Výcvik pre Jedi Pablo Hol [Lance]

[Jedi Pablo Hol]

Chrám

Chvíli jsem velekněze poslouchal a jakmile ukázal na oltář, musel jsem odporovat: "Myslel jsem, že ode mně žádáte pomoc a já svoji podmínku prozatím měnit nehodlám."
Přesto, že jsem měl v plánu hrát tu jejích hru, přišel čas ukázat, že sebou nenechám jen tak manipulovat. Bezpochyby se nacházím mezi fanatiky, kteří mě mají za nějakého mužíka z tajuplných pohádek. Velekněz mě ujistil, že mi nebezpečí nehrozí, ale ani náhodou jsem mu nevěřil. Co by se stalo kdybych na něj zaútočil holýma rukama a začal ho rdousit? Platilo by toto ujištění i nadále? Rychle jsem vypudil takové myšlenky ze své hlavy a opět se uklidnil. Když mi byl do hlavy promítnut obraz mého mistra a hapanky, byl jsem už relativně vyrovnaný. Malému záblesku obav jsem se však neubránil. Zbytečného násilí nebylo zapotřebí, tedy aspoň prozatím jsem v to doufal.
"Utrpení jiných by v tomto případě byla pouze a jen vaše vina. Z mé strany jim žádné nebezpečí nehrozí." upozornil jsem vetřelce v hlavě.
Knězova vůle byla silná. Přivolal jsem si tedy Sílu a pokusil se vztyčit neviditelnou bariéru mezi mou mysl a mysl kněze.

[Lance Skywalker]

Chrám
Veľkňaz sa trochu zamračil. Vystrčil ruku s roztvorenou dlaňou, ktorú v zápätí zovrel v päsť. V tom momente si ucítil tak prudkú bolesť vzadu na hlave, krku a chrbte, že si s výkrikom spadol na kolená. Bolo to ako tisíc žeravých ihiel, ktoré sa v sekunde zabodli do každej jednej bunky. Bolesť bola neuveriteľne intenzívna, no trvala len sekundu. Tvoja obrana sa rozsypala ako domček z kariet a veľkňaz zostal veľmi blízko tvojej mysle.
"Budúcnosť teraz závisí iba na tvojich činoch. Necháš nás dokončiť obrad a budeš hľadať Kľúč v tvojej minulosti. Je to jediná cesta, ktorá pred tebou teraz stojí. Na jej konci, môžeš odísť a tvoji priatelia môžu odísť s tebou, ak sa tak rozhodnete" ozval sa znova hlas v tvojej hlave, no teraz bol iný. Znel veľmi hlasno a prísne a to burácanie na chvíľu odplavilo všetky tvoje myšlienky.
"Inak zomrieš a my pošleme cereana a hapanku rovno za tebou," ozval sa rovnaký hromový hlas, tentokrát znel ešte prísnejšie a výhražne.
"Budeš kráčať cestou, ktorou kráčali tvoji predkovia v dávnej minulosti a nájdeš Kľúč, pretože ty si Nir´an Hesse, Syn Galaxie, ten, čo otvorí dvere novej ére, vyvolený, ktorého príchod predpovedali mnohí" pokračoval veľkňaz a jeho hlas už znel trochu pokojnejšie a nezanechával tak výraznú ozvenu.
"Ako sa teda rozhodneš, Afsen Nige?"

[Jedi Pablo Hol]

Chrám

Velekněz udělal se svou runou sérii pohybů a najednou jsem ucítil silnou bolest vystřelující snad do poloviny mého těla. Má lekku se na zlomek sekundy zachvěla a padl jsem k zemi.
Zřejmě měli slova, které jsem slyšel, pro kněze jiný význam než pro mě. Ještě před několika minutami totiž tvrdil, že mi nikdo neublíží. Co jsem tedy cítil? Něžné obětí? Polibek na dobrou noc? Ne, toto byla opravdu bolest a intenzivní.
"Už jste mi jednou zalhal a čekáte, že vám uvěřím?" pronesl jsem směrem k veleknězi a po krátké odmlce pokračoval. "A vůbec, co je to za proroctví, o kterém dokola žvaníte?"
Nemohl jsem prostě jen tak udělat, o co mě žádají. Moc, kterou jsem cítil z muže v červeném, mě nutila k nedůvěře. Neměl jsem nejmenší tušení, co je jeho skutečným záměrem. Hlas mluvil o nové éře, ale komu pomůže, nebo koho zničí?
Musím zjistit víc o lidech kolem mě, o tom čemu věří a také jestli mají vůbec tušení co se kolem děje. Kdybych dokázal nachytat velekněze při tom jak si protiřečí a vyvrátil některá jeho tvrzení, možná bych mohl nahlodat víru několika věřících a využít ji ve svůj prospěch. Stačilo by mi získat si alespoň jednoho člověka, který by mi mohl později posloužit jako dobrý zdroj informací.

[Lance Skywalker]

Chrám
"Zvolil si si zlú cestu, Afsen Nige. Na tejto ceste budú kvôli tebe trpieť iní" povedal veľkňaz a znel trochu smutne. Znova sa pohol. Zdvihol ruku prudko hore nad hlavu. Chvíľu si očakával ďalší nával bolesti, no ten neprichádzal. Zrazu sa otvorili veľké dvojkrídlové dvere za veľkňazom. Boli presne oproti tým, ktorými ste prišli so Shankom. Dverami vošiel muž v rovnakých čiernych róbach ako desiatky iných okolo vás. Tento muž viedol priamo ku vám malého chlapca. Odhadoval si, že môže mať tak deväť rokov, bol to človek. Bol celý špinavý, jeho šaty boli na mnohých miestach špinavé a roztrhané, no nevyzeral byť zranený, iba veľmi vychudnutý. V jeho modrých očiach sa zračil obrovský strach a tvár mal skrivenú od plaču. Modlitba, ktorú už chvíľku vyriekali kňazi v bielom, z ničoho nič ustala a všetkých sedem kňazov naraz vstalo.
V tej chvíli už bolo neskoro. Cítil si, ako pomaly strácaš kontrolu nad svojim telom. Chcel si sa pohnúť, no akási silná ilúzia ťa držala na mieste. Uvedomil si si, že všetkých sedem kňazov sa rozostúpilo okolo teba a pomaly na teba položili ruky. Cítil si okolo seba veľkú Silu, no nedokázal si sa s ňou spojiť. Akoby ťa od nej niečo úplne izolovalo. Muž v čiernom doviedol chlapca až ku veľkňazovi, ktorý sa k nemu sklonil a položil mu ruku na plece.
Kňazi ťa chytili ešte pevnejšie a stiahli dozadu. Nemohol si sa brániť a tak ťa sedem párov rúk zdvihlo a položilo na oltár, so zvláštnym symbolom. Nad sebou si videl veľký kruhovitý otvor v streche chrámu. Slnečné svetlo cezeň dopadalo priamo na teba a tvoj oltár. Ten pohľad ťa oslepil a tak si sklonil oči späť ku kňazom. Všetci sa už znova rozostúpili na svoje miesta a zdvihli obe ruky dlaňami hore tak, aby mierili smerom k otvoru v streche. Veľkňaz čosi povedal malému chlapcovi a otočil ho čelom k tebe, potom sa postavil za neho. Chlapec na teba uprel zúfalé modré oči. Boli tak nevinné a plné strachu, utrpenia... na ten pohľad si nezabudol do konca života.
Veľkňaz vytiahol spod svojej tuniky malú zdobenú zlatú dýku. Zdvihol ju vysoko nad hlavu a rýchlo začal vyriekať akúsi modlitbu v jazyku, ktorému si nerozumel. Pridali sa k nemu aj ostatní kňazi v bielom a teba ubíjala tvoja bezmocnosť. Veľkňaz priložil chlapcovi dýku na krk a ten sa ešte viac rozplakal. Kňaz potiahol rukou a plač utíchol. Veľkňaz k tebe pristúpil s rukami celými od krvi. Najprv urobil krvavú čiaru cez znak na svojom čele, potom sklonil ruku k tebe a krvavými rukami sa dotkol tvojho čela.
V tom momente do teba začala prúdiť tak silná energia, že si cítil bolesť v každom kúsku tvojho tela. Svet okolo teba sa zlial do jednej škvrny a ty si stratil vedomie...

[Jedi Pablo Hol]

Chrám

Velekněz vypadal trochu smutně. Nejspíš proto, že jsem se nenechal tak lehce oblbnout, jako ostatní v této místnosti. Podvědomě jsem tušil, že se žádných odpovědí nedočkám. Muž opět zamával rukama a já očekával, že se dostaví další vlna bolesti. Místo toho se však otevřeli dveře za knězem a z nich vyšel někdo v černé róbě a vedl mladého hocha. Bylo jasné, že situace se zhorší. Podle chlapcova vzhledu se zdálo, že tu byl nějakou dobu vězněn. V jeho očích jsem viděl velký strach, což ovšem nebylo nijak neočekávané, vzhledem k tomu co musel očividně prožít.
Najednou modlitba ustala a muži v bílém kolem mě vstaly. Ucítil jsem neviditelnou sílu, která mi bránila v pohybu. Moje snaha osvobodit se byla marná. Poté jsem si všiml, že se postavy rozestoupili. Když na mě vložili ruce, cítil jsem velkou Sílu. Tato Síla, nebo spíš její část, se od té mé trochu lišila. Marně jsem se s ní snažil spojit. Buď byla nějakým způsobem izolován, nebo k jejímu užití padawanské schopnosti prostě nestačili. V každém případě jsem ji neměl šanci vzdorovat.
Muž v černém přivedl chlapce blíže k veleknězi a mě stáhlo sedm párů rukou na oltář. Do očí mi skrz kruhový otvor svítilo slunce a tak jsem musel sklopil pohled ke knězi. Bíle oděné osoby okolo se vrátili na svá místa a pozvedli ruce. Modlitba pokračovala. Zahlédl jsem koutkem oka, jak kněz něco říká chlapci. Už nějakou chvíli mi bylo jasné, že někdo v tento den zemře a tušení, že já to nebudu, bylo stále silnější. Kněz vytáhl dýku. Jakmile jsem pohlédl do modrých očí mladíka, zjistil jsem, že to tušil také. Krutý velekněz mu to pravděpodobně před okamžikem zdělil a vinu za to hodil na mě.
Zamyslel jsem se nad tím, jestli mé nedávné kroky bylo správné. Byl to ten okamžik, kdy Twi'lek zapochybuje, ale jen na chvíli. Mohl jsem od začátku mlčet a nechat sebou manipulovat, ale co by se stalo? Nemohl jsem vědět, jaké mají tito lidé úmysly. Má spolupráce by mohla znamenala smrt mnoha bytostí, nebo dokonce vyhynutí některé rasy. Jejich záměry mohly být jakékoli a z toho důvodu jsem se rozhodl správně. S tímhle uvědoměním skončila ta mučivá chvíle následovaná další směsicí pocitů. Vše v mé hlavě se odmlčelo, když se slzy smíchaly s prvními kapkami krve vytékajícími z proříznutého hrdla mladíka.
Kněz, potřísněný krví, ke mně přistoupil a o chvíli později do mě začala proudit silná energie. Následnou bolest překrylo uklidňující zatmění...

[Lance Skywalker]

Neznáme miesto
Prebudil si sa v akejsi miestnosti. Podľa vybavenia si jasne spoznal tradičné twi´lécke obydlie, evidentne tu žili veľmi dobre zabezpečení twi´lekovia. Ležal si na mäkkej posteli. Čosi však bolo na tomto obydlí zvláštne. Videl si okná bez skla, cez otvorené okenice prenikalo dnu ostré svetlo a neboli tu ani žiadne svietidlá, iba mosadzné svietniky, pripevnené na stenách, v ktorých horeli sviečky. Nevidel si ani žiadnu inú známku nejakej techniky. Obydlie bolo evidentne patrilo majetným obyvateľom a preto si nechápal, prečo nevidíš žiadnych droidov či iné mechanické nástroje. Vyzeralo to tam veľmi archaicky.
Dvere sa zrazu otvorili. Neotvorili sa mechanicky, ale niekto stlačil kľučku a zavŕzgali pánty. Dovnútra vošla staršia twi´lécka žena, jej lekku boli dlhé, vráskavé a zdobené jednoduchými látkami. Mala na sebe obyčajné šaty, evidentne šité ručne. Niesla krčah vody a misku. Rýchlo čosi vlúdne povedala. Najprv si jej nerozumel, nehovoril v basicu. Potom si však pochopil. Hovorila twi´leckym jazykom, ktorý ťa matka síce naučila, no nikdy si ho veľmi nepoužíval a tak si mu sprvu neporozumel. Dokázal si ním však hovoriť plynule.
"... a váš otec sa čoskoro vráti. Dovtedy by ste sa mali obliecť a umyť, pane" povedala, usmiala sa a položila pri tvoju posteľ veľkú misku a krčah plný vody. Taktiež ti priniesla bielu veľmi mäkkú utierku, zjavne bola z drahej látky. Potom sa otočila a vyrazila k dverám.

[Jedi Pablo Hol]

Neznámé místo

Náhle jsem se probudil a chvíli trvalo, než jsem se rozkoukal po místnosti. Pomalu jsem vstal. Ta místnost byla očividně zařízená podle twi'leckého stylu. Obydlí však nebylo nijak moderní. I přesto, že zde očividně žili majetní lidé, nezahlédl jsem žádnou techniku. Dokonce ani na dveřích po ní nebylo ani stopy. Starat se o možnou přítomnost droidů bylo zbytečné. je možné, že byla technika z místnosti odstraněna, abych ji nemohl použít k útěku, vyrobení zbraně či k sestavení komunikačního zařízení.
Uvažoval jsem o tom, že bych využil chvíle klidu k meditaci. Najednou jsem však byl vyrušen, nepříjemným vrzáním pantů vchodových dveří. Nimi prošla starší žena stejné rasy jako já. Podle ručně ušitých šatů to byla nejspíš služebná. V ruce nesla mísu a džbán. Twi'lecká žena promluvila a já ji zprvu nerozuměl, teprve po pár vteřinách mi došlo, že mluví mým rodným jazykem.
Dlouho jsem mluvil jen basicem a tak nějakou dobu trvalo, než můj mozek ze slov poskládal smysluplnou větu.
"Co jste říkala?" zeptal jsem se ženy stejným jazykem.

[Lance Skywalker]

Neznáme miesto
Slúžka sa zastavila na polceste a s milým úsmevom sa otočila naspäť k tebe.
"Vravela som, že váš pán otec vás bude očakávať dole pri raňajkách a hneď po nich vraj vyrážate do Lessu. Preto ma poslal, aby som vám priniesla vodu a čisté šaty", povedala vlúdnym hlasom a naliala vodu, ktorú priniesla z krčahu do misky. Keď sa k tebe priblížila, uvedomil si si, že je veľmi vysoká na twi´leka. Minimálne pol metra vyššia od teba. Na štandardy tvojej rasy si bol v devätnástich rokoch už dospelý a nikdy v živote si nestretol twi´leka, ktorý by bol o toľko vyšší od teba. Vlastne, všetko v tejto miestnosti bolo akosi veľké. Žena ti venovala ešte jeden milý úsmev a odišla.
Najväčší šok však prišiel v momente, keď si sa na posteli posadil a pozrel si sa dole na misku plnú vody. Bol to tvoj odraz. Teda nie celkom tvoj. Twi´lek, ktorý na teba hľadel z misky s vodou, mal síce rovnakú farbu pleti ako ty, no svoju tvár si poznal a toto nebola ona. A to nebolo všetko. Zdalo sa ti, že si veľmi mladý.Tvoje lekku boli krátke ako u dieťaťa a jeden z nich bol o niečo kratší, ako druhý. Vyzeral si tak maximálne na dvanásť rokov.

[Jedi Pablo Hol]

Neznámé místo

Když jsem se se ženy zeptal, otočila se s milým úsměvem.
"Můj otec?" zeptal jsem se sám sebe. Je pravda, že jsem ho už nějakou dobu neviděl, ale co by dělal na tomhle místě? Kdo ví, co tím vůbec myslela. Všiml jsem si neobvyklé výšky Twi'lecké služky. Trochu mě to překvapilo, jelikož obvyklé výšky mé rasy jsem dosáhl již v devatenácti letech a tato žena měla o dobrého půl metru navrch.
Služka přelila vodu do mísy a já se posadil na postel abych si umyl čelo, zašpiněné zakrvácenýma rukama velekněze. Když jsem se předklonil nad mísu, objevil se na vodní hladině obraz twi'leckého chlapce.
Jeho kůže měla stejnou barvu jako ta má, jenže tvář jsem nepoznával. Přesto jsem to musel být já. Pochybuji, že by mělo mnoho twi'leků stejně nepravidelnou délku svých lekku jako já. Bylo mi pravděpodobně kolem dvanácti let. Napadlo mě, jestli není přece jen možné, že tu můj otec opravdu je. Pokud ano, snad nebylo mé zavření do díry plné mrtrvol jeho nápadem. V každém případě bych se mohl v Lessu konečně něco dozvědět.

[Lance Skywalker]

Neznáme miesto
Keď si sa umyl a obliekol, vyšiel si z dverí tvojej izby a po chodbe si prešiel ku schodisku. Zistil si, že dom, v ktorom si sa nachádzal, je naozaj veľký a honosný. Moderná technika sa však nenachádzala nikde. Ani žiaden jej náznak. Keď si schádzal po schodoch, vo veľkej hale ťa čakal twi´lek v stredných rokoch a bohato zdobenom, evidentne drahom twi´leckom odeve. Vedľa neho stál druhý twi´lek, ten mohol mať okolo dvadsiatky a zjavne o teba nejavil záujem tak, ako ten starší.
"Aidan!" vykríkol smerom k tebe a vrúcne sa usmieval, "čakali sme na teba. Obávam sa, že najesť sa budeš musieť po ceste. Musíme okamžite vyraziť, ak chceme prísť na Klanový koncil do Lessu včas," povedal muž, v ktorom si však tvojho otca nespoznával, ani sa na neho trochu nepodobal. A oslovil ťa Aidan, čo nebolo tvoje meno a ani si nikoho s takým menom nikdy nestretol.
"Naše blurrgy už čakajú pri hlavnej bráne a cesta do Lessu trvá viac ako pol dňa," povedal starší twi´lek, načo ten mladší prikývol a obaja vykročili k veľkým dvojkrídlovým dverám, ktoré smerovali von z domu. Blurrgy boli dvojnohé stvorenia, ktoré žili na Rylothe a twi´lekovia ich kedysi používali na dopravu, keďže mali veľkú výdrž a boli rýchle a ľahko cvičiteľné. Prišlo ti však divné, prečo by niekto používal taký archaický spôsob dopravy na takú diaľku.

[Jedi Pablo Hol]

Neznámé místo

V klidu jsem se převlékl a po chvíli udělal prvních pár kroků z místnosti. Bylo hezké, získat nové oblečení, ale co se stalo s vybavením co jsem měl v Nubianu? Chtěl jsem se zeptat služky, jestli náhodou neví, odkud mě sem přitáhli, ale nikde sem ji neviděl. Doufám, že jsem ji neviděl naposled.
Ještě nedávno jsem byl v nějakém chrámu plným cizinců v róbách a teď jsem se probudil v honosném domě a nikde nebyla žádná stopa po droidech či jiné technice. Chvílemi se zdálo, jako bych byl stále v onom chrámu a ještě k tomu obklopen bariérou iluzí.
Pod schodištěm jsem zahlédl dva Twi'leky. Starší muž mě oslovil, ale Aidan rozhodně nebylo mé jméno. Služka tvrdila, že můj otec na mě bude čekat dole, ale nikde nebyl a ten muž můj otec být nemohl. Ponořil jsem se do vzpomínek a hledal shodnou tvář, ale žádnou jsem nenašel. Rychle jsem přestal pátrat ve vzpomínkách a zamyslel jsem se nad současnou situací.
Kdyby vše byla jen realistická iluze, vysvětlilo by to, proč jsem se probudil na úplně cizím místě, kde mě všichni poznávají ale já je ne. Chlapce na vodní hladině vypadal jako já, ale jeho tvář byla cizí. Jak by taky mohl velekněz vědět o vzhledu mé dětské tváře. Mohl si jen všimnout kratšího lekku, který jsem měl od narození. Pokud vím, tak mé vzpomínky byly právě to, po čem velekněz toužil. Do této iluze se mohly zamíchávat mé vlastní vzpomínky, které mě nakonec donutí věřit, že je vše skutečné a kněz by tak dosáhl svého, pro mě neznámého, cíle. Byla to jen má teorie, ale v každém případě jsem musel zvážit všechny možnosti. Celá tato situace byla přinejmenším podezřelá.
Raději jsem zahnal své vzpomínky. Teď se musím soustředit na drobnosti, které mi pomohou zjistit, co se tu doopravdy děje. Nejspíš budou absence techniky a zastaralý dopravní prostředek, právě ty drobnosti, které hledám.
"Nevadí, klidně můžeme vyrazit." odvětil jsem muži s úsměvem a postavil se vedle mladšího Twi'leka okolo dvaceti, který se zatím neprojevil.

[Lance Skywalker]

Khala´din, Ryloth
Vyšli ste von z domu. O geografií tvojej rodnej planéty si toho príliš nevedel, keďže si ju nikdy nenavštívil, no mesto, v ktorom ste sa nachádzali mohol byť iba Khala´din. Jedno z dvoch miest na planéte Ryloth, kde boli domy postavené aj nad povrchom, pretože sa nachádzali v najbezpečnejšej zóne. Starobylý Khala´din, sídlo mocného rodu Secura. Nachádzali ste sa na najvyššom, treťom okruhu mesta. Každý z okruhov bol vybudovaný okolo masívnej hory a každý bol obohnaný hradbami. Prechádzali ste ulicami a všetci tvojho "otca" s radosťou zdravili a preukazovali mu úctu. Stále nikde žiadna technika, veľmi málo kovu. Strážcovia mali dlhé kovové halapartne, no žiadne blastery. Ich brnenie bolo taktiež evidentne vyrábané ručne. Celkovo vyzerali ľudia okolo veľmi primitívne, tak ako aj ich príbytky.
Keď ste prechádzali veľkou tržnicou na spodnom okruhu mesta, len kúsok od hlavnej brány, tvojho otca ktosi zastavil a on sa s ním nahlas zdravil a objímal, potom sa začali rozprávať.
"Lord Secura! Odkážte klanovým vodcom moje pozdravy! Môžete Lorda Arseia uistiť, že dodávky zbraní pre armádu budú včas hotové...." začal hovoriť neznámy twi´lek tiež oblečený v honosnom oblečení, no zvyšok konverzácie si už nepočul. Zaujal ťa jeden twi´lek, evidentne žobrák, oblečený v starých handrách, sediaci pri hradbách kúsok od tržnice. Spoznal si jeho tvár, nie podľa zvláštneho znamenia a červenej róby, ktoré ťa upútali v chráme ale podľa slepých očí, ktoré na teba teraz tak ako vtedy hľadeli a znova si mal dojem, že sa pozerajú do tvojho najhlbšieho vnútra...

[Jedi Pablo Hol]

Khala´din, Ryloth

Vyšli jsme z domu do města Khala´din.
I přesto, že jsem na Rylothu nikdy nebyl, vyprávěli mi o něm rodiče. Jen polovina této planety je obyvatelná a neustále na ni svítí slunce, zato druhou polovinu zahaluje nikdy neustupující tma. Ryloth byl bez pochyby jednou z nejzajímavějších planet vnějšího okraje. Bohužel její zásoby koření sem lákají spíše pašeráky a zločince než počestné turisty.
Nyní jsme se nacházeli na nejvyšší úrovni města. Procházeli jsme se ulicemi a muže, kterého služka mylně označila jako mého otce, s radostí zdravili snad všichni kolemjdoucí. Když jsme dorazili na tržnici, nacházející se na spodní úrovni, zastavil nás nějaký muž. Podle honosného oblečení to byl nejspíš vysoce postavený úředník. S mým otcem, Lordem Securou, jak jsem nyní zjistil, se dal do řeči. Hovořili o zásilce zbraní a já si zapsal do hlavy, že se musím na toto téma později optat.
Když jsem se rozhlédl zvědavě po okolí, všiml jsem si koutkem oka něčeho, nebo spíše někoho, koho jsem tu nečekal. Nyní vypadal jako žebrák a rozhodně jsem nečekal, že na něj narazím, tedy aspoň ne tak brzo. I přesto, že jsem ho znal jako příslušníka jiné rasy, pohled těch slepých očí byl nezaměnitelný.
Přestal jsem poslouchat dialog mužů za mnou a zamířil na místo, kde seděl žebrák. Než jsem se úplně zastavil, oslovil jsem ho tichým a zcela klidným hlasem: "Promiňte, co máte proti droidům?"

[Lance Skywalker]

Khala´din, Ryloth

Podišiel si až ku akejsi ilúzií veľkňaza a povedal si mu pár slov. On len zdvihol hlavu a začal sa smiať. Smial sa naozaj úprimne a dlho. Až nakoniec sa smiať prestal a znova ti pozrel do očí.
"Ty vôbec ničomu nechápeš, však?" povedal s úškrnom a znova sa začal smiať. Uvedomil si si, že po prvý krát si počul veľkňaza čokoľvek povedať ústami.
"Mysleli sme si o tebe, že si inteligentnejší, Nir´an Hesse," pokračoval veľkňaz opäť telepaticky, "v tomto svete žiadni droidi neexistujú. Nikto okolo teba netuší nič o Galaxií, Republike či rytieroch Jedi... dokonca ani nepoznajú ľudí, rodianov, sullastanov či iné rasy. Nachádzaš sa v období, kedy na Rylothe ešte vládli vodcovia piatich klanov a Twi´lekovia nepoznali modernú techniku, droidov či lode. Netušili nič o existencií iných inteligentných rás či o Republike."
Veľkňaz sa trochu pomrvil a pozrel sa smerom k tvojmu otcovi a mužovi, s ktorým sa rozprával.
"Chlapec, v ktorého koži si sa ocitol, je Aiden Secura, druhý syn Lorda Nora Securu, vládcu jedného z piatich klanov. Je jedným z tvojich predkov, ktorý sa narodil tisíce rokov pred tebou," pokračoval vo vysvetľovaní veľkňaz a čakal, kým všetky informácie spracuješ.
"Z tohto sna sa nemôžeš prebudiť, Nir´an Hesse, pretože to nie je sen. Tento svet je skutočný a zároveň nie je. Si Aiden Secura a zároveň ním nie si..."

[Jedi Pablo Hol]

Khala´din, Ryloth

"Však jsem Padawan, ne filozof." odvětil jsem s úsměvem veleknězi v podobě twi'leckého žebráka. Bylo mi jasné, že neuslyším nic duchaplného, zato mě příjemně překvapilo, že je kněz konečně ochotný se mnou normálně komunikovat. Jeho snahu vyvést mě z míry vysmíváním jsem zcela ignoroval.
Chvíly jsem poslouchal další slova žebráka. Podle jeho vyprávění jsem se nacházel na Rylothu v době před několika tisíci lety. Kněz mi tak vysvětlil absenci techniky, ale bylo jasné, že do minulosti jsem fyzicky necestoval.
Ten muž, co na mě čekal pod schody, nebyl můj otec. Byl to otec chlapce v jehož těle se nacházela má mysl. Velekněz zřejmě chtěl vědět, co se na klanovém koncilu tenkrát stalo. Ať už by to udělal jakkoli, mohlo se mu podařit najít způsob, jak chlapcův otisk v Síle vložit do mé hlavy. Spojení otisku a mé Síly tak mohlo způsobit napojení dalších, knězem nenalezených, částí, po kterých touží. Knězovo spojení se Silou bylo ohromné a určitě by něco takového dokázal. Problém je v tom, že to opět zapadá do mé složky "Teorie z dlouhé chvíle"
"Co se stane, když do Lessu nepujdu?" zeptal jsem se sedícího žebráka.