Die Geschichte von Patricken

Ostatní uzavřené projekty, MPMka a podobné ...

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Jméno: Patrick Deewey

Povolání: Kadet

Rasa: Člověk

Planeta narození: Coruscant

Životopis postavy: Když se Patrick objevil na vojenské akademii hned v první vlně kadetů, byl větší záhadou než smrt Yody. Muž bez minulosti, který začne převyšovat i zkušené vojáky a instruktoři si s ním neví rady. Nikdy nikomu nevyprávěl odkuď pochází. Nezmínil se, kdo jsou jeho rodiče nebo jaké školy dokončil. Byl to prostě Patrick, energický a charismatický voják, kterému procházelo až moc. Říkalo se, že jeho rodina zemřela na Hvězdě Smrti a Patrick to přežil, netušíc nic, daleko od nebezpečí. Také se říkalo, že je to Imperiální agent. Nebo že ho zatím žádný instruktor neporazil. Jedinou pravdou bylo, že Patrick miloval rozšiřování podobných zpráv. "Stačí na to tři. Jeden řekne druhýmu, třetí se to dozví a pak už jen stačí sledovat. Je to jak hra. A někdo musí určovat pravidla." Uspokojovala ho ta aura tajemna, díky které se k němu nechovali jako k sobě rovnému. Většinou měl od ostatních klid a udržoval si kontakt jen s pár kadety, nutno říct, že všichni byli špička akademie. "Lidi mají tendenci združovat se do skupin. Každá si vytvoří vlastní subkulturu. Argot, gesta, vše je tak přirozené. Přesto čím je skupina větší, tím víc se individualismus stírá. Malá elita? Tam patřím já." To byl jediný důvod, proč se dostával do křížku s ostatními. Kdo se ale mohl rovnat tlupě nejlepších, navíc s vůdcem, o kterém nikdo nic nevěděl? Patrick se nechlubil, raději bez váhání ukázal, proč je lepší a tak jeho první rok na akademii zdobilo spoustu pochval, ale taky studentů se zlomeným nosem i jinými částmi těla. Koncem prvního roku se také zvýšila četnost jeho návštěv velitele jednotky a hned začátkem následujícího ročníku se kadeti nestačili divit, kam se Patrick a zbytek nejlepších ztratili.

Patrick pouze přesvědčil nadřízeného, že jsou všichni natolik připraveni, že škola speciálních jednotek pro ně nebude obtíž. A skutečně nebylo těžké zapadnout mezi zkušenější kolegy, jejichž respekt si získali rychle. "Zpět na akademii jsem byl nejlepší. Tady budu druhej nejlepší. První bude dycky tenhle zasranej automat, dej mi ten švestkovej energy bar ty svině!" Pro Patricka samozřejmě nebylo těžké zapadnout, miloval společnost stejně vyjímečných lidí jako byl on sám, všichni vojáci zde měli stejné předpoklady. Byli vyjímečně vytrvalí, nadprůměrně inteligentní a schopni v mnoha směrech. Konečně byl zaujatý. Bavila ho snaha být nejlepší. Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat. Jeho proslov ovšem nebyl úplně standartní: "Přísahám, že budu tuhle super hodnost leštit, krmit a občas jí vyvenčím. Chcete jí někdo koupit? Za švestkovej energy bar..." Stále měl problémy řídit se rozkazy, disciplína bylo něco, co sice vyžadoval, ale sám jí stále porušoval. Půl roku vydržel výcvik speciálních jednotek, pak ale jakoby se v něm něco zlomilo. Opět přestával věřit ve výcvik a jeho progres. Přišel první trest za nerespektování nadřízeného. Pak další. A další. Pro Patricka bylo stále těžší omlouvat své chování, i přímluvy ostatních přestávaly platit. Platilo tu však jednoduché pravidlo, které Patrick odpozoroval dávno. "Nemůžete vyhodit vůdce. To je jak sebrat dětem lízátko. Tihle muži spolu žijí, věří si a bojují dobrovolně. Elitní jednotka vytvořená z rebelů nikdy nebude ctít řád, ale rebela vedle sebe. Bojují pro ideu dobra, jakkoliv je to povrchní. To velení nikdy nepochopí. Musí vychovat novou generaci. To už ale nechci vidět." Další možností bylo znepříjemnit kadetovi život tak, že se začne chovat podle pravidel. Ale to by nemohl mít Patrick vlastní pravidla a když už byl na akademii deset měsíců, uznal že ho nebaví všechny ty vymyšlené tresty a úkoly, které ho stejně jen zdržovali.

A útěk nebyl vůbec těžký. Patrick to měl dokonale vymyšlené. Využil další rádoby realistické mise v terénu. Stmývalo se a transportér vyložil společně s Patrickem pět pětičlenných skupin. Jedné z nich velel - úderný tým Bravo, předpokládaný hrot útoku. Ale ještě než vše začalo, Patrick měl jasno jaké vydá úkoly. Zatímco svůj tým nechal strážit pozici, on šel na průzkum oblasti. Moc dobře však věděl kde je nepřítel. Jeho cílem bylo všechny obejít a zmizet jednou pro vždy. Když věděl, že je dostatečně daleko, vyndal z kapsy malou mapku, naškrábanou na ubrousek. Věděl že cokoli, v čem byla technologie, si nechat nemohl. To znamenalo cestovat ve spodním prádle, ačkoli tento handycap napravil hned jak nastala tma a mohl se vloupat do jednoho z bytů. Nečekaně byl však majitel vzhůru a po souboji, který trval přibližně sekundu a něco, ležela na zemi mrtvola neštastného majitele. Patrick mohl konečně rozsvítit a zjistil, že se vloupal k bohatému obchodníkovi, loď byla na přistávací plošině a hlavně před ním ležela spousta kreditů. Smrt civilisty byla nešťastná, ale nedalo se nic dělat, plakat za něj mohli jeho blízcí, Patrick se musel dát dál na cestu. Do oka mu ze skříně padl hned první černý oblek, jehož cena se mohla pohybovat někde okolo týdenního rozpočtu pětičlenné Tatooinské rodiny. "Tohle už není povrchní, tohle je styl." Opojen zdárným začátkem úniku, Patrick ani nepřemýšlel, co bude dělat dál. Pouze shrábl kredity, nastoupil do lodě a... v tu chvíli mu došlo, že nemá kam jít. Jeho rodiče byli skutečně mrtví. Všechny přátelé co měl nechal za sebou, protože prostě mohl. Ale nákladní prostor byl plný a stačilo zmáčknout tlačítko, které navedlo loď dle navigačního počítače na klasickou obchodní trasu. Rozhodl se hrát si na obchodníka. Věděl, že nová práce může posunout člověka dál, ale stále musel pochybovat.

Při pohledu na navigační počítač se na okamžik zarazil. Chorlianský sektor Patricka upřímně překvapil, proto šel ihned zkontrolovat zboží. Pěkná hromádka součástek do zemědělských strojů, na první pohled. Po bližším prozkoumání však do sebe součástky pasovali i jinak a stačilo přidat hnací mechanismus a zásobník s plynem aby vznikla dost dobrá zbraň k zabíjení. Když doletěl s lodí na Zygerrii, čekala ho ta už malá skupinka mužů různých ras. Všichni v ruce třímali pušku, Patrick neváhal a nabil svůj blaster, který si společně s nožem nechal jako jediné věci z akademie. Zaparkoval loď, otevřel nákladní rampu a spustila se střelba na slepo. Patrick ale všechno sledoval z tajného prostoru pod palubou lodiě a vylezl až když palba přestala a muži se nalodili. Zabít pět lidí nebyl po všem tom výcviku problém, hlavně když většinu dostal než si uvědomili že jim někdo zabíjí kolegy. Když bylo po všem, vzpoměl si Patrick na nedaleký tábor, kterého si všiml ze vzduchu. I když se mu nechtělo, lákal ho průzkum a po krátkém rozmyšlení se tam také vydal. Po cestě se postaral o dvoučlennou hlídku a v táboře zabil posledního strážce, než byl vzduch čistý. Nenašel tam však nic cenného, tedy až na jednoho muže, zbídačeného, spoutaného a zavřeného v kleci. Patrick usoudil, že osvobodit muže není žádný risk, naopak to může být užitečné. Nepočítal ale s nabídkou, která od vděčeného muže příjde. Věděl co je to Síla a kdo jsou Jediové, jen jaksi žádného doposud nepotkal. A tenhle mu nabídl výcvik a odhalil jeho cit pro Sílu. Pro Patricka toho bylo dost, prostředníčkem se rozloučil s Jediem a vydal se k lodi, nicméně po cestě přemýšlel. Nevěděl kam jít a mohl své rozhodnutí opět oddálit. Ukrýt se než bude pokračovat v cestě. Doletěl lodí blíž k táboru a nabídl Jedimu cestu.

Jeho domov byl Baltimn, planeta, o které nikdy neslyšel, ale po krátkém letu už postarší muž ukazoval prstem na Školu Skryté Moudrosti. Patrick si jí brzo po jeho přijetí přejmenoval na Školu Pokrytectví a rozhodně tam nebyl přijat tak, jak na vojenské školy. I když se se světelným mečem naučil, ostatní ho stále napomínali, že nosil na tréningy kovový meč a snažil se prosazovat jiné, většinou vojenské techniky. Přesto ho nebavilo porážet ostatní studenty, kterým chyběla ta finesa, kterou Patrick vládl.

Možná proto dostal jedinou misi. Převzít zásoby. Bral to jako potupu svých schopností, ale bez námitek se vydal tam, kam měl. Nečekal, že se něco tak jednoduchého může vymknout kontrole tak rychle. Zrovna nakládal zásoby do nákladního prostoru, když se za ním objevil muž s blasterem. A dva další, jistící svého velitele z dálky. Patrick cítil chladnou hlaveň, tlačící ho do zad. Rychlý flashback ho vrátil do reality a otočkou se zmocnil zbraně, i muže. Nyní už ho držel pod krkem, jako živý štít, a na mušce držel další dva útočníky. Neměl na výběr, nikdo nehodlal ustoupit. Jeho rukojmí se sesunul po ráně do hlavy, která prostě nemohla minout. Využil chvíle, kdy tělo muže padalo, aby vytáhl svůj blaster, který s sebou stále nosil. Dvě zbraně v jeho rukou už byl argument, který mohl vyřešit leckterou situaci. Zazněly čtyři výstřely, dva z každé zbraně. Přesně jak ho naučili speciální jednotky. Každý z mužů padl na zem, smrtící byly oba výstřely umístěné blízko sebe. Když se vrátil zpět mezi Jedie, nikdo neocenil co udělal. "Takhle že se to nedělá? Možná by se s tím mělo začít, nemuseli by jsme se schovávat jak děti..."

Stále častěji s ním mluvil mistr Kenzon. Jeden diskuze neměl rád, druhý si je užíval. Patrick miloval, když dostával mistra do rozpaků. Proto se mu jednou zmínil i o svém otci, bylo to těsně před tím, než si odbyl další rok a opět ztratil víru v to, co se učil. "Můj otec byl stejný bezcharakterní idealista jako vy všichni," prohlásil, "on si aspoň přiznal, že nedělá správnou věc, vy na to nikdy nepřijdete!" To byl ten okamžik, kdy ho nikdo nedokázal zastavit, Patrick se prostě sebral a odletěl neznámo kam.

Vlastně se dostal až na Coruscant, věděl že nikde není lepší místo na práci, než ve středu všeho dění. Coruscant byl živoucí organismus, který čekal jen na správný podnět. A Patrick měl jasno, kam míří. "Zahazovat se s těmahle nízkýma poskokama? Dobrý leda pro ubožáky, co se smíří s garsonkou a deseti kreditama na den. To sou penízky. Musím se dostat výš. Je tu spousta organizací, které jsou mocnější než samotná republika. Obchod je jednoduchý, život za kredity. To zvládnu..."

Hlavní zbraně: Blasterová pistole, nůž

Poznámky Patrick...!
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, apartmán Pebble, byt 2226

Život ve Škole Skryté Moudrosti tvou peněženku nijak zásadně nezatížil, proto sis po příletu na Coruscant mohl dovolit stylové bydlení v lepší čtvrti v jednom z mrakodrapů. Většina místností tvého nového domova nabízela nádherný výhled na město, které nikdy nespí. Obývací pokoj se mohl chlubit krom běžného nábytku také barem. Pokoj pro hosty sis předělal na pracovnu. Prostorná kuchyň byla zařízena snad všemi spotřebiči nutnými k přípravě i těch nejexotičtějších pokrmů. Nicméně si její potenciál zatím naplno nevyužil. Většinou si jedl ve městě. V koupelně byla rohová vana, do které se bez větších potíží vešli tři lidé. Ve vedlejší, menší místnosti byla toaleta. Ložnici dominovala velká postel. Naproti ní se na stěně nacházela holovize, která ti po stisknutí příslušného tlačítka zobrazila záznam z bezpečnostních kamer v bytě. Dokonce i z koupelny. Mohl si tak sledovat nic netušící návštěvu. Kamery byli synchronizovány také s tvým datapadem, stejně jako alarm. Žádný nezvaný host by se nevloupal do bytu bez tvého vědomí. Avšak za tento přepych si zákonitě platil nemalý nájem. A tak ti nezbylo nic jiného než se porozhlédnout po práci, která by ti vydělala dostatek kreditů. Probudí tě zapípání komlinku. Rozespalý se natáhneš po přístroji a přečteš si zprávu:
Kantýna U bezzbubéno Nikty, za 3 hodiny. A přiď včas!
Zprávu ti poslal Loki. Tvůj kontakt, který ti poslední měsíc dohazoval různé kšefty. Jak ses později dozvěděl, tento nenápadný toydarian dělal pro muže, kterému nikdo neřekl jinak než Skřet.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, apartmán Pebble, byt 2226

Přesun na 059 036. 061 040 kryje tým bravo. Eta se musí přesunout s náma, jinak nás rozpráší než stihnem vystřelit. Vyvinem double envelope, společně s týmem gama. Alfo, přesun ke skále na jedenácté hodině, pohyb! Kurva, kam všichni běžíte, počkejte na mně! Kde jste! K...Kde jst...moje zbroj! Kde mám zbraň! Jedi? Počkej!...
Pípání komlinku je jako vysvobození, přesto mi dělá potíže natáhnout se pro něj a přečíst si zprávu. Hlavně poslední dobou, když se mi zdají sny, po kterých se cítím více vyčerpaný než když ulehnu ke spánku. Je mi jasné, kde se berou. Každé mé rozhodnutí se v nich promítá. Opuštění bratrů, útěk do Jediů...zajímavé, jak si to zvládne podvědomí přebrat podle sebe.
Hodím komlink zpět na stolek a spadnu opět do postele.
"Loki...musím se toho brouka zbavit, chci větší kus koláče..."
Rukama si projedu vlasy a odhodlám se vstát. Cítil jsem se jako kus hadru, chlastat do ranních hodin není na Coruscantu nikdy bez šrámů. Ale člověk musí furt hledat nové kontakty a nejlépe to jde se sklenkou dobrého pití v baru, kam tě bez obleku nepustí.
Svojí ranní hygienu nikdy neodbývám, už jen kvůli osobnímu pohodlí. Kapky vlažné vody pomáhají smívat pot z tanečního parketu i parfém slečny, která se kolem mně točila celou noc. Dvě žvýkačky s aktivným prvkem vyčistí mé zuby a osvěží dech. Navleču na sebe oblek. Ihned si vybavím tělo muže, kterému oblek patřil. Nemám výčitky svědomí, udělal jsem co bylo třeba. Stejně to byl zločinec, pašerák. Byla to pro něj pocta, zemřít pro vyšší cíl. Zbývala mi hodina a půl. Přesně na cestu do kantýny a malý drink na místě.
Vyjdu z bytu a pořádně ho zamču. Do kantýny je to kus cesty, ale není nad procházku městem. Zapálím si cigaretu, nejsem žádný kuřák, ale po ránu nikdy neodmítnu. A můžu po cestě lépe přemýšlet. Člověk musí mít vizi, za kterou jde. Nemůže jít jen o kredity, ani jen o ideály. Myšlenka musí být dokonalá, ale člověk k tomu potřebuje podnět. Tenhle Loki je mid-level, s ním mně nic nečeká. Dneska se to změní. Vejdu do kantýny a zamířím si to hned k baru. Opřu ruce o stůl a podívám se barmanovi do očí.
"Jedno točený šéfe..."
Rozhlídnu se po lokále, jestli tady už není můj kontakt, i když podle hodin mám ještě nějákých dvacet minut.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Kantýna U bezzubého Nikty byl tuctový podnik, jakých bylo na celé planetě nespočet. Jak bylo dobrým zvykem na podobných místech, celá místnost se utápěla v mírném šeru a dodávala tak návštěvníkům pocit anonymity. Z reproduktorů zněla píseň, kterou si zde slyšel už mockrát. Zesílilo tak v tobě podezření, že majitel pouští stále stejný záznam. Jelikož bylo poledne, byl podnik zaplněný pouze z části. Letmým pohledem ses ujistil, že Loki zatím nedorazil a tak si zamířil k baru. Dnes zde obsluhoval štamgasty Duroský barman. Pokynul ti na pozdrav a srozuměnou. Za pár úderů srdce už před tebou stálo dobře vychlazené Corellianské ale. Na jeden nádech vyprázdníš půlku sklenice nasládlého, alkoholického nápoje. Poté ji odložíš a prohlédneš si zdejší osazenstvo. V rohu místnosti seděl lidský pár. Právě byli v živé debatě, což dokreslovala bouřlivá gesta. Muž se pokoušel ženu zklidnit, ale marně. Pokaždé, když se ji dotkl odsunula se dál. Odhadl si, že mu asi přišla na nevěru a s touto skutečností ho nyní seznamovala. Nejblíže k tobě seděl u stolu osamocený devaronian a znuděně pozoroval svůj modře zbarvený drink. O dva stoly dál seděli dva rodiané a ukazovali někam na druhou stranu kantýny. Podíváš se tím směrem a zahlédneš Twi'lekckou ženu, která se právě vracela z toalety. Obdaruje tě úsměvem a posadí se k baru. Mezi vámi jsou tři barové stoličky. Jsi tedy dostatečně blízko, aby sis ji prohlédl. Pokožka měla levandulovou barvu, obličej jemné rysy, malý nosík směřoval mírně nahoru. Tmavé oči byli jako dvě černé perly. Oblečená byla do černých kožených kalhot a korzetu, který částečně zakrývala kožená bunda. Štíhlá, atletická postava jen dotvářela celý obraz dokonalosti. Musel si uznat, že tahle dívka patřila k těm nejhezčím zástupkyním své rasy, jaké si zatím viděl. Dřív než se rozhodneš zda dívku oslovíš nebo ne. Přijdou k ní oba rodiané. Každý se postaví z jedné strany.

Co si tak zašpásovat, kočičko? Kolik si účtuješ?
Promluví nezdvořile ten blíž k tobě a pohladí dívku po lekku. Ta sebou trhne a chladným hlasem vykřikne:

Nechte jí být!
Chvíli uvažuješ, zda si se nepřeslechl, ale ne. Twi'lečka o sobě mluvila ve třetí osobě.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

I když byl bar prázdný, stále se tu dala najít většina archetypů člověka. Byl tu rozhádaný pár. Muž se marně snažil uklidnit ženu, která přišla na něco velkého. Chlápek nejslpíše strčil svůj přístroj tam kam neměl, a teď se snaží zachránit svůj vztah. Napil jsem se znovu piva. Pivo odsuď bylo jedno z nejlepších, co se dalo sehnat. Barman jej opravdu uměl točit a staral se i o trubky. Špinavá sklenice? Zatím jsem se s tím nesetkal. Naopak muž předváděl přímo učebnicový příklad, jak na rozzlobenou ženu. Její osobní prostor se nyní zvětšil a vniknout jí do intimního prostoru? Ten člověk musel být zoufalý, takhle se to nedělá.
Devaronian to vyřešil podobně jako já a buď čekal na práci, nebo si odskočil v pauze na drink. Znuděný pohled na sklenku napovídal, že byl zamyšlený hluboko do sebe a nevšímal si okolí, ani toho jak se tváří. Já byl stále ostražitý a snažil jsem se udržovat si pojem o okolí. Třeba dva rodiáni, kteří sledovali twi'leckou slečnu, jak se vrací z toalet. Jejich zájem z nich přímo sršel. Ti jestli jí nenabídnou cenu, tak přestanu věřit ve své schopnosti.
I když jejich zájem jsem musel pochopit. Byla opravdu speciální. Její ladný krok mně přesvědčil nespustit z ní oči. V tuto chvíli určovala můj tep ona. Když si sedla vedle mně, ucítil jsem její omamnou vůni, vedle které květiny vadly závistí. Její styl člověka nutil padnout. Chtěl jsem jí mít pouze pro sebe. Nikdo pro ní nebyl dost dobrý, bylo na čase poznat jí blíže. Nechci zakládat rodinu, chci jí na jednu noc, možná na dvě. Chci být její kamarád, kterému se může svěřit. A to se mi v tom rozhodli ještě pomoc dva rodiani, kteří si mysleli, že se dá koupit. Jak naivní. Jejich pokus o sblížení ihned zamítla. Mluví o sobě ve třetí osobě? Roztomilé. Je čas, aby přišel hrdina.
Dopil jsem pivo a ukázal na barmana, že chci ještě jedno. Vrátil jsem pulitr barmanovi a s podtáckem v ruce se vydal k místu hned vedle okouzlující dívky. Dva rodiány jsem ignoroval do poslední chvíle. Na stoličce namířím se opřu levým loktem o bar, a tělem přímo naproti slečně a rodiánům. Pravou ruku držící podtácek zvednu rodiánovi přímo před oči, ale nepohlédnu na něj. Můj hlas je klidný a nezaujatý.
Půjdete pryč a naučíte se slušnému chování, nebo vás to má naučit tenhle tácek?
Ten neměl sloužit k ničemu jinému než k rozptýlení rodiána, ta samá ruka byla po hodu táckem do obličeje připravena vyletět přímo na krk vetřelce. Ke smrtelné ráně to mělo blízko, ale po úderu bude mít co dělat chytit vlastní dech. Leva ruka ležela v klidu na baru a čekala na druhého rodiána, kdyby se chtěl připojit do šarvátky. Pravý ruka by už nebyla útočná, pouze by chránila hlavu, kam tihle víkendoví rváči míří. Levá byla naopak připravená udeřit jak kladivo do hrudi a vyrazit mu dech. Základní údery, které mně učili ještě na vojenské akademii. Speciální jednotky by s tímhle neztráceli čas. Hodit tácek do obličeje, zvedak přímo na bradu, otočit hlavu o třicetpět stupňů do strany, škubnout o sedmdesát stupňů na druhou stranu. Druhý by nestačil zareagovat. Mrtovlu rodiána je potřeba hodit do cesty, pokusí se jí chytit, obejít zoufalce a zlomit mu vaz. Jednoduché, v kantýně nepřijatelné. Ale tihle amatéři nebudou problém, vypadaj že to zabalí...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Rodian plácl do pultu a otočil se k tobě. Očividně byl naštvaný, že ses odvážil přerušit jeho svádění a navíc vyhrožovat "převýchovou". Byl buď velmi hloupý nebo domýšlivý, protože tě nepovažoval za hrozbu. Maximálně za otravnou mouchu, po které se ožene rukou a ta sama odletí. To byla první chyba. Druhou udělal v okamžiku, kdy se rozhodl přijít blíž k tobě a zastrašit tě.

Radši si nehraj na hrdinu člověče! Nevíš s kým máš tu čest! My jsme Razzagové! Padej ocud dřív než ti můj bratr proděraví břicho!
Varuje tě. Až nyní si všimneš blasteru v ruce druhého Rodiana. V tvůj prospěch hraje i skutečnost, že z mužova dechu je cítit alkohol. S trochou štěstí popíjel i jeho bratr a tak budou jeho reakce zpomalené. Twi'lečka za celou dobu nepromluvila. Pouze otočila hlavu a čekala na tvou reakci.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Rodián byl dost hloupý na to, aby vyložil všechny své karty ihned na stůl. Zbraň však nebylo něco, co bych mohl jen tak přehlédnout, byla to důležitá nová proměnná, s kterou se muselo počítat. Jakobych scénu viděl z výšky. Jeden naproti mně, druhý na mně čekal se zbraní opodál. Rozděloval nás pouze podtácek, který jsem stále držel rodiánovi před očima. Napadlo mně přesně dvanáct způsobů, jak se z toho dostat, pět způsobů nevedlo k smrti rodiánů, dva způsoby zabili pouze toho se zbraní.
Úder do pravého ramene, zmocním se hlavy, otočím ho k zády k sobě, kopnutí pod koleno ho vyvede z rovnováhy, druhý rodián nestihne zareagovat, když ho pošlu proti němu. Ztratí rovnováhu, moje vzdálenost je šedesát centimetrů, zmocním se jeho ruky, odzbrojím ho...
Tenhle plán je ideální, je tu ale spousta jiných možností. Úder do spánku, vzdálenost k druhému překonám jedním krokem, úder do obličeje, odzbrojení, úder zbraní...
Zvednu se, odejdu, nechám jím dívku...vlastně tahle možnost jako jediná nepřipadá v úvahu. Může se ukázat, že je holka naprosto blbá, nebude se s ní dát mluvit a začne mně srát. Zabít jí můžu dycky, ale oni půjdou první. Pohlédnu na rodiána, co stojí centimetr odemne.
"Myslím že vím, s kým mám tu čest. Ty seš debil..."
Ukážu táckem na toho nejbližšího a lehce se nahnu, abych viděl i na druhého, přičemž obhlédnu situaci.
"A ty seš jeho naivnější verze...ani nevím, jak se jmenujete slečno, já jsem Patrick..."
Podívám se na slečnu a věnuju jí milý úsměv. Jen kvůli tomu, abych uvolnil situaci a zmátl rodiány.
Sekundu ticha a překvapených výrazů využiju k hození tácku do obličeje ozbrojeného muže. Rána levačkou přetočí nejbližšího rodiána čelem ke kolegovi a poslouží mi jako živý štít. Obě ruce tvrdě strčí do zad rodiána a pošlou ho přímo naproti zbrani. Pákou pod jeho pravou ruku ho pošlu dál od baru mezi stoly a hned šahám po zbrani rodiána. Držením hlavně kontroluji, aby mířil na zem a loktem ho připravím na odzbrojení. Jednoduchým vykroucením zbraně nahorů se jí zmocním. Stačí jednoduše klepnout do těla blasteru, abych zbraň pevně držel správným směrem. Levá ruka už chytá rodiánovu hlavu, zatímco pravá, držící zbraň jí pomáhá tlakem zezadu. Protočením vyvedu útočníka z rovnováhy a pošlu ho za jeho kolegou. Přesně jak nás to učili, celá akce trvá něco přes tři sekundy a nepřítel nedostane šanci se projevit. Zbraň je stále připravena, i když míří pod lehkým úhlem na zem, ukončit životy rodiánů.
Učebnice to měla jasně naplánované. Ale jak se říká, žádný plán nepřežije první kontakt. Připravil jsem si tácek v ruce a zamířil na rodiána se zbraní...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Dívka ti oplatí úsměv, ale své jméno nestačí sdělit. Rodian, který doposud mluvil se probral z překvapení a vztek v něm přetekl únosnou hranici. Poslední chybu udělá ve chvíli, kdy ti vyrazí vstříc. Hodíš tác a donutíš tak muže s blastrem uskočit stranou.

Ty jeden zasss...
Nedokončí větu, protože mu tvá pěst zmasíruje obličej. Síla úderu muže dle plánu přetočí k tobě zády. Okamžitě ho chytneš a použiješ jako živý štít. Jeho bratr opět stojí dva metry před vámi. Avšak zaváhá. Nevystřelí ze strachu, že zraní svého příbuzného. Rychlostí blesku pošleš hmyzáka dopředu. Ozbrojenec hbitě uskočí, vystřelit už ale nestačí. Instinktivně si trochu pomůžeš Silou a tak mrknutím oka zdoláš vzdálenost mezi vámi a uchopíš zbraň. Jednoduchým, naučeným pohybem se předmětu zmocníš. V tu chvíli na tebe hmyzák skočí, zatímco jeho bratr se ti omotá kolem nohou. Ztratíš rovnováhu a spadneš na ležícího rodiana, který si ke zlomené čelisti může nyní připsat i vyražený dech. Boje se již nezúčastní. Nicméně jeho bratr nepřestává dotírat. Přiskočí k tobě a začne tě škrtit.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Situace se vyvíjelo kontrolovaně a brzo jsem měl v ruce zbraň i výhodu. Ale nečekal jsem rychle zotavení rodiana, který na mně dopadl celou váhou a shodil mně na zem. Jeho bratr mu v tom ochotně pomohl, ale výběr pozice byl neštastný. Jeho tělo zbrzdilo můj dopad a nechtěně jsem se tak postaral o jeho eliminaci. Zbyl tu pouze jeho brácha. Jeho ruce pevně obejmuli můj krk a snažili se mně zardousit. Nemohl jsem si pomyslet nic jiného, než jak patetické to bylo.
Nebylo těžké si vybavit, co mně učil výcvik. Do podobných situací nás dostávali instruktoři pravidelně. Normální člověk by se nejspíše snažil otevřit stisk, protože jediné co potřebuje je nadechnout se. Možná se pokusí odtlačit útočníka pryč, trefit ho několika ranami, aby povolil stisk. Na akademii byl protiútok stále dětská hra. Úder dlaní do čelisti nebo pod nos. Nebo úder do uší. Zaháknout jeho nohu svojí, dostat obě ruce pod něj a zatlačit. Převrátit se a zaujmout pozici na hoře.
U speciálních jednotek nás naučili trochu útočnější taktiku. Prsty do oči, zakroutit hlavou, dostat ruku pod krk, zaháknout nohu, obráti se. Konečná pozice by zanechala útočníka čelem k zemi a mně přímo nad ním, držící ho v kravatě. Ale existovala rychejší verze, kterou jsem preferoval. Vyučovala se později, až když učitelé věděli, že známe základy. Musel jsem se připravit. Vše muselo být rychlé a perfektně načasované.
Úder levačkou pod pravý loket, o sekundu zpožděný přímý údere pravačkou do krku. Jeho pravá ruka povolí. Chytit zápěstí, zatlačit na loket, natočit své tělo doleva. Využít jeho váhy k posunutí. A trhnout sebou. Obličejem tvrdě označkuje podlahu, dost tvrdě na to, aby si neuvědomil, že jsem na nohách a ta pravá dopadá na jeho hlavu. Blaster není třeba použít. Až bude rodián při sobě, už nebude myslet kolik stojí dívka, ale jak se zbavit bolesti hlavy. Útok byl přímočarý a musel mít tok. Jakékoliv zaváhání nebo zdržení dávalo protivníkovi čas zkazit mé plány. S tímto jsem do toho šel a očima jsem zaměřil své dva cíle, loket a krk. Byl čas přejít opět do protiútoku.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Tentokrát už se nic nezkazilo. Protivník si byl jistý svou převahou a podcenil tě. K protiúderu či obraně se nezmohl. Plán vyšel na jedničku. Postavíš se nad dvojici ležících těl a naposledy je přejedeš pohledem. Tvému tělu kraluje adrenalin. Mysl ti zaplňuje opojný pocit. Připadáš si nepřemožitelný. A to právem. Do reality tě opět přivede potlesk, který ti věnuje twi'lečka.

Výborně!
Promluví a zasměje se. Poté ti pokyne, aby sis k ní přisedl. Něco ti na jejím postoji nesedí. Jako by od začátku věděla, jak celá šarvátka dopadne. Což ti vzápětí sama potvrdí.

Ona věděla, že si dobrý a rychlý bojovník, ale až takhle?
Opět se ohlédne za ležícími bratry a uznale pokývá hlavou.

Jmenuje se Aola. Loki ji poslal, aby tě vyzvedla. Pan Fairley si s tebou přeje mluvit.
Jak si dobře věděl Caleb Fairley bylo jméno muže, kterému všichni přezdívali Skřet. Byl to šéf tvého šéfa. A skutečnost, že tě touží poznat osobně byla dobrým znamením pro tvou kariéru.

Máš na ni nějaké otázky nebo můžete vyrazit?
Pohodí zvědavě lekku ze strany na stranu a věnuje ti svůdný úsměv.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Muži leží na zemi ve stavu, kdy se o ně nemusím více starat. Opojen vítězstvím jsem u ženy přehlédl její změnu chování, což hodnotím jako první svojí chybu v pozorování. Její potlesk nebyl od obdivující oběti. Je to chladný potlesk očekávaného výsledku. Nešetří chválou a tak se brzo cítím v její přítomnosti pohodlně. Sednu si vedle ní a pokynu barmanovi, jakože se omlouvám za ty dva rodiány. Upiji douško piva a zaposlouchám se do melodie Aolina hlasu. Pochvala střídá pochvalu, i její jméno. A nakonec největší překvapení dne. Rovnou za Skřetem? To si nechám líbit. Pivko ve mně mizelo stejně rychle, jak Aola pokračovala ve své řeči.
"Možná bych měl jednu otázku..."
Dopiju pivo a stoupnu si. Pečlivě srovnám své oblečení, které naštěstí nemělo žádný šrám po šarvátce a nakloním se k twi'lecké svůdnici.
"Ztratil jsem své telefonní číslo, dá mi Aola její?"
S úsměvem a uspokojením, že jsem si vzpoměl na cliché větu z vojenské akademie, které se tam předhazovali jak na běžícím páse. Každý se chlubil, jakou větší blbost řekl a co mělo úspěch, nebo za co dostal přes hubu. Rukou jsem jí naznačil, že se můžem vydat na cestu a jako gentleman jsem jí nabídl svojí pravou stranu a nechal jí vést k panu Fairleyi.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

Pohled, kterým si tě dívka měřila nepatřil bezbranné bytosti. Naopak. Byl to pohled zkušeného dravce, který dokázala ovšem velmi dobře skrývat. A teď, když byli karty vyloženy nebylo dál potřeba hrát si na princezničku. Nepochyboval si, že kdyby přišlo na věc, sama by se o oba rodiany postarala levou zadní. Došlo ti, že celá scéna byla dobře připravená zkouška tvých schopností. Pokud bys neprošel, Aola by tě za Skřetem nikdy nevzala. Jakmile položíš twi'lečce otázku, usměje se a prstem pravé ruky přejede po tvé tváři.

Pravděpodobně dá. Ale později. Nejdřív práce, pak zábava. Pan Fairley nerad čeká.
Jen co domluví položí na barový pult dva kreditové plíšky, jejichž hodnota vysoce převyšuje vaší společnou útratu.

Za problémy.
Pokyne durosovi na pozdrav a ten jí ho oplatí hlubokou úklonou. Shrábne kredity a dál už vám nevěnuje pozornost. Společně vyjdete z kantýny a Aola tě zavede k blízko zaparkovanému uzavřenému speederu. Vozidlo stříbrné barvy mělo po stranách modré pruhy. Na svém šasi neneslo žádné známky opotřebení. Divil ses jak je možné, že se ho za tu dobu co tady stálo všem na očích nepokusil někdo ukrást. Až při bližším průzkumu zaregistruješ na kapotě drobný černý symbol hada, který požírá vlastní ocas. Odhadl si, že to je Skřetův znak. Varování pro všechny zlodějíčky, aby se drželi dál. Je-li jim život milý. Nastoupíte a Aola ti podá černý šátek.

Pravidlo. Pro tvou i jejich ochranu. Nemusíš se ničeho obávat. Nemá v plánu tě zabít.
Její melodický hlas zněl tentokrát mnohem přísněji a nedával ti prostor k odmlouvání. Mohl si odmítnout, ale to by znamenalo, že si vystoupíš a Skřeta nikdy osobně nepoznáš.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant, Kantýna U bezzbubéno Nikty

"Ha, lákavé..."
Už jen kombinace slov "číslo" a "zábava" dávali muži jako já příslib něčeho, co zvládnou splnit jen ženy jisté svojí cenou. Barman dostane zaplaceno i něco navíc, proto na něj mávnu s úsměvem, jak se všechno dobře vyřešilo. Vyšli jsme ven a ani nejnaivnější člověk by nečekal, že půjdem pěšky. Nádherný speeder s podpisem, který mu zaručoval nedotknutelnost. Každý malý zlodějíček, i když okrádal slepé babičky na vozíku, znal co znamená dotknout se něčeho s podobným logem. Nastoupil jsem na místo spolujezdce a už mi dívka podávala šátek.
"Ale notak, nepočkáme až se vrátíme ke mně do apartmánu?"
Zdůraznil jsem slovo apartmán, protože na to zdejší holky slyšeli víc než na cokoli jiného, i když na ženu jako byla Aola to nemohlo mít žádný větší účinek, rád jsem jí upozornil, že žiju výš. Vzal jsem jí šátek s ruky, aby věta vyzněla na prázdno a nevypadalo to, že jí balím. I když to muselo bejt jasný.
"Dobře, nasadím si to, jen když mi slíbíš, že ti budu moct jednou zavázat oči taky..."
S úsměvem jsem si nasadil šátek na hlavu a poctivě utáhl, abych nic neviděl. Cesta mi byla cekem volná, ale chtěl jsem mluvit.
"Doufám že nemáš taky zavázaný oči, minimálně jízda tomu odpovídá...
Hodím vtípek, hlavně pro svoje pobavení, protože jí touhle narážkou těžko zaujmu. Bez váhání pokračuju další, konečně míněnou otázkou.
"Má pro mně Aola nějáké rady, až se setkám se Skřetem?"
Strašně se mi líbilo, jak o sobě mluví a bylo neuvěřitelně roztomilý jí tak také říkat. Přesto jsem se těšil na jednu věc více než na ní. Na svého zaměstnavatele, byla to úžasná možnost dostat se blízko ke zdroji a ten se mohl obrátit do mé kapsy rychlostí blesku.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Gwendolin »

Coruscant

Nepochybuje, že by se jí u tebe líbilo, ale radši by tě zavezla k sobě.
Z odpovědi si mohl usoudit, že Aola měla ráda věci pod svou kontrolou. Iniciativní dívky jsi měl rád. Byla s nimi větší zábava. A tato konkrétní žena nyní se spokojeným výrazem sledovala jak si zavazuješ šátek. Jakmile bylo hotovo zamávala ti dlaní před obličejem. To jsi však nemohl vidět. Nyní ses spoléhal pouze na zbylé smysly a Sílu.

To ti slíbit nemůže. Ale nevylučuje to.

K uším ti doléhal cvakot tlačítek. Poté se repulzory probudily k životu a celý speeder se nadzvedl. O několik úderů srdce později tě akcelerace zarazila do sedadla. Následovalo mírné pohupování, což byl společně se zvuky dopravy jasný signál toho, že letíte. Tvému vtípku se dívka zasměje a aby tě potrestala za zpochybňování jejích schopností udělá s vozidlem myšku. Nečekáš to a tak se mírně praštíš do hlavy.

Omluv ji. To nechtěla.
Zalže.

Má. Ta nejdůležitější: Nikdy mu neříkej skřet! Nemá to rád. Pro sebe si nech i další přezdívky, které tě napadnou. Oslovuj ho pan Fairley, případně Caleb, pokud ti nabídne tykání. Ale to na první schůzce nehrozí... On je...
Zarazí se při hledání vhodných slov.

...není člověk jako ty. Takže na něj moc nezírej. Nerada by sledovala, jak ti vydloubávají oči.
Na okamžik ti zalehnou uši. Znatelněji je slyšet i zvuk dopravy. Odtušíš, že jste právě vjeli do tunelu.

Buď k němu upřímný. Pravdu a věrnost umí náležitě ocenit.

Další rady už ti dívka nestačí sdělit. Zpomalí, vyťuká něco do palubní desky a pak stroj navede na přistání. Jakmile se zastaví, vypne veškeré systémy a stáhne ti šátek z hlavy.

Loki na tebe už čeká. Zavede tě za Calebem.
Zahlédneš modrého létajícího tvora. Vystoupíš a zamíříš za ním, zatímco Aola zůstává ve speederu a něco dodělává. Nacházíš se v garáži speederů a speederových motocyklů. Všechny dopravní prostředky se lesknou a vypadají nově. Samozřejmostí je i drobný symbol hada. V místnosti krom vás tří nikdo není. Toydarian ti s úsměvem letí naproti.

Aaaa! Tady je můj oblíbenec! Vítej! Snad mi odpustíš, že jsem tě nevyzvedl osobně. Ale něco mi říká, že přítomnost prdelky ti byla mnohem příjemnější než má stará maličkost. Haha!
Pokyne ti, abys ho následoval k nejbližším dveřím. Společně vstoupíte do prostorné, čisté chodby a zamíříte hlouběji do útrob základny.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Pear
Temný Jedi
Temný Jedi
Příspěvky: 2233
Registrován: 31.12.2007 18:03:02
Uruguay

Re: Die Geschichte von Patricken

Příspěvek od Pear »

Coruscant

Společnost dívky jsem si užíval, i když jsem se na ní nemohl dívat. Nebo možná právě proto. Když jsem měl zavázané oči, celý svět byl najednou interiér speederu. Viděl jsem každý pohyb její ruky, kdyz zatočila, i každý úsměv, když promluvila. Cítil jsem její přítomnost, slyšel jsem jí, byla tam. Síla mi také pomáhala v představivosti a já si připadal, že mám o situaci perfetní přehled. Nemohl jsem být dále od pravdy. Neměl jsem tušení, kam jedem. Snažil jsem se pomatovat si cestu, ale bylo mi to k ničemu.
Vysvobodí mně opět fialová víla, která mi stáhne šátek z očí.
"Loki?"
Zklamaně pohlédnu na přilétající hmyz, a vydám se mu naproti. Ten mně rád vidí, jak jinak. Já ho už tak moc ne, raději bych šel za doprovodu Aoly. Nicméně když jsem byl broukovi na dosah a promluvil na mně, otevřel jsem ruce na přivítanou a nahodil úsměv na tváři.
"Loki! Dlouho jsme se neviděli. Už jsem si myslel že jsi byl na plastice, když si mně odchytla...prdelka..."
Snažím se o vřelé přivítání, přesto s nadsázkou, ale nakonec jsem se neubránil zaražení na konci. Prdelka? To by šlo. Ale nevím jestli její cena v mých očich neklesla, jak řekl tenhle ohavnej hmyzák její přezdívku. To oslovení mi bylo stále proti srsti, ale co se dá dělat, to vyřeším potom. Následoval jsem Lokiho dál do chodby.
"Máš nějáký info předem, do čeho se řítím?"
Zkusím jen tak nadhodit otázku, jestli se chytne. Každá informace navíc mi pomůže připravit se, abych udělal nejlepší dojem. Vše se odvíjí od toho prvního, to je známé dávno a když nastavím laťku hodně vysoko, bude pak těžší srazit se v jeho očích.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka: :guard: :maul: :guard:
Darth Revan ♥

Zamčeno

Zpět na „Ostatní“