Katarr (Po Občanské válce rytířů jedie)

Archív obsahující informace z období od starých sithských válek, přes mandalorianské války až po občanskou válku Jedi.

Moderátor: Archiváři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Mastr Kavar
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 569
Registrován: 26.8.2007 21:48:23
Bydliště: Enkláva rytířů jedi na Dantooin
Kontaktovat uživatele:

Katarr (Po Občanské válce rytířů jedie)

Příspěvek od Mastr Kavar »

Setkání rytířů jedi:

Když se těsně po Občanské válce rytířů jedi začali jediové ztrácet, rozhodlo se mnoho rytířů jedie že se pokusí hrozbu vystopovat. Po Občanské válce jich zbylo jen něco kolem stovky, a i tu stovku začal někdo "lovit". Sithové vždycky nečekaně zaútočili, a pak se ztáhli zase do temnot. Tak se jediové jako mistr Vandar, mistr Dorak nebo mistr Zhar, rozhodli že se tohoto setkání zúčastní. Darth Nihilus ale znovu hladověl po síle. Jeho "hlad" byl neuspokujitelný, pořád hladověl .Hladověl po síle. A setkání tolika síly (rytířů jedi) na Katarru ho doslova přitahovalo jako maják. Samotný národ Mirakul (slepých bytostí, kteří umí zvláštně vidět v síle) uměl používat sílu. Toto setkání Nihikuse přivábylo z okrajů samotného vesmíru až do vnějšího pásu, Katarr totoiž ležel asi polovinu cesty mezi Onderonem a Dantooin.



Katastrofa:

Takže nakonec ještě něž jednání začalo, Dath Nihilus pomocí prastaré techniky sithů (kterou se naučil ve staré sithské akademii na Malachoru V, zbudovanou Revanem) vysál z planety všechen život a všechnu sílu.Nikdo nepřežil a planeta zůstala opuštěná. Potuluje se na své oběžné dráze, bez života a bez energie. Všichni rytíři jedie, kteří se na Katarru zůčastnili setkání zemřeli. Mezi nimi i velcí mistři jedi jako mistr Vandar, mistr Zhar a mistr Dorak. Jenom jedna bytost přežila, jedna z národu Mirakul, jmenovala se Visas. Nihilus jí zajmul a nechal jí "uvidět". Od té doby mu věrně sloužila, jako jeho posel a zabiják".


Obrázek
Planeta před zničením

Obrázek
Jediná přeživší Visas Marr

Obrázek
Darth Nihilus - vysál z planety život

Zamčeno

Zpět na „Dantooinský Archiv“