Die Geschichte von Patricken
Napsal: 15.7.2013 02:03:46
Jméno: Patrick Deewey
Povolání: Kadet
Rasa: Člověk
Planeta narození: Coruscant
Životopis postavy: Když se Patrick objevil na vojenské akademii hned v první vlně kadetů, byl větší záhadou než smrt Yody. Muž bez minulosti, který začne převyšovat i zkušené vojáky a instruktoři si s ním neví rady. Nikdy nikomu nevyprávěl odkuď pochází. Nezmínil se, kdo jsou jeho rodiče nebo jaké školy dokončil. Byl to prostě Patrick, energický a charismatický voják, kterému procházelo až moc. Říkalo se, že jeho rodina zemřela na Hvězdě Smrti a Patrick to přežil, netušíc nic, daleko od nebezpečí. Také se říkalo, že je to Imperiální agent. Nebo že ho zatím žádný instruktor neporazil. Jedinou pravdou bylo, že Patrick miloval rozšiřování podobných zpráv. "Stačí na to tři. Jeden řekne druhýmu, třetí se to dozví a pak už jen stačí sledovat. Je to jak hra. A někdo musí určovat pravidla." Uspokojovala ho ta aura tajemna, díky které se k němu nechovali jako k sobě rovnému. Většinou měl od ostatních klid a udržoval si kontakt jen s pár kadety, nutno říct, že všichni byli špička akademie. "Lidi mají tendenci združovat se do skupin. Každá si vytvoří vlastní subkulturu. Argot, gesta, vše je tak přirozené. Přesto čím je skupina větší, tím víc se individualismus stírá. Malá elita? Tam patřím já." To byl jediný důvod, proč se dostával do křížku s ostatními. Kdo se ale mohl rovnat tlupě nejlepších, navíc s vůdcem, o kterém nikdo nic nevěděl? Patrick se nechlubil, raději bez váhání ukázal, proč je lepší a tak jeho první rok na akademii zdobilo spoustu pochval, ale taky studentů se zlomeným nosem i jinými částmi těla. Koncem prvního roku se také zvýšila četnost jeho návštěv velitele jednotky a hned začátkem následujícího ročníku se kadeti nestačili divit, kam se Patrick a zbytek nejlepších ztratili.
Patrick pouze přesvědčil nadřízeného, že jsou všichni natolik připraveni, že škola speciálních jednotek pro ně nebude obtíž. A skutečně nebylo těžké zapadnout mezi zkušenější kolegy, jejichž respekt si získali rychle. "Zpět na akademii jsem byl nejlepší. Tady budu druhej nejlepší. První bude dycky tenhle zasranej automat, dej mi ten švestkovej energy bar ty svině!" Pro Patricka samozřejmě nebylo těžké zapadnout, miloval společnost stejně vyjímečných lidí jako byl on sám, všichni vojáci zde měli stejné předpoklady. Byli vyjímečně vytrvalí, nadprůměrně inteligentní a schopni v mnoha směrech. Konečně byl zaujatý. Bavila ho snaha být nejlepší. Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat. Jeho proslov ovšem nebyl úplně standartní: "Přísahám, že budu tuhle super hodnost leštit, krmit a občas jí vyvenčím. Chcete jí někdo koupit? Za švestkovej energy bar..." Stále měl problémy řídit se rozkazy, disciplína bylo něco, co sice vyžadoval, ale sám jí stále porušoval. Půl roku vydržel výcvik speciálních jednotek, pak ale jakoby se v něm něco zlomilo. Opět přestával věřit ve výcvik a jeho progres. Přišel první trest za nerespektování nadřízeného. Pak další. A další. Pro Patricka bylo stále těžší omlouvat své chování, i přímluvy ostatních přestávaly platit. Platilo tu však jednoduché pravidlo, které Patrick odpozoroval dávno. "Nemůžete vyhodit vůdce. To je jak sebrat dětem lízátko. Tihle muži spolu žijí, věří si a bojují dobrovolně. Elitní jednotka vytvořená z rebelů nikdy nebude ctít řád, ale rebela vedle sebe. Bojují pro ideu dobra, jakkoliv je to povrchní. To velení nikdy nepochopí. Musí vychovat novou generaci. To už ale nechci vidět." Další možností bylo znepříjemnit kadetovi život tak, že se začne chovat podle pravidel. Ale to by nemohl mít Patrick vlastní pravidla a když už byl na akademii deset měsíců, uznal že ho nebaví všechny ty vymyšlené tresty a úkoly, které ho stejně jen zdržovali.
A útěk nebyl vůbec těžký. Patrick to měl dokonale vymyšlené. Využil další rádoby realistické mise v terénu. Stmývalo se a transportér vyložil společně s Patrickem pět pětičlenných skupin. Jedné z nich velel - úderný tým Bravo, předpokládaný hrot útoku. Ale ještě než vše začalo, Patrick měl jasno jaké vydá úkoly. Zatímco svůj tým nechal strážit pozici, on šel na průzkum oblasti. Moc dobře však věděl kde je nepřítel. Jeho cílem bylo všechny obejít a zmizet jednou pro vždy. Když věděl, že je dostatečně daleko, vyndal z kapsy malou mapku, naškrábanou na ubrousek. Věděl že cokoli, v čem byla technologie, si nechat nemohl. To znamenalo cestovat ve spodním prádle, ačkoli tento handycap napravil hned jak nastala tma a mohl se vloupat do jednoho z bytů. Nečekaně byl však majitel vzhůru a po souboji, který trval přibližně sekundu a něco, ležela na zemi mrtvola neštastného majitele. Patrick mohl konečně rozsvítit a zjistil, že se vloupal k bohatému obchodníkovi, loď byla na přistávací plošině a hlavně před ním ležela spousta kreditů. Smrt civilisty byla nešťastná, ale nedalo se nic dělat, plakat za něj mohli jeho blízcí, Patrick se musel dát dál na cestu. Do oka mu ze skříně padl hned první černý oblek, jehož cena se mohla pohybovat někde okolo týdenního rozpočtu pětičlenné Tatooinské rodiny. "Tohle už není povrchní, tohle je styl." Opojen zdárným začátkem úniku, Patrick ani nepřemýšlel, co bude dělat dál. Pouze shrábl kredity, nastoupil do lodě a... v tu chvíli mu došlo, že nemá kam jít. Jeho rodiče byli skutečně mrtví. Všechny přátelé co měl nechal za sebou, protože prostě mohl. Ale nákladní prostor byl plný a stačilo zmáčknout tlačítko, které navedlo loď dle navigačního počítače na klasickou obchodní trasu. Rozhodl se hrát si na obchodníka. Věděl, že nová práce může posunout člověka dál, ale stále musel pochybovat.
Při pohledu na navigační počítač se na okamžik zarazil. Chorlianský sektor Patricka upřímně překvapil, proto šel ihned zkontrolovat zboží. Pěkná hromádka součástek do zemědělských strojů, na první pohled. Po bližším prozkoumání však do sebe součástky pasovali i jinak a stačilo přidat hnací mechanismus a zásobník s plynem aby vznikla dost dobrá zbraň k zabíjení. Když doletěl s lodí na Zygerrii, čekala ho ta už malá skupinka mužů různých ras. Všichni v ruce třímali pušku, Patrick neváhal a nabil svůj blaster, který si společně s nožem nechal jako jediné věci z akademie. Zaparkoval loď, otevřel nákladní rampu a spustila se střelba na slepo. Patrick ale všechno sledoval z tajného prostoru pod palubou lodiě a vylezl až když palba přestala a muži se nalodili. Zabít pět lidí nebyl po všem tom výcviku problém, hlavně když většinu dostal než si uvědomili že jim někdo zabíjí kolegy. Když bylo po všem, vzpoměl si Patrick na nedaleký tábor, kterého si všiml ze vzduchu. I když se mu nechtělo, lákal ho průzkum a po krátkém rozmyšlení se tam také vydal. Po cestě se postaral o dvoučlennou hlídku a v táboře zabil posledního strážce, než byl vzduch čistý. Nenašel tam však nic cenného, tedy až na jednoho muže, zbídačeného, spoutaného a zavřeného v kleci. Patrick usoudil, že osvobodit muže není žádný risk, naopak to může být užitečné. Nepočítal ale s nabídkou, která od vděčeného muže příjde. Věděl co je to Síla a kdo jsou Jediové, jen jaksi žádného doposud nepotkal. A tenhle mu nabídl výcvik a odhalil jeho cit pro Sílu. Pro Patricka toho bylo dost, prostředníčkem se rozloučil s Jediem a vydal se k lodi, nicméně po cestě přemýšlel. Nevěděl kam jít a mohl své rozhodnutí opět oddálit. Ukrýt se než bude pokračovat v cestě. Doletěl lodí blíž k táboru a nabídl Jedimu cestu.
Jeho domov byl Baltimn, planeta, o které nikdy neslyšel, ale po krátkém letu už postarší muž ukazoval prstem na Školu Skryté Moudrosti. Patrick si jí brzo po jeho přijetí přejmenoval na Školu Pokrytectví a rozhodně tam nebyl přijat tak, jak na vojenské školy. I když se se světelným mečem naučil, ostatní ho stále napomínali, že nosil na tréningy kovový meč a snažil se prosazovat jiné, většinou vojenské techniky. Přesto ho nebavilo porážet ostatní studenty, kterým chyběla ta finesa, kterou Patrick vládl.
Možná proto dostal jedinou misi. Převzít zásoby. Bral to jako potupu svých schopností, ale bez námitek se vydal tam, kam měl. Nečekal, že se něco tak jednoduchého může vymknout kontrole tak rychle. Zrovna nakládal zásoby do nákladního prostoru, když se za ním objevil muž s blasterem. A dva další, jistící svého velitele z dálky. Patrick cítil chladnou hlaveň, tlačící ho do zad. Rychlý flashback ho vrátil do reality a otočkou se zmocnil zbraně, i muže. Nyní už ho držel pod krkem, jako živý štít, a na mušce držel další dva útočníky. Neměl na výběr, nikdo nehodlal ustoupit. Jeho rukojmí se sesunul po ráně do hlavy, která prostě nemohla minout. Využil chvíle, kdy tělo muže padalo, aby vytáhl svůj blaster, který s sebou stále nosil. Dvě zbraně v jeho rukou už byl argument, který mohl vyřešit leckterou situaci. Zazněly čtyři výstřely, dva z každé zbraně. Přesně jak ho naučili speciální jednotky. Každý z mužů padl na zem, smrtící byly oba výstřely umístěné blízko sebe. Když se vrátil zpět mezi Jedie, nikdo neocenil co udělal. "Takhle že se to nedělá? Možná by se s tím mělo začít, nemuseli by jsme se schovávat jak děti..."
Stále častěji s ním mluvil mistr Kenzon. Jeden diskuze neměl rád, druhý si je užíval. Patrick miloval, když dostával mistra do rozpaků. Proto se mu jednou zmínil i o svém otci, bylo to těsně před tím, než si odbyl další rok a opět ztratil víru v to, co se učil. "Můj otec byl stejný bezcharakterní idealista jako vy všichni," prohlásil, "on si aspoň přiznal, že nedělá správnou věc, vy na to nikdy nepřijdete!" To byl ten okamžik, kdy ho nikdo nedokázal zastavit, Patrick se prostě sebral a odletěl neznámo kam.
Vlastně se dostal až na Coruscant, věděl že nikde není lepší místo na práci, než ve středu všeho dění. Coruscant byl živoucí organismus, který čekal jen na správný podnět. A Patrick měl jasno, kam míří. "Zahazovat se s těmahle nízkýma poskokama? Dobrý leda pro ubožáky, co se smíří s garsonkou a deseti kreditama na den. To sou penízky. Musím se dostat výš. Je tu spousta organizací, které jsou mocnější než samotná republika. Obchod je jednoduchý, život za kredity. To zvládnu..."
Hlavní zbraně: Blasterová pistole, nůž
Poznámky Patrick...!
Povolání: Kadet
Rasa: Člověk
Planeta narození: Coruscant
Životopis postavy: Když se Patrick objevil na vojenské akademii hned v první vlně kadetů, byl větší záhadou než smrt Yody. Muž bez minulosti, který začne převyšovat i zkušené vojáky a instruktoři si s ním neví rady. Nikdy nikomu nevyprávěl odkuď pochází. Nezmínil se, kdo jsou jeho rodiče nebo jaké školy dokončil. Byl to prostě Patrick, energický a charismatický voják, kterému procházelo až moc. Říkalo se, že jeho rodina zemřela na Hvězdě Smrti a Patrick to přežil, netušíc nic, daleko od nebezpečí. Také se říkalo, že je to Imperiální agent. Nebo že ho zatím žádný instruktor neporazil. Jedinou pravdou bylo, že Patrick miloval rozšiřování podobných zpráv. "Stačí na to tři. Jeden řekne druhýmu, třetí se to dozví a pak už jen stačí sledovat. Je to jak hra. A někdo musí určovat pravidla." Uspokojovala ho ta aura tajemna, díky které se k němu nechovali jako k sobě rovnému. Většinou měl od ostatních klid a udržoval si kontakt jen s pár kadety, nutno říct, že všichni byli špička akademie. "Lidi mají tendenci združovat se do skupin. Každá si vytvoří vlastní subkulturu. Argot, gesta, vše je tak přirozené. Přesto čím je skupina větší, tím víc se individualismus stírá. Malá elita? Tam patřím já." To byl jediný důvod, proč se dostával do křížku s ostatními. Kdo se ale mohl rovnat tlupě nejlepších, navíc s vůdcem, o kterém nikdo nic nevěděl? Patrick se nechlubil, raději bez váhání ukázal, proč je lepší a tak jeho první rok na akademii zdobilo spoustu pochval, ale taky studentů se zlomeným nosem i jinými částmi těla. Koncem prvního roku se také zvýšila četnost jeho návštěv velitele jednotky a hned začátkem následujícího ročníku se kadeti nestačili divit, kam se Patrick a zbytek nejlepších ztratili.
Patrick pouze přesvědčil nadřízeného, že jsou všichni natolik připraveni, že škola speciálních jednotek pro ně nebude obtíž. A skutečně nebylo těžké zapadnout mezi zkušenější kolegy, jejichž respekt si získali rychle. "Zpět na akademii jsem byl nejlepší. Tady budu druhej nejlepší. První bude dycky tenhle zasranej automat, dej mi ten švestkovej energy bar ty svině!" Pro Patricka samozřejmě nebylo těžké zapadnout, miloval společnost stejně vyjímečných lidí jako byl on sám, všichni vojáci zde měli stejné předpoklady. Byli vyjímečně vytrvalí, nadprůměrně inteligentní a schopni v mnoha směrech. Konečně byl zaujatý. Bavila ho snaha být nejlepší. Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat. Jeho proslov ovšem nebyl úplně standartní: "Přísahám, že budu tuhle super hodnost leštit, krmit a občas jí vyvenčím. Chcete jí někdo koupit? Za švestkovej energy bar..." Stále měl problémy řídit se rozkazy, disciplína bylo něco, co sice vyžadoval, ale sám jí stále porušoval. Půl roku vydržel výcvik speciálních jednotek, pak ale jakoby se v něm něco zlomilo. Opět přestával věřit ve výcvik a jeho progres. Přišel první trest za nerespektování nadřízeného. Pak další. A další. Pro Patricka bylo stále těžší omlouvat své chování, i přímluvy ostatních přestávaly platit. Platilo tu však jednoduché pravidlo, které Patrick odpozoroval dávno. "Nemůžete vyhodit vůdce. To je jak sebrat dětem lízátko. Tihle muži spolu žijí, věří si a bojují dobrovolně. Elitní jednotka vytvořená z rebelů nikdy nebude ctít řád, ale rebela vedle sebe. Bojují pro ideu dobra, jakkoliv je to povrchní. To velení nikdy nepochopí. Musí vychovat novou generaci. To už ale nechci vidět." Další možností bylo znepříjemnit kadetovi život tak, že se začne chovat podle pravidel. Ale to by nemohl mít Patrick vlastní pravidla a když už byl na akademii deset měsíců, uznal že ho nebaví všechny ty vymyšlené tresty a úkoly, které ho stejně jen zdržovali.
A útěk nebyl vůbec těžký. Patrick to měl dokonale vymyšlené. Využil další rádoby realistické mise v terénu. Stmývalo se a transportér vyložil společně s Patrickem pět pětičlenných skupin. Jedné z nich velel - úderný tým Bravo, předpokládaný hrot útoku. Ale ještě než vše začalo, Patrick měl jasno jaké vydá úkoly. Zatímco svůj tým nechal strážit pozici, on šel na průzkum oblasti. Moc dobře však věděl kde je nepřítel. Jeho cílem bylo všechny obejít a zmizet jednou pro vždy. Když věděl, že je dostatečně daleko, vyndal z kapsy malou mapku, naškrábanou na ubrousek. Věděl že cokoli, v čem byla technologie, si nechat nemohl. To znamenalo cestovat ve spodním prádle, ačkoli tento handycap napravil hned jak nastala tma a mohl se vloupat do jednoho z bytů. Nečekaně byl však majitel vzhůru a po souboji, který trval přibližně sekundu a něco, ležela na zemi mrtvola neštastného majitele. Patrick mohl konečně rozsvítit a zjistil, že se vloupal k bohatému obchodníkovi, loď byla na přistávací plošině a hlavně před ním ležela spousta kreditů. Smrt civilisty byla nešťastná, ale nedalo se nic dělat, plakat za něj mohli jeho blízcí, Patrick se musel dát dál na cestu. Do oka mu ze skříně padl hned první černý oblek, jehož cena se mohla pohybovat někde okolo týdenního rozpočtu pětičlenné Tatooinské rodiny. "Tohle už není povrchní, tohle je styl." Opojen zdárným začátkem úniku, Patrick ani nepřemýšlel, co bude dělat dál. Pouze shrábl kredity, nastoupil do lodě a... v tu chvíli mu došlo, že nemá kam jít. Jeho rodiče byli skutečně mrtví. Všechny přátelé co měl nechal za sebou, protože prostě mohl. Ale nákladní prostor byl plný a stačilo zmáčknout tlačítko, které navedlo loď dle navigačního počítače na klasickou obchodní trasu. Rozhodl se hrát si na obchodníka. Věděl, že nová práce může posunout člověka dál, ale stále musel pochybovat.
Při pohledu na navigační počítač se na okamžik zarazil. Chorlianský sektor Patricka upřímně překvapil, proto šel ihned zkontrolovat zboží. Pěkná hromádka součástek do zemědělských strojů, na první pohled. Po bližším prozkoumání však do sebe součástky pasovali i jinak a stačilo přidat hnací mechanismus a zásobník s plynem aby vznikla dost dobrá zbraň k zabíjení. Když doletěl s lodí na Zygerrii, čekala ho ta už malá skupinka mužů různých ras. Všichni v ruce třímali pušku, Patrick neváhal a nabil svůj blaster, který si společně s nožem nechal jako jediné věci z akademie. Zaparkoval loď, otevřel nákladní rampu a spustila se střelba na slepo. Patrick ale všechno sledoval z tajného prostoru pod palubou lodiě a vylezl až když palba přestala a muži se nalodili. Zabít pět lidí nebyl po všem tom výcviku problém, hlavně když většinu dostal než si uvědomili že jim někdo zabíjí kolegy. Když bylo po všem, vzpoměl si Patrick na nedaleký tábor, kterého si všiml ze vzduchu. I když se mu nechtělo, lákal ho průzkum a po krátkém rozmyšlení se tam také vydal. Po cestě se postaral o dvoučlennou hlídku a v táboře zabil posledního strážce, než byl vzduch čistý. Nenašel tam však nic cenného, tedy až na jednoho muže, zbídačeného, spoutaného a zavřeného v kleci. Patrick usoudil, že osvobodit muže není žádný risk, naopak to může být užitečné. Nepočítal ale s nabídkou, která od vděčeného muže příjde. Věděl co je to Síla a kdo jsou Jediové, jen jaksi žádného doposud nepotkal. A tenhle mu nabídl výcvik a odhalil jeho cit pro Sílu. Pro Patricka toho bylo dost, prostředníčkem se rozloučil s Jediem a vydal se k lodi, nicméně po cestě přemýšlel. Nevěděl kam jít a mohl své rozhodnutí opět oddálit. Ukrýt se než bude pokračovat v cestě. Doletěl lodí blíž k táboru a nabídl Jedimu cestu.
Jeho domov byl Baltimn, planeta, o které nikdy neslyšel, ale po krátkém letu už postarší muž ukazoval prstem na Školu Skryté Moudrosti. Patrick si jí brzo po jeho přijetí přejmenoval na Školu Pokrytectví a rozhodně tam nebyl přijat tak, jak na vojenské školy. I když se se světelným mečem naučil, ostatní ho stále napomínali, že nosil na tréningy kovový meč a snažil se prosazovat jiné, většinou vojenské techniky. Přesto ho nebavilo porážet ostatní studenty, kterým chyběla ta finesa, kterou Patrick vládl.
Možná proto dostal jedinou misi. Převzít zásoby. Bral to jako potupu svých schopností, ale bez námitek se vydal tam, kam měl. Nečekal, že se něco tak jednoduchého může vymknout kontrole tak rychle. Zrovna nakládal zásoby do nákladního prostoru, když se za ním objevil muž s blasterem. A dva další, jistící svého velitele z dálky. Patrick cítil chladnou hlaveň, tlačící ho do zad. Rychlý flashback ho vrátil do reality a otočkou se zmocnil zbraně, i muže. Nyní už ho držel pod krkem, jako živý štít, a na mušce držel další dva útočníky. Neměl na výběr, nikdo nehodlal ustoupit. Jeho rukojmí se sesunul po ráně do hlavy, která prostě nemohla minout. Využil chvíle, kdy tělo muže padalo, aby vytáhl svůj blaster, který s sebou stále nosil. Dvě zbraně v jeho rukou už byl argument, který mohl vyřešit leckterou situaci. Zazněly čtyři výstřely, dva z každé zbraně. Přesně jak ho naučili speciální jednotky. Každý z mužů padl na zem, smrtící byly oba výstřely umístěné blízko sebe. Když se vrátil zpět mezi Jedie, nikdo neocenil co udělal. "Takhle že se to nedělá? Možná by se s tím mělo začít, nemuseli by jsme se schovávat jak děti..."
Stále častěji s ním mluvil mistr Kenzon. Jeden diskuze neměl rád, druhý si je užíval. Patrick miloval, když dostával mistra do rozpaků. Proto se mu jednou zmínil i o svém otci, bylo to těsně před tím, než si odbyl další rok a opět ztratil víru v to, co se učil. "Můj otec byl stejný bezcharakterní idealista jako vy všichni," prohlásil, "on si aspoň přiznal, že nedělá správnou věc, vy na to nikdy nepřijdete!" To byl ten okamžik, kdy ho nikdo nedokázal zastavit, Patrick se prostě sebral a odletěl neznámo kam.
Vlastně se dostal až na Coruscant, věděl že nikde není lepší místo na práci, než ve středu všeho dění. Coruscant byl živoucí organismus, který čekal jen na správný podnět. A Patrick měl jasno, kam míří. "Zahazovat se s těmahle nízkýma poskokama? Dobrý leda pro ubožáky, co se smíří s garsonkou a deseti kreditama na den. To sou penízky. Musím se dostat výš. Je tu spousta organizací, které jsou mocnější než samotná republika. Obchod je jednoduchý, život za kredity. To zvládnu..."
Hlavní zbraně: Blasterová pistole, nůž
Poznámky Patrick...!