YMPM - Epizoda II

[Xavier]

Skupina mistra Atamy, Tůň v lese (Dll)

Když se Mon vyřítil z lesa, oddechl jsem si, že jsme zatím všichni v pořádku.
Jakmile začal mluvit všechna úleva byla pryč.
Nemůžeme tady zůstat!
Začal jsem se zase rychle obouvat, musíme utéct.
Ta krysa je mrtvá?
Vyslechl jsem další Monům výlev.
Konečně dobré zprávy.
Zjištění že tento výlet byl přeci jen k něčemu dobrý mne naplnilo novou chutí do života.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Tádydá, tádadý, sbíráme si klacky...
Jednou rukou jsem je bral, jak mi přišly pod ruku, a druhou rukou jsem je držel pod paží.
Pořád tady panuje taková nálada, že mám pocit, jako kdybych někomu, nebo sám sobě, sbíral klacky na rakev...
Sehnul jsem se pro velkou větev a zapřel se o ni nohou uprostřed, abych ji přelomil na dva kusy.
Kdybych to řekl nahlas, ten malej sullustanskej cynik by určitě odvětil, že mám brát ty černé, že černá zeštíhluje.
Šoupnul jsem si oba kusy tlusté větve pod paži a zrovna jsem se chtěl otočit, když vtom mě něco sejmulo z boku a já se v dalším okamžiku kutálel ze svahu, všechny posbírané klacky rozhozené kolem.
"Hej! Co to-" křiknul jsem, když jsem si uvědomil, že čumákem k zemi mne neposlala má vlastní gramlavost, leč navrátivší se Mon.
Vstal jsem a pohledem ho zkontroloval, zda mu něco není.
"Co je?" zvolal jsem za ním, když se zvedl a beze slova pokračoval směrem k ostatním. Když jsem se sehnul, abych shrábnul zpátky rozsypané dřevo, a shledal, co že to můj rohatý soudruh nese, nechal jsem klacky klackama a otočil se, abych tam spěchal.
"Cože... Tvoje krysa..."
Zavřel jsem oči a se sklopenýma ušima mlčky přikývnul na znamení soustrasti, to už ale Mon vychrlil novou, o mnoho závažnější informaci.
"Padawan..." řekl jsem tiše, spíše sám sobě než ke shromáždění.
Sithovy oči! No, kdyby si natloukl čumák, tak bych mu to přál za to, že nám kecal jako když HoloNews tisknou, ale umírá?! "Musíme něco udělat. Mezi posádkou téhle lodi už bylo smrti víc než dost," vyslovil jsem nahlas.
Jedním skokem jsem byl u batohu, obrátil ho dnem vzhůru a z obsahu vypadnuvšího na zem vyhrabal lékárničku.
Pár pěkných větví jsem tam měl...
"Nosítka. Ale potřebuju nějakou látku... Batoh... Musel bych ho roztrhat a neměl bych jak nést své věci," dostával jsem se opět do stavu přemýšlení nahlas a chrlil jsem slova rychle jedno za druhým. Zatímco jsem mluvil, vydal jsem se směrem k místu, kde ležely mé rozsypané klacky.
"Plášť, hrubší pevnější látka, měla by ho unést, stejně ho nenosím, ale bude dost velký? Někdo, sem, prosím, budu potřebovat pomoct."

[Elinor Rahl]

Edia, skupina mistra Atamy (Elinor)

Jako bych to neříkala. Mone, ty pako, kdybys dělal, co se ti řekne, mohl jsi mít svoje iluze a krysa by byla naživu.
Nahlas to neřeknu, ale pokud bude mít Monísek ještě jednu poznámku o vrazích, bude na místě mu připomenout, že kdyby se obtěžoval používat tu věc v lebce mezi ušima, tak se Jordi nic nestalo.

"Pláště by měly stačit, ale bude jich potřeba víc" obrátím se místo toho na Marconia a hodím mu svůj. Zároveň přelétnu pohledem klacky a tábořiště, pochybuji, že budeme mít k dispozici dostatečně vhodné a pevné větve... ale třeba bude mít štěstí a nebudeme muset ztrácet čas jejich odseknutím z okolní vegetace. Pravděpodobně budeme mít to štěstí.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Vthrnutí Mona do tábora způsobilo další změnu situace, která se už pomalu začínala uklidňovat. Jeho novinky však všechny zaskočily včetně Dannyho, který s tímhle ani nepočítal. Něco si pro sebe nespokojeně zamumlal a rychle zkontroloval situaci, když se Mon chtěl vydat nazpět do lesa. Neuběhl však ani dva kroky, aby se octnul ve vzduchu a rychle k němu přistoupil Danny. Poslední věc, co Mon vnímal, byl dotek na spánku, než ztratil vědomí.
Klid! Panika je na posledním místě. Mon je v bezvědomí a nějakou chvilku tak zůstane, rozhodně nepotřebujeme, aby nám zase někde pobíhal po lese a něco dalšího ho napadlo. Někde ho uložte, měl bych být zpátky, než se probere,
řekl pevným a zvýšeným hlasem, tak aby nebylo pochyb o tom, kdo tu má nyní hlavní slovo. Všiml si činnosti Marconia s Elinor a poté, co spustil a položil Mona na zem k nim přistoupil.
Jestli máte v té lékárničce nějaké střední obvazy, tak si je vezmu, ze své vytáhnu Cordrazine, ten byste tam mít neměli. Vy ostatní dokončete přípravu ohně a připravte vhodné místo, kde potom Tarnema uložíme. Mělo by být měkké a pohodlné. Pokud to navíc někomu nedošlo, tak jdu pro něj sám a nikdo odsud nepůjde dále, než za nejbližší strom, pokud by si potřeboval odskočit. Jakmile budete mít oheň, tak dovede odradit naprostou většinu divé zvěře, ale teď nic v nejbližším okolí není a pokud nebudete zbytečně hlučet, tak ani nic nedorazí,
využil vybavení Elinor a Marconia, zatímco si z vlastního batohu vylovil dva obaly a injekční stříkačku s nějakou látkou. Poté si počkal, jestli dostane nějaké další dotazy, aby následně vyrazil až neuvěřitelnou rychlostí k Tarnemově pozici.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Skupina rozhodně nebyla v úplně optimálním stavu, tedy snad až na výjimku Ircose, který se zdál být zdraví a dostatečně silný. Rozhodně při přenosu Shay vypadal z nich v ten moment nejsilněji. Vše se prokázalo o něco později, když Gliben spěchal se zdvižením nosítek a přizval si k tomu Zízu. Ne, že by nechtěla pomoci, ale hodně rychle si uvědomila, že postavená nosítka jsou také docela těžká a nebyla by schopná Shay nést dlouho. Pokus o její přenos se tak pozastaví a přijde další kolo návrhů. Než se však k něčemu Ircos vyjádří, tak zamíří k jedné sedačce a s trochou námahy odepne pás, aby jej potom začal omotávat okolo Shay na nosítkách. Nebyl totiž jediný, kdo si všiml, že se poněkud kymácela, jakmile se ji pokusili zvednout.
Nebude lepší, když půjdu vepředu já a vy dva vzadu? Protože půjdeme dolů a bude tam právě vepředu potřeba víc síly v rukou. A můžeme ji také nosit postupně a místy odpočívat,
navrhne úpravu rozložení Ircos, aby se pak ohlédnul po okolí a našel tam několik hadrů, kdy si dva omotal okolo svých rukou, aby teprve takhle byl připraven zvednout a nést nosítka. Několik hadrů pak nechal k dispozici i Zíze a Glibenovi, kdyby měli také zájem.

Naen se zatím věnoval své regeneraci poté, co jej postihla vlna vysílení. Pravidelné dechové cvičení a poloha v leže mu v tomhle dost pomáhala, stejně jako napojení na Sílu. Nevěděl, jestli to celé dělal úmyslně nebo ne, ale po chvilce se cítil natolik dobře, aby byl schopen se sám udržet na nohou. Věděl, že s nosítky svým kolegům asi nepomůže, ale minimálně by mohl být schopen sejít z tohoto kusu vraku sám.
-------------------------------
Takže, další kolo uzavírám 9.11. . Monova postava je v bezvědomí a může se jí zdát maximálně nějaký sen.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Nosítka jsem s nechal ležet těsně poté, co jsem uchopil jejich držadla. Stačil malý pokus o jejich vzepření, abych si uvědomil, že něco není správně. Jednak se s přebývající váhou nosítek stále zvětšoval nápor na moje ruce a jednak jsem si i já všiml, že ani Shayina stabilita není ideální. Snad i to bylo tím, že jsem přes to s čím jsem počítal přece jen podcenil váhu nosítek navíc.
Znovu jsme se podíval po zbytku nože a už jsem k němu chtěl vykročit. Nestačil jsem to Ircos byl opět o něco rychlejší, než já.
Pásy odepnul sice po určitém zápolení, ale podstatné bylo i to, že jsme je nemuseli přeřezávat, jak bych si myslel.
Další postup byl zaměřen na upevňování Shay k nosítkům. Snažil jsem se být Ircosovi k ruce, kdyby potřeboval nějak pomoct.
V tuto chvíli byl Ircos platnější než já a já jsem byl opravdu rád, že tu Ircos se svými nápady a svou systematikou je.
Ircosův další nápad byl taky dobrý. Stačilo mít jen trochu zpocené ruce a povrch trubek nám mohl v rukou klouzat.
S povděkem jsem si tedy vzal rovněž dva kusy hadrů na ruce a přikývnutím jsembez námitek přijal i Ircosův návrh.
Chopil jsem se oběma rukama pravé trubky na správné straně a počkal až budeme všichni na místě, jak to navrhl ircos.
Mrklnul jsem po ostatních, aby mohla být naše koordinace na podruhé lepší a pokusil jsem se nosítka znovu zvednout. Počítal jsem, že teď to opravdu půjde o něco snáz. Ve vzduchu jsem se znovu snažil patřičně zpevnit úchop trubek.
Pomalý postup byl celme jasná věc. Poprvé jsem mohli přenést nosítka na konce prostoru v kabině trosky, kde bychom si odpočali, než by přišel náročnější úsek mezi servanými pláty. tam si bylo jednak třeba dávat pozor sami na sebe, s nosítky platilo dvojnásob, že ostré kusy trčící do všech stran mohou být nebezpečné. kovu můžou být při jednak byl opravdu dost nakloněný. Pak bude záležet na situaci. Pokud by byla cesta svažitým úsekem i tak moc dlouhá, snad bychom našli místo, kde bychom si mohli nosítka podepřít. Venku by už neměl být v krátkých přestávkách velký problém. To hlavní na co bychom si museli dávat pozor byly trosky. Malé o které bychom mohli zakopnout a velké, kterým jsem se museli vyhnout.. Nejtěžší roli z nás měl Ircos, který musel určovat směr, kterým nosítka se Shay poneseme a navíc musel značně přispět k jejich rovnováze. Věřil jsem mu však, že to zvládne.

[Gwendolin]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur)

Sklopím uši a zapřu se rukama o kolena. Hlasitě dýchám a nabírám sílu na další pokus. Cítím, jak mi kožich začíná vlhnout potem. Kdyby můj obličej nezakrývala srst, jistě by se mi na čele tvořili drobné krůpěje. Po fyzické stránce jsem nikdy nad nikým nevynikala. Mou výhodou byla obratnost a rychlost. Naneštěstí ani jedna z těchto vlastností nemohla nyní Shay pomoci.

Jsem pro. Otočit se můžeme kdykoliv.
Přikývnu na souhlas. Zatímco se oba chlapci rozhlížejí, kleknu si vedle ležící dívky a konejšivým hlasem promluvím:

Kdybychom věděly, co nás čeká, tak se asi hodíme marod, co? Ale neboj! To nejhorší už je za námi. Postaráme se o tebe. Za nedlouho budem opět na Vlně a budem odvádět pozornost dospěláků a plecháčů, zatímco Tzadi bude krást z kuchyně sladké.
Netuším, zda mě má kamarádka poslouchá, zda se jí zdá nějaký sen, ale nepochybuji, že cítí mou přítomnost. Jakmile se Ircos vrátí s hadry, obmotám si jeden kolem „své“ tyče. Pevně ji oběma rukama uchopím a pokynu svým společníkům. Osoba navíc je okamžitě znát. Přestože jsou nosítka stále těžká, nemusím se již namáhat tolik jako před tím. Navíc mi díky látce tyč nevyklouzává. Malými krůčky vyrazíme vpřed!

[Jordi Linx]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Všichni účastníci nesení Shay se rozhodli řídit Ircosovými návrhy, aby o chvilku později zjistili, že se jim nyní nosítka nesou mnohem lépe než prve. I tak to však bylo hodně náročné a donesli je ke kraji trosky, aby si tam poprvé odpočinuli. Naštěstí veškeré úpravy vedly jen k tomu, že se nosiči pouze vysilovali a netrápila je jejich zranění.
Zíza se předtím rozhodla uklidnit svou přítelkyni, i když netušila, jestli ji její kamarádka vnímá. Krátce na to Naen věděl, že vnímala a že se těšila na další podobné chvíle. Nemohl říct, čím to přesně bylo, ale prostě věděl, že to tak bezvědomá Shay prostě vnímala.
Ať už na to reagoval Naen jakkoliv, tak se skupina rozhodla pokračovat dál a to velice opatrně. Jako první udával tempo Ircos, který zvolil hodně volné tempo a vážil každého kroku vpřed. Znamenalo to tedy větší nároky na držení nosítek, ale naopak to snižovalo riziko možného pádu a hlavně zvrhnutí nosítek, což by mohlo již dle všeho stabilizované Shay notně přitížit. Vše však pokračovalo v pořádku, než začal sestupovat Gliben, který prvně špatně našlápl a téměř ztratil rovnováhu. Naštěstí vzadu držela nosítka Azíza, které se to povedlo vybalancovat a udržela tím tak i Glibena.
Místo pro odpočinek trojice žádné vhodné nenašla, naštěstí pro ně slezání z trosek nebylo zdolávání hory a šlo v podstatě jen o to, dostat se dolů. To se jim nakonec povedlo a mohli si odpočinout až tehdy, když nosítka spočinula na zemi - nyní již skutečné mírně chladné a jemným travnatým porostem. Tomu všemu mohl přihlížet Naen, který už dospěl do takového stavu, kdy se udržel na nohou, byť nějaké občasné podpírání se o něco mu přišlo vhod.
----------------------------
Další kolo uzavírám 16.11.. První skupina se prakticky nepohnula, protože nikdo z těch při vědomí neodpověděl, takže se stále nacházejí tam, kde byli.

[East.Wood]

Skupina rytířky Avalin, místo havárie (Naen Sakki)

Nic naplat, budeš se muset zvednout a pohnout se... přece se tu nechceš válet jako mrtvola...

Vnitřní hlas mi velel připojit se k mým spolužákům, kteří dělali všechno možné, aby dostali Shay na pevnou zem. I když jsem jim ještě nemohl úplně pomoci, věděl jsem, že minimálně vstanout a pokusit se jít již mohu a také jsem to udělal. Musel jsem trochu dohnat skupinku, která již snášela nosítka s raněnou na travnatou plochu u trosek.

"Už jsem tady..." hlesl jsem směrem ke Glibenovi, když jsem opatrně seskočil s kusu duraoceli na zem.
Pohledem jsem samozřejmě neopomenul zkontrolovat dívčin stav, přestože jsem věděl, že je o ni dobře postaráno.
Poklekl jsem k ní a zašeptal: "Neboj, to bude dobré..."

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Změna rozložení sil splnila svůj účel. Stejně jako když jsme pokládali Shay na nosítka jsem dokázal překonat bolest v ruce snad jsem mohl mít o trochu menší obavy o to, že to nemůže dopadnout jinak, než překlopením Shay dolů z n nosítek.
V rámci nutné koordinace s ostatními jsem se snažil zvednout nosítka spíš pomaleji a pouze tak vysoko jak to bude nutné, aby se nám dobře nesla. Těžiště jsem stabilizoval maličko níž a mírně vepředu. Soustředil jsem se hlavně na svoje ruce a na nosítka. Cestu jsem ponechal na Icrosovi. Opatrně, ne příliš rychle jsme postupoval za Ircosem a snažil se obstát bez nehody.
na místě, kde končila relativně rovná paluba a začínal sešup jsem nosítka opatrně položil. Chvíli jsem zůstal předkloněný a nad svým držadlem, snaže se odpočinout namáhavým rukám. Na to jsem nosítka opět zvedl, abychom mohli pokračovat dál.
Těžším úsekem se procházelo hůř i pomaleji něž kouskem kabiny. Náklon a delší doba po niž jsme museli trubky se Shay držet představovali opravdu slušnou dávku a nutnost překonání tlumené bolesti. Moje klopýtnutí v tu chvíli bylo docela nešikové.
Musel jsem se vyhýbat zprohýbaným plátům i nerovnostem podlahy a á jsem v tu chvíli zřejmě něco přehlédnul.
"Ale nee...." sykl jsem i když to nepřišlo ještě v ten nejhorší okamžik a naštěstí se ani nic tak hrozného nestalo.
Azíza situaci docela pomohla a přitom, nemohlo to být moc lehké udržet, když kromě své trubky držela i část mé váhy.
Dostat se na volné prostranství znamenalo další pauzu na odpočinek pro vytížené ruce. Tentokrát jsem se narovnal a ruce si znovu protřepával. Přitom jsme se rozhlížel kolem sebe. Zajímalo mě, jestli se tu mezi tím, co jsem byl uvnitř něco změnilo.
Tajně jsem doufal, že se mezi tím ještě objeví někdo další o kom ještě nevím, co se s tím stalo. S tím, že se změní něco jiného jsem příliš počítat nemohl. Všude kolem byly jen trosky a stromy a ty jak známo zrovna moc aktivity nevyvíjejí.
Snad jen kdyby někde něco přeci jen začínalo doutnat. To bych ovšem musel hned vědět, byl by cítit a vidět kouř.
Asi dvakrát jsem zabloudil pohledem ve směru, kde jsem nechal Nalin. Když jsem ji opouštěl, byla tam sama v bezvědomí. Já strávil nějakou chvíli v trosce, doufaje, že se jí snad mezi tím nic nestane a že bude v pořádku. Teď jsem se chtěl ujistit.
"Jak daleko myslíte, že Shay dokážeme unést?" zeptal jsem se váhavě a trošku nejistě zbylých dvou nosičů.
"Dokážeme ji donést až k místu, kde zůstala Nalin? Měli bychom určit nějaký výchozí bod, kde se budeme moct v případě potřeby držet pohromadě, než se pustíme do čehokoliv dalšího," doplnil jsem svou úvahu. Opravdu bych si přál, aby Shay, Nalin a Naen mohli být pohromadě na nějakém místě, kde budou mít zajištěné částečně stabilní a bezpečné podmínky, pokud to vůbec bylo možné. Jenže to záleželo na tom, jak dlouho ještě budeme schopni nosit takový břemena. Bylo jisté, že při pokusu o delší pochůzku to může být opravdu velký problém. Zaregistroval jsem vycházejícího Naena a kývnul na něho.
"Jsi si jistý, že to zvládneš? Že neubude lepší, když ti někdo z nás pomůže? Opravdu by nebyl problém, aby se pro tebe případně někdo z nás vrátil a pomohl ti." nabídl jsem mu znovu, poté co jsem viděl, nakolik mu i chůze dělá potíže.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese (Dll)

Bylo zajímavé pozorovat, jak se měnilo "žádné nebezpečné zvíře zde není" přes "Tarmen umírá kvůli divoké zvěři" zpět na "žádné divoké zvíře zde není" a nakonec na "oheň divoká zvířata zaplaší."
Kdyby to nebylo celé tak nebezpečné, bylo by to vlastně k smíchu.
Nechal jsem raději přemýšlení a pustil se do sbírání dřeva. Vzhledem k tomu, jak jsme byli ujišťováni o různých věcech, tak jsem příliš nevěřil, že by zabral, ale co kdyby ano, nehledě na to že nás alespoň zahřeje, a ostatní mohou opéct a sníst ty ryby a nebudou tady alespoň smrdět.

[Shisco]

Edia, skupina mistra Atamy (Marconius)

Strhnul jsem z lékárničky ochranný obal a šmátraje v jejím obsahu jsem vytáhnul balík sterilních obvazů, abych jej podal Padawanu Linxovi.
"Tady jsou. Máme to dodělat, nebo ho unesete?"
No, i kdyby ho unesl sem, stejně ho nemůže nést po zbytek cesty...
Pohledem jsem přejel Elinor kráčející směrem k okraji lesa, aby vyhrabala z mojí hromady dvě vhodné větve. Její plášť jsem položil vedle toho svého, abych jej přiměřil.
No... Stačit by to mohlo, pokud přivážeme oba k jednomu konci za rukávy, bylo by to fajné, nebudeme je ani muset nějak přišívat nebo tak a tím pádem se nezničí. Ne že by na tom teda záleželo, ale i tak... Ony ty větve by byly nejlepší čtyři, zpevní se to, nebude to plandat, když to uděláme čtvercové s přesahy jako rukojeťmi... Stejně by se ten plášť měl aspoň nějak připevnit k tomu rámu, nechceme, aby se to smeklo a pacient spadl na držku... Respektive ne, když je v tomhle stavu. Jehla a nit... Vzal jsem si jehlu a nit?
Sklonil jsem se opět ke svým věcem rozsypaným v trávě a jal se je prohledati, stejně jako kapsičky batohu.
Nevzal... U Sithových zaprděných trenclí... Co už?
"Eli? Jestli máš jehlu, možná by bylo fajn to nějak přišít nebo tak, ať to tam drží. Zkusím udělat ten oheň..."

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Marconius vylovil ještě pár obvazů, které si Danny s díky převzal, než naposledy pohledem zkontroloval omladinu a vyrazil již do lesa a skupinu tak opět zanechal bez dozoru, ale tentokrát s jasnými instrukcemi.
Všichni se však rozběhli něco dělat a nikdo tentokrát nijak neprotestoval, přípravy lehátek se tak zhostila dvojice Marconius, Elinor, zatímco ostatní sháněli opatrně při okraji lesa dřevo. Díky tomu se hromada dříví rychle vršila a za chvíli se už dva ze skupiny mohli pokoušet rozdělat oheň, kdy jedním z nich byl Marconius. Naštěstí měli k dispozici plasmové křesadlo a tak už za chvilku mohli slyšet praskání hořícího dřeva.
Elinor zatím dostala od Marconia pověření k pokusu o sešití něčeho, co mohlo posloužit jako prostírání.

Při svém nošení dřeva si Dll povšimnul příjemného měkkého mechu, po němž se mu kráčelo lépe než po všem okolním. Také si mohl všimnout, že mech dobře držel tvar a nezanechával v něm výraznější stopy, což bylo v porovnání s mechy, které již viděl naprosto odlišné.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Pro všechny to byla velká úleva, když dostali Shay ven bez toho, aby ji nějak více ohrozili a také, aby si mohli po náročném snosu odpočinout. S potížemi se k nim přidal i Naen, jenž dolů i trochu sklopýtal, ale udržel rovnováhu a onen pohyb mu i paradoxně pomohl. Nyní si mohl být jistý tím, že je schopen už sám stát, i když na nějaou větší námahu to rozhodně stále nebylo. I tak poklekl k Shay a ujistil ji, že vše bude v pořádku, aby okamžitě věděl, že mu uvěřila. Vlastně měl dojem, jakoby tomu věřila už předtím, než to řekl nahlas.
Při pohledu směrem k ostatním se mohli ujistit, že tam stále v pořádku byli a odpočívali. To byla ta jediná aktuální dobrá zpráva - naštěstí tu pak nebyly žádné špatné, protože vše ostatní bylo v takovém stavu, jako než se vydrápali nahoru do trosky.
K ostatním za chvilku a můžeme si dávat pravidelné přestávky, teď už půjdeme rovně,
odpověděl Ircos a naznačil, že to k Nallin mají jen kousek. Zároveň se také rozhlédnul po okolí, než Gliben poznamenal něco o výchozím bodu.
Zatím budeme společně tam u ostatních. Až tam doneseme Shay, tak bychom se měli podívat po ostatních,
dodal ještě Ircos a naznačil, že nejlepším shromaždištěm bude už to, kde zanechaly dvě své kamarádky. Neopomenul pak také navrhnout, že je zapotřebí provést dodatečný průzkum okolí a zkusit najít další členy jejich posádky.
-------------------------------
Další kolo uzavírám 23.11.. Jako obvykle můžete v případě potřeby provést až dvě odpovědi v rámci konverzace. Jinak připomínám, že hrajete stále za děti, byť v rámci Řádu Jedi a dle toho je zapotřebí i přemýšlet.

[Merthor]

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Gliben Beltens)

Ircosův návrh byl plně opodstatněný a ukázal mi, že Ircos má v podstatě stejné úmysly jako já. Další průzkum okolí, pátrání v troskách, hledání dalších spolucestujících jsem neztrácel ze zřetele. Souhlasil jsem i s tím, co bylo vysloveno z části nepřímo. Mohli jsme si sice dopřát nějaké přestávky, ale museli jsme Shay donést na určené místo v rozumném čase. To, že se nikdo další neukázal, mohlo znamenat spoustu věcí, třeba i to, že naši poté co dokončíme tohle budou nutně potřebovat i další.
Pokud šlo o místo, kde zanechat Shay, moc lepších než to, kde byla Nallin jsme k dispozici neměli. Nechávat je uvnitř trosek by nebyl dobrý nápad kvůli tomu co je stálo vyprostit Shay, i když by tam snad byly více chráněny před případnými vnějšími vlivy. Nic jiného než trosky a les, žádné příhodnější místo nebylo v dohledu. Tím pádem vlastně nebylo co řešit.
Počkal jsem, ještě malou chvíli, než si odpočinou i ostatní a pak jsem se u svého konce trubky připravil na třetí etapu přenosu.
Spolu s ostatními jsem se pokusil zamířit s nosítky nejkratší schůdnou cestou k Nallin. To opravdu nebylo tak daleko.
Odsud jsem ale stále tak dobře neviděl a proto jsem se chtěl o tom, že je Nallin v pořádku ujistit přímo na místě.

[Xavier]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese

Naštěstí se nedělo dále nic závažného a tou nejzajímavější věcí co se stalo, bylo zjištění, že je zde jiný mech, než bývá jinde.
Oheň se rozhořel, tak jsem si k němu na chvíli stoupnul a nechal se na sebe působit teplo, to také celkem pomáhalo mým mokrým botám.

[Jordi Linx]

Skupina mistry Atamy, Tůň v lese: (Elinor Ashdale, Dll Rua, Mon Tao-ni, Marconius)
Objev paž nečekaně měkkého mechu Dlla nijak nezaujal a po přinesení své várky dříví se na notnou chvíli přemístil právě k ohništi, kde se mohl konečně řádně usušit. Vzhledem k tomu, že to místo bylo příjemné, tak nakonec nebyl jediný, kdo se rozhodl pro tento oddech u ohniště, i když někteří se tak mohli rozhodnout třeba kvůli možnému strachu z divé zvěře. Každopádně za chvilku byla hromada dříví už dostatečná a skupina připravující vše ostatní byla také hotová.
Po chvilce se ozval mírný šelest z kraje lesa, ale než mohl utichnout, tak už před všemi stál Danny Linx, jenž měl přes záda přehozeného Tarnema. Zraněný padawan už byl obvázaný a velice rychle byl umístěn na připravené lůžko, o něž se postarala Elinor s Marconiem. Jakmile jej Danny uložil a ujistil se, že je ve stabilní poloze, tak přešel k omráčenému Monovi a položil vedle něj mrtvolu jeho miláčka, načež se otočil směrem k Marconiovi.
Až se na to budeš cítit, tak ho můžeš zkusit vzkřísit - trocha chladné vody by mohla stačit. Já ještě překontroluju Tarnema, ale z nejhoršího by měl být venku,
vydechl si mladý padawan a pohledem zkontroloval všechny přítomné, aby se ujistil, že tu jsou nyní už opravdu všichni. Nikdo další však nezmizel, tak byla skupina zase jednou konečně pohromadě.
Vzhledem k Tarnemovo omezení a pokročilému času už nikam dnes cestovat nebude a utáboříme se tady. Rozděláme ještě jedno tábořiště támhle a mezi nimi a vodní plochou postavíme jednoduchý stan, v němž přečkáme noc. Ráno pak vymyslíme, jak pokračovat dál, pokud bude stále trvat iontová bouře,
rozhodl zároveň Danny o změně ve vývoji situace a unaveně se posadil vedle Tarnema. Rozhodně toho měl už dnes plné zuby, ale určitě ještě nemohl skončit.
Dll mezitím zjistil, že jeho obutí i oblečení je relativně suché, takže by jej již neměla trápit nadměrná vlhkost nohou.

Skupina rytířky Avalin, Místo havárie: (Azíza Zaaur, Gliben Beltens, Naen Sakki)
Skupina věděla, že nemá cenu s přenosem Shay otálet a tak s přestávkami postupně pokračovali dál až k jejich shromaždišti, kde na ně čekala Tzadi a Nallin. Ta stále vypadala trochu zmateně, ale nebylo pochyb o tom, že se jí Tzadi pokusila co nejvíce věcí vysvětlit. Jakmile k nim donesli Shay, tak své kolegy okamžitě vyzvala pohledem, aby podali informace o jejím stavu.
Už by měla být v pořádku, díky Glibenovi s Naenem,
odpověděl rychle a stručně Ircos, jakmile provizorní nosítka uložili a on stihl popadnout dech. I všichni ostatní toho měli plné zuby a dvojici odpočívajících to nemohlo ujít.
Možná by tu teď někdo mohl zůstat místo mě a odpočinout si. Já už jsem relativně v pořádku a odpočatá, takže mohu být více k užitku,
navrhla Tzadi mírně spokojená, že Shay bude žít, alespoň prozatím. Sama se však nabídla, že se s někým prohodí, protože i jí došlo, že tu stále nebyli všichni a měli by se je alespoň pokusit najít.
--------------------------------
Další kolo uzavírám 30.11. a případně je možnost vzájemné komunikace, postava Mona se může probrat a všichni jsou jinak při vědomí. A upozornil bych Elinor na opět pokulhávající aktivitu.