Síla Slova - Sigurd Alpher (Heinz)

Zde se odehrávají výpravy postav bez vedení moderátora.

Moderátor: Moderátoři

Odpovědět
Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Síla Slova - Sigurd Alpher (Heinz)

Příspěvek od Garth Devilman »

Rakaa IV - Pobočka a Výcvikové Centrum DOP


Stál jsi na kovové plošině komplexu, jenž byl kolem dokola obehnán elektrickým plotem, napojený na sofistikovaný bezpečnostní systém. To samo o sobě působilo dost komicky s ohledem na fakt, že ses nyní nalézal v náruči divoké džungle planety Rakaa IV, která podle všeho působila jako tréninková oblast pro mladé rekruty a zelenáče. Vzhledem, k tvému již obsáhlému spisu, jsi mohl poměrně jistě doufat ve shovívavost tvých nových nadřízených, alespoň co se mohlo týkat tvého pobytu v přírodní divočině. Zároveň si však poměrně jasně mohl počítat s tím, že budeš naprosto bez cavyků vhozen do těch největších sraček, bude-li to vedení pokládat za vhodné. Koneckonců, základní měsíční instruktáž si absolvoval, a to i včetně výslechové části, kde sis mohl například celý týden na vlastní kůži vyzkoušet taktiku „nedobrovolného ponoru“ spolu s pár dalšími hračkami. Holt, titul velkého zvířete si musel člověk podle všeho v barvách DOP zasloužit. Od tvého zaškolení uplynuli již téměř 2 měsíce a nikdo se neměl k tomu, aby tě zatím někam vyslal…

Z rozjímání tě vyrušil tvůj komlink. Na druhém konci hovoru se objevil obraz twilecké sekretářky zástupce velitele Thrana. Byl sis téměř jistý, že ačkoli její tvář působila ve vysílání mile a nevinně, asi bys s ní měl trošku více práce za bojových podmínek.
Kapitán vás očekává ve své kanceláři pane Alphere. Strohé oznámení, nepotřebné dalšího výkladu.

Dal ses do pohybu. Za ony 2 měsíce v DOP si mohl vypozorovat mnoho věcí. Ačkoli měli pracovníci sekce poměrně velkou volnost v oblasti zájmů a specializace, očekávala se od nich preciznost v oblastech, které si zvolili. Vzato kolem a dokola, ty jsi přišel do organizace s velkými podstami, od samotné major Keyllové, a to i přes a možná i právě kvůli tvým protestům. Zdálo se, že ti nikdo nechce tvůj odchod, ale ani tvůj příchod usnadnit. Otázkou proč ses mohl zabývat, stálo-li ti to za úvahu. Koneckonců, tvá dvouměsíční rutina, čas od času nějaké to zpestření potřebovala.
Kroky určovali jasný rytmus a cíl, kapitánova kancelář. Sekretářka ti nevěnovala ani pohled a dál se věnovala své práci. Dveře se otevřely a ty jsi vstoupil.


Kancelář Kapitána Thrana

Cos mohl čekat od kapitánovy kanceláře? Minimálně 4 stěny. Místnost na tebe doslova dýchala dojem člověka v terénu. Pracovní stůl v centru dění spolu se dvěma židlemi. Obě za stolem každá na opačném konci, obě prázdné. Kapitán stál v pravém rohu místnosti a vařil dle všeho kávu. Levý dolní roh místnosti plnila výplň pravděpodobně rodinných a osobních fotografií. Dvě fotografie byly velmi výrazné. Žena s dítětem, kterému nemohlo být více než 6 let. A fotografie osmi lidí, v nějakém baru.

Udělejte si pohodlí, hned jsem u vás. Pronesl kapitán nenuceně. Dovolil jsem si šálek připravit i pro vás.

________________________________________________________________________

Pravidla znáš. Máš možnost vyplnit slepá místa během o něh 2 měsíců. Postavy mohou být originální z řad rekrutů, pokud se nerozhodneš být vyloženej asociál.
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 697
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Síla Slova - Sigurd Alpher (Heinz)

Příspěvek od Heinz »

(jsem zapomněl, jelikož je to vojenská rozvědka, musel mít v RI hodnost, seržant-major mi přijde adekvátní)
2. Pokud má sekretářka jméno, tak to jenom změním, ale po dvou měsících už bude znát jména všech zásadnějších lidí.


Rakaa IV – Pobočka a Výcvikové Centrum DOP

Já jsem klidnej. Naprosto klidnej a s dobrou náladou.
To jsem si řekl už při nástupu, ještě před výcvikem, protože mi bylo od začátku jasný, že mě budou pozorovat. Pořád. Nejen při obligátním školení a výcviku, ale i potom. Hlavně potom – protože kdo nemá trpělivost, nehodí se pro jakoukoli práci v utajení. Ale já mám trpělivost, naprostou, mám nekonečně mnoho času, nespěchám. A neustále se mám čím bavit. Tak třeba hned na začátku – hra na mučení nebyla nic novýho, RI tím začínala… a v rámci pravidelných přezkušovaček ji pro velký úspěch opakovala skoro každý rok, kdy zrovna nebylo co na práci.
Hehe, skoro bych přísahal, že jsme se mučili navzájem – to vím z osobní zkušenosti: nic nedokáže vyšetřovatele, zvlášť vyšetřovatele využívajícího... rozšířené výslechové metody nasrat víc, než mučenej, kterej se ani po třetím dni bez jídla a bez spánku, ve tmě a vlhku, nepřestane usmívat a zdraví zdvořile a žoviálně. Vyšetřovatel totiž nemusí vědět, že ve zbytku času se mučenýmu chce bulet zoufalstvím a bezradností. Ne, on to ani nesmí vědět, o tom to všechno je. Všechno musí být komedie, protože nic nesere tolik jako nekonečný smysl pro humor a skoro až jedijskej klid.

A tak se nenervuju nicneděláním, zůstávám v klidu, a přitom nepodléhám lenosti. Základem je rutina – ráno vstát v šest a cvičit, snídaně, vzdělávání… je jedno jaký, hlavně něco, čím se zabavím. Oběd společný s ostatními rektury, občas prohodit pár přisprostlých vtípků na velký kozy jedný z instruktorek a šlichtu, z který by měli udělat zbraň hromadnýho ničení, a ne nás jí krmit. Odpoledne nějaká ta bojová i nebojová hra s rekruty nebo cvičení ve střelbě nebo v boji, po večeři partička sedmikartový komety s pěti dalšími čekateli, poslouchat jejich příběhy, něco říct a vlastně vůbec nic, pít tak, abych se neožral, ale měl trochu šťopku, a pak přiopilý flirtování s jednou moc pěknou mladou kočičkou s medově hnědýma vlasama, která se tváří, že jí to vadí, ale ve skutečnosti si pozornost víc než užívá. Jsem si docela jistej, že kdybych chtěl, tak mi bude ještě ráda vrnět v posteli a mrouskat blahem.
Ale tohle si nesmím dovolit, nikdy nepřekročit hranici… prostě to chce trpělivost, nakonec se odsud dostanu. A určitě přijde situace, kdy si ulevím i po týhle stránce. Ale ne teď, ne když jsem pozorovanej.

Teď se musím soustředit. Jak říkám, rutina je základ, protože když mají lidi pocit, že jednáte předvídatelně, přestanou vás vnímat, splynete. Nevšimnou si letmých změn v chování – občas změna běžný trasy, kterou přicházíte do knihovny, občas zastavení u automatu na nápoje… jen tak je možný poslouchat, aby si lidi mysleli, že nikdo neposlouchá, pozorovat, když si myslí, že nikdo nekouká.
A někdy se jen tak rozhlížet a sledovat okolí. Jako dnes. Dopřávám si čerstvej vzduch a výhled na džungli v době, kdy bych měl být v knihovně… je tu pěkně. A hlavně mi to umožní změnit rutinní plán a podívat se do částí, kam běžně nechodím – tohle místo není vybraný náhodně, nejkratší cesta do jídelny vede přes místa, kde je velitelství. Uvidíme, třeba budu mít štěstí a povede se mi zaslechnout něco podstatnýho.
A to uslyším – o něco dřív, než jsem čekal, a z místa, v který jsem už skoro nedoufal.
Tak konečně, trpělivost se konečně vyplatila.
Na nic nečekám, rovnou vyrazím.

Sekretářku schválně přejdu a pak se zarazím a vrátím se. Jen tak, ze cviku.
„Dnes vypadáte zvlášť úchvatně, slečno Veere, až mě to zarazilo. Možná nový účes?“ opřu se o stůl, nasadím oslnivý úsměv a melodický, lehce zastřený hlas, z kterýho – jak jsem přesvědčenej – vlhnou kalhotky, „můžu mít troufalou prosbu? Můžu vás požádat o úsměv? Nic víc nežádám, jen jeden úsměv, aby mi projasnil den. S úsměvem prý jde všechno líp.“
Nikdy jsme se nebavili a ona nejspíš ani neví, že existuju, ale já ji znám... z pozorování. Takže čistě ze cviku a pro zábavu… proč se nepostarat, aby si mě zapamatovala.

Kancelář Kapitána Thrana

„Kapitáne,“ zasalutuju tak ledabyle, že být ještě na akademii, budu muset poskakovat na buzerplace až do omdlení a nakonec vylízám hajzlíky vlastním jazykem.
„Jsem tu na váš rozkaz.“ Očima samozřejmě okamžitě proskenuju celou místnost a jedna věc mě zarazí – ani ne to, že je ženatej, ale především že tu fotky rodiny vůbec má. To prozrazuje hodně, mohlo by to být nebezpečný. Ale… asi svým rekrutům věří. Neměl by.
Zůstanu stát, ale když mě vyzve, neváhám a posadím se.
„Neměl byste spíš něco ostřejšího, pane?“
Být lehce drzej, všichni až na armádní gumy a arogantní debílky maj rádi drzouny, ale nikdy se to nesmí přehnat. Nikdo nemá rád moc drzý floutky.
„Jsem toho názoru, že schopnost pít jako pašerák se ztraceným nákladem, a navíc před pátou odpoledne, a nestát se alkoholikem odlišuje špicla od civila,“ zazubím se, „ale samozřejmě nepohrdnu ani čajem bez rumu.“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Uživatelský avatar
Garth Devilman
Mistr Jedi
Mistr Jedi
Příspěvky: 1683
Registrován: 27.8.2007 09:16:26
Bydliště: Štěpánov
Kontaktovat uživatele:
Czech Republic

Re: Síla Slova - Sigurd Alpher (Heinz)

Příspěvek od Garth Devilman »

Kancelář Kapitána Thrana

Hned se vám budu věnovat seržante posaďte se… Thran mezitím udržujíc rovnováhu spolu s konvicí a hrnky v obou rukách. Po tomto výkonu se s potměšilým úsměvem usadil za stůl.

...Doufám, že po tomto výkonu již kávu neodmítnete. Sám přece dobře víte, že jazyk je bystrý tak, jak bystrá je mysl, která ho ovládá.
Zatím, co tě kapitán pozoroval, nalil vám oběma dostatečnou porci stimkávy.

Jak se vám libí, na vašem dosavadním místě pobytu seržante..?

(Před 5 měsíci)

Kancelář Major G. Keyllové

Zajisté chápete seržante, že muže vašeho kalibru neradi ztrácíme… Pracovní stůl v centru dění spolu se dvěma židlemi. Obě obsazené a odklené pouze oním stolem a drahou lahví rumu, jenž byla takřka kompletně vypitá.

Galline Gina Keyllová byla často svými spolupracovníky označována jako tvrdý, leč ctižádostivý dříč. Ve svých 28 letech, toho již měla hodně za sebou. Pokud zde platilo přísloví každému podle zásluh, pak se Galine zasloužila o lecco, včetně držením ochranné ruky nad tvou tvrdohlavou hlavou. Ačkoli, tvůj poslední výstup při plnění posledního úkolu se zdál být, alespoň dle mínění Keyllové poněkud nešťastným, velcí hlavouni, nechtěli nic jiného, než tvou hlavu.

Budu upřímná Sigurde, tímhle tahem si zlato kopeš hezky hluboký hrob, jak zajisté tušíš. Majorčina uniforma, jako vždy nechávala mysl volně plynout a ona sama si toho byla dobře vědoma. Její černé oči odrážejíc naprosto nepokrytou touhu a odrážejíc emoce, které spolu s jejími ostatními přednostmi bili do očí…
Růži poznáš dvěma způsoby.
Buď se popícháš o její trny,
anebo si k ní přivoníš...:)

Uživatelský avatar
Heinz
Pašerák
Pašerák
Příspěvky: 697
Registrován: 22.9.2007 17:02:43
Bydliště: Elpizies
Bosnia & Herzegovina

Re: Síla Slova - Sigurd Alpher (Heinz)

Příspěvek od Heinz »

Kancelář Kapitána Thrana

S klidem se posadím a zatím si prohlížím pracovnu. Kdyby s tím chtěl pomoct, tak by si řekl – a pomáhat mu bez vyzvání? Pokud patří mezi ty chlapáky, kteří chtěj ve všem dokázat, jak jsou chytrý, šikovný, zručný a silný, tak bych si mohl rovnou balit svých pár švestek.
Ale jinak – pokud to teda nehraje až moc dobře – se zdá jako pohodář. Pohodář v tomhle odvětví dost často znamená průserář. Že by byl pan velitel ze stejnýho těsta? Moc se tu o něm nemluví a lidi, kteří ho můžou znát, si nepouští pusu na špacír.
„Teď už bych si to nedovolil, pane,“ zazubím se přátelsky a s díky kafe přijmu. Kofein se může hodit, to je pravda.
A tak když se mě zeptá, pomalu míchám černou tekutinu.
„Rozhodně si nemůžu stěžovat,“ odpovím vesele a napiju se, ale pak šálek položím a se spikleneckým úsměvem se k němu nakloním.
„Ačkoliv už se z téhle ozdravovny stává trochu rutina.“

***
Kancelář Major G. Keyllové

„To mě opravdu těší, madam,“ usměju se na ni a neodolám a řádně si ji prohlídnu. Je to skvělá buchtička a moc dobře to ví. A co si budeme, ženský s mocí v sobě mají nějakou… jak to říct, přidanou hodnotu? Jo, tu rozhodně mají. Nebo alespoň tahle divoká kočička, člověk neví, jestli ji chce nechat, aby ho povalila na zem a řádně se na něm vyřádila, nebo ji zkrotit. I když už mě hodněkrát napadlo, jestli jí v tom jejím pracovním nasazení nechybí i trocha řádnýho mužskýho masa a nepotřebuje v noci zahřát. U Galline? Skoro začínám bejt přesvědčenej.
Ale potom už ukotvím pohled jenom na její obličej. Pořád může zachránit můj zadek, takže i když mám chuť ji chytnout za ten její, držím se pravidla, že na některý pěkně tvarovaný prdýlky se nesahá a kouká se na ně jenom z úhlů, u kterých je jistota, že to jejich majitelky nezjistí. Což je, pravda, u členek rozvědky docela oříšek.
Ale většina si to beztak užívá, stydlivky by tuhle práci dělat nemohly.
Taková Galline je toho příkladem. Ale trénink má dobrý, dělá to proto, aby vyfoukla chlapům mozek a byli snadno zpracovatelný, nebo jí hlavou běhaj stejný myšlenky jako mně?
Ženský jsou v tomhle prostě lepší, maj na to zkrátka přirozenej talent… a přiznejme si to, my jsme, pokud jde o ně, pěkní debilové.
„Ale Galline,“ nasadím schválně přehnaně ublížený pohled, aby bylo jasný, že se rozhodně nestydím, „sama víte, že improvizace je v tomhle oboru základ. Bohužel… máme tu tolik proměnných, že se zkrátka někdy chybička v předpokladech vloudí. Bylo to riskantní? Bylo. Ale risk je zisk, risk může vést k neúspěchu, ale bez risku nebudou výsledky.“
Nakloním se k ní a nasadím důvěrný tón a lišácký pohled, „ale to přece oba víme.“
No a co, že jsem odpojil komunikační kanály a na poslední chvíli naprosto změnil celý operační plán? Vyšlo by to, mohli jsme ho přistihnout s rukama ponořenýma přímo v hovnech... nebo aspoň výbušninách. Vyšlo by to, kdyby se tam naprosto neočekávaně nepřipletl ten místní pouliční gang, kterej si chtěl dokázat, že maj velký koule a nezačal si hrát na „naše území.“
No dobře, nepovedlo se to. Rok sledování a stíhání v hajzlu a terorista zase upláchl… dobře, potrvá nejspíš další rok, než ho zase vystopujou, ale hej! V tom doupěti jsme zajistili nejenom výbušniny, ale i plány! Vlastně jsem zabránil teroristickýmu útoku, teď už si to nelajzne.
A několik stop, který nás můžou dovést k jeho dodavatelům a sponzorům tam taky bylo, takže když se na kryptografii přestanou kopat do prdele a konečně začnou něco dělat, budeme mít hned kde začít.
„Navíc když si kopete dostatečně hluboký hrob, můžete narazit na poklad,“ sebevědomě se ušklíbnu, „dejte mi možnost a něco psům předhodím. Oni se uklidní a já budu mít dost času na kopání.“
A když risk je zisk… pokud mi tu naznačuje, že mě snad vyrazí, tak stejně nemám co ztratit. Navíc... čím víc ji studuju, tím míň věřím tomu, že to jenom hraje.
Nakloním se k ní do vzdálenosti, která už ani náhodou není formální, a nasadím svůj nejcharismatičtější, lehce zastřený hlas, který ženský milujou, protože jim říká, že jsou ve vesmíru jediné… a jelikož jsou jako kočky, tak přesně tohle potřebujou od chlapa slyšet.
„Ale samozřejmě si vážím toho, že mě před tou vzteklou smečkou chráníte, Galline... co takhle kdybych vám za to poděkoval večeří, na které se trochu ztrapním, ale jen tak, aby vás to pobavilo, ale jinak vás budu okouzlovat a bavit, až mě nakonec třeba, čistě hypoteticky, pozvete k sobě…?“
Obrázek

Na konci i na počátku je destrukce
v destrukci vše vzniká, zaniká
v každém zániku se skrývá zrození.
Řád. Cyklus.
Rakth

"There is no solace above or below. Only us. Small. Solitary. Striving. Battling one another. I pray to myself. For myself."
Frank Underwood


Odpovědět

Zpět na „Výpravy SR“