Re: Daleko od "přátel"
Napsal: 08.2.2013 22:54:02
We’u’rinový důl, ubikace
Když jsem se probudil, ucítil jsem poslintaný polštář pod tváří. A čichem strašný smrad. Krom těchto menších či větších nepříjemností se zdálo, že mi nic nechybí, minimálně co se týče končetin. Tento pocit mi zůstal jen do té doby, kdy jsem se pokusil převrátit na druhý bok. Pár zhmožděnin již delší dobu nepatří k mému rannímu standartu. Tedy od doby, kdy jsem problém řešil kredity nebo blasterem místo pěstí.
Počkej, až do sebe dostanu kafe a rozbiju ti rypák.
Nechal jsem si pro sebe. Možná nejsem nejchytřejší, ale nejsem tak blbej, abych si dělal nepřátele v novém prostředí. Přestože by mi nemusel rozumět, jistě by si to domyslel. To, co projelo mým tělem při kontaktu s podlahou mě ale probralo mnohem účinněji než kafe. V prvních okamžicích mi před očima naskočily dost hnusné představy, podobné těm, které jsem viděl, když si na mě Aestra zkoušela ty svoje triky. Když jsem nohy zvedl, účinek odezněl, ale při dalším kontaktu se dostavil pocit, podobný tomu, jaký cítíte v jazyku poté, co olíznete slabší baterii. Toto ovšem prolétávalo celým mým tělem. Další hatmatilka, tentokrát dozorce překazila můj plán zůstat v posteli, dokud se situace sama nevyřeší a musel jsem se připojit do proudu. K mé radosti jsme přišli do jídelny. O čemkoliv, co by se dalo jíst jsem ani neuvažoval, ale pokud budu muset pracovat v dolu, bude to snesitelnější s poloprázdným žaludkem než hladový.
Jídelna
Zařadil jsem se do bližší fronty a po chvíli jsem dostal svou misku s kaší. Rozhlédl jsem se, jestli někde neuvidím nějaký zásobník na příbory, ale pak mě další za mnou odstrčil a nezbývalo mi, než si sednout k nějakému stolu. Vybral jsem si volné místo u jedné skupinky, která se nejméně snažila mě zabít pohledem.
Ovládá někdo z vás Basic?
Zkusil jsem navázat kontakt a pohledem jsem skákal z jednoho na druhého, abych zjistil jakoukoliv pozitivní reakci. Bez ohledu na výsledek si naberu na prsty kaši a strčím si ji do úst a co nejrychleji polknu. A pak další a další.
Než tady chcípnu, tak aspoň posílím imunitu.
Řekl jsem si polohlasem. Pokud mi někdo rozumí, získám si jeho sympatie kritizováním podmínek. Toto je ve všech vězení stejné.
Když jsem se probudil, ucítil jsem poslintaný polštář pod tváří. A čichem strašný smrad. Krom těchto menších či větších nepříjemností se zdálo, že mi nic nechybí, minimálně co se týče končetin. Tento pocit mi zůstal jen do té doby, kdy jsem se pokusil převrátit na druhý bok. Pár zhmožděnin již delší dobu nepatří k mému rannímu standartu. Tedy od doby, kdy jsem problém řešil kredity nebo blasterem místo pěstí.
Počkej, až do sebe dostanu kafe a rozbiju ti rypák.
Nechal jsem si pro sebe. Možná nejsem nejchytřejší, ale nejsem tak blbej, abych si dělal nepřátele v novém prostředí. Přestože by mi nemusel rozumět, jistě by si to domyslel. To, co projelo mým tělem při kontaktu s podlahou mě ale probralo mnohem účinněji než kafe. V prvních okamžicích mi před očima naskočily dost hnusné představy, podobné těm, které jsem viděl, když si na mě Aestra zkoušela ty svoje triky. Když jsem nohy zvedl, účinek odezněl, ale při dalším kontaktu se dostavil pocit, podobný tomu, jaký cítíte v jazyku poté, co olíznete slabší baterii. Toto ovšem prolétávalo celým mým tělem. Další hatmatilka, tentokrát dozorce překazila můj plán zůstat v posteli, dokud se situace sama nevyřeší a musel jsem se připojit do proudu. K mé radosti jsme přišli do jídelny. O čemkoliv, co by se dalo jíst jsem ani neuvažoval, ale pokud budu muset pracovat v dolu, bude to snesitelnější s poloprázdným žaludkem než hladový.
Jídelna
Zařadil jsem se do bližší fronty a po chvíli jsem dostal svou misku s kaší. Rozhlédl jsem se, jestli někde neuvidím nějaký zásobník na příbory, ale pak mě další za mnou odstrčil a nezbývalo mi, než si sednout k nějakému stolu. Vybral jsem si volné místo u jedné skupinky, která se nejméně snažila mě zabít pohledem.
Ovládá někdo z vás Basic?
Zkusil jsem navázat kontakt a pohledem jsem skákal z jednoho na druhého, abych zjistil jakoukoliv pozitivní reakci. Bez ohledu na výsledek si naberu na prsty kaši a strčím si ji do úst a co nejrychleji polknu. A pak další a další.
Než tady chcípnu, tak aspoň posílím imunitu.
Řekl jsem si polohlasem. Pokud mi někdo rozumí, získám si jeho sympatie kritizováním podmínek. Toto je ve všech vězení stejné.