš. Pojď za mnou...
řeknu si a vydám se k hrobkám, které leží nejblíže místu, kde se Arwel i se svoji bandou zjevila.
Zajímalo by mě, koho má v partě a pokud to budou stejný čísla jako je ona sama, tak se možná přidá i Esmeralda...
tok mých myšlenek skončí v okamžiku, když si uvědomím, že můj učeň se taky chystá na jak to jen nazvat "randem naslepo"? Pro něj určitě, ale ne pro mě.
Na Arwel ani nemysli....
pošlu mu výstražnou zprávu na komlink a pustím jej z hlavy. Jsem zvědav jak se Arwel za tu dobu změnila a blížím se k hrobkám, místu našeho opětovného setkání (jak romantické) a Esmeralda jde pár metrů za mnou.

[Xavier]

Korriban, Údolí temných pánů

Stoupal jsem dál, až jsem se dostal až k povrchu. Zůstal jsem však v malé jeskyňce poblíž jedijek.
Nepotřeboval jsem je vidět očima, mé oči se již dávno rozpadly v prach.
Vnímal jsem je Silou, jako by stály přede mnou.
Oba Sithové se blížili.
Je možné, že mne ucítili? I kdyby ano, nevadí to, nemohou mi nijak ublížit.
Začal jsem čekat až se jedijky usadí na noc. Pak bude má chvíle.